Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 42. kapitola

natáčení


Brána - 42. kapitolaKdyž holky odjedou, Renesmé se začne nudit. Proto udělá věc, kterou by nikdy jindy neudělala. V této kapitole se dozvíme něco málo z historie obou bratrů Salvatorových... Příjemné čtení! ;)

Stála jsem před penzionem, choulila se do kabátu a s narůstající tísní pozorovala Elenino auto, jak se vzdaluje v západu slunce. Povzdechla jsem si a oklepala se zimou po náhlém závanu ledového větru, který mi vnikl pod kabát. Ještě pár minut po tom, co se auto ztratilo v zatáčce, jsem se k němu upínala jako k poslednímu záchrannému kruhu na potápějící se lodi. Pak jsem si znovu povzdechla a, ač nerada, vrátila se do osamělého penzionu.

Přišlo mi jednoduché zapomenout na všechny své děsy ve společnosti svých nejlepších kamarádek, zvlášť když se mě každou minutou snažily přivést na jiné – veselejší – myšlenky. Ale teď, v osamělém a potemnělém obývacím pokoji, se všechny mé obavy vracely a já neklidně pozorovala každý stín a napínala uši, jestli podezřele nezapraská podlaha. Vím, takhle to znělo dětinsky, ale ve skutečnosti… Ne, dětinské mi to vůbec nepřišlo.

Posadila jsem se na pohovku a na pár minut zavřela oči. Doufala jsem, že se mi povede vyčistit svou mysl a zapomenout na vše, co mě tížilo. A že toho bylo… Avšak marně. Nic z toho se mi nepodařilo. Jediné, čeho jsem docílila, bylo, že ticho, které v budově přetrvávalo, mi přišlo ještě děsivější.

Otevřela jsem oči a narovnala se. Ne, nebudu tady jen tak sedět celý večer a zabývat se svými myšlenkami, které mi v tuto chvíli přišly víc než depresivní. Ne, to vážně nechci… Ale co mám dělat?! Měla jsem chuť si frustrovaně odfrknout.

V tomhle domě se vážně nenašla žádná zábava. Pokud tedy nepočítám své hádky s Damonem a milostné hrátky s Jeremym. Ne, když je tu člověk sám, nic z toho, co jsem právě jmenovala, provádět nejde…

Ale teď vážně! Vždyť tu ani nemají televizi! Ne, ani v nejmenším si nedělám srandu. Vypadá to, že bratři Salvatorovi mají vždycky dost věcí na práci, takže na televizi vlastně asi ani nemají čas. A když si to tak vezmu, tak jsem tu jediný host, kterého měli za… jak dlouho? Je dost možné, že když tu měli posledního, televize ještě vůbec neexistovala…

Ach jo… Když bych společnost uvítala, jako na potvoru tu nikdo není. Naopak když si přeju být na chvíli sama, jako na zavolanou se objeví Damon. Co jsem komu udělala, že mě tak trestá…

Pomalu jsem se zvedla z pohovky a rozhlédla se po místnosti. No, vypadá to, že se budu muset zabavit nějak jinak…

Najednou mi zrak padl na obrovskou knihovnu. S potutelným úsměvem jsem k ní zamířila. Že by tu měli nějaké sběratelské kousky? Doufám, že ano, jinak toho nahoře už asi vážně půjdu zažalovat.

Prstem jsem jela po jednotlivých titulech, ale nic mě z toho nezaujalo. Měli tu samé neznámé autory z minulého století. Snad o žádném z nich jsem se ani neučila ve škole… Opět jsem měla chuť si povzdechnout. Vypadá to, že dneska je mi souzeno se unudit k smrti…

Najednou jsem se zarazila a po chvíli se mi na tváři rozšířil úsměv. Z regálu jsem vytáhla drobnou knížečku vázanou v kůži a něžně po ní přejela prstem. Jediné, co bylo napsané na jejím hřbetě, byl rok: 1864. Ano, byl to Stefanův deník, se kterým jsem měla tu čest již v den svého příjezdu do Mystic Falls. Ten, kde se nacházela podobizna Katherine z onoho roku. Ten, kde byl (jak jsem znala Stefana) dopodrobna popsán jeho lidský život. Byl to ale také ten, kde na scénu vkročila Katherine a z obou bratrů udělala upíry…

Potutelně jsem se usmála a svíraje deník, jako by to byl ten největší poklad, posadila jsem se zpátky na pohovku.

Samozřejmě, že se najednou nezměnil můj názor na to, že nejdůležitější je ctít soukromí ostatních, ale rozhodla jsem se udělat výjimku. Ale abych to vysvětlila… tento deník byl pro mě nad zlato z toho důvodu, že (jak jsem si byla stoprocentně jistá) zde Stefan popsal lidského Damona. A to bylo to, co mě nesmírně zajímalo… Dobře, zajímal mě i Stefanův názor na Katherine a všechny ty věci okolo, ale v tuto chvíli… začala jsem opět přemýšlet o Damonovi a o tom, jaký byl jako člověk… jaký je teď a jaký bude v budoucnu…

Zkrátka jsem se rozhodla porušit všechna pravidla. S touto myšlenkou jsem otevřela deník na náhodné stránce a dala se do čtení…

 

20. srpna 1864

Včerejší den naprosto změnil můj život. A to i přes to, že začal jako obvykle… Při východu slunce jsem se byl projet na své klisně Mezzanotě. Vrátil jsem se asi o hodinu později a zamířil do domu na snídani. Už když jsem vstoupil do jídelny, všiml jsem si, jak otec září radostí a nadšením. Když jsem usedl ke stolu, začal mi vyprávět o svém příteli z Atlanty, od kterého se dozvěděl, že jeho sousedi zemřeli při požáru. Jediný, kdo přežil, byla jejich šestnáctiletá dcera, která neměla žádné příbuzné, kteří by se jí mohli ujmout. Otec se samozřejmě okamžitě nabídl, že jí poskytne dočasné útočiště v našem domě. S širokým úsměvem mi pak oznámil, že ona dívka přijede již dnes. Byl jsem z toho všeho zmatený, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Proto jsem se hned po snídani rozhodl, že se půjdu projít k jezeru u kamenného lomu, kde byl klid a ticho a já mohl nerušeně přemýšlet. Avšak až tam jsem se nedostal… Vycházel jsem právně z domu, když před naším sídlem zastavil kočár. S narůstající nervozitou jsem upíral zrak na tmavé dveře kočáru a čekal, až se otevřou. Tak se stalo vzápětí. Vystoupila krásná bledá dívka s vodopádem tmavých kudrlin, které jí rámovaly doslova andělskou tvář. V jejích očích pohrávaly jiskřičky, a když si všimla mého pohledu, po tváři se jí rozlil potutelný úsměv. Nevšiml jsem si, že z kočáru vystoupila další žena, patrně její služebná, a vzala zavazadla. Měl jsem oči jenom pro ni. Katherine Pierce mě naprosto okouzlila. Ještě teď mi zrychleně buší srdce, když si vzpomenu na její oči a ten tajemný úsměv. Je to bláznivé, ale mám pocit, že jsem se zamiloval.

 

Na malý okamžik jsem zvedla od deníku zrak a zahleděla se do praskajícího ohně v krbu. Bylo tak trochu divné číst něco, co někdo napsal před sto padesáti lety. Ještě divnější je ale ten pocit vědění, že se to vážně stalo. Že tohle není vymyšlený příběh, ale osobní historie lidí, co znám.

Navíc ten fakt, že se Stefan vážně do Katherine zamiloval – že ji opravdu kdysi miloval… To pro mě bylo něco úplně nového. Ale nedivím se, že se to dozvídám až teď a takovýmhle způsobem. Kdo by taky chtěl každému na potkání vyprávět, že se zamiloval do dívky, která na první pohled vypadala jak princezna z pohádky, ale nakonec se ukázalo, že je to upírka a navíc bezcitná mrcha.

Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že bych měla deník okamžitě zavřít, vrátit do knihovny a pokusit se zapomenout vše, co jsem se právě dozvěděla, ale na to jsem neměla sílu. Proto jsem opatrně vzala za zažloutlý list, popsaný černým inkoustem, a obrátila na další stránku…

 

23. srpna 1864

Dnešní den je samé překvapení. Ale tím největším je bezpochyby příjezd Damona. Jeho náhlý odchod z armády otce velice rozzlobil, jsem si jist, že s Damonem ještě pár dnů bude odmítat komunikovat. Já mám ale z jeho návratu upřímnou radost. Svého bratra jsem neviděl celý rok a musím se přiznat, že mi vážně chyběl.
Avšak teď na řadu přichází další, už ne tak milá věc. Pravděpodobně se ve mně ozývá žárlivost, když řeknu, že příjezd Damona možná nebyl tak skvělý, jak se na první pohled zdál. Tato myšlenka mě napadla a hluboko se mi zakořenila v hlavě v tu chvíli, kdy se v zahradě objevila Katherine. Ten pohled, který Damonovi věnovala, mi přišel jako dobře mířená rána pěstí. Nijak to nezlepšil fakt, že jeho Katherine na první pohled zaujala – já to poznám, protože takovýhle pohled jsem u něj už párkrát viděl. Nevěstí to nic dobrého. Vím, měl bych se stydět za své myšlenky, ale nemohu si pomoci. Vážně Katherine miluji a začínám mít obavy, že nebude trvat dlouho a Damon k ní také zahoří láskou.

 

Dočetla jsem poslední slova a pak znovu střelila pohledem na třetí větu od konce: Nevěstí to nic dobrého. Po zádech mi přeběhl mráz. To je ta chvíle, kdy se to všechno mělo začít kazit. Byla jsem si jistá, že vážně netrvalo moc dlouho a Damon se do Katherine zamiloval. Možná se do ní zamiloval už při jejich prvním setkání… Tak či tak… nedočkavě a s mrazivou předtuchou v zádech jsem otočila na další stránku a znovu se začetla.

 

29. srpna 1864

Mé nejhorší obavy se naplnily. Již před pár dny jsem si všiml Damonova výrazu, který se mu objevil na tváři, kdykoliv se objevila Katherine, ale teď… už jsem si naprosto jistý. Neušlo mi, jak na ni hledí se zbožnou úctou zapsanou v očích. Opět mě zachvátila žárlivost. Ale i přes to to není jediná emoce, kterou pociťuji. Dnes jsem si uvědomil, že také cítím strach. Strach z toho, že ztratím svého bratra. Což se určitě stane, pokud zjistí, že Katherine miluji. Bude chtít, aby si mezi námi vybrala. Ale ať už si vybere kohokoliv, náš vztah to zničí. Začínám si přát, aby má láska ke Katherine nikdy nevyšla najevo, i kdyby to znamenalo, že si nakonec vybere Damona a společně pak prožijí šťastný život. Můj vztah s bratrem by tak aspoň zůstal neporušen…


Zhluboka jsem se nadechla a pomalu odložila deník na kolena. Tak tento zápisek mě překvapil – a abych byla upřímná, tak vážně dost… To, že by se Stefan vzdal Katherine jen proto, aby si udržel dobré vztahy s bratrem, bylo něco tak velkorysého a dokazovalo to, jak moc Stefan svého bratra miloval.

Sklonila jsem oči k deníku a všimla si, že další zápis je napsaný jen stěží čitelně. Jako by byl psán ve spěchu… Ale při pohledu na první řádek mi došlo, že tento zápis byl napsán pod vlivem jiné emoce…

 

14. září 1864

Nemohu tomu uvěřit. Ne, to přeci není možné… neexistuje nic jako nadpřirozené bytosti – jako upíři… Ale všechny důkazy nasvědčují opaku. Především můj kousanec, schovaný pod límcem. Ale i přes to všechno tomu stále nemůžu uvěřit. Vždy jsem si myslel, že ty otcovy povídačky o monstrech lačnících po krvi jsou jen výmyslem jeho stárnoucí mysli. Vypadá to, že jsem se mýlil.
Když si vzpomenu na její oči, které se zčistajasna zalily krví, prodloužené tesáky, jimiž mi rozdrásala krční tepnu… napadá mě, že bych měl cítit strach. Ale není to tak. Za to může ona. V tom okamžiku, kdy se mi hluboce zahleděla do očí a řekla mi, ať se jí nebojím… strach zmizel. Připadá mi to poněkud divné, ale rozhodl jsem se, že bude lepší nad tím moc nepřemýšlet.
A panebože… Damon! Přesně si pamatuji ten moment, kdy jsem vycházel z jejích komnat, tisknouc si dlaň na krk, aby rána nekrvácela a nikdo ji neviděl… A Damona, který se zčistajasna objevil. Jeho pohled plný nenávisti se mi vryl do paměti. Natolik mě překvapilo, že ho vidím, že jsem nebyl schopen kloudného slova. Teď už jsem si ale jistý, že i kdybych něco řekl, on by mi stejně neodpověděl. Je dost možné, že už se mnou nikdy nepromluví. A ten fakt mě ničí…

Sípavě jsem se nadechla, když jsem zvedla pohled od deníku. Pravda vyplynula na povrch. Napadlo mě, že v tu chvíli ještě Stefan nemohl tušit, že ho Katherine ovlivnila. Avšak bylo jisté, že něco tušil. Jinak by něco takového do svého deníku nenapsal.

Otočila jsem na další stránku a pohlédla na datum. Srdce se mi rozbušilo. Stefan do deníku nepsal skoro celé tři týdny! Už jsem tušila, o čem bude další zápisek…

 


 Obrázek Katherine a bratrů Salvatorových v roce 1864


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 42. kapitola:

 1
8. matony
24.04.2013 [18:16]

bezva kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.04.2013 [17:08]

Alicesme Emoticon krása ale dřívější kapitoli byly lepší těším se na dálší díl Emoticon Emoticon Emoticon

22.04.2013 [13:47]

rosaliCjé super už se nemůžu dočkat další kapitoly. A ještě něco až vydáš knížku tak mi řekni Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Pinka25
21.04.2013 [22:48]

Supr. Moc hezky píšeš. Akorát se v tom začínam strácet, ale moje chyba.

21.04.2013 [22:35]

nesinka Emoticon Emoticon Emoticon

3. Baghiraklarka
21.04.2013 [19:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosím honem piš piš rychle dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. myska98
21.04.2013 [19:32]

No super... tak rychle dalsi kapcu... a vic Damona Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. kajak34
21.04.2013 [17:41]

Další super kapitola je na světě! :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!