Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 16. kapitola

Black angel 16. kapitolaMáte tu další dílek. Tenhle je hrozně krátky a prd se v něm děje. Musela jsem zaplnit mezeru mezi nějakou akcí. Tak kdo asi ťukal a co chtěl?

 

16. kapitola

Bella:

Zamířila jsem nahoru a lehla si s ubrusem do postele. Ležela jsem tak až do rána, a klidně i déle, kdyby se neozvalo zaťukání.





„Dále,“ vyzvala jsem dotyčného.

Pomalu se dveře otevírali a dovnitř nakoukla hlava Emmetta.

„Ahoj, Emme, děje se něco?“ zeptala jsem se ho, protože se tentokrát nesmál, ale byl vážný.

„Chtěl bych tě o něco poprosit,“ mluvila dál hlava ve dveřích.

„Tak pojď dál,“ konečně jsem mohla zahlídnout celé jeho tělo, ale když pořádně otevřel slyšela jsem ze zdola jak někdo řve, že ho zabije.

Sedl si vedle mě na postel a byl docela netrpělivý a nervózní. Co se stalo?

„Víš... no já... víš... já... strašně bych... no víš,“ zadrhával se. Bylo docela vtipné ho takhle vidět.

„Tak už se vyžvejkni, já ti neublížím,“ povzbudila jsem ho.

„No, já bych se chtěl proletět,“ to myslí vážně? A to mu já mám koupit letenku nebo co?

„A co já s tím?“ ptala jsem se nechápavě.

„Když ty jediná máš křídla,“ pomalu mi všechny informace začali do sebe zapadat a já si uvědomila oč tu žáda.

„Emme, já bych ti strašně ráda udělala radost, ale ty jsi docela těžký a pokud nemusím tak bych to raději nedělala,“ snažila jsem se tomu vymluvit. Ve skutečnosti ho unesu, co bych to taky jinak byla za anděla, kdyby ne, ale kdo se s ním má tahat?

„No a co když budu někam padat a ty najednou zjistíš, že mě neuneseš? Takhle si to alespoň můžeš prověřit,“ snažil se mě přemluvit.

„Emmette, já nebudu tvoje osobní opička na létání, žádný superman nejsem.“

„Ale Bello, tak si to vem. Jen jednou to zkusíš a už ti dám pokoj, i kdybys mě uzvedla levou zadní.“

„Emmette, je to sice hodně lákavá nabídka, ale ty by jsi mi pokoj nikdy nedal.“

„Přísahám,“ stoupl si a ruku si dal na srdce, jako to dělají u americké hymny.

„Emmette, já ti nevím. Moc ti nevěřím,“ dostala jsem nápad.

„Víš, že se tě docela bojím, když ti zorandžový oči?“ dodal než jsem mu něco mohla říct.

„Hmm... půjdeme se zeptata Alice, jestli by jsi potom dal pokoj, co říkáš?“ teď mi ty oči museli svítit na dálku.

„Já bych do toho nerad zahrnoval ostatní,“ snažil se vykroutit, ale to už jsem ho čapla za ruku a tahala dolu za Al.

„Alice, řekneš mi...“

„Nedal by ti pokoj,“ vyhrkla dřív než jsem měla možnost dopovědět. Vítězoslavně jsem se na něj otočila.

„Alice a unesla by mě?“ zeptal se pro změnu on.

„No unesla,“ řekl ten malý zrádce, ale zatvářila se tak kajícně, takže jsem se rozhodla ponechat škrcení na někdy jindy.

„Bello, prosím. Já bych strašně rád věděl jaké to je létat,“ nasadil psí oči. Tahle rodina má neuvěřitelné donucovací prostředky. Tomu jeho pohledu se nedalo odolat, ale zkusila jsem ještě něco.

Pustila jsem jeho ruku, abych se ničeho nedržela a spouštěla dolů i psychický štít. Edward seděl na gauči, takže mě musel slyšet. Otočila jsem se na něj.

Pomoc!“ poslala jsem mu v myšlenkách a on div nerozbil strop jak leknutím nadskočil.

„Jak?“ ptal se úplně vykolejený.

Teď to neřeš, ale já se s nim nechci tahat a jestli ještě chvilku se na mě bude takhle koukat, tak budu v háji,“ mluvila jsem dál, tentokrát otočená na Emma. Nikdo si naší debaty nevšiml, protože jsme ji vedli rychle a hlavně potichu.

„Emmette, nech ji. Vidíš, že nechce,“ začal se mě zastávat.

„Ty se do toho nepleť,“ promluvil směrem k Edwardovi, ale pořád mě probodával pohledem.

Už se tomu nedalo odporovat, sklopila jsem hlavu.

„Tak jo,“ pozdechla jsem si.

Emmett začal tancovat nějaký divný taneček, pořád kolem mě kroužil a vykřikoval, že bude lítat. To je snad horší než nebe.

Tentokrát mě za ruku vzal on a táhl před dům. Stoupla jsem si před něj a začala mávat křídly, když jsem byla nad ním, chytla jsem ho pod rameny a vynesla. Nebyl to žádný problém, má křídla unesou každou váhu.

Ten hajzlík si to pořádně užíval a já jen protáčela očima. Byla jsem s ním ve vzduchu asi minutu, když jsem se začala snášet dolů.

„Hej, ještě jsme neskončili,“ začal se rozčilovat, když se dotkl země.

„Ale skončili!“ spustila jsem se i já a šla do domu. On se naštval a šel si za někým postěžovat.

Sedla jsem si na gauč, kde Edward kroutil hlavou. Opřela jsem se o jeho rameno a zavřela oči. Objal mě kolem pasu a víc si mě na sebe tiskl.

„Jestli se Emmett nezmění, dám výpověď,“ povzdychla jsem si.

„Jestli dáš výpoveď, tak ho uškrutím,“ zamumlal mi do vlasů.

„Beru tě za slovo. Jdu teď na lov, mám docela žízeň i když jsem byla nedávno,“ zakroutila jsem nad tím hlavou.

„Jdu s tebou, chtěl bych tě vidět,“ zašeptal rozhodným hlasem, který nebral v potaz žádný kompromis.

„A jdem jen my, nebo zavoláme i ostatní. Přeci jen je sobota mohli by jsme to prodloužit až do neděle,“ zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Jdeme na lov,“ zakřičel směrem do domu a čekal jestli bude nějaká reakce. Ta se projevila v podobě Emmetta, který už se zase smál a Jaspera s Alice.

Rose nechtěla. Edward se začal pomalu zvedat a mě bral sebou. Myslela jsem si, že se u lesa rozeběhnem, ale oni šli směrem ke garaži.

Všichni nasedli do Jeepu. Vepředu byl řidič Emm a Jazz a my ostatní vzadu, přičemž já byla uprostřed.

Jeli jsme strašně rychle a celé auto se otřásalo až mi drkotali zuby.

Po půl hodině jsme zastavili někde uprostřed lesa a dali jsme si rozchod. Všichni odešli jen já a Ed, jsme zůstali stát.

„Asi bych tě měla upozornit, že jsem ještě nikdy nelovila nic jiného než srnky a medvědy,“ a jednoho soba, ale nemusel vědět, že to byl los.

„Změna je život,“ pohodil rameny a chytl za ruku. Běžel mou rychlostí, ale i tak jsem myslela, že mi uteče.



Po lovu jsme se vydali zpět k autům. Byla zábava chytat pumy a podle toho jak se mi Edward smál, se bavil i on. Nelíbila se mi jen jedna věc. Druhá puma mi úplně roztrhala oblečení a musela jsem vzít za vděk Edovou košilí. V tu dobu měl černé oči, ale ne od žízně. I já bych je měla, kdyby to šlo. On vypadal bez košile úplně k sežrání.

Chviličku po nás přišli i ostatní.

„Teda Bello, nebýt zadaný, tak nevim, nevim,“ prohlídl si mě Emmett.

„Teda Emmette, nebýt to zakázaný tak nevim, nevim,“ usmála jsem se na něj, protože měl svoje tričko na kusy.

„Jak zakázaný? To ti to Ed zakázal?“ ptal se nechápavě v autě.

„Co by mi měl zakazovat? Andělé se nesmí zamilovat do svých svěřenců, myslím, že už jsem to i říkala,“ vysvětlila jsem mu.

„Tím pádem máš průšvih,“ začal se řehtat „Vždyť tebe vidím jen s ním.“

Zakroutila jsem nad tím hlavou.

Mlčky jsme dojeli zpět k domu. Emmett občas dostal nepochopitelný záchvat smíchu, ale raději to nikdo neřešil. Jen Edward věděl na co myslí tak občas zavrčel.

Doma jsme byli v neděli odpoledne a já hned po přivítání zalezla do pokoje a začala se učit.

Trávila jsem nad tím sama asi hodinu, když se ozvalo zaťukání.

„Nechceš s tím pomoct?“ ozval se Edwardův hlas.

„Asi jo, jinak propadnu,“ povzdechla jsem si.

Přišel ke mně a neregistrovaným pohybem jsem najednou seděla na něm. Podívala jsem se na něj, ale ten se na mě řehtal.

Otočili jsme se tedy směrem k učení.

Šlo přesně poznat, kdy ho to přestalo bavit. Dával mi různé příklady a mezitím mě hladil po zádech a ve vlasech, když mě ale políbil na krk otočila jsem se na něj.

„To nesmíme,“ povzdychla jsem si.

„Když tobě se nedá odolat.“

„Nechápu proč mě za tohle táta ještě nepotrestal,“ pronesla jsem mu do ramene, kam jsem si položila hlavu.

„Třeba se mílíš, možná si neuhodla tu hádanku správně.“

„A kdo jiný by to byl, když ne Carlisle? To on je tady nejdůležitější a to víš i ty,“ na tohle už nic neodpověděl jen si povzdychĺ.

Byli jsme tak až do rána. On mě hladil po zádech a já jeho ve vlasech. Ani jeden z nás už nepromluvil.

Ráno k nám, ale přiskotačila Alice, že by bylo nejlépe, kdybychom se začali připravovat do školy.

Stoupla jsem si tedy a on odešel k sobě. Alice mi na postel předtím dala nějaké oblečení. Neznamená to doufám, že mě bude oblíkat každý den. Přece žijeme v době demokracie, kdy se každý může oblíkat tak jak chce a ne tak jak chce Alice.

Byla to krátka sukně s fialovým tílkem. Co pořád mají s tou fialovou? Nejdříve dveře a teď triko.

Proběhla jsem to rychle dolu a už čekala s taškou u dveří.

„Bello, ty pojedeš se mnou, Jasperem a Edwardem Volvem a ty dva kabrioletem,“ úkolovala Al.

„Ale já tu mám své auto,“ odporovala jsem ji.

„Přece tam nebudeme jezdit jako nějaká delegace,“ kroutila nad mojí logikou hlavou „A navíc, musíme probrat to s tím učitelem,“ dopověděla a už mě tahala za ruku k autu, přesněji na místo spolujezdce.

„Tak Bello, já bych to viděla takhle. Po hodině za ním půjdeš a řekneš mu, že předtím jak jsi byla nemocná jsi zameškala písemku a jestli by jsi si ji mohla dopsat po vyučování v době oběda. On bude souhlasit, líbíš se mu. Pak už je jen na tobě jak se ho dotkneš,“ vysvětlila mi svůj plán Al. Uznávám, že měl něco do sebe.



Na parkovišti jsme vystoupili s auta a všichni najednou utichli a dívali se na mě. Co jsem provedla? Já tu budovu nepodpálila.

„To nic, jen se diví, proč si jela s námi,“ vysvětlil mi Edward a dal ruku kolem mého pasu.

„A právě v tento moment se mě snaží dívčí část školy zabít pohledem,“ zašeptala jsem tak aby to i on slyšel.

„To mají smůlu, já tě nehodlám nikam pustit.“

„To máš smůlu ty, protože mám hodinu s Alice,“ usmála jsem se na něj a vyprostila se.

Alice mě čapla za ruku a šla na hodinu.

Po celou hodinu mi vysvětlovala jak mám správně mrkat, abych učitele okouzlila, jak chodit, jak mluvit a další. Byla jsem docela vděčná, když se ozval zvonek a hodina skončila, ale znamenalo to jediné. Můj úkol právě začíná.

Po celou hodinu jsem z učitele nespustila oči a jeho to zřejmě velmi znervózňovalo, protože se každou chvíli zasekl, podíval se na mě a neuvěřitelně se potil. Asi měla Al pravdu, když říkala, že se mu líbím. Po zazvonění jsem se za ním vydala.

„Promiňte pane profesore, ale nemám napsanou jednu písemku, mohla bych si ji dopsat místo oběda?“ zamrkala jsem přesně tak jak mi nakázal ten Paleček. Působilo to. Nějak zapomněl, že má i hlasivky a jen se na mě koukal. Nešlo to se nesmát. Decentně jsem si tedy odkašlala.

„Ehm... ano samozřejmě, budu vás čekat,“ prohlásil zaskočeně.

Vyšla jsem s pocitem vítězství ze třídy.

„Ten učitel s tebe měl málem infarkt,“ prohlásil pobavený hlas za mnou a já se neuvěřitelně lekla.

„Promiň, ale kdybys slyšela jeho myšlenky,“ omlouval se ani nevím za co.

„Hmm...“

„Asi si neuvědomuješ jak na lidi působíš. Ten profesor tě nejdříve pojmenoval andělem a potom bohem,“ smál se dál.

„Co? On si mě dovoluje urážet? Já mu dám Bůh,“ otočila jsem se na podpatku zpět ke třídě.

„Počkej, on neví, že máš radši Ďábla. I mě několikrát dívky nazvali bohem,“ křenil se.

„Lidi jsou zvláštní, uctívat někoho. A ty jsi ještě divnější. Co tady děláš? Nemáš náhodou hodinu někde jinde?“

„Mám, ale musel jsem vidět tvé vystoupení po tom, co ti dávala rady má sestra. A musím přiznat, že být na jeho místě dopadl bych stejně,“ tak on si ze mě dělá srandu.

„Jsem ráda, že jsem tě pobavila a teď by jsi už měl jít,“ řekla jsem mu. Pokrčil rameny a já už mohla zahlídnout jen jeho záda.



Celý zbytek dopoledne jsem se připravovala na můj úkol.

S posledním zvoněním jsem se sebrala, rozločila se s Jazzem, který mi popřál hodně štěstí a šla do kabinetu matematiky. Těsně před dveřmi jsem si stáhla štít pouze z daru. Edward se bude bavit i tak.

Zaklepala jsem.

 


 

15. kapitola <<< Shrnutí >>> 17. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 16. kapitola:

 1
1. Kačka
03.09.2011 [21:20]

super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!