Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 19. kapitola

EdwardVolvo


Brána - 19. kapitola„Takže, proč jste přijel do Mystic Falls?“
Rozhovor Renesmé s Derekem... Příjemné čtení! :)
P.S.: 15+ pro lehce vulgární výrazy.

Taky jsem se usmála a vzala si od něj knížky, které stále držel v napřažené ruce. „Děkuju,“ vykvikla jsem, protože při pohledu do jeho podmanivých očí moje sebevědomí doslova vzalo roha.

„Není zač, to se může stát každému,“ řekl sametovým hlasem, z kterého se mi málem podlomila kolena. Znovu jsem se trochu bázlivě usmála. Vyzařovala z něho taková síla a sebevědomí, že jsem si vedle něho přišla úplně nicotná.

„Já…“ začala jsem, ale hned jsem si uvědomila, že absolutně netuším, co chci říct. Sklapla jsem a omluvně se na Dereka usmála. V duchu jsem se rozplývala nad tak krásným jménem.

„Co kdybychom si sedli na lavičku a vy byste mi mohla říct, proč si půjčujete tolik knížek…“ zažertoval a kývnul k nejbližší lavičce. Nesměle jsem kývla a následovala ho do parku. Přitom jsem měla vynikající výhled na jeho božské pozadí…

„Takže, vy jste Derek…“ začala jsem, když jsme se posadili na lavičku, ale zarazila se, když mi došlo, že nevím jeho příjmení. Derek mě pozorně sledoval a čekal, jestli budu pokračovat, protože zřejmě nepochopil, proč jsem se zarazila.

„A příjmení?“ zeptala jsem se nevinně. Doufala jsem přitom, že to nevyzní, jako bych ho chtěla vyslýchat.

Derek se usmál. „Bez příjmení…“

Překvapeně jsem pozvedla obočí.

Derek se znovu usmál. „Víte, Renesmé…“ začal, ale já ho rychle přerušila.

„Cullenová,“ vyhrkla jsem rychle, protože mi došlo, že jestli ho chci začít „vyslýchat“, bylo by fér, aby znal i mé příjmení. No, možná ani o to nestál, ale já mu tak nějak ani nedala na výběr.

„Dobře, beru na vědomí…“ řekl a mrkl na mě. Pak pokračoval: „Víte, dalo by se říct, že na svou rodinu nejsem zrovna dvakrát pyšný, proto své příjmení nerad prozrazuju…“

Kývla jsem na souhlas, že rozumím, ale ve skutečnosti jsem tomu vůbec nerozuměla. Já měla úžasnou rodinu a rozhodně se za ni nestyděla. Aby mě nenapadlo se začít vyptávat, proč na svou rodinu není pyšný, odvedla jsem radši řeč jinam.

„Takže, proč jste přijel do Mystic Falls?“

Derek si trošku nervózně prohrábl rukou vlasy. „No… přijel jsem řešit rodinné dědictví… před pár dny byl můj bratranec nalezen mrtvý. Byl roztrhán na kusy – všichni si myslí, že to udělalo nějaké zvíře…“

V krku se mi utvořil velký knedlík a srdce se mi rozbušilo. Hned mě napadlo, že to nebylo zvíře, co zabilo jeho bratrance… V duchu jsem Damona proklínala až do horoucích pekel. To nemůže svoje choutky ovládat?

Po chvíli ticha, kdy jsme se každý zabývali svými vlastními myšlenkami, jsem prolomila mlčení otázkou, která se na první pohled mohla zdát nevinná…

„A co si o tom myslíte vy?“ zeptala jsem se tónem naivní husičky a koketně zamrkala řasami. Napadlo mě totiž, že by nebylo od věci zjistit, jestli Derek nepojal nějaké podezření.

„Já… nevím… ale asi mají všichni pravdu, co jiného by to taky mohlo tak znetvořit tělo, že ano?“ řekl a usmál se. Nenápadně jsem si otřela zpocené ruce do džínů, a také se usmála. V hlavě se mi ozval tichý hlásek, že bychom se mohli bavit o něčem méně… morbidním?

Naštěstí to vypadalo, že má na to Derek stejný názor, takže mi hned začal vyprávět o jeho koníčku - fotografování. Zaujatě jsem ho poslouchala, když mi líčil, jak fotil na Sahaře. Byl opravdu výborný vypravěč a já měla pocit, jako bych to všechno zažívala s ním. Usmívala jsem se a občas souhlasně pokývala hlavou, aby věděl, že ho stále poslouchám. Ve skutečnosti jsem byla do jeho vyprávění tak ponořená, že jsem vůbec nevnímala realitu.

Po celou dobu, co jsme seděli na lavičce, mi Derek vyprávěl o svých fascinujících výpravách po celém světě. Skoro vůbec mě nepustil ke slovu, ale mně to ani v nejmenším nevadilo. Stačilo mi pozorovat jeho rychle se pohybující rty a jiskřící oči, když mi vyprávěl jakousi napínavou historku.

Uběhla už asi hodina, když Derek najednou přestal mluvit. Překvapeně jsem na něj pohlédla a on se omluvně usmál. „Já… měl bych…“ začal pomalu, ale mně to hned došlo.

„V pořádku,“ odvětila jsem s úsměvem a začala se zvedat.

Derek také vstal a zářivě se na mě usmál. „Napadlo mě… že kdybyste měla zítra čas – řekněme ve stejnou dobu…“ začal váhavě a čekal na mou reakci.

Zarazila jsem se a v hlavě se mi rozezněl varovný zvuk. Tohle zavánělo problémy. Věděla jsem, že bych měla odmítnout, už jenom kvůli tomu, že mám přítele, ale touha poznat tohoto okouzlujícího muže byla silnější než vlastní svědomí.

„Dobře, jsme domluveni… takže nashledanou,“ řekla jsem rychle a pádila k autu. V duchu jsem si začala nadávat. Tos to zase vymňoukla, Renesmé!

V nadávkách adresovaných mé nejdražší osobě jsem po cestě k penzionu nepřestala. Jsem já normální?! Příjmu pozvání na… „Sakra!“ vyhrkla jsem polohlasně, když mi došlo, že jsem přijala pozvání na rande. Navíc od chlapa, co sotva znám. „Od hodně sexy chlapa…“ dodal mi spokojeně jeden hlásek v hlavě.

„Sakra!“ zaklela jsem znovu, teď už o dost hlasitěji a bouchla rukou do volantu. Mám přítele! Jeremy mě má rád, nemůžu jít jen tak na rande s někým jiným! Měla jsem nutkání zoufale zasténat, stulit se do klubíčka a okolní svět ignorovat. Málem jsem se rozbrečela, když mi došla krutá realita.

Ale zasténání jsem se stejně neubránila. Opřela jsem si hlavu o volant, přičemž se mi povedlo omylem stisknout klakson. Ozvalo se trhavé zatroubení a já rychle zvedla hlavu, abych se přesvědčila, že jsem nikoho nevyděsila k smrti. Silnice ale zela prázdnotou.

Přejela jsem přes most a už najisto zajela před penzion, kde jsem zaparkovala. Vystoupila jsem z auta a hned šla dovnitř. Přitom jsem se (jako pokaždé) modlila, aby nikdo nebyl doma – především Damon. Jak se ukázalo (jako skoro nikdy), jednou mi štěstí přálo – penzion byl potemnělý a nevykazoval žádné známky něčí přítomnosti.

Odhodila jsem kabelku na pohovku a zamířila do sklepa. Byla jsem z Dereka tak rozhozená, že jsem potřebovala panáka krve. Nebo radši dva…

Vytáhla jsem z lednice jeden krevní pytlík a zase se pomalu vrátila do přízemí, kde jsem si to nalila do broušené skleničky a znaveně sebou plácla na sedačku. Pak jsem se napila té životadárné tekutiny a slastně přivřela oči. Začala jsem přemýšlet co dál. V duchu jsem si pořád opakovala, že s Derekem na rande prostě jít nemůžu.

Moc klidu na přemýšlení jsem si ale neužila… Asi po půl hodině totiž cvakly dveře a dovnitř vpadl Damon. Jako obvykle jsem se hrozně lekla. Upír jako upír… Každého z nich to asi hrozně baví – děsit mě.

Ale tentokrát jsem dopadla ještě hůř než obvykle, protože jsem zrovna měla v ruce skleničku s krví. A jelikož jsem tak hrozně šikovná, podařilo se mi polít tu novou bílou halenku, kterou jsem si před nedávnem koupila, protože se mi tak šíleně moc líbila…

„Kurva!“ vyhrkla jsem hned a vstala. Ale mému oděvu už nebylo pomoci.

Zlostně jsem pohlédla na Damona, který stál mezi futry a spokojeně se usmíval. Já mu dám se usmívat! Ať si to jednou zkusí vyprat sám!

„Nic neříkej!“ křikla jsem po něm naštvaně a už sahala po prvním knoflíčku halenky. Svižnými prsty jsem ho rozepnula a chystala se na další, když mě vyrušil Damonův hlas: „Vždyť jsem zticha…“ řekl pobaveně a já se okamžitě zarazila. Bože, to jsem tak blbá, že jsem se před ním právě chtěla svlíknout?!

Zoufale jsem si odfrkla a pak jako rozzuřený býk vydupala schody do patra. Naštvaně jsem vklusala do svého pokoje a servala ze sebe halenku, protože jsem ani zdaleka nestála o to, aby se mi obarvila i bílá podprsenka.

„Já… chtěl jsem…“ ozvalo se za mnou. Sakra! Já kráva blbá ani nezavřela dveře!

Naštvaně jsem se otočila na Damona a už naprosto ignorovala ten fakt, že před ním stojím jen v podprsence.

„Nic jsi nechtěl, Damone. A teď už laskavě vypadni!“ vyhrkla jsem naštvaně a práskla mu dveřmi před nosem.

Zasraní upíři!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 19. kapitola:

 1
5. Jana S
03.09.2014 [22:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.09.2012 [8:38]

Danca11 V prvé řadě děkuju za krásné věnování. Emoticon Takže se jde na další (snad dlouhý) koment.
Já jenom žasnu nad Nessiiným slovníkem. Nechápej to špatně, já bych nadávala daleko hůř, ale díky Meyerové mám dojem, že upíři snad ani žádné nadávky neznají. Ale tahle (podle mě normálnější a reaálnější) Ness se mi líbí. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A Damonovi myslím taky...
Co se Dereka týče, možná ví o tom zvířecím útoku víc, než Ness řekl. A možná ví i o ní a té bandě kolem Salvatorovic kluků víc, než by bylo zdrávo... ale nebudu raději moc spekulovat, nechám se v dalších kapitolách překvapit.
Emoticon
Tak a teď honem sem s dvacítkou!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.09.2012 [21:56]

nesinka Emoticon Emoticon Emoticon

27.09.2012 [19:45]

eMCullenAhoj, článek jsem ti opravila a také nastavila omezení 15+, protože ke konci článku se vyskytují ne zrovna slušná slova. Emoticon

1. Shay
27.09.2012 [18:37]

ShayAhoj,
doplň si, prosím, do perexu něco víc o kapitole...

Až si jej doplníš, zaškrtni "Článek je hotov". Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!