Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - 17. kapitola

21.04.2010 (20:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2014×

„Vy jste takoví idioti!“ vykřikla Nessie a já slyšela jak dupe po schodech.

Když se objevila ve dveřích. Nešťastně zavrčela. Chtěla přijít k nám, ale zamotala se do toho igelitového obalu - kterým Esme obmotala dům – jako malá muška do nově upletené pavučinky, na které utkvěly i kapky rosy.

Začala vrčet, pištět, ale její věznitel jí pořád ne a ne pustit. Když už se v tom motala asi půl minuty začala křičet a přes igelit se lehce prokousala. Bylo na ní vidět, že je naštvaná nad hranici sebeovládání, ale přesto se jí to i dařilo.

Přišla k nám a vrazila Emmettovi silnou facku až si z toho sedl na prdel. Na mě se jen hnusně podívala a pak šla k bledému Jacobovi. Pořád nějak nereagoval. Já říkala Emmettovi, že bude nejspíš mrtvý a on mi nevěřil! Jestli jsme ho zabili, asi zabiju Emmetta.

Když k němu došla, padla na kolena a začala ho lehce fackovat. Čekala jsem nějaký velký zázrak, protože její facky měli úžasné účinky, ale nejspíš Jacobovi prohlubovali dočasné kóma.

„Jestli dovolíš?“ uchechtla jsem se, byla jsem asi jediná, kdo věděl jak na vlkodlaky.

Nessie se zamračila, ale ustoupila. Klekla jsem si k Jacobovi a přiklonila jsem se těsně k jeho uchu. Vedle mě se ozvalo varovné vrčení. Koukla jsem se na Ness s pobaveným úsměvem a jen zvedla ruce vzhůru. Zakývala hlavou a já se dál věnovala svému plánu.

„Vstávej! Je tu horda upírů a chtějí ti zabít Nessie!“ zakřičela jsem mu do ucha až jsem sama nadskočila.

„To bude klid,“ zamumlal, ale neprobudil se.

„Cože?“ vyjekla Nessie, „Jacobe Blacku to nemyslíš vážně, hodně hazarduješ se svým zdravím!“ křičela.

Páni, že by partnerská hádka? Ušklíbla jsem se pro sebe, ale naznačila jsem Nessie ať se trochu klidní. Odfrkla si a založila ruce na prsou.     Nadzvedla jsem jedno obočí a upřeně se na ni dívala.

„No, tak dělej!“ vyjela po mě.

„Hele klidni se prcku jo?“ houkl na ní Emmett a ona se tvářila jako malý fakan.

„Tak ty mi tady domlátíš kluka a já se mám klidnit?“vyjela i po něm.

„Snaží se ti pomoct ho vzbudit,“ okřikl ji, ale ona se nedala.

„Jo a jediné co jsem se dozvěděla, bylo to, že by se mě teď nejradši zbavil!“

„A kdo by se tě teď nezbavil? Podívej se na sebe, chováš se jako malý dětsko, pokud jsi taková pořád, tak se ani nedivím, že takhle odpověděl!“ seřvala jsem jí a ona se tvářila zaraženě.

„Někdo už ti to říct musel,“ pokrčila jsem rameny a otočila jsem se zpátky na Jaca.

„Jacu honem! Esme udělala krásně krvavý stejk a Paul ti ho chce sežrat společně s těmi obřími muffiny od Emilly,“ vyjekla jsem znovu.

„Ty hajzle! Nech je!“ zakřičel znovu ale nic jinýho se nedělo.

„Děláš si z náš srandu? Ty debile! Vzbuď se, nebo ti nakopu tu tvojí chlupatou zadnici a nebo tě rovnou vykastruju. Oholím ti chlupy, uříznu péro, hodím ho na pospas medvědům v zoo. Zlomím ti nohu, rozlámu klíční kosti, pověsím tě vzhůru nohama, nechám po tobě lézt šváby a krysy-“

„Jsem vzhůru!“ vyjekl najednou a já se vítězně usmála.

„Hele! Na to reaguješ co? Když jsem ti vyhrožovala minule ani jsi nehl brvou,“ zamručela naštvaně Nessie.

„To víš miláčku,“ řekl Jacob a přitáhl si jí k tělu, „ale ty to nikdy nemyslíš vážně na rozdíl od ní, každý už vstává, protože to co udělala jednou Quilovi byl pro všechny odstrašující případ,“ řekl a když zavzpomínal na staré časy lehce se mu zkřivila tvář, ale pak se začal smát.

„Co jsi mu udělala?“ zajímala se Nessie a zvědavě po mě mrkla.

„Ale nestojí za řeč,“ usmála jsem se a mávla rukou.

„Topila ho v mraveništi červených mravenců,“ řekl jednoduše Jacob, ten zrádce. Emmett se začal šíleně smát a lámat v pase.

„Tebe budu topit v psím mase!“ pohrozila jsem Emmettovi a najednou přestal. Nevím co ho víc děsilo, představa že ho topím a nebo že ho topím ve psím mase.

„Šikovnej,“ usmála jsem se.

„To víš, dával jsem mu školu,“ zazubil se Jacob na něj a raději zmizel s Ness v domě.

„To by mi ještě tak scházelo,“ mručel Emmett.

Podle toho, jak vypadal, ho Alice hned obleče. Protože jeho krásně zelenou kůži čestného vodníka, zdobili hnědé fleky zeminy. A asi ho zabije i Esme, protože po tom pádu, po něm byl krásný ďůlek v zemi. Aspoň se nebude muset hrabat v hlíně, když bude chtít zasadit nový stromek.

„Esme tě nejspíš zabije,“ zasmála jsem se.

„Proč?“ nechápal. Pomohla jsem mu vstát a potom ukázala na „menší“ díru přímo přede mnou.

„Esme? Nechceš na zahradě vysadit nový stromeček?“ zakřičel Emm.

„Ne Emmette, proč?“ zeptala se a pomalu vykoukla skrz překousanou díru od Nessie.

„Ehm… Jen… zdráme!“ zakřičel Emmett a chytil mě za ruku.

Běželi jsme vážně rychle, ale Emmett by asi běžel raději rychleji. Najednou mi podtrhnul nohy a všechno se změnilo ve šmouhu, úlekem jsem vypískla a uslyšela jsem Emmův hurotóský smích. On se asi podle všeho bavil dostatečně.

„Emmete! Já chci na zem!“ křičela jsem.

„Ale, to by jsi mě nestíhala!“ odporoval mi, při představě jak on běží a táhne mě za sebou jsem se rozesmála. Nejspíš bych jen vlála ve větru a bourala o každý strom, na který by jsme narazili.

„Tak zastav,“ navrhla jsem.

Ještě chvíli jsme běželi až se Emmett opravdu zastavil. Trochu se mi točila hlava, ale on mě pohotově chytnul. Viděla jsem, že les řídne a vydala se ven. Tam by se měl chovat aspoň trošku normálně.Civilizace asi od teď bude pro mě slovo záchrany.

Slyšela jsem jemné šumnění moře i šumění lidských hlasů. Ano, tady se musel chovat jako člověk! Nejrychlejším krokem, jaký jsem teď dokázala vyrobit jsem se hnala k okraji lesu. Mezi stromy se lehce rýsoval obchoďák, to byla snad ještě lepší zpráva, než ta, že teď se budu bavit s člověkem a né upírem.

„Tak tebe se budu brát na nákupy,“ zasmála jsem se a Emmett se plácl do čela.

"Mizím," řekl a už ho nebylo.

"Ale, upírek nerad nákupy?" zakřičela jsem nahlas do lesa a smála se při tom.

"Ne, ne, upílek nelád nákupy," odpovědělo mi z lesa dětské žvatlání.

"A to si říká chlap," zakroutila jsem hlavou, " nákupy jsou jenom pro statečné lidi a upíry," dodala jsem.

"To já jsem!" byl najednou u mě a plácal se pěstí do hrudi.

"Tak jdem ne?" mrkla jsem na něj.

Jeho bojovný výraz na chvíli ustoupil, ale hrdě vykročil vpřed. Zachichotala jsem se a zavěsila se mu na ruku. Zkoumavě se na mě povíval a když jsem nic neřikala, začal po mě šmátrat jako archeolog po kostře dinosaura.

"Nechmě, to lechtá!" zapištěla jsem.

"Ha! nová tajná zbraň!" vykřikl a pokračoval.

"Přestaň," zkusila jsem to znovu.

"No jo, to vydrží jen statečný holčičky," dobíral si mě.

"Ale já nejsem," vyplázla jsem jazyk a on přestal.

Taky na mě vyplázl jazyk. Narovnal se v zádech, vypnul hruď a šel znovu k obchoďáku.

"Kam se ženeš?" zeptala jsem se no.

"Na nákupy," ohradil se na mě.

"Shopoholiku..." zašeptala jsem a vysloužila si jeden nemilý pohled, " stejně nemám peněženku."

"Takže nejdeme nakupovat?" zeptal se a nadzvedl jedno obočí.

"Dneska ne-e."

"Jupí," zakřičel jako malé dítě, když se dozví že jede do disneylandu a už jsem byla znovu ve vzduchu.

moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - 17. kapitola: