Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 19. kapitola

Taylor pro Interview Magazine


Black angel 19. kapitolaNa vědomost se dává, že jsem snaživec a přináším vám další dílek. Je krátký ( opět jen čtyři stránky) a divný... vůbec se mi nelíbí. Nejraději bych ho smazala a začala znovu, ale nemuselo by to dopadnout dobře. Čekám proto velkou kritiku.
Tak co se chystá na naše Cullenovi? To se nijak nedozvíte, ale alespoň kdo to chystá. Nezapomeňte na komentáře a přeji příjemné čtení.

 

19. kapitola

Bella:

Co se stane, když Isabella uvidí své další vidění? Co nyní přichystala budoucnost pro Cullenovi?



Šla jsem ke dveřím, když se objevilo mé, nyní už druhé, vidění.

No to snad ne? Já je zabiju! Ne to je málo. Já si je usmažím na pánvičce, je to vůbec normální? Oni si opravdu koledují o život. Tak já jim ho vezmu, když o to tolik stojí.

„Měla by jsi s tím okamžitě něco dělat,“ ozval se za mými zády tátův starostlivý hlas.

„Hned se na ně vrhnu, ale musim ubezpečit Cullenovi, že mi nic není. Musejí mít o mě strach.“

„Když myslíš, že je to nejlepší volba. Ale jen si pamatuj, nenech své emoce pracovat. Zkus se chovat trochu rozumně,“ promlouval mi do duše. Jo, úplně rozumně je zabiju.

„Neboj tati, bude to rychlé,“ ubezpečila jsem ho. Přece by nevěřil, že bych spravila něco hloupého.

„Ale uvěřil,“ zamumlal si pod vousy.

„Díky za tvou projevenou důvěru otče,“ nakrkla jsem se.

Luskla jsem a objevila jsem se v mém pokoji na Zemi u Cullenů. Nevím jestli o mě vědí, ale musím pracovat rychle. Vyhodila jsem s batohu věci do školy a začala tam strkat oblečení maximálně na tři dny. To je možná až moc. Myslím, že to zvládnu i za půl hodiny. Musela jsem se škodolibě usmát, neměli ani ponětí co se na ně řítí. Pohroma Bella.

„Bello? Bello!“ vykřikla Alice, když mě uviděla. „Slyšela jsem tady nějaký pohyb. Myslela jsem, že je to Edward. Báli jsme se o tebe,“ div, že se mi nerozplakala na rameni, když se mi vrhla kolem krku.

„Alice já tě taky ráda vidím, ale pospíchám. Neměla jsi poslední dobou nějakou vizi?“

„Ne neměla. Musím zavolat Edwardovi, úplně běsnil. Ale co jsi myslela tím pospícháš?“ zarazila se.

„Neboj. Jdu jen nějakým upírům nakopat zadek,“ raději ji nebudu říkat komu, ještě by se bála a navíc teď, díky mě, už nic neuvidí.

„Komu jdeš nakopat zadek?“ ptala se obezřetně.

„Teď to neřeš, až se vrátím všechno ti vysvětlim. Nechtěla jsi někomu zavolat?“ chci se rozloučit.

„No jo, málem bych zapoměla.“

Rychle jsem popadla baťoh, do kterého jsem si mezitím dala mobil a peníze a běžela za Carlislem. Pospíchala jsem za ním, opravdu bych nerada, kdybych to nestihla.

„Carlisle!“ vtrhla jsem mu do dveří.

„Bello?! Co se děje?“ mihl se na jeho tváři překvapený výraz.

„Potřebuji omluvenku do školy, asi na tři dny, potom se vrátim,“ jsem si až moc jistá, ale když si někdo zahrává s mojí rodinou nedopadne to dobře.

„Samozřejmě a kam pospícháš?“ teď ti to vyklopím a vy budete chtít jet se mnou. To určitě. Tu srandu si chci vychutnat sama. Jsem možná trochu sobec, ale poprat se s bandou upírů? No kdo by odolal.

„Teď na to není čas. Děkuji.“

„Bello?“ ozvalo se ze zdola. Byl to samozřejmě ten jediný, na koho jsem se nejvíc těšila.

„Tady nahoře.“

„Bello!“ vydechl, když mě pevně sevřel ve svém náručí. „Tolik jsem se bál. Kam jsi mi zmizela. Umíš si představit co to se mnou dělalo? Nikdo nevěděl kde jsi a Rose vypadala jako by jí někdo šlápl na kuří oko,“ ze zdola se ozvalo vrčení.

„Asi se budu opakovat, ale teď to neřeš. Všechno vysvětlím až se vrátím. Mimochodem na Rose by jsi měl být hodný. Neumíš si představit jak mi pomohla,“ zastávala jsem se ji.

„Takže to vyšlo?“ zjevila se vedle mne.

„Jo, ale ještě na to nemysli, chtěla bych mu to říct sama pokud můžu.“

„Samozřejmě. Bála jsem se, že jsem se spletla,“ oddechla si.

„Ne nespletla, ale teď už musím jít. Potom ti všechno vysvětlím.“

„Kam jdeš? Budeš mít problém?“ tohle asi nebyl nejlepší nápad. Opravdu jsem sem neměla chodit.

„Ne klid, já problém nemám. Za tři dny maximálně budu zpět a vše vám poreferuji, ale teď bych se s vámi chtěla rozloučit.“

„Vážně si myslíš, že tě teď pustím,“ ozval se Edward, který mě stále držel kolem pasu.

„Dobrovolně asi ne, ale pod nátlakem,“ dělala jsem zamyšlenou. Přemýšlela jsem o dvou možnostech. Buď ho přesvědčím mou mocí, nebo ho políbím. To první asi vyjde na menší časový úsek.

„Edwarde, prosím, pusť mne. Nerada bych použila svou moc na tebe. Přísahám, že se vrátím a mám pro tebe krásné překvápko, teda pokud se Rose neprořekne,“ mrkla jsem na jmenovanou, ale jinak jsem se stále věnovala jemu. Nevypadal, že by se mě chystal pustit.

„Edwarde, poslední možnost,“ varovala jsem ho. Nic. Jakoby nereagoval. Teď se mi myšlenka na polibek i líbila.

„Jak chceš.“ Podívala jsem se mu do očí.

„Pusť mne!“ přikázala jsem mu. Nemělo to okamžitý výsledek jak jsem čekala, ale nakonec povolil.

„Díky,“ zářivě jsem se na něj usmála.

Letěla jsem do haly, chtěla jsem se se všemi rozloučit.

„No tak. To mě nikdo nemá rád, že se se mnou ani nepříjdete rozloučit?“ provokovala jsem je. I když mi čas dýchal na paty, tohle jsem si nemohla odpustit.

Všichni se okamžitě sešli u mě a Esme mě přesvědčovala, že mě miluje jako svou vlastní dceru. Se všemi jsem se objala. Emm si samozřejmě neodpustil abych neletěla jeho pomocí vzduchem.

„No snad to tu beze mne zvládnete. Tak za tři dny. Ahoj,“ nečekala jsem na jejich odezvu a rychle luskla prsty.

Přenesla jsem se do svého pokoje v pekle. Musím se tam přenést z pekla.

„Bello,“ uslyšela jsem známý hlas za mými zády. A já myslela, že to bude klidný „let“.

„Co se děje tati?“

„Prosím, dělej co myslíš, ale nesmíš je zabít. Věř mi. Znamenalo by to chaos. Vždyť jsou to Volterrovi.“

„Budu se snažit je nezničit, ale nic neslibuji,“ ještě pořád se mi líbil nápad Aro na pánvi.

„Bello, prosím. Udělej co musíš, ale bratři musejí přežít,“ apeloval na mě.

„Dobře. Bratři přežíjí, ale za gardu neručím. Je to lepší?“ když ne Aro, alespoň Jane.

„Mnohem,“ usmál se na mě.

„Tak jo tati, já musím už jít.“

„Asi bych ti měl říct, že svůj hrad mají chráněni, takže se přemisť kousíček vedle.“

„Jo to nebude problém.“

„A Bello, oni sice nevědí jak vypadáš, ale vědí, že Cullenovi tě mají. Aro si to vynutil na Katy, tak jim nějak pohroz.“

Bezva, takže oni chtějí ublížit mé rodině. S mou kamarádkou si dělají Ďábel ví co a já je nesmím zabít. Jak jsem se na tu misi tak těšila teď mě přešla chuť. Musím tam zabít alespoň jednoho upíra, i když se to nebude Katy vůbec líbit.

Rouzločila jsem se spěšně s tátou a rozmýšlela se kam se mám přemístit. Nejvhodnější asi bude za branou města.

Po zvážení mého úsudku jsem luskla prsty a objevila jsem se jako člověk, který vypadá jako turista – batoh na zádech a pohodlné oblečení- před vstupem. Nikdo můj velkolepý vstup neviděl, jaká škoda, ale o to větší výhoda to je. Můžu si zahrát na jejich svačinku.

U brány stáli dva muži v pláštích. Vypadali jako zakuklenci. Dlouhé černé pláště jim padali až k nohám a z jejich obličeje nešel vidět ani vyčnívající nos. Podle pachu to byli upíři. Nejspíše nějací podřadní, kteří jsou celý bez sebe, že můžou chránit město.

Nevšímala jsem si jich a šla dál až k jejich hradu. Velký, středověký hrad, který byl velkou dominantou Volterry se mi ukázal hned po pár krocích a já jen musela najít ten správný vchod. Hlavní to asi nebude, ale nějaký s postraních. Ale co jim asi řeknu? Vždyť by se do mě museli zakousnout dříve, než vůbec promluvím. Nezbývalo než si vybrat hlavní vchod.

Nacházel se uprostřed toho honesného paláce a byl celý pozlacený. Byl to takový oblouk s prosklenými dveřmi a zlatými mandlemi. Prostě přepych.

Lidskou rychlostí jsem se k němu vydala. Musela jsem přes celé náměstí. Složeno bylo s kočičích hlav a monumentální kašny uprostřed. Lidi u ní seděli a nejspíše se chládili, protože na sebe cákali vodu. Děkuji za mojí regulaci teploty.

Konečně jsem došla k těm dveřím a mírně se o ně opřela. Šli lehce otevřít, takže tu bude velký provoz. Hned vedle nich byl, překvapivě, pozlacený pult, který sloužil jako recepce. Za ním seděla žena a byla člověk? Co tady dělá člověk. Nemají náhodou být lidi v nevědomosti, co se týče mystického světa? Zřejmě tady někdo porušuje zákon. Tohle bych jako anděl, který už asi dvě hodiny opět dodržuje zákon, měla napravit a připravit královskou rodinu o hlavinku! Odpovědí mi byl hrom z venku.

Tati, tady jsme v Itálii. Tady je hrom podezřelý. Křičela jsem na tátu v myšlenkách. Jedno mi ale ujasnil vražda mi jen tak nevyjde. Škoda, mohla být sranda. By mě zajímalo co si vymyslí příště. Nebo bude pokaždé, když udělám nebo pomyslím na něco, pro něj, nevhodného mi bude bušet nad hlavou? Odpovědí mi byl další hrom, takže asi ano. Chudáci lidé, vůbec nevědí, že pršet tady opravdu nebude.



Přistoupila jsem k tomu člověku a slušně se představila, ale jen jméno, o příjmení jsem si nebyla jistá jestli jsem už Cullenová nebo stále ta vymyšlená Swanová.

„Dobrý den,“ dostalo se mi od ní odpovědi a zářivě se na mě usmála.

„Přijela jsem navštívit svou sestru. Prý pracuje pro bratry Volterrovi.“

„Dobře, jaké je její jméno?“ ozval se její profesionální hlas.

„Ona je Katy,“ lidské holce se zablesklo v očích. „Ale já spíše přijela za samotnými bratry. Potřebuji si s nimi o něčem důležitém promluvit,“ vysvětlila jsem ji své úmysly.

„V tom případě malý moment.“ Zvedla telefon a vytáčela nějaké číslo.

„Dobrý den. Je tady nějaká dívka a ráda by si promluvila s Arem, Marcem a Caiem,“ zamumlala do telefonu.

Dívka, jako lidská dívka?“ ozval se nějaký nepříjemný dětský hlas.

„Ano, vypadá tak.“

Bezvadný, už mám hlad. Pujsť ji dál, vládcům to jistě vadit nebude,“ zákeřeně se usmál hlas v telefonu.

„Jak si přejete,“ položila telefon.

Otočila se opět na mne. „Můžete dál, tady Demetri vám pomůže najít cestu do sálu.“

Odněkud se vynořil upír. Docela fešák, ale na Edwarda nemá nikdo. Položil mi ruku na záda a tím mě popohnal kupředu. Je to možná riskantní, ale mě tím přivedl na vzpomínku. Mám přece nový dar.

Bylo složité stáhnout jen psychický štít z daru a fyzický nechat, kde je. Nestojím o to, aby se zde objevila Alice. Povedlo se a já viděla další život.

Lidský tam skoro ani nebyl. Byl proměněn před 200 lety samotným Arem, protože má dar stopovat. Jeho život je pouze jen o krvi a bojích. Zvláštností je, že je vysoko postavený. Má docela nudný život. Žádná zábava, ale pouze jen práce a oddanost jeho panovníkům. A na mě se mu zbíhají slny, i když mě necítí. Asi bude i padlý na hlavu.

Dovedl mě před ručně vyřezávané, obrovské dveře a zmáčkl kliku...

 


 

Teď se do mě můžete pustit. Pochopím, když se vám tento dílek nebude líbit. Budeme na to alespoň stejně. Další dílek tentokrát už doopravdy vneděli a já si jdu udělat hlavu na ples.=D

18. kapitola <<< Shrnutí >>> 20. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 19. kapitola:

 1
1. Temnonoš
29.09.2013 [0:39]

Ještěže to čtu po takové době, kdy je už povídka celá jinak bych asi na konci každého dílu dostala infarkt Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!