Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 7. kapitola - Encounter

taky bych takhle chtěla usnout xD


Bolestný konec... a nový začátek - 7. kapitola - EncounterNa malých věcech závisí často osud velkých událostí... Zjistí Bella, co viděla v zrcadle? A s kým se setká? Co dalšího si pro ni osud přichystal?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Srdce mi bilo jako splašené. Lapala jsem po dechu a bojovala se mdlobami. Teď rozhodně nebyla vhodná chvíle na omdlévání. Teď jsem musela zjistit, co se mihlo za mnou v zrcadle.

Samozřejmě, že když jsem se otočila, nikdo tu už nebyl. Vyšla jsem tedy, stále ještě omotaná pouze osuškou, z koupelny. V pokoji jsem taky nezaznamenala nic zvláštního.Trochu mě to uklidnilo, ale ne úplně. Stále ještě vyděšená jsem se oblékla do džínů, černého trička a volné mikiny s komiksovým potiskem.

Bylo půl sedmé, tedy čas večeře. Obula jsem si ještě staré conversky a zamířila do jídelny. Zařízení se příliš nelišilo od toho v mém pokoji, všechno vypadalo zašle a stejně jednotvárně. Napadlo mě, jestli by nebylo lepší najíst se někde venku. V tu chvíli ke mně ale přišla číšnice, jejíž tvář vypadala hrozně ztrhaně a nepřirozeně vypoulené oči byly u okrajů lehce načervenalé, nejspíš únavou.

„Co si dáte?“ otázala se kuřácky zastřeným hlasem. Očima jsem přelétla krátký jídelní lístek.

„Špagety se sýrovou omáčkou a pomerančový džus.“

Vzala mi z ruky jídelníček a vydala se oznámit mojí objednávku do kuchyně. Rozhlédla jsem se kolem. Jídelna byla prázdná, jenom v rohu u stolu seděl přikrčený nějaký podivný muž. Radši jsem od něj odvrátila pohled a čekajíc na večeři klepala prsty do stolu.

Konečně mi jídlo přinesli a nebylo ani tak moc špatné. Rychle jsem tedy snědla svoje špagety a šla se podívat do přístavu. Cartagena je opravdu krásné přístavní město.

Moje procházka se sice poněkud protáhla, toho úžasného pohledu jsem ovšem neměla sílu litovat. Drobné vlnky se tříštily o molo a ve svitu právě vycházejícího měsíce přístaviště vypadalo vážně skvěle.

Za sebou jsem náhle slyšela několikery kroky a tlumené odkašlání. Ohlédla jsem se poplašeně přes rameno a spatřila dva muže.

Upoutala mě na nich především elegance a šarm. I když vypadali starší, působili na mě velice sympaticky. Pohled mi sklouzl k jejich očím. Nemohla jsem tomu uvěřit. Na okrajích zorniček se jim rýsovala karmínově rudá linka. Obkroužila černé zorničky jako prstenec a zlehka se vpíjela do temné barvy uprostřed. Zatraceně. Zatímco jsem se snažila zvážit možnosti na útěk, jeden z nich ke mně promluvil.

„Neznáme se odněkud, mladá dámo?“ Jeho hlas byl hrubý, přesto se v něm nacházela určitá jiskra.

„Ne - nevím,“ povedlo se mi vykoktat.

„Neboj se maličká, nechceme ti ublížit. Právě jsme na cestě z vydatného lovu,“ pronesl ten první.

„A navíc, my neubližujeme přátelům Olympijských,“ doplnil druhý, o něco menší muž.

„Jak se znáte s Cullenovými?“ Byla jsem ráda, že můj hlas zněl už celkem normálně.

„Carlisle je náš dávný známý. Když jsme s ním nedávno mluvili, vyprávěl o tobě. Jak že se jmenuješ?“ Chvilku se zamyslel, „Berta?“

„Ne, moje jméno je Isabella, zkráceně Bella.“

„Ano, už si vzpomínám. Těší mě Isabello.“ Nezkrátil moje jméno a já se ani nenamáhala ho opravit.

„To mi připomíná, že ještě neznáš naše jména. Já jsem Vladimir a tohle je Stefan. Pocházíme z Rumunska.“ To objasňovalo jejich znatelný přízvuk. Takže Rumuni.

„Taky mě těší,“ neměla jsem tušení, co jiného říct. Vladimirovi ani Stefanovi to ovšem očividně nevadilo. Povídali dál.

„A jak jsi se ocitla tady ve Španělsku? Carlisle říkal, že žijete ve Forks.“

„Došlo k menší změně plánů.“ Nechtělo se mi mluvit s Rumuny o mojí situaci.

„Aha, nicméně Cartagena je opravdu malebné město.“

„Ano, to je.“ Řekla jsem a pak mě něco napadlo.

„Prosím vás, nesídlí tady poblíž nějaký upírský klan? Nebo nevíte, jestli se kolem Cartageny nepotuluje kočovná smečka upírů?“ zeptala jsem se.

„Ale jistě že zde žijí upíři. Jde o klan Delgadových. Jsou to jedni z mála upírů - vegetariánů. Nechápu, jak to mohou vydržet.“ Věnoval mi oslnivý úsměv. Nebo to taky mohl být hladový škleb.

Nicméně, Vladimirova odpověď mě překvapila. Je možné, aby v Cartageně žili další upíři se zlatavýma očima? A jestli ano, jak je možné, že o nich Cullenovi nikdy nemluvili? Nebylo pravděpodobné, aby o nich nevěděli.

„Kde mají sídlo?“ ptala jsem se.

„Na západním konci Cartageny. Pokud chceš, můžeme tě tam dovézt. Je to velmi přátelská a milá rodina,“ tentokrát promluvil Stefan.

„To by od vás bylo hezké.“ Páni. Setkám se s dalšími vegetariánskými upíry. I přesto, že to bylo riziko, nezaváhala jsem a rozhodla se ho podstoupit.

„Nejlepší asi bude vydat se na cestu autem, protože pěšky by nám to s tebou, krásná Isabello, trvalo příliš dlouho.“ Pronesl Vladimir s jeho obvyklou starobylostí a šarmem. Nečekali na odpověď, rovnou se vydali směrem k nedaleko zaparkovanému vozu s tónovanými skly. Stefan mi galantně podržel dveře a už jsme vyrazili vstříc nové budoucnosti.

Jízda netrvala moc dlouho a za necelou čtvrt hodinu už jsem vystupovala z auta, které zastavilo na okraji města. Chvíli jsem se zmateně rozhlížela, než můj pohled upoutala malá vilka ve zdobeném stylu.

Stefan a Vladimir se ke mně postavili každý z jedné strany. Půl minuty jsme jen tak stáli a zírali - nebo spíš já jsem zírala - na tu úchvatnou rezidenci, když se otevřely dveře.

Proboha. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

< - * - >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 7. kapitola - Encounter:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!