Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 10

02.08.2010 (08:00) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1732×

10. kapitola

„Tak já jdu,“ řekla jsem, odnesla tác a odešla na tělocvik.

Došla jsem do šatny a převlékla se. Vzala jsem si ještě pití a poté šla do tělocvičny. Sedla jsem si na lavičku, která byla kousek od skladu všech věcí a čekala, než hodina začne. Ale protože bylo ještě spousty času, tak jsem se po chvíli začala nudit. Začala jsem chodit po tělocvičně a vymýšlet, co bych tak mohla dělat.

Po chvíli do tělocvičny vešel i Edward s Alicí. Všechny pohledy se nejprve podívaly jejich směrem, ale poté si každý opět začal všímat svého.

Po nějaké době přišla učitelka a řekla nám, že budeme hrát fotbal. Tělocvik utekl rychle a zbytek týdne také. Byla tady sobota a s ní i večerní příprava.

Zazvonil zvonek a já seběhla otevřít dveře.

„Ahoj Rose,“ pozdravila jsem ji.

„Čauky,“ usmála se na mě.

„Pojď dál,“ pozvala jsem ji. Byly jsme totiž na dnešek domluvené. Za ten týdne jsme se skamarádily a já už vím, jaká doopravdy je. Je úplně jiná než Ash.

„Rovnou do mého pokoje,“ ukázala jsem ke schodům. Už tady párkrát byla, takže věděla, kam má jít.

„Dobrý den,“ pozdravila mé rodiče, když procházela kolem obýváku. Oni se na ni otočili. Matka ji pozdravila a usmála se – což u ní nebylo obvyklé. Na mé kamarády se nikdy ani nepodívá, natož aby se usmála. A otec přikývl. Doslova jsem čuměla na to, co se právě teď stalo.

Došly jsme do mého pokoje, ale já byla pořád nějak mimo z toho, co se dole stalo.

„Co se děje?“ zeptal se mě Rose.

„Ale… jen jsem asi měla vidiny, protože to, co se stalo dole, nemůže být pravda,“ řekla jsem teď už s ironií v hlase.

„Co se stalo?“ nechápala.

„To s mými rodiči, oni tě pozdravili a matka se na tebe dokonce usmála,“ řekla jsem obdivně, ale potom jsem se zašklebila.

„Co je na tom?“ zajímala se.

„Moji rodiče nikdy žádného kamaráda, ani kamarádku nepozdravili. Jen si odfrkli, nebo tak něco, ale tohle… zírám,“ řekla jsem pravdu. Rose jen pokrčila rameny.

„Dáme se do práce, nebo tady budeš jen tak hledět do… blba?“ odmlčela se, protože se koukla, kam se to vlastně dívám já.

„Jo, a jinak, Bells, v osm nás vyzvedne Emm, jo? A vadilo by vašim, kdybys u nás do zítřka přespala?“ zeptala se mě a tím mě úplně zaskočila.

„No… jim je většinou jedno, co dělám,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

„Tak já se jdu zeptat,“ řekla Rose a už si to pádila do obýváku. Šla jsem tedy za ní, abych slyšela aspoň část jejich rozhovoru.

„Paní Swanová…“ začala Rose, ale matka ji přerušila.

„Jen Renée, ano?“ slyšela jsem v jejím hlase úsměv.

„A mě říkej jen Charlie, jo?“ Teď jsem zírala ještě víc.

„Dobře, takže René, Charlie, mohla by Bells dnes přespat u nás?“ zeptala se mile.

„Pokud to nebude vadit vašim rodičům, tak nemám žádné námitky, proč by nemohla,“ řekla matka.

„Já taky ne,“ dodal táta. Cože? To je Rose nějaká čarodějnice, nebo co? Tohle jejich chování… no nevím. Je to divný!

„Děkuju, rodičům to rozhodně vadit nebude. Budou jen rádi,“ řekla vesele Rose a pak jsem jen slyšela, jak jde z obýváku. Zalezla jsem tedy do svého pokoje a dělala, jako-by nic.

„Tak co? Nedovolili, že?“ řekla jsem s posměchem v hlase. Pořád jsem ale byla vykolejená z toho, co dole řekli, a jak se vůbec chovali.

„Abys věděla! Tví rodiče nejsou špatní. Dovolili ti to a vlastně to dovolili i mě, takže,“ řekla Rose a založila si ruce.

„Tak se jdeme chystat,“ vyskočila jsem z postele, na které jsem ležela a zamířila k šatně.

„Počkat, počkat, počkat! To je moje práce. Ty běž do sprchy a umyj si vlasy,“ rozkázala mi.

„Rose, ale to přece…“

„Žádné přece, ani ale! Prostě běž do té sprchy,“ řekla znovu. Tak jsem ji taky poslechla a zamířila do koupelny. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy. Poté jsem se osušila a jen v ručníku vyšla zpět do mého pokoje.

„Takže tady máš oblečení,“ řekla Rose a ukázala na hromádku věcí.

„Já si teď pro změnu zaberu koupelnu jo?“ usmála se.

„Jo, jasně,“ řekla jsem a k tomu přikývla. Rose tedy odešla do koupelny a já se oblékla do toho, co mi vybrala.  Byly to černé flitrové kraťásky a tričko s hlubokým výstřihem, které bylo na tenoučká ramínka a bylo modré. Boty jsem měla na vysokém podpatku a k tomu černou vestičku, která sahala tak k pupku. Pak na posteli byla ještě kabelka a nějaké doplňky. Byly to různé náramky a řetízky.

Když jsem si to vše oblékla a nandala na sebe, Rose vyšla z koupelny. Když mě uviděla, usmála se.

„Sluší ti to,“ řekla pořád s úsměvem.

„Díky. Vybírala jsi to ty, je jasné, že mi to bude slušet,“ usmála jsem se na ni.

Až teď jsem si všimla, že Rose je už také oblečená. Měla na sobě šaty bez ramínek. Ty šaty byly šíleně krátké a sahaly jí sotva po zadek.

„Dobrej výběr,“ usmála jsem se.

„No víš, ty šaty jsou až moc krátké a vlastně je to tričko,“ řekla, usmála se a šaty trošku povyhrnula. Uviděla jsem, že má kraťasy. Zhruba stejně dlouhé, jako ty moje.

„Tak to jo, naučila si mě zase něco novýho,“ zasmála jsem se. Rose se koukla na hodinky, které měla na ruce.

„Za půl hodiny jsou tady,“ usmála se. „Tak tě jdeme poupravit,“ usmála se a táhla mě do koupelny. Posadila mě na židli – ani nevím, kde se tady ta židle vzala – a začala mi vlasy fénovat. Nevím, co mi na té hlavě vytvořila, ale to, že je s vlasy hotová, jsem poznala podle toho, že se přesunula na obličej.

„Hotovo,“ řekla s úsměvem asi po 10 minutách práce na mém obličeji. Já jsem se tedy zvedla a došla k zrcadlu.

„Woow,“ řeka jsem a zamrkala, jestli nemám náhodou vidiny. Jak jsem zjistila, nemám.

„To je… bomba!“ Na chvíli jsem se odmlčela, protože jsem hledala nějaké slovo, které by se hodilo. Rose se nad mým počínáním zasmála. Najednou jsme uslyšely, jak někdo troubí před domem.

„Honem! Už jsou tady,“ řekla Rosalie a vypadla z koupelny. Já ji následovala. Popadla jsem kabelku s mobilem a obula si boty. Rose na mě čekala u dveří do mého pokoje a celou dobu přešlapovala.

„Můžeme,“ usmála jsem se a spolu s ní, se vydala ze schodů.

„Nashle Charlie, René! Zítra odpoledne Bells přivezu,“ řekla Rose, když procházela kolem obýváku, kde byly – pořád – moji rodiče.

„Dobře, nashle,“ usmála se na ni matka a táta přikývl.

„Ahoj,“ řekla jsem jim já.

„Rose!“ zastavila jsem se na chodbě před hlavními dveřmi.

„Co?“ zeptala se.

„Nemám žádné oblečení k vám,“ vysvětlila jsem jí své zastavení. Ona jen protočila oči a čapla mě za ruku.

„Já ti nějaké půjčím, nebo ti Alice něco dá! Tak pojď už.“ Vytáhla mě z domu a mířila si to – se mnou v závěsu – k jeepu.

„Už vidím, jak mi Alice s radostí půjčuje, nebo dokonce dává oblečení,“ zašklebila jsem se.

Rose si sedla dopředu a já zaplula na zadní sedadlo.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„No čáu,“ protáhl to Emm.

„Ahoj,“ řekl Edward a podíval se na mě. Emm se taky otočil a divně se usmíval.

„Sekne ti to, Bells,“ řekl Emm, otočil se a vyjel na cestu.

„Dík,“ poděkovala jsem mu. V autě jsme tedy jeli Já, Rose, Emm a Edward.

„Kde je Alice a Jasper?“ zeptala jsem se, protože mi to nebylo jasné. Vždy totiž jezdili spolu.

„Alice si vzala svoje auto,“ vysvětlil mi Edward. Já jen přikývla.

„Takže Bella u nás do zítřka přespí,“ řekla najednou Rose.

„Supééér,“ zaradoval se Emm a Edward jen přikývl.

„Nevím, proč se tak raduješ Emme, jdu k vám jen přespat,“ zašklebila jsem se na něj. On nic neřekl, ale začal si pískat. Asi po pěti minutách mi to začalo lézt krkem.

„Rose? Mohla bys pustit rádio, prosím?“ zeptala jsem se jí. Ona jen kývla a pustila tam nějakou stanici. Emm sklapl a vypadal dost naštvaně.

„Ty jsi vůl,“ řekl Edward a bouchnul Emma do hlavy, která mu číhala zpoza sedačky.

„Au! Já nejsem vůl, ty vole,“ řekl Emm a opět se věnoval řízení. Celé tohle divadélko mi přišlo směšné, a tak jsem se pochechtávala. Rose jen kývala hlavou ve stylu – oni jsou jako malé děti, nikdy nepoučitelné.

Když jsme dorazili na místo, už to tu bylo pořádně rozjeté. Hrála hlasitá muzika a lidi se bavili. Smáli se, vtipkovali a někteří dělali úplné blbosti. Všimla jsem si žlutého Porsche, které stálo u silnice.

„To Porsche je Alice, že?“ zeptala jsem se.

„Jo, jak to víš?“ odpověděla mi Rose. Jen jsem pokrčila rameny.

Vystoupila jsem z auta a počkala na Rose. Ta ovšem čekala na Emma, takže jsme nakonec dovnitř vešli všichni čtyři spolu.

Takže... V pátek 30.7. jedu na dovču... Dílek jsem přidala a čeká na schválení... Jsem hodná... a tak jsem přidala ještě jeden... Doufám, že se mi za to dostane pořádné odměny!!! :))

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 10: