Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 29. kapitola

21.12.2012 (19:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1566×

Ke Grillu jsem dorazila o pět minut později, zaparkovala přes dvě místa, přičemž mě napadlo, že tentokrát tu pokutu určitě dostanu, a aniž bych se rozhlédla, přeběhla jsem přes ulici. Naštěstí zrovna žádné auto nejelo…

Pokusila jsem se o úsměv, když jsem u jednoho stolku se slunečníkem uviděla Caroline, Bonnie a Elenu. Ale tuším, že z toho vyšel dost podivný škleb.

„A-ahoj,“ zasípěla jsem, když jsem si znaveně sedala na poslední volnou židličku.

„Ahoj,“ odpověděly holky sborem. Po každé z nich jsem rychle střelila pohledem. Bonnie se usmívala, Elena jak by smet, a to nejlepší na konec… Caroline mě (překvapivě) vraždila pohledem.

Když si všimla, že ji pozoruju, široce se usmála a v očích jí zajiskřilo. „Jdeš pozdě…“

Neodolala jsem a pozvedla koutky k úsměvu. „Promiň, zapomněla jsem…“

„Zapomněla?“ Její hlas vylétl o oktávu výš, takže teď zněla jako Alice, když jí před nosem prodali poslední lodičky ve slevě.

Zazubila jsem se. „Četla jsem Drákulu.“

Caroline pozvedla jedno obočí a Eleně s Bonnie zacukaly koutky. Ony si tu podívanou oproti mně očividně užívaly.

„Berou tě upíří, jo?“ zeptala se Caroline žertovně.

Už jsem se jejímu vtípku chtěla zasmát, ale na poslední chvíli jsem se zarazila. Úsměv mi zmizel z tváře. Holky si toho hned všimly a Elena se na mě starostlivě zadívala. „Děje se něco?“

Dvakrát jsem se zhluboka nadechla. Nikdy jsme před sebou neměly tajemství a navíc jsem se s tím už opravdu potřebovala někomu svěřit, takže…

„Včera mě Damon políbil…“

Holkám se synchronizovaně otevřely pusy. Kdyby to nebyla tak vážná situace, určitě bych se tomu zasmála. Nastalo takové ticho, že kdyby někdo upustil jehlu, určitě by to tu každý zaslechl (já bych to asi zaslechla, i kdyby tu takové ticho nebylo…). Bože, nad čím to zase uvažuju?!

Po chvíli se vzpamatovala Bonnie. „Ness, to myslíš vážně?! Protože jestli tohle je nějaký vt-“

Rychle jsem ji utnula tím, že jsem jí skočila do řeči. „Je to pravda…“

Nastalo ticho. Napadlo mě, že všichni čekají, až něco řeknu.

Odkašlala jsem si. „Včera večer mě Damon políbil…“ řekla jsem a i když jsem to řekla už podruhé, pořád to znělo neuvěřitelně divně… a nepředstavitelně.

„Jak se to stalo?“ zeptala se Elena vážným hlasem.

„No…“ začala jsem, ale pak se odmlčela. Rozhlédla jsem se po ostatních, ale musím se přiznat, že jejich zděšené pohledy mi odvahy zrovna moc nedodaly.

Zavrtěla jsem hlavou. Čím rychleji to řeknu, tím dřív to budu mít za sebou. A tak jsem to všechno ze sebe vychrlila. Radši jsem začala úplně od začátku – to jest od prvního setkání s Derekem. Nevěděla jsem totiž, co všechno vědí. Jejich překvapené výrazy mi ale naznačily, že toho doopravdy moc nevěděly.

Řekla jsem jim všechno… kromě jednoho „malého“ detailu. Neřekla jsem jim to, že když mě Damon líbal, líbilo se mi to a rozhodně jsem se nebránila…

„Takže Jeremy to pochopil…“ zašeptala Caroline, když jsem ztichla. Neušlo mi, že i když se to pokusila pronést jako konstatování, malý otazník na konci přesto byl.

„Jo, asi jo…“ povzdechla jsem si a zadívala se na své ruce, složené v klíně. Cítila jsem se… provinile? Měla jsem chuť si pohrdavě odfrknout. Konkrétně kvůli čemu? Že jsem se líbala s Damonem? Že jsem holkám neřekla pravdu…?

Potlačila jsem zoufalou potřebu schovat si hlavu do dlaní a namísto toho jsem se na své kamarádky zadívala. „Poradíte mi…“ vydechla jsem z posledních sil a ani už nedodala otazník na konec. Doufala jsem, že holky pochopí, s čím chci poradit…

„No, měla by ses mu hlavně zkusit vyhýbat… Je mi jasné, že jednou s ním zůstaneš sama, ale když budeš moct, snaž se to co nejvíc oddálit. Nevíš, co ho zase popadne…“ řekla věcně Caroline a při posledních slovech se ušklíbla. Ano, řeč byla o tom povýšeneckém upírovi, co mě políbil… A kterému ty ses nebránila…, dodal škodolibý hlásek v mé hlavě.

„A když se o něco pokusí, uteč…“ dodala Bonnie a já měla chuť se té poznámce zasmát. Jasně, určitě bude snadné utéct upírovi… Nahlas jsem však nic nenamítla hlavně proto, že jsem Bonnie nechtěla ublížit. Ona za moji mizernou náladu, která se každým okamžikem ještě zhoršovala, přeci nemůže…

„Nebo by sis mohla pořídit dřevený kolik…“ zažertovala Elena. Zvedla jsem hlavu, a když jsem se střetla s jejím vážným výrazem, který se k ní vůbec nehodil, neodolala jsem a rozesmála se. Eleně zacukaly koutky a po chvíli se začala smát taky. A Bonnie s Caroline se k nám hned taky přidaly. Srdce mi poskočilo radostí. I když se možná všechno měnilo, naše přátelství zůstávalo pořád stejné…

Když jsme se přestaly smát, rozhodly jsme se, že si konečně dáme oběd (trošku pozdní, ale to je vedlejší…). Objednaly jsme si, a než nám jídlo přinesli, povídaly jsme si o všem možné, nahlas se smály a překřikovaly se jedna přes druhou. Téma Damon a jak se mu vyvarovat už nepadlo…

Caroline si na vidličku napíchla kolečko okurky a s úsměvem si ji strčila do pusy. Všimla si mého pohledu a zakřenila se na mě.

„Holky mh-usím vhám hněco ríct…“ zahuhlala s plnou pusou salátu. Současně jsme vyprskly smíchy a pak s uslzenýma očima pohlédly na Caroline, která se na nás mračila (stále s plnou pusou). Musela jsem se hodně ovládat, abych nevyprskla znovu.

Když měla konečně pusu prázdnou, zopakovala větu: „Musím vám něco říct…“

Snažila jsem se udržet vážný výraz, ale šlo mi to dost špatně, neboť jsem pořád před sebou měla obraz Caroline s plnou pusou zelí. Bezděky jsem se uchechtla.

Caroline se na mě vážně zadívala a já se rozkašlala, abych zamaskovala smích.

„Takže, co nám chceš říct?“ zeptala jsem se Caroline po chvíli mlčení.

Caroline se rozzářila jako vánoční stromeček. A sakra…, pomyslela jsem si v duchu.

„Chodím s Tylerem!“ vyhrkla rychle a na tváři se jí rozlil šťastný úsměv. Ač jsem se snažila o opak, vzpomněla jsem si na tu noc na plese. Vypadalo to, že to spolu táhnou už trošku déle…

Začala jsem se usmívat jako blbeček, a když se rozhlédla, zjistila jsem, že se tak na Caroline usmívají i holky. Nevím proč, ale najednou mi to přišlo strašně komické. Samozřejmě, že jsem jí to přála, to žádná… Ale bylo všeobecně známé, že Caroline moc dlouho žádný vztah nevydrží… Napadlo mě, že holkám běží hlavou to samé… A navíc ty výrazy…

„Tak buď hlavně opatrná. Jestli zjistí, že jsi upírka, zásnubní prsten s diamantem asi nedostaneš,“ poškádlila jsem ji.

Caroline se zarazila, takže další kolečko okurky bylo přesně v půlce cesty k jejím špičákům. Odložila vidličku.

„Hej!“ vyhrkla naoko naštvaně, ale s veselým úsměvem na tváři.

Teď už jsem se nedokázala ovládnout… Rozesmála jsem se a ostatní se ke mně hned přidaly – včetně Caroline…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 29. kapitola: