Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bite me! - Prolog

,,Tak už?" Jeho bledá ruka odhrnula centimetr záclony díky, které byla celá místnost v temnotě.

Venku bylo šero, poslední paprsky slunce pomalu zacházeli za černící se mraky.

,,Ještě chvilku," odpověděl klidným hlasem. Asi jsem byla jediná netrpělivá z nás dvou.

,,Byl jsi taky tak nervózní?" A rychle dodám, ,,poprvé?" Usmál se. ,,Spíš nedočkavej." Olízl si rty a dlouze se na mě podíval.
,,Co je?" zeptala jsem se, protože nemám ráda, když se na mě někdo dlouho dívá, ale usmála jsem se.

,, Pořád nemůžu uvěřit, žes to udělala. Udělala pro mě." Chtěla jsem něco říct, ale poslední paprsek slunce zapadl.

,,Carpe noctem!" Podíval se na mě, vycenil zuby a ukázal svou pravou podobu. Tentokrát, už jsem věděla co to znamená.

Taky jsem vycenila zuby a zvolala ,,Zmocni se noci," pak už jsme oba vyběhli do černočerné tmy.

Otevřela jsem oči. Už zas tu byl ten sen. I když říct sen je dost silné slovo. Poslední dny, týdny, vlastně i měsíce, se mi ta dotěrná vzpomínka vracela. Pokaždé když jsem zavřela oči zjevila se mi ta na červeno vymalovaná místnost, zakrytá černými závěsy a pouze s jedním oknem. A hlavně se mi vracel on! To bylo to co mě deptalo asi nejvíce. Ty jeho oči, ač v místnosti byla tma, zářili a vpíjeli se do mě, až se mi z toho začalo chvět tělo. ,,Je ti něco?" Rozhlédla jsem se kolem. Bylo to zoufalé. Víc než to. Zoufalé, ubohé a naivní! Věděla jsem, že tu není. Jeho hlas jsem slyšela v hlavě, protože jsem přesně věděla co by udělal. Chtěl by vědět co je jeho drahé NiceNibs, jak mi někdy říkal. Chtěl by vědět proč se chvěji. A kdybych mu pověděla, že při pomyšlení na něj, zasmál by se a pak mě políbil.
Povzdechla jsem si. Ta vzpomínka mi ubližovala neúmyslně. Prostě mi jen přišla na mysl. Ale pomýšlením na to, co by udělal kdyby tu byl, jsem si ubližovala úmyslně. Bylo to pro mě jako druh sebepoškozování. Neřezala jsem se, nepálila jsem ani jsem se nemusela nikde propichovat, stačilo pomyslet na něj a cítila jsem se jako bych byla na hořící hranici, jak kdyby na mě mířilo sto zbraní, jako kdyby do mě někdo bodal nůž. Až tak to bolelo. Znovu jsem si povzdychla a zavřela svá víčka.

Stála jsem tam naproti němu. Dívala jsem se mu do očí. Byli nádherně černé.. Ty moje červené a hrůzostrašné. Z přemýšlení o jeho dokonalosti mě vythrl záchvěv uvnitř mě. Strašá, strašlivá žízeň po krvi. Nadechla jsem se. ,,Tak už?" Zoufale jsem se na něj podívala. Jeho bledá ruka odhrnula centimetr záclony díky, které byla celá místnost v temnotě. Venku bylo šero, poslední paprsky slunce pomalu zacházeli za černící se mraky. Jak on říkal, blížila se večeře. Snídaně, oběd a večeře vjednom. Znovu jsem se zeptala, i když jsem věděla, že odpoví ne. ,,Tak už?"

,,Ještě chvilku," odpověděl klidným a vyrovnaným hlasem. Asi jsem byla jediná netrpělivá z nás dvou nebo jediná hladová. On už uměl ty záchvaty žízně a hladu ovládat a vydržel je třeba i týdny.
Přepadla mě obava. Co když to nezvládnu? Co když nás díky mě někdo objeví? Co když něco zkazím?

,,Byl jsi taky tak nervózní?" A rychle dodám, ,,poprvé?" Usmál se. ,,Spíš nedočkavej." Olízl si rty a dlouze se na mě podíval. Milovala jsem, když říkal ,,nedočkavej" bylo to tak nespisovné, sladké a dokonalé. Pořád na mě upíral pohled a usmíval se.
,,Co je?" zeptala jsem se, protože nemám ráda, když se na mě někdo dlouho dívá, ale usmála jsem se také.

,, Pořád nemůžu uvěřit, žes to udělala. Udělala pro mě." Chtěla jsem něco říct, ale poslední paprsek slunce zapadl. Během vteřiny mrkl a jeho oči se z nádherné černě přeměnily na ještě nádhernější zelenou barvu.

,,Carpe noctem!" Podíval se na mě, vycenil zuby a ukázal svou pravou podobu. Tentokrát, už jsem věděla co to znamená.

Taky jsem vycenila zuby a zvolala ,,Zmocni se noci," pak už jsme oba vyběhli do černočerné tmy a na cestu nám svítil měsíc.

-----------------------------

Jestli chcete číst další díly a části povídky Kousni mě (Bite me!) tak click SEM!