Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatství? Neznáme - Prolog

26.07.2010 (18:00) • Saraxx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1781×

Můj život se zakládá na otázkách. Na trapných otázkách, ale žádných odpovědí se nedočkám. Žila jsem strašně dlouho ve lžích, ale když do Vás celý život cpou lži a pak najednou se všechno dá na pravou míru, jste zaskočeni. Nevím, jestli tohle znáte, ale já doufám, že ne. Je to něco hrozného, když žijete několik hrozných roků s tím, že jste dcera lidí, kteří se za vaše rodiče celý život jen považovali, ale ve skutečnosti, s nimi nemáte vůbec nic společného, jsou to pro Vás cizí lidé, úplně cizí. Je mi z toho na nic.

Ťuk… ťuk… ťuk...

„Dále,“ vyzvala jsem.

Někdo čapl za kliku a vstoupil. Do pokoje vstoupil můj osobní bůh. Dneska slaví své 31. narozeniny, ale pořád se chlubí svým tělem. Například: svoje vytrénované břicho mi vystavuje na obdiv a věřte, že já se ho nikdy nedokážu nabažit. Jeho tváře zdobí mimické vrásky a jeho rovný nos se vždy nakrčí, když mu něco nevoní. Laškovně se usmál a vklouzl vedle mě na pohovku. Majetnicky mě objal kolem ramen, začal mi jezdil ústy po krku a zakončil to skousnutí mého ušního lalůčku.

„Už zase píšeš, Bell?“ otázal se Edward a jeho oči plné lásky a laskavosti se vpíjely do mých očí bolesti. Odvrátila jsem se od něj, aby neviděl, jak se mi oči zaplavují neposednými slzami. Přitáhl si mě blíže k sobě a jemně, ale silou přitáhl můj obličej ke svému.

„Bell, no tak neplakej. Je to už za námi. Já jsem tu s tebou. Už Ti nic neudělá,“ pronesl a přitom mi utíral mé horké slzy. Za jeho utěšující slova jsem i přes všechnu minulost, která se k mému příběhu váže, a do kterého jsem díky svým deníkům znovu vstoupila – šťastná… cítím se šťastná a svým způsobem naplněná.

Smutně jsem se usmála. Odložila jsem své staré deníky a přitulila se k němu. Jednou rukou propletl naše prsty a druhou mi na záda kreslil uklidňující kroužky. Chtěla jsem s ním oslavit jeho narozeniny. Před ostatními mu dám, jak se patří hmotný dárek, ale teď mu dám jen to, co může dát žena v soukromí svému milovanému muži.

„Lásko, dnes slavíš narozeniny a naše upíří rodinka přijede až odpoledne. Naše krásná holčička spí a my máme ještě tolik času.“ S tímto jsem se vyhoupla na jeho klín a začala ho nenasytně líbat na krku.

Jen spokojeně vrněl, jako kočka. Přitáhl si mě k sobě, vyhledal mé rty a začal je ochutnávat jazykem. Usmála jsem se nad náporem jeho touhy. Vzal mě něžně do náruče a odnášel do ložnice. Přitom mě, ale pořád líbal. Moje ruka sjela do jeho rozkroku a on jako by k zemi přirostl, ale jen na vteřinku, pak pokračoval v cestě. Líbala jsem ho na krku, na jeho odhalené hrudi a pak zase jeho rty.

Otevřel dveře do ložnice, zavřel a zamkl. Položil mě na postel a pak jsme si dokazovali svou lásku.

***

Probudily mě motýlí polibky na mé tváři. Zakmitala jsem víčky, až jsem otevřela oči a uviděla jsem nad sebou Edwarda, který mi svým úsměvem ukazoval své bílé, rovné zuby.

„Krásné dopoledne,“ pronesl a skousl mi nos. Zasmála jsem se a odehnala jsem ho. Když v tom mě napadlo…

„Ježiši, co Nessie. Potřebuje nakrmit a přebalit a…“ hledala jsem po pokoji župan. Edward s úsměvem od ucha k uchu se na mě díval.

„Můžeš mi povědět, co je tady směšného?“ řekla jsem naoko vážným hlasem.

„Ale! Nessie spinká. Je nakrmená a přebalená,“ odpověděl. Jeho oči plály touhou a výslovnou oddaností. Už mi došlo, že jsem pořád nahatá.

Čapla jsem župan a vyšla se podívat na Renesmé. Její pokojíček byl vymalován žlutou barvou a stěny pokoje zdobily obrázky různých postaviček z filmů a fotky rodiny Cullenů. Nábytek byl zařízen v barvě bílé. Šatní skříň, přebalovací pult, postýlka i knihovnička a stoleček. Křeslo, které tady sice je jen jako dekorace, protože ho moc nepoužíváme, ale do žlutého pokojíku se hodí.

Nessie si pochrupovala v postýlce obalená hračkami. Jedna z nich byla látková panenka, kterou jsem si ušila, když mi bylo 12 let. Na svůj věk jsem byla velmi zručné dítě, ty dovednosti se mi velmi hodily. V tu dobu… když jsem byla malá… dost!

Přikryla jsem svojí - jedno a půl roční - holčičku až ke krku. Ucítila jsem na krku ledový dech. Až se mi naježily všechny chloupky na krku a srdce uhánělo rychlostí, tak velkou, že jsme si musela přiložit ruku k hrdlu, aby nevyskočilo. Pomalu jsem se otočila, když v tom jsem viděla za sebou stát… Emmetta.

Vypískla jsem a skočila mu kolem krku. Hned mě přívětivě objal. Seskočila jsem z něj a podívala se, jestli jsem Renesmé nezbudila. Ne, pořád krásně spinkala. A její hruď se v pravidelných intervalech zvedala.

Čapla jsem Emmetta za ruku a až ve dveřích jsme si řekli jen tiché ‚Ahoj‘ s úsměvem. Šli jsme spolu do obývacího pokoje a já se v úžasu podívala na svojí překrásnou rodinu, které jsem tolik křivdila. Sjela jsem celé uskupení pohledem, až jsem se zarazila na dvou osobách. Ani jsem neváhala a vrhla jsem se kolem krku Esmé a Carlisleovi, a zahrnula je polibky.

Došla jsem k Edwardovi, čapla ho za ruku.

A všichni unisono řekli: „Krásné narozeniny, Edwarde.“ Tak začala naše oslava při níž Esme s Carlislem mě zahrnovali otázkami ohledně Ness a životu zde. Edward se bavil s ostatními.

Po očku jsem na něj koukla. Zrovna se smál Emmettovi a popadal se za břicho. Všichni s úsměvem přikyvovali. Alice ke mně přišla, objala mě kolem ramen. Postavila mě na místo, kde jsem viděla úplně všechny, jak se vzájemně baví a smějí.

„Sestřičko, jseš šťastná?“ zeptala se má nejlepší kamarádka a sestra v jednom.

„Jsem šťastná.“ Usmála jsem se s pohledem upřeným na rodinu. Objala mě a její tělo se otřásalo vzlyky. Kdyby mohla, zmáčela by mi triko svými slzami. Přitiskla jsem jí k sobě, co nejblíže to šlo a mé slané slzy kapaly na její rameno.

„Ano, jsem šťastná. Tak moc jsem šťastná,“ zašeptala jsem a políbila ji do vlasů.

Autor: Saraxx, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatství? Neznáme - Prolog :