Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita1-nový začátek

19.06.2009 (10:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5507×

Isabella Swanová:
Jmenuji se Isabella Marie Swanová, mi je 18 let a vydávám se na novou cestu životem.
Když mi bylo 5let moji rodiče měly těžkou autonehodu a oba zemřely, v tom autě jsem měla být sněma ale objednaly mi hlídání že si chcou udělat večer jenom spolu už budou navždy spolu... já jsem šla do dětského domova odkud dneska odcházím. Za tu dobu co jsem tam byla nikoho jsem si nepustila k tělu, z nikým jsem nemluvila a ani nehrála.
Tahle stráta mě už navždy poznamenala, nemohla bych znova někoho milovat jako moje rodiče...právě jedu do Forks kde jsem zdědila po otci dům s autem a pár peněz.
Právě míjím ceduli s nápisem Forks, a tedˇ přímo k domu tolik vzpomínek žily jsme tam asi do mích 4.Když jsem už před domem vystoupím a dívám se na něho, vůbec se nezměnil akorát je dost schátralý.Du do domu a vidím že je tu všechno jak si pamatuju, šla jsem najít nějáký prostředky na uklízení něco jsem našla a začala drhnout dům...nevím kolik hodin od té doby co jsem přijela uběhlo, ale já byla s prácí hotová tak jsem si šla lehnout abych byla připravená na můj první den v normální škole.
Když jsem se probudila bylo pět hodin ráno, tak jsem si šla do auta pro věci. Potom jsem si udělala hygienu a prohrabala věcmi co bych si mohla vzít na sebe, můj šatník je skromný černý věci a pár kousků spodního prádla. Když už bylo světlo vydala jsem se na cestu do školy, našla jsem ju zachvíly přece jenom tohle město je malý a stratit se by byl problém.Když jsem zaparkovala u školy ještě tam nikdo nebyl tak jsem šla dovnitř přímo do ředitelny, tam jsem se chvílku motala...ale našla jsem ju...
„Dobrý den jsem Isabella Swanová a dneska bych měla nastoupit“řekla jsem té paní za pultem..
„Dobrý den slečno Swanová tady máte papíry které vám musí učitel podepsat a odpoledne mi je přinesete zpátky a tady rozvrh“řekla a podala mi dva kusy papíru...
„Děkuji“řekla jsem a vyšla na chodbu, podívala jsem se na rozvrh a uviděla jsem že první hodinu mám Angličtinu tak jsem šla se na ni připravit...jak jsem tak chodila nemohla jsem najít tu učebnu...uviděla jsem nějákýho kluka s bronzovýma vlasama který procházel kolem mě..
„Hele prosímtě nemohl bys mi říct kde je učebna podle tohohle angličtiny?trochu se tu motám“podíval se na plánek a zadíval se mi do očí a já se dívala do těch jeho...
„Jasně musíš rovně a potom doprava“řekl a šel pryč vipadal na zdejšího frajírka který se zajímá pomale jenom o sebe...tak jsem šla poje instrukcí a opravdu jsem došla do učebny angličtiny.
Už tam byl učitel tak jsem mu podala ten lístek kam se má podepsat a čekala kam mě posadí..
„Slečno Swanová sednětě si vedle Emmeta Cullena, je to jediný volný místo“to místo bylo úplně vzadu v místnosti tak jsem se vedle někoho posadila snažil se navázat konverzaci..
„Ahoj jsem Emmet“řekl a díval se na mě přece je to neslušný ale já se z nikým nikdy nebavila ale pozdravi můžu ale atˇ na víc zapomene...
„Ahoj“moc se mi mu nechtěla odpovídat...
„Odkud jsi?“copak chce o mě napsat životopis nebo co???
„Nemusí tě to zajímat“ a dál jsme se nabavily asi poznal že by to nemělo cenu...Když zazvonilo šla jsem rychle za učitem vzala papír a šla, takhle to pokračovalo celý den....když byla pauza na oběd šla jsem tam a vzala si pizzu a sedla si ke stolu v koutu jídelny kde nikdo neseděl, když ke mně přišel nějákej kluk...
„Ahoj jmenuju se Mike Newton nechtěla by sis někam vyrazit?“newton??si ze mě dělá srandu...
„Ne nechtěla“krátká odpovědˇ ale on si sedl vedle mě...
„Nerozumíš česky nebo to děláš naschvál?“když jsem to dořekla dal svojí ruku kolem mích ramen..
šla jsem od toho stolu pryč a sedla si k prázdnýmu jedinýmu stolu v koutu jídelny.Když v tom ke mně přišel ten kluk kterýho jsem ráno potkala s tím co semnou seděl v angličtině...
„Ahoj sedíš na našich místech“řekl ten kluk z bronzovýma vlasama, asi mu to moc vadí že??
„Si sedněte jinam“copak to tady má zarezervovaný nebo co??
„Asi nevíš ským mluvíš“řekl vipadal že je nějáký nemocný...
„On“ukázala jsem na toho kluka Emmeta ,,je Cullen“....
„To máš pravdu ale my jsme všichni Cullenovi a tohle je náš stůl“oni všichni jsou rodina???
a já nemám nikoho...někdo má velkou rodinu a někdo žádnou. Ani jsem si to neuvědomila a po tváři mi začánala téct slza...
„Copak se stalo?můžeš tady sedět snama jestli chceš“řekla ta holka s hnědýma vlasama a sedla si vedle mě a chtěla mě obejmout ale já sebou cukla..nikoho nepustím do svýho života nikdy..
„Prominte že jsem vám zasedla místo vaše veličenstvo“ten kluk mi lezl na nervy co si sakra o sobě myslí?že je nějáký bůh nebo co..možná tak vypadá ale je to jenom kluk...vstala jsem avyhodila svoje jídlo do odpadků a šla z jídelny.Došla jsem na záchody už jsme to nemohla vydržet a rozbrečela jsem se, došla za mnou ta holka z jídelny a objala mě ale já neucukla sama jsem se divila ale já jsem se kní ještě víc přitiskla a brečela jí na rameni...
„Co se stalo Bello?“super a co jí mám tedˇ říct?pravdu?nebo lež?
„Dá se říct vzpomínky“už jsem nebrečela a trochu se vzchopila...
„Hele proč nosíš pořád černou?a vlasy máš taky černý?“tedˇ mi došlo ani nevím jak se jmenuje..
„A nechceš mi říct jméno?“vím sice že je to Cullenová ale nic víc...
„Promin Isabello já jsem Alice...Cullenová to už asi víš“jenom jsem přikývla..
„Nechcu ti do toho moc mluvit Alice ale myslím že bychom měly jít na hodinu“vstala a pomohla mi na nohy, musím uznat že je přátelká ale já přátelé nepotřebuju. Šly jsme na další hodinu co jsme měly spolu, když jsem přišla do třídy viděla jsem sedět jejího bratra v druhé lavici, doufala jsem že to není jediný místo vedle něho. Když přišel do třídy učitel hned po nás dala jsem mu papír a posadil mě.
„Tak slečno Swanová sedněte si vedle pana Cullena, je hodně dobrý mohl by vám pomoct“řekl a já se posadila vedle toho kluka s obědu, doufám že mu Alice nebude povídat o mojí slabé chvilce.
„Ahoj ještě jsem se nepředstavil jsem Edward Cullen“musím říct že je pěkná ale nic promě
„Isabella Swanová“snažila jsem se usmát ale zřejmě mě to moc nešlo...
„Takže Bella...krásný jméno“si ze mě dělá srandu řeknu Isabella a on s toho udělá taky Bella!!
„Isabella“otočila jsem se na učitele který přednášel nějákou látku, moc jsem ho nevnímala protože jsem se toto už učila a měla bych mít doma nějáký testy a referát.Když zazvonilo šla jsem k učitely a potom do ředitelny. Když jsem ve škole skončila jela jsem domů, na parkovišti jsem potkala Cullenovi opravdu jsou všichni z nich tak krásní.Dál jsem nad tím nepřemíšlela a jela na nákupy.

Edward Cullen:
Právě jsem z rodinou na cestě ze školy, dnešní den byl zvláštní a to tím že ta holka Isabella se všech straní. Nedokážu jí číst myšlenky ale Alice a Jasper jejich moc působí, když jsem ji vyhodil z jídelny Alice měla vizi o tom že utíká na záchody a tam brečí tak šla za ní. Díval jsem se na ni přes Aliciny myšlenky je opravdu nádherná ale její vůně?je to strašný je tak lákavá myslel jsem že se neudržím a skočím na ni ale nemohl jsem to udělat celé své rodině všechny by to trápilo možná bych mohl na nějákou chvíly odjet do Denalie, Tanya by byla štastná...
Alice: ,,Edwarde viděla jsem že odjedeš, ale stejně se vrátíš za dva dny“ale jestli je tohle pravda tak bych mohl zůstat ale potřeboval bych na lov to je jasný.Když jsme dojely domů všichni se staraly o svojí zábavu já šel do svýho pokoje a přemýšlel o té dívce.Když v tom ke mně přišla Alice.
„Edwarde myslím že zažila něco strašnýho, když jsem jí řekla Bello začala víc plakat a řekla že jsou to vzpomínky asi někoho stratila“musím říct že má pravdu..
„Já jsem jí taky řekl Bello a hned na to řekla prostě Isabella, myslím že stím máš pravdu“ale jak bychom jí mohly pomoct? Ale jestli vůbec chce pomoct?

Bella:
Když jsem přijela s obchodu uvařila jsem si věčeři. V obchodě se na mě všichni koukaly a říkaly jak jim je líto že můj otec s mámou tady nejsou že byly úžasní lidi a tohle si nazasloužily tady se taky nic neutají, nechcu aby se ve škole ke mně chovaly jinak jenom protože nemám rodinu...šla jsem se osprchovat když jsem višla s koupelny šla jsem do pokoje a pustila písničky takový starý který jsem tadynašla...a šla jsem spát.
Když jsem se ráno probudila tak jsem nestíhala zbývalo mi půl hodiny než začně škola tak jsem se honem hodila do normálu a před zrcadlem jsem si nasadila tu paruku s černýma vlasama a namalovala..Jela jsem do školy jak nejrychleji jsem uděla nechtěla bych totiž druhý den přijít pozdě když jsem byla na parkovišti před školou jediný volný místo bylo vedle Jeepu u kterýho se opíraly všichni z Cullenů, znám z nich jenom Edwarda,Alici a Emmeta ale to my nevadí nikoho jsem si nepustila ani v děcáku k tělu ani do srdce a je už vůbec...doufám.Když jsem vystoupila s auta byla u mě Alice a povzbudivě se na mě usmívala...
„Ahoj“řekla a její ůsměv byl ještě větší zajímalo by mě proč??
„Ahoj, hele neříkala jsi prosím tě nikomu z rodiny o tom co bylo na záchodech?“musela jsem se zeptat ale to už vedle nás byl Emmet a smál se..
„Vy jste si to rozdaly na záchodech jo??to jsem od tebe Al nečekal...co chudák Jasper?“a smál se strašně nahlas, taky jsem se smála ale od srdce zajímavý co semnou udělá jedna rodina...
„A hele ledová královna se směje“a smál se ještě víc chtěla jsem ho praštit do břicha ale než jsem to stačila udělat odtáhl se..
„Ty bys mě chtěla byt jo??ale spíš by sis ublížila ty!!!vidíš ty svaly??“to už jsem nevidržela a rozesmála se přes celý parkoviště..
„A kde je máš prosímtě??“jeho rodina se rozesmála a Emmetův úsměv pohasl..
„Jen si ze mě dělej srandu já si to od tebe pak vyberu“doufám že si zase jenom dělá srandu...
„Měly bychom jít na hodinu a nestrácet tady čas stím člověkem“řekla ta ledová královna s blond vlasama, určitě je to taková ta co chce být vždycky středem pozornosti takový lidi nesnáším...
„Víš co ale ty si taky člověk a né nějákej mimozemštan“tomu se všichni zasmály ale ta královna hodila na Emmeta výhružný obličej..chudák tedˇ si to bude muset u ní vyžehlit...
Šly jsme do školy, protože už zachvíly bude zvonit na hodinu. 
„Isabello tedˇ máme hodinu spolu pojdˇ ukážu kde“šly jsme do nějákých kabinek a já zapoměla nemám tělocvik sakra musím si příště vzít oblečení...Alice se začala převlíkat a dívala se na mě..
„Copak je snad nejsi na holky??“zeptala se Alice a já se musela zasmát až jsem si musela  sednout.
„Ne to nejsem, ale víš asi mám nějákou blbou pamět protože jsem si zapoměla tělocvik“jenom zakývala hlavou a v jejích očích byly vidět jiskřičky..a podávaly mi nějákou část oblečení..
„Kratˇasy“řekla a já se dívala na ten kousek co mi pučila..
„To myslíš vážně??tohle jsou leda tak minikratasky a tohle já nenosím, nemáš spíš kalhoty?černý?“zamračila se na mě..
„Ne nemám nic černýho můj šatník nic takovýho nevlastní a pokud nechceš dostat poznámku za to že nenosíš věci...vyber si“vlastně měla pravdu nechtěla bych mít druhý den nějáký průsery...
Když jsme došly do tělocvičny už tam všichni byly a takékluci, koukala jsem se na ně s otevřenou pusou protože nemáme mít náhodou tělocvik zvlášť?a já ještě v tomhle oblečená...
„Dneska máme společně hodinu s klukama protože trenér tady zítra nebude a nechtěl aby se flákaly někde a ztratily to co zameškaly, uděláme dvojce které jsem vám sama vybrala...
Edward Cullen a Isabella Swanová, Alice Cullenová – Jasper Hale, Rose Hale – Emmet Cullen...a dál jsem trenérku už neposlouchala protože jsem zůstala stát ani jsem se nepohnula...já mám být s Edwardem??to je snad noční můra!!Když jsme hrály míčový hry spadla jsem a vymkla nejspíš kotník tak Edward řekl že mě odvede na ošetřovnu. Vzal mě do náruče a nesl až na ošetřovnu ale nejdřív jsme musely počkat než se tam udělá místo protože tam ta paní zase někoho měla. Když jsme čekaly než nás pustí dovnitř udělal Edward něco co bych nečekala.

Pokračování příště...

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita1-nový začátek: