Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 38. kapitola

natáčení


Black angel 38. kapitolaBellin návrat ke Cullenům.
Omlouvám se za konec, který je trochu uspěchaný, ale pokud se nějak moc nerozepíšu, tak nás čeká už jediný dílek, epilog a bonus.
Přeji příjemné čtení a prosím o zanechání komentáře. Pajam

 

38. kapitola

Mám tě ráda, tati,“objala jsem ho.

Já tebe taky, dítě,“ políbil mě na čelo.

Potom jsme se rozloučili a já odešla za svými novými přírůstky.



„Tak holky, stěhujeme se,“ obeznámila jsem je, když jsem vstoupila do mého pokoje, kde všude lítalo peří.

Obě se na mě otočily a prohlédly. Nevím co hledaly, ale po chvilce zase radostně funěly do peří a Alice skákala po posteli.

„Jak malí,“ zasmála jsem se. „Holky, vydržíte to tu beze mne ještě půl hodiny? Musím nějak psychicky připravit ostatní, že nepříjdu jen já,“ usmála jsem se.

Barunka se podívala na Alice typu, že už abych byla pryč a já pochopila, že na peří prostě nemám. Zamkla jsem zevnitř dveře a naposledy se po nich podívala. Opět mě nadšeně ignorovaly, tak jsem luskla prsta.

Objevila jsem se před domečkem, vklouzla dovnitř a tam seděli před hodinami Edward a Alice. Nevšimli si mě, ale každým pohybem sekundové ručičky jim klesla hlava a potom následně zvedla hlava.

„Co to děláte?“ zeptala jsem se nechápavě, protože mi to nedávalo smysl.

„Pšššt, neruš. Čekáme na Bellu, už tu měla být,“ máchla rukou Alice, ale ani se na mě nepodívala. Chvíli jsem přemýšlela jestli to nebyl vtip, ale když stále hleděli na hodiny došlo mi, že o mě nevědí.

Přemýšlela jsem jak o sobě dát vědět, ale nic originálního mě nenapadlo. Vždyť taky ani nemám smysl pro humor, abych si z nich udělala srandu jako třeba Emmett.

„Ehm... a v kolik má přijít?“ zeptala jsem se.

„No právě, každou chvilku,“ povzdychla si.

„Aha.“ Čekala jsem, jak jim říct, že tu teda stojím, naštěstí mi z toho pomohl Carlisle, který scházel schody. Mile se na mne usmál, ale pak si uvědomil, že je tu něco špatně. Porozhlédl se po místnosti a když uviděl ty dva před hodinami tázavě zvedl obočí. Potom švihl pohledem ke mně.

„Co je s nimi?“ ukázal na ně. Edward při jeho slovech nebo myšlence se na něj otočil, a pak následoval jeho pohled zamířený na mně.

„Bello?!“ řekl překvapeně.

Stále jsem byla v šoku, takže jsem ze sebe nevydala ani hlásku.

„Bello!“ zakřičel a vzbudil tak Alice, která se po něm otočila nechápavě. Běžel rychle ke mně a zatočil se se mnou. Šlo to těžce, protože jsem stále měla křídla, ale on si poradil.

Potom mě hned pustil a zaútočil na mé rty. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a užívala chvilku, kdy jsme opět spolu.

Přes ten humbuk v nebi jsem si ani neuvědomila, jak moc mi chyběl. Ale teď, když jsem ho měla u sebe, držela ho a cítila jeho tělo přitisklé na mé, mi to okamžitě došlo. Už nikdy nikam nepojedu takhle na dlouho!

„Chyběla jsi mi,“ zašetal, když jsem se odpojili a pohladil mě po tváři.

„Mě jsi taky chyběla,“ zapištěla Alice a kradla mě z mého milovaného náručí.

„Alice?!“ řekla jsem překvapeně, protože mě čapla za ruce a poskakovala se mnou na místě.

Hned po ní se přivítali i ostatní, tedy Carlisle a Esme, která mezitím přišla, ale jen pouhým lehkým obejmutím.

„A kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se.

„Jasper to už s námi nemohl vydržet tak se šel proběhnout, Rose šla s Emmettem na lov,“ práskla je Alice. Hned po tom odešla a čapla mobil. Podle toho, co říkala, tak svolávala ostatní.

„Bude vám vadit, když si přinesu dvě zvířátka? Zachránila jsem je a teď nemají kam jít,“ žebrala jsem. Fakt, že jsou to jednorožci jsem úmyslně vynechala.

„Já nevím, mohlo by to pro nás být těžké,“ začal Carlisle.

„Ale to víš, že můžeš,“ usmála se Esme. Byla jsem ráda, že si to tak krásně vyjasnili.

„Tak já pro ně skočím,“ vypískla jsem. Zamávala jim a než se stihli vzpamatovat, luskla jsem.

Objevila jsem se opět v pekle a v mém pokoji. Holky spaly a vypadaly při tom kouzelně.

„Nerada vás budím, ale přichází velké stěhování,“ zatleskala jsem, abych je konečně dostala z pelechu. Barunka zvedla hlavu a mžouravě se na mě podívala. Prcek ležel a nevnímal. „Vážně, vstáváme. Pojedeme domů,“ usmála jsem se. Barunka se tedy neochotně vyhrabala, ale s Alice to ani nehlo. Povzdychla jsem si a šla k nim. Obě jsem chytla za hřívu a ještě tak nějak luskla.

Musela jsem se přemístit před dům, protože vevnitř by asi nepůsobily skvěle. Byla jsem na kraji lesa před domem, ale než jsem stihla vzít je a představit, uslyšela jsem něčí pláč zevnitř.

Holky jsem okamžitě s napomenutím pustila a vlítla do domu. Na sedačce ležel popálený Emmett a vzlykal. Rose ho držela kolem ramen, Jasper byl hodně daleko a velmi zmatený, Carlisle s Esme stáli vedle sebe a těkali očima. Jen Edward s Alice stáli bokem a smáli se.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se těch dvou, ale Edward jen zakroutil hlavou a všechno napětí vynekládal, aby se nesmál. Přistoupil ke mně a objal mě.

„My nevíme,“ odpověděla místo nich Rose a utěšovala Emmetta.

„Bello,“ dostal ze sebe, ale pak se zase rozbrečel a nebyl k zastavení.

„Co se stalo Emme?“ zeptala jsem se ho. Přišla jsem k němu blíž, cestou se pro pohodlnost přeměnila na člověka a objala ho z druhé strany. Když jsem byla u něj takhle blízko všimla jsem si, že měl něco bílého na hlavě a zádech.

Asi pět minut jsme čekali, aby se uklidnil a mohl nám to povědět.

„Když nám Alice volala, tak jsem právě zabil jednoho modvídka a vycucával si ho. Rose mi řekla, že jsi dorazila a já nechtěl, aby na mě muslka čekat, tak jsem ji poslal napřed. Jenomže, jakmile jsem se zbavil jeho mrtvoly, tak jsem se rozeběhl a nedíval se na cestu. A to se mi stalo osudným,“ napínal. „Šlápl jsem na minu nebo nějaké dělo, či co to bylo a to vybuchlo. Let to byl sice velmi zajímavý, ale tou ránou se vyplašili ptáci a jeden z nich mě pokakal.“ To vysvětlovalo tu bílou skvrnu na hlavě. Jako na povel jsme se od něj odtáhly, ale stále ho držely alespoň za ramena. „Jenomže, jak jsem byl naštvaný, tak jsem se nedíval ne cestu. Myslel jsem si, že se to nemůže stát, ale stalo. Naboural jsem do stromu a ten se převrátil,“ zašeptal pokorně.

Teď jsem chápala, proč se ty dva spiklenci tak smáli. I já měla co dělat, abych si udržela klidnou tvář, což vůbec nebylo lehké.

„Teď už je to dobré,“ uklidňovala ho Rose. „Běž se umýt, a pak přijď za náma, ano?“ zeptala se ho. Ten pouze přikývl, zvedl se a odešel. Ještě dlouho jsem se za ním dívala, ale pak si vzpomněla na ty dvě venku. Vyhoupla jsem se a šla ven. Ostatní se po mně otáčeli, ale já nemohla dovolit, aby i Barunka usnula.

Naštěstí jsem je načapala včas. Alice se právě probudila a obě se chtěly porozhlédnout po okolí.

„Kam pak?!“ zeptala jsem se jich.

Zastavily se a provinile se otočily. Čapla jsem každou za roh a šla s nimi blíž k domu. Všichni, kromě Emma, už byli na verandě a jen vytřeštěně sledovali mé nové kamarádky.

„Jednorožci,“ dostal ze sebe Carlisle a šel blíž ke mně. Postavil se vedle Barunky a ani se nehl, až po chvíli se na mě otočil a zeptal se, jestli si ji může pohladit. Dovolila jsem mu to a on opatrně natáhl ruku. Barunka zakoulela očima a schválně ho olízla.

„To se dělá?“ obořila jsem se na ni. Uvědomila se svou chybu, tak provinile poodstoupila o krok.

„Ráda bych vám představila Barunku,“ ukázala jsem prstem na tu větší, „a Alice. Jsou to jednorožci z nebe. Mě se jich zželelo a zachránila je. Mohou tady zůstat?“ zeptala jsem se jako malé dětsko a nepočítala s jinou, než kladnou odpovědí.

Alice okamžitě vypískla, že ano, ale čekala jsem na rozhodnutí Carlisla, ten nakonec celý omámený přikývl a já se mohla radovat společně se všemi. Alice okamžitě běžela za Alice a pohladila ji po hřívě.

„Proč se jmenuje jako já?“ zeptala se.

„V nebi ji tak pojmenovali, ale chtělo by jí to vymyslet alespoň přezdívku, aby se to nepletlo,“ vysvětlila jsem.

„Hm... tak bude Junior,“ rozesmála se a objala hlavinku Juniora.



Emmett, jakmile uviděl jednorožce, se vystrašil, že už má z té rány halucinace, ale když jsme mu vysvětlili, že tu skutečně jsou, tak se rozesmál a vrhl se na ně.



Život se nám zase vrátil do normálu. Esme postavila pro ty dvě stáje a ony se staly zpestřením každého dne. Já jsem se opět vrátila do školy a snažila se přeživat ty nekončící hodiny nudy. Jedinou mou radostí a naplněním byl samozřejmě Edward, se kterým jsem trávila nejvíce času a to buď na louce nebo u nás v pokoji.

Po měsíci jsem natrvalo opustila svůj pokoj v pekle, rozloučila se s Katy a tátou a věnovala se pouze své práci, která se pro mě stala potěšením.

Velmi často jsme plánovaly s Alice a Rose různé výlety, ale poněkud jiné než dělají lidi. My jsme třeba jeli celá rodinka, kromě jednorožců, do Číny, abychom mohli ochutnat takového tygra nebo pandu. Emmett rozhodl, že grizzly je mnohem lepší, ale já byla na pochybách u tygra. Měl takovou krásnou exotickou chuť...

Tyto výlety jsme ale nedělali často. Jen třeba jednou do roka a pokaždé někam jinam, buď za zebrami do Afriky nebo ledními medvědy na arktidu.

Občas sice byly dny stereotypní a nudné, ale Emmett se postaral, společně s Juniorem, o to, abych om ani na jediný den nezapomněli.

Po třech letech na nás čekalo velké stěhování někam do Kanady, ale ještě před tím na čekalo obrovské a nádherné překvapení.

 


 

37. kapitola <<< Shrnutí >>> 39. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 38. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!