Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita?4-polibek na začátek?

23.06.2009 (21:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2958×

Edward:
Když jsem odjížděl od Belly musel jsem myslet pořád na nás dva a došlo mi že ona nemůže nikdy vědět pravdu bylo by to moc nebezpečný a já chcu aby byla v bezpečí protože ju miluju nepřežil bych kdyby se jí něco stalo...přijel jsem k naše mu doma a zaparkoval v garáži.
„Edwarde jak si to představuješ?víš jak se tedˇ bude cítit?“říkal Jasper nešlo mu o to že to bude muset cítit ale o to že ho to bude trápit a aji když jí bude moc upravit aspon nachvíly emoce.
„Já ji miluju ale prostě...není její život určený aby ho semnou strávila“ikdyž bych si strašně přál zůstat sní navěky nemůžu možná rok dva ale né dýl....v tom už jsem slyšel jak Alice s Rose parkují v garáží a kryjí si svoje myšlenky..
„Edwarde nemusíš se snažit držet si od Bells odstup, stejně vidím jak se ráno přivítáte“a šibalsky se na mě usmála....
Jenom jsem si povzdech protože měla Alice pravdu já ju miluju aspon do té doby než budeme muset odejít, tak jsem šel do pokoje poslouchat hudbu..

Bella:
Když jsem se snažila učit moc mi to nešlo nedokázala jsem to pořád jsem myslela na Edwarda a na to jak reagoval dneska tak jsem si vzala mobil a napsala mu...
„EDWARD PROMIŃ MI ZA TO CO JSEM ŘEKLA NEBO UDĚLALA, JENOM PROSTĚ JSEM SI MYSLELA ŽE MĚ MILUJEŠ TAK MOC JAKO JÁ TEBE ŽE O TEBE NIKDY NECHCU PŘIJÍT...RESPEKTUJU TVOJE ROZHODNUTÍ MILUJU TĚ NAVŽDY“a poslala jsem mu to...a šla jsem si lehnout do postele a přemýšlela jestli jsem udělala správně když jsem jela do Forks.

Edward:
Poslochal jsem písničky když mi došla esemeska koukl jsem se na mobil a byla od Bellinky:„EDWARD PROMIŃ MI ZA TO CO JSEM ŘEKLA NEBO UDĚLALA, JENOM PROSTĚ JSEM SI MYSLELA ŽE MĚ MILUJEŠ TAK MOC JAKO JÁ TEBE ŽE O TEBE NIKDY NECHCU PŘIJÍT...RESPEKTUJU TVOJE ROZHODNUTÍ MILUJU TĚ NAVŽDY“jak si tohle myslela že ji nemiluju tolik jako ona mě??napsal jsem ji: „BELLI JE MI TO STRAŠNĚ LÍTO PROSÍM DĚLEJME JAKO KDYBY SE TO NESTALO, TAK ZÍTRA LÁSKO“odeslal jsem jí to a přemýšlel že bych mohl se jít podívat jak v noci spí..
„Edwarde podˇ si zahrát šachy, večer stejnak nepujdeš za Bellou“tak tohle jsem mohl uznat jako odpovědˇ protože jsem viděl jak s Alicí hraju šachy...

Bella:
Už jsem skoro spala když mi došla esemeska: „BELLI JE MI TO STRAŠNĚ LÍTO PROSÍM DĚLEJME JAKO KDYBY SE TO NESTALO, TAK ZÍTRA LÁSKO“ tak tuhle dohodu beru nic lepšího jsem si přát nemohla a když to tak skvěle dopadlo tak jsem usnula zdálo se mi o Edwardovi.

Edward:
Šel jsem s Alicí hrát šachy ale tahle hra už trvala věčně, četl jsem její myšlenky a ona se koukala do budoucnosti abych řekl raději bych si dal s Emmetem páku než tohle...
„Na to ani nemysli chcu tě mít nachvíly jenom pro sebe“řekla Alice a dělala na mě svoje psí očka..
„Fajn když chceš společnou chvilku tak s tebou půjdu na nákupy“řekl jsem sice nerad ale tohle je opravdu nekonečný a já chci být s Bellou přes noc.
„Jupííííííííí“začala výskat a skákat po obýváku jako nějáká střela...
„Děkuji Edwarde“a šla s Jasperem do jejich pokoje, radši jsem neposlouchal.
Celý zbytek noci byl strašně nudný a já se jenom těšil až ji znova uvidím když v tom ke mně do pokoje vtrhl Emmet..
„Tak co dáš Belle pozítří k valentýnovi???“zeptal se mě a já musel uznat že jsem na něho úplně zapoměl ale určitě musím zítra něco koupit...
„Ještě nevím“když jsem to dořekl udělal ten výraz že mi nevěří a odešel ale to už jsem viděl že svítá.

Bella:
Když jsem se vzbudila podívala jsem se na hodiny a všimla jsem si že za půl hodiny začíná škola, tak jsem rychle vystřelila z postele a do koupelny namalovat a dat tu paruku přece jenom nikdo nikdy neviděl moje pravý vlasy kromě rodiny né nadlouho.Hned jsem vystřelila z domu a zastavila jsem se koukající na stříbrné volvo a jeho majitelem...
„Ahoj snad sis nemyslela že pojedeš do školy bezemně“přišel ke mně..stále jsem se překvapeně dívala na jeho volvo, políbil mě a já konečně jsem byla schopná normálně uvažovat...
„Hele neměly bychom už jet??nebo přijedeme pozdě“řekla jsem a otevřel mi dveře na straně spolujezdce a vydaly jsme se na cestu do školy.Celou cestu jsme si povídaly o škole a o tom že jsem řekla Alici a Rose že s něma pojedu na nákupy nebyl z toho vůbec nadšený ale já jo, vím co mu dám na valentýna.To už jsme vystupovaly před školou a hned se ke mně nahrnuly všichni Cullenovy.
„Ahoj Bells dnešek si užijeme!koupíme ti celý šatník a zbavíme se té černé“řekla rychle Alice...
„Alice já vím co si koupím...řeknu ti svůj plán později"řekla jsem a mrkla jsem na Alici..  
„Dobře ale tedˇ bychom měly jít do třídy než zazvoní“všichni jsme na souhlas kývli a vydaly se na svoje hodiny.Moje a Edwardova první hodina byla biologie při které jsme spolu seděly, dívaly jsme se na nějáký film o zvířatech jak si hledají svůj protějšek. Držely jsme se pod lavicí za ruce, měla jsem strašnou touhu ho políbit a myslím že to nebylo jenom z mojí strany ale bohužel to nešlo. Další školní hodiny jsem měla s někým s Cullenů ale žádný už nebyl s Edwardem, nesnášela jsem když jsem musela při jedné hodině sedět s Mikem. Pořád mluvil něco o tom že by pro mě byl vhodnější že je lepší a hezčí, tomu jsem se smála ale jenom v duchu. Když jsem šla na oběd sedla jsem si k našemu stolu kde jsem sedávala tedˇ společně s těma koho jsem milovala. Někdo si ke mně přisedl a dal mi ruku kolem ramen, když jsem se otočila uviděla jsem místo svého anděla Mike..
„Mike co tady děláš?a dej pryč ruku z mích ramen“snažila jsem se jeho ruku setřást ale nepodařilo se mě to, chytl mě za ruku a přitáhl k sobě na těsno. Snažila jsem se od něho odlepit ale nešlo to a políbil mě, snažila jsem se od něho odlepit ale vůbec to nešlo jeho stisk povolil až se sametovým hlasem mého anděla...ale jeho hlas tedˇ zněl smutně...
„Nechte si to na doma a nebo do nějáké komory kde se scházíte“řekl a já jsem se na něho otočila ale díval se do země, stoupla jsem si abych mu byla blíž..
„Edwarde není to tak jak si myslíš“zašeptala jsem mu do ucha aby to slyšel jenom on...
„A jak víš co si myslím?chceš mi říct že jste se tedˇ nepolíbily?jak dlouho je tohle mezi váma?“odmlčel se a já jsem chtěla říct pravdu ale pokračoval ,,Víš co?nechcu to vědět je to vaše věc“
do očí se mi nahrnuly slzy a já stále stála nehybně vedle jeho těla, než jsem se nadála byl pryč odcházel z jídelny a já ho nezastavila. Sesunula jsem se na zem a začala vzlykat...
„Mike nesnáším tě“...

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita?4-polibek na začátek?: