Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita19-zvířata nebo lidé?

14.07.2009 (09:31) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3682×

Bella:

Veliké dveře se otevřely a stáli tam..Alice, Jasper a Edward. Chvíli jsme se na sebe vzájemně koukaly a já nemohla uvěřit tomu co vidím. Po takhle dlouhé době je zase vidět všechny tři, rok to trvalo než se tady objevily. Než jsem se vzpamatovala už jsem měla Alici okolo krku, vzlykala my na rameni.
„Alice všechno je dobrý“snažila jsem se ji trochu uklidnit, tolik mi chyběla moje nejlepší kamarádka. Přišel k nám Jasper a Edward, lidskou chůzí protože jsem tady měla pár lidí které by to asi zaskočilo. Alice mi konečně povolila sevření a vrátila se k Jasperovi. Přišel ke mně Edward, málem jsem zapomněla že vedle mě stojí Justus a mám si ho brát.
„Hodně štěstí“řekl Edward, díval se mi do očí a já ho napodobovala. Ale to čeho jsem si předtím nevšimla bylo to že měl RUDÉ OČI! Zůstala jsem na něho koukat pár minut, nemohla jsem uvěřit že někoho zabil. Než jsem se vzpamatovala začal se otáčet a pomalu odcházel ale tohle jsem nemohla dovolit.
„Neodcházej!!“zakřičela jsem přes celý kostel a utíkala k němu.
„Řekni mi jediný důvod proč bych měl zůstat, jsem zrůda“řekl a díval se na zem, nechtěl se na mě podívat.
„Podívej se mi do očí“řekla jsem a poslechl mě, měly rudou barvu ale furt je to Edward ten kterého miluji. Všichni se na nás koukaly a čekaly co nakonec bude, jestli si vezmu Justuse a nebo nechám Edwarda odejít. 
„Miluju tě a nikdy jsem nepřestala“v jeho očích byla tak strašná bolest, smutek...
„Tak proč tohle všechno“řekl a otočil se směrem k Justusovy, nevěděla jsem co mám říct ale pravda bude lepší.
„Přestala jsem věřit“řekla jsem.
„Počkej tady“řekla jsem a šla jsem k Justusovy, který určitě věděl co se bude tedˇ dít.
„Nemůžu, promin“řekla jsem a utíkala jsem zpátky k Edwardovy, vzala jsem ho za ruku a šly jsme k naší rodině.
„Super ségra, jedˇte domů a já s Jasperem půjdeme s Edwardem na lov“řekl Emmet a nemusela jsem ani číst myšlenky na to abych věděla že má strašnou chutˇ na nějákého velkého medvídka. Vyšli jsme ven a když jsme nasedaly do aut Edward se zastavil.
„Nechci zvěř“řekl a my jsme na něho zůstaly koukat, jako kdyby zabil několik milión lidí najednou.
„C-o-o-ože?“všechny tímhle překvapil, viděla jsem to také na Alici protože nejspíš tohle neviděla.
„Lidi jsou vážně lepší“řekl a usmál se tím jeho nádherným úsměvem.
„Dobře synu ale běž mimo Forks“řekl Carlisle, Edward jenom přikývl a odešel do lesa. Viděla jsem jak tohle všechny překvapilo ale také to všechny bolelo, Carlisle se to snažil skrývat ale nešlo mu to. 
Cesta domů trvala dlouho i když řídil Emmet, myslím že byl dost zaskočený tím co se stalo ale doufám že se Edward dá zase na stranu ,,dobra“.
Zastavily jsme před domem a všichni šly do obýváku, poprosila jsem Alici a Rose aby mě pomohly s těch proklatých šatů.
Obě mi pomohly a dostala jsem také normální oblečení, potom jsme šly dolů za zbytkem rodiny. Všichni se ale přesunuly do kuchyně a bavily se spolu.
„Bells máš na stole jídlo“řekla mi Esmé a objala mě, strašně silně ale zároven málo aby se mi něco nestalo.
Sedla jsem si k jídlu které mě Esmé nachystala ale nejedla jsem, jenom jsem se vtom vrtala.
„Bells něco tě trápí cítím to“řekl Jasper a díval se na mě, snažila jsem se svoje emoce změnit ale nešlo to.
„To nic není“řekla jsem a snažila jsem se usmát ale kdyby to někdo hodnotil dal by mi nejlépe -10.
„Sama tomu nevěříš“řekl a já se snažila jenom dýchat.
„Bojím se...já...nevím co dál bude“řekla jsem a Alice mě objala. Hned na to přišel Edward, vzal mě za ruku a šly jsme do obýváku abychom mohly být sami. Šla jsem k oknu a dívala jsem se z něho, nechtěla jsem začít bylo mi jasné že slyšel o čem jsme se bavily.
„Bojíš se mě?“zeptal se a objal mě zezadu kolem pasu a přitiskl k sobě, kdybych si byla jistá že by to neohrozilo můj život políbila bych ho.
„Ne...ale nevím co budeme ted dělat, jak chceš být semnou aniž by jsi mě nezabil?“věděla jsem že jediná možnost by byla moje přeměna, ale tohle jsem vážně tedˇ nechtěla. 
„Nedokázal bych ti ublížit“řekl a já se k němu otočila abych na něho viděla.
„Já vím..ale co to..“nevěděla jsem jak bych mohla nazvat to vněm a nestvůra a nebo monstrum jsem použít nechtěla ,,zvíře v tobě?ten se asi nebude zajímat o tom jestli mě miluješ..ale o mojí krev“dívala jsem se na něho ale nevěděla jsem co si ted mám myslet...Jasper se přestal živit krvý když poznal Alici a ještě k tomu byla upír ale já?jsem člověk a pochybuji že by se odemně otrhl.
„Měl bych odejít bylo by to -...“nestačil to doříct protože jsem ho políbila, nechtěla jsem aby pokračoval o tom že by mě tady nechal zase samotnou...

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita19-zvířata nebo lidé?: