Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blue Moon 1. kapitola

Mackenzie Foy


Blue Moon 1. kapitolaBells již jako dítě vyhledávala nebezpečí, a tak nikoho nepřikvapilo, když si domů přivedla upíra. Nakonec krev upírů lečí a milovaná dcera svých rodičů má leukémii. Kde sehnat lepší lék? Co se ale stane, když Jacob nevysvětlitelně zmizí? Co zvolí Bella? Život, nebo dítě muže, jehož milovala?

1. kapitola

 

 

Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích! 

 

„No jen vyprávěj!“ zvolala zvesela má matka Renée a posadila se vedle Jacoba ke kulatému dubovému stolu.  Jake si mě přitáhl těsněji do náručí a opřel si svou chladnou bradu do mých vlnitých vlasů.

„Já čekám!“ pousmál se Jake.

„No jo no!“ povzdychla jsem si. „Když jsem byla malá, naši mě vzali na dovolenou do Chorvatska. Každý den ráno jsem jim říkala, že buď tluče, anebo ne. Renée už byla zoufalá. Nevěděli, co že to tluče. Ke konci pobytu mě táta načapal, jak strkám prsty do zásuvky. To je celé.“ Potupně jsem si povzdechla a snažila se nevnímat, jak se Jakovi otřásá hruď smíchem. Soustředila jsem se pouze na tu kouzelnou omamnou vůni. 

„Bella byla vždy číslo. Je to taková neposeda.“ Poplácala mě máma po holém kolenu. Bylo léto. Slunce zářilo, až to nebylo příjemné.  Z tohoto důvodu jsem si dnes na sebe oblékla jen tenké bílé tílko bez ramínek a plátěné pískové kraťásky. Z kuchyně jsem měla skrze francouzská okna nádherný výhled na terasu, kde si zrovinka hrál můj rozmazlený kocour. Černá srst se mu nádherně leskla.

Vlastně se leskl i Jake. Tedy spíše se třpytilo jeho pravé předloktí, na něž dopadal pruh světla zvenčí.

„Jo, to už jsem zjistil,“ zamručel spokojeně Jake.

„Nedáš si něco k pití?“ optala jsem se ho a zčervenala. Přišlo mi trapné nabízet mu krev před mámou.

„Ne! Děkuji,“ odpověděl hned a políbil mě na šíji.

„Vážně nechceš?“ podivila se Renée zklamaně, asi se těšila, že uvidí Jacoba s brčkem.

 „Opravdu.“ 

Přivřela jsem oči. Jakea znám už dlouho. Zamilovala jsem se do něj v prváku. Existence upírů už tenkrát byla veřejným tajemstvím a ani moji mámu a ani Phila nepřekvapilo, když jsem přivedla Jakea domů. Spíše si myslím, že jakýmsi zvrhlým způsobem z toho byli nadšeni. Pouze Charlie dal znát jisté obavy v podobě zásob s česnekem. Nakonec si ale Jacoba všichni zamilovali. Ne jako si zamilujete psa, nebo kočku. Prostě nikomu nevadil.

„Já zas jako malej měl špice,“ malej před dvěma staletími, pousmála jsem se, „dostal jsem ho k narozeninám od mamá a otčím se šíleně rozčiloval. Ovšem ani netušil, že za chvíli bude po problému. Byl zrovinka tak parný den jako dnes a já chtěl dát Alexovi bumbat,“ teatrálně se odmlčel, „utopil jsem ho v jeho malé psí misce. Dodnes netuším, jak se mi to povedlo. Chudáček.“

Morbidní, ale vtipné, musela jsem uznat. Představila jsem si, jak můj malý dětský Jake musel plakat, a rozesmála jsem se na celou kuchyni. Renée chvíli zírala jen tak před sebe, ale pak se začala řezat také.

„Bells jsme v sedmé třídě koupili králíčka,“ řekla po chvíli rozvážně Renée.

„Ne!“ zamručela jsem pohoršeně a vrhala po Renée vražedné pohledy. Seděla si tam, spokojená na té své dřevěné židli, a přímo se v tom vyžívala.

„No, přímo si ho zamilovala už při cestě domů. Neustále ho cumlala a říkala mu Pan Herkules. Doma ho uložila do velké klece a všichni jsme šli spát. Ráno za mnou přiběhla a brečela. Tak jsme se šli na pana Herkula podívat, a on tam trčel v té posmrtné ztuhlosti jako superman, co právě letí zachraňovat svět.“

Jake mi rozpustile prohrábl vlasy a začal se na novo smát. „Chudáčku!“

„Půjdem ke mně?“ pípla jsem a doufala, že žádné další vesele historky na denním pořádku nebudou. Také jsem si slíbila, že onomu králíčkovi dám za dnešní potupu před hrobeček mrkvičku. Po chvíli jsem se ale také neubránila úsměvu.

„Určitě, Bell.“ Nechal si mě v náruči a zvedl se. Vždy jsem se bála, že mě upustí, ale jeho paže silné a mohutné mě držely bezpečně a jistě. Podívala jsem se na mámu a doufala, že nebude protestovat.

„Nezapomeň, klidový režim!“ připomněla mi. „Já zajdu nakoupit k večeři.  Phil přijede dnes večer domů z utkání, tak musí být navařeno. Znáš ho! Co si dáš ty?“

„Feťáckej sýr.“ Neboli feta sýr, v řeckém salátku naprosto nepostradatelný!

„To není jídlo, ale pochutina!“

Pokrčila jsem rameny a dloubla prstem do Jakea. Naštěstí mě pochopil a vydali jsme se na cestu k mému pokoji. Chodba z kuchyně byla plná fotek a vzpomínek z mého dětství. Trochu jsem posmutněla, ale nedala nic najevo. Po točitých železných schodech jsme v mém podkrovním pokojíčku byli doslova za mžiknutí oka. Jakmile jsme byli uvnitř, pustil mě na zem. Přeběhla jsem k malému okýnku naproti dveřím a zatáhla žaluzie. Přeci jen jsem nemusela mít v pokoji disko kouli. Zamžikala jsem a snažila se přivyknout šeru. Fialkové stěny mého pokojíčku byly v němém souladu s bílým secesním nábytkem. Postel byla kovová, přilepená na stěnu vpravo, nátěr bílý. Jen okvětní lístky v čelu byly zlaté.

„Cítíš se dnes líp?“ ozval se za mnou a já ucítila jeho ledový dech na šíji. Zachvěla jsem vzrušením, jak mi přeběhl mráz po zádech.

„J-Jo, je mi fajn…“ vyhrkla jsem. „Cítím se opravdu dobře!“

„Vážně?“ Objal mě okolo útlého pasu. Přikývla jsem a otočila se tváří k té jeho. Byla dokonalá. On byl dokonalý. Oproti němu jsem byla jen ošklivá a bezcenná věc. Měl bělostnou kůži, jako alabastr, jen pod očima se mu rýsovaly tmavší šedé kruhy. Černé vlasy ostříhané na delšího ježka měl rozcuchané jako náhodou. Nejkrásnější byly ale ty oči. Oči barvy tekutého zlata.

Sehnul se ke mně a políbil mne na růžové rty. Zatetelila jsem se blahem a přitiskla se k němu. Milovala jsem jeho blízkost. Vlastně všechno, co souviselo s ním. Začala jsem mu polibky oplácet a on se nebránil. Proč také? Cítila jsem motýlky ve svém podbřišku a usmála jsem se

„Máma?“ 

„Ještě neodešla,“ pousmál se naoko smutně, ale přesto mě divoce hodil na postel.  Vykřikla jsem, ale Jake mě umlčel dalším polibkem. Nedočkavě jsem si sama stáhla tílko.  Zadíval se na mě a oči mu ztmavly. Byla jsem si dobře vědoma, že moje krajková podprsenka toho neskrývá právě moc. Lehounce mi přejel prsty po krku a v ďolíčku mezi ňadry a obkresloval dlouze linii krajek. Když už jsem myslila, že to nevydržím mi podprsenku na zádech rozepnul a začal si ústy a jazykem hrát s mými bradavkami.

„Jacobe…“

„Copak?“

Přitáhla jsem si jeho hlavu k sobě a začala ho divoce líbat.

 

 

„Miluji tě,“ špitla jsem stulená na jeho hrudi. Políbil mě na čelo a já se zachvěla. Moje tělo bylo znavené, moje mysl hýřila štěstím. Bylo mi jedno, zda zítra budu mít zase modřiny všude po těle. Byla jsem jeho a on mým. Občas se o mě přehršle staral, ale já jeho připomínky vždy zamítla. 

„Je ti zima?

„Ne,“ přehodila jsem svá lýtka přes ty jeho a začala mu na hrudi prstem kreslit všemožné ornamenty. Spokojeně mě objal a přitáhl si mě blíž. Saténové prostěradlo pod našimi těly tiše zašustilo. 

„Zůstaneš se mnou?“ zaváhala jsem. „Až do konce?“ Znala jsem přeci jeho názor na mou přeměnu. Bál se, že ztratím duši. Nikdy jsem to nechápala, ale už jsem se nehodlala znovu přít.

„Neboj, maličká.“ To mě neuspokojilo.

„Slibuješ?“

„Slibuji.“

Natáhla jsem přes nás tenkou růžovou deku posetou tisíce kvítky a snažila se neusnout. Později k večeru jsem se probudila a bylo mi mizerně. Více než mizerně, abych řekla úplnou pravdu. Cítila jsem tupý tlak na plicích a nemohla se nadechnout. Celé mé tělo bylo zesláblé, z nosu mi vytékal pramínek krve. Krev jsem ostatně cítila i v ústech. Měla jsem horečku a mé tělo se třáslo zimou. Pot mi stékal ve stružkách po čele. Cítila jsem ochromující strach.

 

 

„Bells!“ Někdo mnou neomaleně zatřásl a já se snažila začít vnímat. Byl tam. Anděl s tváří stáhnutou do bolestné grimasy utrpění.

„Ano?“ vzlykla jsem. Věděla jsem, co řekne, a už nyní se mi zvedal žaludek.

„Napij se.“ Jake mi strčil před obličej své zápěstí roztrhané jeho vlastními zuby. Zhoupnul se mi žaludek. Byla jsem už ale zvyklá a věděla jsem, že se mu rána v celku rychle zahojí. Olízla jsem si suché rty a mělce se nadechla. Pach rzi mě uhodil do nosu. Snažila jsem se uklidnit a nezačít naříkat. Zabořila jsem své rty do rány zející na jeho ruce a snažila se nedávit. Poslední dobou jsem pila jeho krev téměř každý třetí den. Bez ní, bych byla už asi velmi brzy mrtvá. Moje nemoc postupovala a já umírala. Nevěděla jsem, z čeho mám větší strach. Z toho, že umřu, nebo že už ho více neuvidím? Přemlouvala jsem Jakea, aby mě přeměnil, každý den, ale časem jsem pochopila, že to nemá cenu a že role jeho nesmrtelné družky mi není přána. Jednoduše s tím nesouhlasil a časem přišel na skvělé řešení. Jeho krev mi prodlužovala život. Co více bych si mohla přát? Že jo?!

Otřela jsem si zkrvavené rty. „Dík!“

„Řekla jsi, že je ti dnes líp!“ zavrčel poněkud pobouřeně.

„Bylo mi lépe,“ podotkla jsem. „A je. Zatím necítím potřebu stát se Supermanem!“

„To není vtipné, Bells!“

„Já vím.“ Až moc dobře, řekla bych. To mě se přeci krátil můj lidský čas. Cítila jsem se náhle uražená a dotčená, že mi nechce prodloužit život. Koho zajímá nějaká duše! Byla bych nesmrtelná a s ním!

„Očividně!“

„Kruci, já vím, že umírám! Mám leukémii, ne sklerózu!“ vyjela jsem unaveně a svalila hlavu zpátky do nadýchaných polštářků. Vrhl na mě ublížený pohled a pak přese mě rychle přehodil deku.

„Bells…“

Smutně jsem se rozhlédla po pokoji a opanovala se proti tomu, abych začala brečet. Bála jsem se a co víc, věděla jsem, že nemám naději. Jak dlouho mě mohou držet při životě? Jak dlouho mé slabé tělo vydrží? Náhle dovnitř strčila hlavu Renée.

„Večeře je hotová!“ řekla lehkomyslně a mně bylo jasné, že neví o mém dalším krvavém dobrodružství. To už se prostě nedalo vydržet. Začala jsem se smát, jakmile se za ní dveře zabouchly.

„A víš, že jsem měla ještě andulku?“

 

 

Shrnutí->ZDE!!!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Blue Moon 1. kapitola:

 1
11.06.2012 [22:48]

Petulka01J Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.06.2012 [14:49]

Irmicka1Úžasné, pokračuj honem další. Jacob jako upír to tu ještě nikde nebylo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.06.2012 [7:34]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jasmínka
10.06.2012 [19:59]

jůů...moc pěkný..a moc se těším na další dílek :-)

6. Ceola
10.06.2012 [15:29]

Pěkné a zajímavé jsem zvědavá na další :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. eliz
10.06.2012 [15:24]

Pekne tesim sa na pokracko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.06.2012 [23:14]

Dantealighierry Emoticon Neboj, určo dám :-) Emoticon Emoticon Emoticon A děkuji moc, .... Emoticon jsem truhlík... Emoticon

09.06.2012 [21:05]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na následující chyby:

* čárky;
* mezery; (!)
* překlepy;
* přímá řeč; (!)
* /1. Kapitola/ -> /1. kapitola/;

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji... Emoticon

09.06.2012 [11:42]

Dantealighierry Emoticon tak juu no Emoticon Emoticon

09.06.2012 [10:30]

SiReeNAhoj, povídka s tímto názvem už na stránkách je, proto tě poprosím o přejmenování. Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!