Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 14.

23.02.2010 (07:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1002×

Miluji tě, Jacobe Blacku!

Ráno mě z postele vytáhne Alice a když unaveně rozlepím víčka, spatřím toho ďáblíka s horou oblečení v náručí. No bezva!... Nejdřív mě zažene pod sprchu a pak si mě vezme do parády na dvě hodiny. Vlasy mi vyžehlí, takže jsou teď vyzývavě rovné a líčení mi udělá naprosto dokonalé. Když mě potom navleče do šatů rudé barvy a plážového střihu, cítím se, jako bych měla jít na módní přehlídku a ne na oslavu.

   „Dokonalá!“ poskakuje kolem mě Alice, a když sejdu dolů, Emettovi dokonce spadne čelist.

   „Aby ti tam něco nevletělo!“ upozorním ho nevrle a chci se posadit ke stolu, ale máma mě nenechá.

   „Nasnídáš se tam… Je už poledne, máme zpoždění.“ A už mě strká ven ze dveří. Ještě si stihnu do pusy hodit pár lupínků z misky a pak už jen nasupeně zabouchnu dveře auta, ze zadní sedačky. Mámě netrvá ani deset minut na to, aby dojela k Emilyně domu, kde se párty koná. Venku jsou postavené grily, děti běhají kolem a dospělí se baví skvěle, podle toho jak moc se smějí. Z auta se mi nechce ani trochu, ale když v tom chumlu zahlédnu Billyho, popadnu tašku vedle sebe a hrnu se k němu.

   „Billy!“ zavýskám nadšeně, čehož hned lituji, protože se po mě neotočí jen on, ale i smečka, co hraje na pláži volejbal, a kde nechybí ani Jacob.

   „Návrat ztracené dcery.“ Usměje se na mě potěšeně oslavenec a já mu vrazím obrovskou pusu na tvář a do ruky mu strčím dárek. Odloží ho k ostatním a podívá se na mě přísným pohledem.

   „Teda holka… Z tebe už je slečna… Ale měli by tě víc krmit, jsi jak proutek.“ Svraští čelo a já se významně podívám na mámu. Pleskne mě se smíchem po ruce, určitě jí došlo, že jsem měla na mysli tu snídani.

   „A jak se pořád máš?... Dlouho jsme se neviděli?“ usměji se na něj vřele.

   „To my dva taky ne!“ ozve se za mnou se smíchem a já se otočím. Když spatřím Charlieho, skočím mu do náruče a jsem ve svém živlu. Nebo spíš mezi svými.

   „Mně se tak stýskalo!“ Obejmu ho pořádně. Charlie mě k sobě přitiskne co nejvíc a já slyším jeho jemný smích. A v tu chvíli mi zakručí v břiše, čemuž se zasmějí úplně všichni.

   „Mazej si dát něco k jídlu,“ Pobídne mě Charlie a já se s radostí vrhnu na hordy jídla. Sním toho docela dost, a pak na mě houkne Embry z hřiště: „Nessie! Pojď nám dokázat, že jsi pořád ještě ve formě!“

   Se smíchem zavrtím hlavou a chci se posadit.

   „Nech jí! Je to přece holka!“ křikne Quil schválně hlasitě. Moc dobře ví, že nesnáším, když mě někdo podceňuje jenom proto, že jsem něžného pohlaví. Vztekle po něm mrsknu pohledem a doběhnu k síti.

   „Se mnou, nebo proti mně?“ mrkne na mě.

   „Vždycky proti!“ vypláznu na něj jazyk.

   „Ahoj,“ řekne mi Jacob a já se na něj usměji. Potom se postavím na druhou stranu sítě a začnu hrát. Během hry se připojí i zdejší puberťáci a já toho začnu zneužívat. Co chvíli se na někoho usměji, je to vyvede z míry a míč padne úplně jinam, než chtěli.

   „Stop!“ křikne Sam v půlce hry.

   „Co je?“ zeptám se zmateně.

   „Tak sakra chlapy! To se necháte zblbnout ženskou? Vzmužte se, nebo prohrajeme a tahle potvora si na vás zatancuje vítězný tanec!“ Dá herdu do zad svým lidským spoluhráčům. Vybuchnu smíchy a dokonce si musím kleknout, jak moc se řehtám.

   „Teda Same! Za co mě máš?“ Dostanu ze sebe mezi jednotlivými výbuchy.

   „Jen si nehraj na svatouška.“ Mračí se, ale je vidět, jak mu cukají koutky.

   „No ještě řekni, že nezneužíváš toho, jak vypadáš a věk těhlech uch. I když… Myslím, že i někteří dospělí tě schválně nechávají vyhrát.“ Mrskne pohledem po Jakovi a ten jen se smíchem pokrčí rameny.

   „No tak promiň… Něco s tím udělám,“ omluvím se naoko vážně a než si stihne Sam promnout ruce, jedním pohybem si svléknu šaty, takže zůstanu jen v bikinách, které na mém těle sedí jako druhá kůže. Naši mladí spoluhráči jsou ze hry úplně a dokonce i pár vlků těžce polkne. Uslyším Alicin pobavený smích a ukáže mi jedničku.

   „Já s tou hříšnicí nehraju!“ švihne Embry pobaveně míčem do písku.

   „Plavky… Hm… Ty jsou na koupání, ne?“ promne si Jacob bradu a mě zmrzne úsměv na rtech.

   „To neuděláš!“ přesvědčuji sama sebe, ale už začnu couvat. Jacob se na mě rychle vrhne a ať se kroutím, vztekám a vřískám sebevíc, jde se mnou dál do vody.

   „Emette! Ty jsi můj hodný strýček! Podívej, co mi dělá ten pes ošklivého!“ zkusím to přes Ema, ale ten si jen pobaveně zacpe nos. A pak už je pozdě! Jacob mě z výšky hodí do vody a já jsem mokrá do poslední nitky. A pak mě něco napadne. Když vyplavu na hladinu, zůstanu jako hadrová panenka a oči nechám zavřené. Vnímám, jak se Jake přestane smát a lehce mě vezme do náruče. Potom pod sebou ucítím teplý písek a ještě teplejší ruce na mé tváři.

   „Nessie?... Co je ti?“ zašeptá Jacob vyděšeně. Začne mi ho být líto, ale snažím se udržet masku, jenže se mi trochu zavlní rty, což Jacobovi ale zřejmě ujde. Nezačnu nic dělat ani ve chvíli, kdy se jeho rty přitisknou na ty moje. Zřejmě mi chce poskytnout umělé dýchání. Omyl! On mi totiž sprostě začne šátrat jazykem v puse a ruce mi něžně obmotá kolem pasu. Chvíli dělám stále omráčenou, ale když už to začne být nesnesitelné, zapojím se do hry. Obmotám mu ruce kolem krku a nechám ho, ať pokračuje. Nevím, jak dlouho tam tak ležím, ale když ho od sebe lehce odstrčím a uteču mu, cítím se šťastná. Pořád někde poletuji a přijde mi, že se směji ze všech nejvíc.

   „Nechceš si chvíli sednout?“ zeptá se mě máma pobaveně.

   „Ne… Chci si to užít!“ Zatočím se kolem dokola a když začnou hrát mou oblíbenou písničku, opřu se o osvětlený sloup a podívám se na tančící páry na parketě.

   „Smím prosit?“ zašeptá mi sladký hlásek do ucha. Otočím se a jen kývnu. Jake mě odvede na parket a přitiskne si mě k sobě. Začneme tančit a já se cítím volná.

   „Když jsi mi řekl, že až k tomu budu mít co říct, vím kde tě najdu, tak jsem myslela, že tě ani hledat nebudu muset… Pletla jsem se…“

   „A?“ Nadzvedne obočí a otočí mě kolem dokola, potom mě lehce zakloní a nechá mě tak. Zhluboka se nadechnu a vyslovím pro mě důležitou větu.

   „Miluju tě, Jacobe Blacku a jen tak nepřestanu. A je mi jedno, že bys měl být můj nepřítel, protože jsi vlkodlak… Půjdu třeba proti celému světu,“ zašeptám tiše.

   „Miluju tě, Renesmee Carlie Cullen a nepřestanu nikdy. A i když bych tě měl správně sprovodit ze světa, ty můj poloviční upírku, tak radši pomůžu na onen svět tomu, kdo by to chtěl udělat za mě.“ Usměje se a políbí mě. Před celou mou rodinou, smečkou a celou La Pusch mě při té magické písničce políbí.

   „Hoří!“ začnou se ozývat vzrušené hlasy a já se donutím otevřít oči. Když to udělám, spatřím plameny, které ze mě sálají a obklopují Jeka. Vyděšeně se podívám, jestli je v pořádku, ale on nevypadá, že by mu moje nová moc způsobovala bolest. Stáhnu plameny zpátky a podívám se do černých očí.

   „Chci utéct,“ pošeptám mu do ucha.

   „Tak utečeme… Třeba na konec světa.“ Chytí mě do náruče a začne utíkat pryč. Ještě uslyším, jak máma zastaví tátu a pak už vnímám jen jeho.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 14.: