Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 39. kapitola

28.03.2010 (13:45) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 7300×

39. kapitola

Po třech letech na nás čekalo velké stěhování někam do Kanady, ale ještě před tím na mě čekalo obrovské a nádherné překvapení.

„Bello, seď už konečně klidně!“ napomínala mě Alice. Pořád mi po obličeji jezdila nějakým štětečkem a při tom si pobrukovala. Rose se jen tiše hihňala a dál tahala mé vlasy.

„Alice, je to skutečně nutné?“ ptala jsem se alespoň po sté. Pořád jsem nechápala, proč mě líčí, když bych měla být dokonalá.

„Je! Mysli na něco hezkého a nás nech pracovat,“ poručila.

Na něco hezkého? Vzpomněla jsem si jen na jednu hezkou věc, která se mi zaryla hluboko do paměti.

Ležela jsem v jeho náručí na naší louce. Už to byly dva roky, co jsem se vrátila z nebe. Hodně jsem se nasmála, když mi Carlisle vyprávěl, jaké záhady se mezitím děly na zemi. On nechápal, proč jsem tak veselá, ale když jsem mu tak nějak řekla, že za Vatikán i za Měsíc mohu já byl mnou fascinovaný. Chtěl zjistit jak jsem to udělala, ale neřekla jsem mu to. Ono by se asi blbě vysvětlovalo, že jsem skákala na mráčcích a jeden zbloudilý plamínek způsobil tornádo nebo jsem si hrála s balonkem, který byl až moc zákeřný. Alespoň Emmett ze mě měl radost. Neřekla jsem mu sice o mé hodině s andílky, ale prý jsem správně reprezentovala Culleny.

Usmála jsem se nad těmi vpomínkami a on si toho samozřejmě všiml. Jen občas jsem mu dávala přečíst mé myšlenky, aby byl hodný a neštval mě, ale podle něj to bylo málo.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se frustrovaně. Otočila jsem se k němu čelem a pohladila ho po tváři.

„Nad mravenci... jsou všude,“ usmála jsem se a jednoho jsem mu vytáhla z vlasů. Musel to být opravdový dobrodruh, protože upíři zvířata odpuzují.

Už mi neodpověděl, jen mě lehce políbil a já se zase zpátky otočila. Koukala jsem se na Juniora, kterou jsme vzali sebou. Barunka byla lenoch, ale tenhle, stále ještě mrňous, měl v sobě až příliš energie.

„Mohla by sis stoupnout?“ zeptal se náhle a sám se postavil na nohy. Nechápala jsem, co tím zamýšlí, ale poslechla jsem ho.

Stáli jsme naproti sobě a on se kouzelně usmál, políbil mě a klekl si na jedno koleno. Rychle mi docvaklo o co se pokouší a dech se mi zadrhl někde při nádechu.

„Isabello, prokázala bys mi tu čest a stala se mou ženou?“ zeptal se a vytáhl z kalhot malou krabičku. Otevřel ji a já čekala, co krásného pro mě vybral. Místo slz dojetí jsem ale vyprskla smíchy.

„Edwarde, já bych si tě klidně vzala, ale něco ti chybí,“ smála jsem se. Tvářil se hodně zmateně a nechápavě. Ukázala jsem na krabičku a došlo mu to. Nějak tam bylo prázdno a prsten nikde.

„Kde je? Vždyť ještě před chvílí jsem ho kontroloval,“ zachmuřil se a začal si prohledávát kapsy.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a otočila se na prcka. Chtěla jsem na ní udělat obličej, ale do mého zorného pole se něco dostalo.

„Asi vím, kam se poděl,“ rozesmála jsem se znovu a ukázala na Juniora. Ta se na nás zvědavě otočila a chtěla polknout.

„Alice!?“ zařvali jsme skoro sborově, ale nepovedlo se. Polkla ho a ještě se na nás nechápavě otočila.

„Myslím, že tenhle prsten nechci.“ Zatímco já jsem se smála, on vraždil pohledem naše jednorožátko. „Ale no tak, přece by ses na ní nezlobil.“ Klekla jsem si k němu. „Vezmu si tě i bez prstenu, když mi slíbíš, že dostanu nový,“ usmála jsem se a políbila ho.

„Miluju tě, ale ta potvora si to odpyká.“ Zvedl se a pomalu se rozešel za ní. Junior se rychle lekla a utekla směrem domů.

„No tak, alespoň jsme sami,“ zastavila jsem ho, než se splašeně rozeběhl za ní.

Původně planované romantické zásnuby se sice trochu zvrhly, ale i tak byly nezapomenutelný. Podívala jsem se na svůj prsten. Tenhle jsme vybírali spolu a taky nám to chvíli trvalo. Já jsem se rozhodla pro malinký, nepatrný, ale krásný prstýnek, zatímco on si vybral nějakýho obra a chtěl, abych ho nosila na prstě.

„Bello, teď si byla poslední půl hodinu hodná, buď, prosím, ještě chvilku,“ žadonila Alice. Povzdychla jsem si a zase zavřela oči.

Tentokrát jsem si vzpomněla na včerejšek. Musela jsem se setkat s otcem a zařídit místo konání. Alice nebyla šťastná, že vím, kde se bude ta velká slává konat, ale beze mě to nešlo. Táta by tam sám strávil dva dny a tolik času jsme neměli, takže jsem musela pomoct i já.

Mrazili jsme to oba půl dne. Nesměli jsme dopustit, aby se naším upírkům něco stalo. Jsou až přes příliš hořlaví. Nakonec jsme to zvládli. Alice se hned po tom ujmula ozdob a já se musela schovat do stanu. Edward si vyjel s bratry na lov a já zůstala sama jen s Katy a Esme. Rose pomáhala s přípravami Alice. Táta musel pracovat. Byl rád, že alespoň na dnešek si sehnal zástupce a mohl tak být se mnou.

„Co dělá Edward?“ zeptala jsem se Alice.

„Je ještě na lovu, ale tak za hodinu přijedou a bude moct se taky začít připravit,“ řekla mi.

„Hm...“ odpověděla jsem ji a dál se věnovala svým vzpomínkám.

Tentokrát jsem si vzpomněla na Alice a Alice. Ty dvě se sblížily strašně rychle a staly se z nich obrovský kumpáni. Emmett si s Juniorem taky rozumněl a oba dva nás často provokovali.

Barunka byla narozdíl od ní strašně klidná, stala se takovým mazlíkem a poslušně podstupovala Carlisleovo výzkumy. Ten jimi byl úplně uchvácen a když jsem mu prozradila, že existují i pegasové, strašně zalitoval toho, že se mnou do nebe nemohl jet také. Občas mě ta jeho zvědavost děsila, ale on tím naštěstí nikomu neublížoval.

„Hotovo!“ zatrilkovala Alice a poodstopila ode mne. „Teď tady na chvíli zůstaň. Ďábel říkal, že se brzy staví, tak by ti měl dělat společnost. My se jdeme převlíct a pomoct klukům,“ pověděla mi o plánu. Potom hned odešly a já osaměla.

„Tak jak se cítíš?“ ozval se známý hlas za dveřmi stanu.

„Tati,“ zapištěla jsem a hned se mu zavěsila kolem krku.

„Rád tě vidím, tak jak si užíváš poslední chvíle jako svobodná?“ usmál se na mě.

„Nechali mě tu všichni samotnou,“ posteskla jsem si. Hned na to jsem ho sjela pohledem. „Teda tati, sekne ti to. Takhle jsem tě ještě neviděla,“ složila jsem mu poklonu. Na sobě měl oblek a celkově vypadal jako člověk. Ocas si sice nechal a rohy taky, ale už nebyl tak moc chlupatý a s jizvami.

„Děkuji, ale myslím, že na tebe nemám,“ usmál se a pohladil na tváři. Přitiskla jsem se k němu opatrně, přeci jen jsem nechtěla sprda od Alice za poškozený make-up. „Tak jak se ti líbí v Mexicu? Myslím, že jsem se tě na to ještě nezeptal.“

„Je to tu nádherné, doteď nedokážu pochopit, jak to Alice mohla vymyslet. Jak jí to napadlo?“ zeptala jsem se ho.

„Přemýšlela o vhodném místu vaší svatby a pořád si hrála s tím, že jsi se narodila v pekle. Věděla, že máš raději teplo, než zimu. Navíc měla štěstí v tom, že se koukala na Discovery, kde dávaly vůlkány,“ vysvětlil mi její myšlenkové pochody.

„Je to génius,“ vyhrkla jsem.

Stáli jsme tam a nemluvili jsme. Vyrušila nás až má družička a svědek.

Alice, má družička, mi podala kytku. Pomalu jsme se všichni zařadili. Katy, můj svědek, šla první, za ní hned Alice. My jsme čekali až na svatební pochod, který měla hrát Rosalie. Emmett se sice nabízel, že by nám i zazpíval, ale nakonec byla hrozba zažehnána.

Na první tóny jsme vyšli ze stanu a pomalu kráčeli po zamrzlé lávě sopky Popocatépetl. Bylo s tím hodně práce, ale nakonec vše vypadalo kouzelně.

Táta si pohrál dole s lávou, takže byla sopka naplněna až po okraj a my jsme ji právě včera nechali zamrznout. Pod tou zmrzlou lávou byla vidět červená teplá tekutina, která byla bezpečně schovaná.

Pomalu jsem kráčela uličkou až doprostřed sopky a všímala si nádherné ozdoby. Všude kolem byly poházené okvětní lístky bílé růže. Všechno bylo laděno do bílé i piáno, které by mě zajímalo, jak sem přinesli, bylo bílé.

Až na samém konci uličky, která byla ohraničena právě těmi lístky, stál krásný ozdobný altánek. Samozřejmě, že můj zrak se zastavil na té nejkrásnější tvíři, ale všimla jsem si ještě něco.

„Nás opravdu bude oddávat Bůh?“ uchychtla jsem se.

„Bylo těžké ho přemluvit, ale vzhledem k tomu, že máš ty i Katy křídla a já ocas, tak by nebylo vhodné sem vzít nějakého člověka,“ smál se se mnou.

Zakývala jsem hlavou a dál se věnovala jen tomu jedinému, který mě s úsměvem pozoroval.

Došla jsem až k němu a táta mu podal mou ruku, postavil se na své místo a my se otočili k Bohu.

„Sešli jsme se tu, abychom zpečetili vztah těchto snoubenců přede mnou,“ zářivě se usmál a hlavu položil na stranu. Vážně mi občas připadal jako teplý bratr. Za sebou jsem zaslechla uchychtnutí mého táty.

„Isabello, táži se tě, bereš si dobrovolně upíra Edwarda Cullena a budeš ho milovat navždy?“

„Ano,“ usmála jsem se na jmenovaného.

„A ty Edwarde, bereš si černého anděla Isabellu a budeš ji milovat navždy?“

„Ano,“ řekl hrdě.

„Vyměňte si prosím prstýnky.“

Otočila jsem se, protože mi nikdo nechtěl říct, kdo prstýnky přinese. Byla to pro mě záhada. Začala jsem se smát, když se přede mnou objevila Barunka s Juniorem a na jejich rohu byly naše prstýnky. Tohle byla opravdu kouzelná svatba.

Můj prsten byl na Junioru a Edwardův na Barunce. S úsměvem jsme si je vyměnili a otočili se zpět na Boha.

„A nyní Vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete se políbit.“ Pořád se smál.

Edward si mě opatrně přitáhl blíž k sobě a něžně mě políbil. Doufala jsem, že bude delší, ale odtáhl se strašně brzy. Hned po tom se ozval obrovský potlesk a my přijímali jejich gratulace.

Naposledy jsem se rozloučila s tátou a Katy, protože už mi nemělo být dovoleno je vidět, samozřejmě, pokud se nestane nějaká katastrofa a to já doufala, že ne.

Carlisle byl z náší svatby nejvíc nadšený, protože se mohl setkat jak s Bohem, tak s Ďáblem.

Svatba nakonec skončila nádherně a my se mohli odebrat na líbánky...

KONEC

38. kapitola <<< Shrnutí >>> Epilog

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 39. kapitola: