Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 13.

21.02.2010 (20:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 934×

Miluješ ho! Tak proč se bráníš?

Uběhly už tři dny od doby, co jsem se vrátila z Volltery. Hned jak jsem spatřila svůj rodný dům, jsem se k němu rozběhla, zavřela se v pokoji na klíč a nevylezla, dokud mě nevyhnal hlad. To bylo před třemi dny… Teď sedím na zemi v obývacím pokoji a sleduji hnusnou romantickou komedii, jejíž jméno ani nevím. Samozřejmě je tu celá moje rodina a idylu ještě doprovází Jacobův upřený pohled na mé tváři. Schválně jsem si hned sedla na druhý konec pokoje, než on.

   „Je to naprostá blbost… Pustím něco jiného.“ Konstatuje Emmett se zívnutím. Věnuji mu souhlasný pohled a unaveně zvrátím hlavu dozadu, abych na chvíli zavřela oči a potom je zase upřela na obrazovku. Film začne celkem dobře. Je to takové krvavé, ale ve chvíli kdy se hlavní hrdina promění ve vlka mrsknu podezíravým pohledem k Emmettovi. Ten jen nevinně pokrčí rameny a tak dál sleduji děj. Do půl hodiny mi to dojde. Náš hlavní vlkodlak se zamiluje do člověka, který se potom přemění na upíra a on jí miluje i přesto. Ve chvíli, kdy dojde na milostnou scénu, která je víc než odvážná, mi prudce zčervenají tváře a já se začnu cítit jako v ohni.

   „Kazíš mi morálku!“ snažím se Emmetta nenápadně dokopat k tomu, aby to vypnul.

   „Tak si zatím zajdi třeba do kuchyně… My dospěláci se na to rádi podíváme.“ Zašklebí se na mě a Alice se spiklenecky uchychtne.

   „Stejně je to blbost… A hlavní hrdina nestojí za nic.“ Mávne Rose rukou.

   „Taky si myslím… Vlkodlaci jsou ve skutečnosti víc"  stačím se zarazit, než to slovo vůbec vypustím z pusy. Říct teď sexy, tak bych se musela propadnout do země.

   „Víc co?“ šije do mě Emett. Zatěkám svýma zase hnědýma očima po místnosti a hledám, jak bych mohla vyklouznout, z tak ošemetného tématu.

   „Strašidelnější.“ Vypláznu na něj jazyk.

   „Myslím, že jsi chtěla říct něco jinýho.“ Mrkne na mě Emm.

   „Tak to se ti asi vážně jen zdálo!“ prsknu vztekle a odejdu si do kuchyně pro láhev s vodou. Hltavě ji vypiji na jeden zátah a potom si opřu ruce o pult a zhluboka se nadechnu.

   „Takže jsem strašidelnější, než ten herec?“ ozve se za mnou pobaveně. Polekaně se otočím a je mi jasné, že nadešla chvíle, které jsem se vyhýbala tři dny. Mluvit s ním o samotě z očí do očí.

   „Možná.“ Přimhouřím oči a zase se otočím zády k němu.

   „Proč se mi vyhýbáš?“ zaútočí na mě přímo.

   „Nevyhýbám se ti!“ řeknu až příliš rychle.

   „Nelži mi Nessie,“ zašeptá do potemnělé kuchyně a přistoupí těsně ke mně. Ruce si opře o pult, takže mi zatarasí únikovou cestu. Skloním hlavu dolů a raději studuji svoje boty, než abych se mu podívala do očí.

   „Řekla jsi, že mě miluješ,“ řekne najednou nečekaně.

   „Vím, co jsem řekla,“ odpovím mu. Zvedne mi hlavu a donutí mě, abych se mu podívala do očí. Zaplaví mě hřejivý pocit a já začnu přerývavě dýchat.

   „To je všechno, co mi k tomu řekneš?“ zašeptá mi a jeho sladký dech mi ovane tvář. Jen kývnu hlavou, protože vydat ze sebe souvislou větu mi přijde jako nadlidský úkol. Jake si přitáhne mou hlavu blíž a skloní se ke mně. Zatajím dech, ale když se svými rty zastaví těsně na hranici s těmi mými, musím začít znovu dýchat. On ovšem místo toho, aby mě políbil, mi jen zašeptá do pusy: „Až k tomu budeš mít co říct, tak víš, kde mě najdeš.“

   A pak se prostě otočí, vyskočí oknem do podvečerního dne a nechá mě tam rozklepanou a zmatenou. Sesypu se do podřepu a hlavu si složím do dlaní. Je toho na mě příliš. Přijde mi, že od té doby co jsem se vrátila, na mě všichni koukají, jakoby čekali, co se se mnou bude dít. A já sama to nevím… Naplním svůj osud v podobě mého mocného dítěte?... Nebo před ním budu celý život utíkat?... A jde to vůbec?... Protože kdykoliv se ke mně Jackob jen přiblíží, moje tělo se vzepře rozumu a volá na všechny strany, že ho chce. Nenávidím ho za to, že vlastně nemůžu být s někým jiným. Já to ani nechci zkusit, protože být v náruči jiného muže, by bylo jako kdyby se upír snažil krev nahradit vodou. Nikdo mě nemůže okouzlit tolik jako on. A nejhorší na tom je, že já jsem to vlastně měla ve hvězdách už před svým narozením. Moji budoucnost mi dopodrobna napsala minulost! A já? Já jsem za to svým způsobem vděčná, jen si nejsem jistá, jestli jsem připravená na to, abych nesla takovou zodpovědnost tak brzy. Jenže to za mě nikdo nerozhodne. Je to na mě… A já vím, že už nebudu moct odolávat Jackobovi dlouho!

   „Zlato?“ ucítím na  rameni chladnou ruku.

   „Teď ne, mami.“ Špitnu.

   „Miláčku… Já vím, že je to pro tebe těžké.“ Sedne si vedle mě na zem. Konečně zvednu hlavu a podívám se na ní.

   „Nevíš… Protože i když si myslíš, že tys měla s Edwardem to samé, není to stejné. Tebe k němu vázala jenom čistá láska… Mně k Jackobovi tohle a k tomu ještě magické pouto. Otisk je to, co mi nedovolí milovat někoho jiného.“ Zakroutím hlavou a mámě se v očích objeví plamínky poznání.

   „Nessie… Zlatíčko, to není pravda. Jacob je k tobě vázaný otiskem, ale ty můžeš milovat někoho jiného, jenže nechceš. Sama jsi to teď řekla. Miluješ ho Nessie. Celým svým srdcem a celou svou duší. Tak proč se tomu vzpíráš? Ubližuješ tím hlavně sobě.“ Obejme mě.

   „Nevím, jestli jsem připravená na to, abych nesla takovou zodpovědnost,“ zašeptám jí do ramena. Máma byla vždycky chytrá a i teď jí to sepne okamžitě.

   „To dítě… Nessie, ale Jacob tě do ničeho nutit nebude.“ Pohladí mě po vlasech. Odtáhnu se od ní, abych jí viděla do očí.

   „Ani by nemusel,“ řeknu prostě a i tentokrát jí dojde o čem je řeč. Rozesměje se a místo toho, aby mi vynadala se na mě spiklenecky podívá.

   „Tohle radši před tátou neříkej a pro jistotu na to ani nemysli. Nemusel by přežít, že jeho malá holčička chce svést vlkodlaka.“ Rozesměje se a já s ní. Je to uvolňující po takové době.

   „A já mám nápad. Zítra má Billy narozeni a v La Pusch je oslava. Jsme zvaní všichni. Smečka nám dovolí překročit hranice. Uvidíme, jak se s tím popereš.“ Mrkne na mě povzbudivě.

   „Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptám se nejistě.

   „Nemyslím, to vím… A teď mazej spát, ráno vyrazíme.“ Pomůže mi na nohy a potom odejde zpátky do obýváku, kdežto já nahoru do postele. Uvidíme, co se bude zítra dít.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 13.: