Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 9. kapitola

Alice by Jelda


Brána - 9. kapitolaKdyž se Renesmé naštve, dokáže být opravdu hodně sprostá...

Lačně jsem sála tu životadárnou tekutinu a ničeho jiného si nevšímala. Krev mi stékala po rukou a já ji hladově olizovala. Bože, jak dlouho jsem už neměla krev? Asi moc dlouho… Navíc tahle byla jiná – nebyla jako zvířecí. Bylo to jako ochutnat kus nebe.

Najednou jsem uslyšela svištění a pak jsem se ocitla přišpendlená u zdi. Damon mě držel pod krkem a měřil si mě zlostným pohledem. Ale jelikož jsem právě teď byla nadopovaná krví, bez větších obtíží jsem se jeho sevření zbavila a během vteřiny jsem stála na druhé straně místnosti. Damon na mě hleděl přivřenýma očima. Byla jsem zaslepená krví, takže když upřel pohled na nedopitý pytlík, naštvalo mě to. Všechno bylo moje!

Přiskočila jsem k němu a přirazila ho ke zdi stejně jako on mě před chvílí. Mou mysl naprosto zachvátil hněv.

„Můžeš mi vysvětlit, co seš za příšeru, když máš ve sklepě lidskou krev v pytlíkách?!“ křikla jsem na něj a sevřela ho ještě pevněji. Divila jsem se, že se vůbec nebrání.

„Jsem upír…“ zachraptěl zpod mého sevření.

„Kecy! Upír jsem já! Ty jako upír nevypadáš…“ vyhrkla jsem naštvaně a trošku polevila v ostražitosti. Damon toho využil a vykroutil se mi. Za okamžik jsem to byla já, koho držel pod krkem. Se zděšením jsem sledovala, jak se mu vysunuly tesáky a oči se mu zalily krví.

„Vážně?“ zeptal se mě posměšně.

„Ježiši Kriste!“ vykřikla jsem.

„Nedovolávej se Boha, když stojíš před krvelačným upírem, nemuselo by to s tebou dobře skončit…“ řekl a ten jeho vážný pohled mě upřímně rozesmál.

„Ty a krvelačný upír?“ ušklíbla jsem se mezi záchvaty smíchu.

„Tos ale tím pádem ještě žádného neviděl!“ pošklebovala jsem se mu dál.

„Ale já jsem krvelačný upír!“ vykřikl pobouřeně a silně mi sevřel krk, takže jsem se nemohla nadechnout.

„Ty debile, nemůžu dýchat!“ zasípěla jsem.

„Seš upír, nepotřebuješ dýchat, ne?“ řekl jízlivě a ušklíbl se na mě.

„To je trochu složitější…“ zamumlala jsem z posledních sil a zkřivila tvář do bolestné masky. Před očima se mi začaly míhat černé skvrny. Bože, vždyť on mě fakticky udusí!

Vtom se ozvala rána a do sklepa vrazil Stefan. Hned se na Damona rozkřičel.

„Damone, zbláznil ses?!“

„Jo, Damone, zbláznil ses?!“ opakovala jsem po Stefanovi sípavě a snažila se ho odstrčit. Ale držel mě vážně pevně.

„Okamžitě ji pusť!“ zahřměl Stefan a změřil si Damona zlostným pohledem.

„Jo, slyšels, okamžitě mě pusť…“ zopakovala jsem už trochu hlasitěji, protože sevření na mém krku konečně trochu povolilo. Za pár sekund jsem se už mohla volně nadechnout a Damon, který teď stál pár kroků ode mě, na mě zlostně pohlížel.

„Nemůžeš ji zabít, musíme ji prozkoumat…“ pokračoval Stefan rychle a snažil se tím Damona přesvědčit, aby mě hned neroztrhal na kusy.

„Nemůžeš mě zabít, musíte mě…“ začala jsem, ale pak se zarazila.

„Co?!“ vyhrkla jsem zmateně a o kousek ucouvla. Stefan se kouknul na Damona. Damon se usmál. Co to do prdele je, nějaký tajný smluvený signál?! To jsem se dozvěděla vzápětí, když po mně Stefan střelil omluvný úsměv a Damon se ke mně přiřítil, chytil mě kolem pasu a pak si mě přehodil přes rameno. Co si to, kurva dovoluje?!

Začala jsem vřískat jako smyslů zbavená a snažila se nějak dostat z Damonovy náruče. Ale všechny mé dost hlasité protesty a pokusy dostat se od něj co nejdál byly marné. Už jsem ho nemohla překvapit a musela jsem uznat, že má větší sílu než já. Ale stále jsem si nějak nechtěla připustit, že je to upír. Protože to, co Damon předváděl, jsem ještě u žádného upíra neviděla.

Za chvíli jsem se ocitla v obývacím pokoji, přivázaná k židli, neschopná jakéhokoliv pohybu. Šklebila jsem se na Damona a on se na mě zase pro změnu usmíval. Asi byl rád, když mě mohl takhle pokořit. To jsem teď jako vězeň, nebo co?!

Stefan pochodoval po místnosti sem a tam a mě to už začínalo lézt na mozek. Chtěla jsem na něj něco křiknout, ale strach mi to nedovolil. Sakra, Renesmé, do čeho ses to zase zapletla…?

„Ty seš upír?“ zeptal se Stefan a zastavil se pár kroků ode mě. Skoro to vypadalo, jako by se mě bál anebo – ještě lépe – štítil.

„Poloviční…“ odpověděla jsem a ušklíbla se na Damona. Ten mě oblažil sladkým úsměvem. Protočila jsem oči v sloup a zašklebila se.

Stefan si naší výměny grimas nevšiml a už zase začal pochodovat po místnosti. Měla jsem chuť zasténat.

„Jak je to ale možné?“ zeptal se mě po chvíli a zase se zarazil na místě. Potlačila jsem nutkání znovu protočit oči v sloup.

„Můj otec mě zplodil, když byla matka ještě člověk. Přeměnil ji těsně po porodu, protože by jinak zemřela.“

„My ale nemůžeme plodit děti, toho bych si všiml…“ přidal se do debaty Damon. Znovu po mně blesknul oslnivým úsměvem. Jak ráda bych mu ty jeho bělostné zuby z tý jeho nevymáchaný huby vymlátila!

„Tak to jsi očividně jiný druh upíra,“ odsekla jsem mu. „A nešlo by to bez těch provazů?“ dodala jsem směrem ke Stefanovi mírně.

„Ne,“ odpověděl Damon okamžitě. Stefan zrovna stál u okna a koukal ven. Bože…

„Funguje na tebe ovládání myslí?“ zeptal se po chvíli Stefan.

„Co?“ zeptala jsem se nechápavě, protože jsem naprosto nechápala, o čem je řeč.

„Nefunguje, zkoušel jsem,“ přerušil mé myšlenkové pochody Damon. Chvíli jsem na něj koukala jako na vola. Počkat, proč jako...? - Vždyť on vůl je...

„Cože?!“ Ale odpovědi jsem se nedočkala. Oba mě zase začali naprosto ignorovat a Stefan zase začal koukat z okna. Chci právníka! Tohle je porušování upířích práv!

„Sporýš?“ zeptal se po chvíli Stefan, ale spíš to vypadalo, že se ptá Damona než mě.

„Můžeme to vyzkoušet…“ ušklíbl se na mě Damon.

„Tak na to kurva ani nemysli!“ vyjela jsem na něj. Nevěděla jsem, co to sporýš je, ale jen to pomyšlení, že by na mně Damon něco zkoušel...

„Klídek, nemusíš se tady rozčilovat, stejně ti to k ničemu není,“ řekl posměšně Damon. Propalovala jsem ho pohledem a proklínala ho až do horoucích pekel.

„A co slunce?“ vyhrkl najednou Stefan, stále vyhlížejíc z okna. Občas jsem měla pocit, že není tak úplně v pořádku. Potlačila jsem chuť frustrovaně zařvat.

„Vidíš, ne?“ opáčil Damon s úšklebkem a poukázal na mou rudou kůži. Teď jsem už vážně dostala chuť ho na místě zabít. Nádech, výdech, Renesmé… nerozčiluj se, ten idiot za to nestojí…

„Na slunci záříme, já tedy ne, ale ostatní jo – proto žijeme tam, kde skoro celý rok prší,“ řekla jsem už poměrně klidně a na Damona se ušklíbla.

„Záříte?“ Stefan se otočil od okna. Znovu jsem protočila oči a v duchu si počítala nádechy a výdechy. Klid…

„Ano, je to jako tisíc diamantů, lesknoucích se na slunci,“ řekla jsem poměrně otráveně. Budou ještě dlouho vést tenhle křížový výslech, kterého se jen tak mimochodem skoro vůbec nezúčastním? Chvílemi jsem si opravdu přišla jak nějaký objekt, který musí dopodrobna prozkoumat. Nechtěj mě třeba i vykuchat?

„To je divné…“ řekl zamyšleně Stefan. Potichu jsem zasténala. Už mi to fakticky lezlo na mozek…

„Spíš jak z nějakýho blbýho filmu,“ procedil Damon mezi zuby. Pak se na mě zase usmál. Měla jsem hroznou chuť mu nakopat prdel. Takhle urážet všechny upíry!

„A co tedy děláte na slunci vy, když záření se vám zdá laciné?“ odsekla jsem a dívala se přitom na Damona. Ta otázka byla mířená především na něj.

„Shoříme…“ vysvětlil Damon a pokrčil rameny, jako by to nestálo za řeč. Ale já jsem to už nevnímala. Před očima jsem měla svůj sen. Moje rodina v plamenech, jen co překročili hranice tohoto města…

„A jak to, že jsi teda už neshořel, pokud vím, tak se po slunečním světle procházíš bez obtíží,“ poukázala jsem na ten fakt. Bože, jak ráda bych sledovala Damona v plamenech…

„Vím, na co myslíš, rusovlásko, ale takové potěšení ti nedopřeju…“ řekl Damon s pokřiveným úsměvem.

Jakže mi to řekl?! Moje sebeovládání šlo do kytek…

„Škoda,“ prohlásila jsem a zašklebila se na něj.

„Máme prsteny, které nás chrání,“ řekl Stefan, který už zase stál pár kroků od pohovky a ukazoval na svůj prsten s modrým kamenem.

„Lapis lazuli…“ dodal hned Damon. Zašklebila jsem se. Aby pan Chytrý něco nedodal, že?

Vtom mě ale něco napadlo. Přestala jsem naprosto vnímat okolí a upínala se jen k té jedné myšlence. Bylo to naprosto šílené, ale když se nad tím více zamyslím, tak to vlastně bylo i logické. Podívala jsem se na Stefana.

„Myslím, že proto jsem se tak spálila… Kdybych byla stoprocentní upír a přijela sem – shořela bych, ale takhle, když jsem na půl člověk, jsem se jenom spálila…“ vysvětlila jsem mu svoje myšlenkové pochody a s vážným pohledem na něj pohlížela. Stefan ke mně přistoupil a jedním trhnutím mě zbavil provazů.

„Nesmysly!“ protestoval Damon a naštvaně vyskočil z pohovky.

Ušklíbla jsem se a vstala ze židle. Přitom jsem cítila, jak mám zdřevěnělý zadek.

„A jak by to vaše veličenstvo vysvětlilo?“ pronesla jsem arogantně. Damon přivřel vztekle oči.

„Že seš divnej člověk, kterej je závislej na lidský krvi!“ vyhrkl a z očí mu metaly blesky.

„Zajímavá teorie, nechám si ji projít hlavou…“ odsekla jsem mu a založila si ruce na prsou.

„Ty seš taková mrcha!“ vykřikl pobouřeně.

„A ty naprosto nesnesitelný idiot!“

Naši hádku přerušil zvonivý ženský smích. Oba jsme se ihned otočili směrem, odkud se ozval. O futra se opírala Elena a s povýšeneckým úsměvem nás pozorovala.

„Ach ta láska…“ pronesla uštěpačně a andělsky se na Damona usmála.

 


Asi vám už došlo, že tohle Elena nebude. :D - obrázek Katherine tady.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 9. kapitola:

 1
7. Jana S
01.09.2014 [23:11]

Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.08.2012 [2:50]

Petulka01Jopet dokonala kapitolka.. jsem zvedava na pokracovani.. je nejaka jina rasa upiru.. nebo tyhle jsou jen neinformovany?? Emoticon nemohla bys nam najit nejake obrazky Damona a Stefana ? at mame predstavu ??
jinak krasnou dovcu v zahranici preji :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.07.2012 [13:19]

Irmicka1úžané, ta výměna názorů mezi Damon a Ness byla úžasná... dokonalá kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2012 [20:17]

nesinkaSkvělá kapitola už se nemůžu dočkat další kapitoli.

3. Nika248
27.07.2012 [17:12]

Bolo to úžasné. Vešmi sa teším čo spraví Katherine. Píšeš úžasne. Len tak ďalej Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2012 [14:48]

Danca11Bylo pro mě docela zklamání, že jim oběma Ness s rukama za zády nenakopala zadky, ale ten výslech to dokonale vynahradil. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2012 [13:14]

rosaliCfakt adhera kapitolka ui si to Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!