Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezdomovkyně (9)

Bezdomovkyně (9)V minulé kapitole jsme sledovali kročeje Belly, tentokrát se zase vrátíme k Edwardovi. Co ho vedlo k tomu, aby takovým způsobem zmizel? Více se dočtete pod perexem. Příjemné počtení přejí zuzu a mňamka.

9. kapitola

Po zbytek noci jsem se toulal po okolních ulicích a přemýšlel nad ní. I když jsem ji viděl jen na moment, tak mě jemné rysy jejího obličeje dostaly do kolen, aniž bych ucítil její vůni. Už teď jsem věděl, že jí neublížím. Nemohl jsem, vždyť se jevila jako křehká cukrová panenka.

Několikrát za tu dobu jsem nerozhodně pochodoval pod okny motelu a stále se snažil zachytit její myšlenky. Ale stále jsem na tom byl stejně. Jakoby na nic ta dívenka nemyslela.

Těžce jsem si povzdechl a vyskočil zpět do pokoje. Prolezl jsem oknem a svýma bystrýma očima zahlédl její postavu, jak ležela na posteli. Jedna noha byla na peřině a jedna z rukou jí volně visela. Tvář měla přikrytou vlasy.

Neodolal jsem. Přistoupil jsem tiše k ní a některé prameny stáhl pryč. Volně jsem držel její vlasy a zíral na tu nevinnou krásu. I když jsem znával kdysi jiné upírky, které tedy byly také krásné, rozhodně měly hodně daleko do nevinné dívky, která tu teď tiše oddechovala.

„Edwarde.“ Mé jméno jí tiše uteklo z úst a mě zahřálo u ledového srdce. Zkoumavě jsem se přiblížil ještě více k její tváři a sledoval ji. I přes bariéru v její mysli mě nepřestávalo bavit se na ni dívat.

Postupné zesvětlování stínů a první paprsky slunce mi dávaly znát, že den už začíná. Nechtěl jsem ji budit, vypadala moc sladce, ale myšlenky recepční se rozlehly po domě a já musel jednat.

„Bello, Bello.“ Třásl jsem jí jemně ramenem, až se konečně začala probouzet.

„Co?“ řekla zmateně a protřela si oči. Posadila se na posteli. Nejdřív se zřejmě dezorientovaně rozhlížela kolem, až jí pohled padl na mě.

„Děje se něco?“ zívla a ještě chtěla padnout na postel, což jsem jí nemohl dovolit.

„Musíme co nejdřív vypadnout a upravit to tady, aby nikdo nezjistil naši přítomnost,“ pronesl jsem a podepřel ji, aby rozhodně zase nespadla zpět, jak to zřejmě měla v plánu. Obočí se skrčilo, jak se zamračila, ale já se na ni jen usmíval. Vůbec jsem netušil, že bude tak sladká…

„Fajn,“ odsekla nakonec nabroušeně a vypadla z postele – z mých rukou. Náhlá prázdnota mě překvapila. Líbilo se mi ji mít ve svých rukách… Rozhodně jsem zavrtěl hlavou. Nechtěl jsem přemýšlet nad takovými věcmi.

Sehnula se k taškám a začala v nich zběsile přehrabovat. Já rychle uvedl postel do původní podoby. Nikdo by nepoznal, že ještě před chvilkou se tam někdo válel.

Když ke mně Bella pozvedla oči, zalapala po dechu. Evidentně neočekávala tak rychlý úklid.

„Jak jsi to zvládl tak rychle?“ optala se šokovaně a s náručí plnou nového oblečení ode mě na bobku trochu couvala.

„To ti vysvětlím někdy jindy, teď na to není čas,“ odvětil jsem klidně. Zatímco se šla do koupelny převléknout, já jsem v rychlosti zabalil všechny věci, abychom se pak nemuseli zdržovat.

„Edwarde?“ zašeptala do prostoru a já se zarazil. Pomalu jsem otočil obličej k její postavě ve dveřích od koupelny a zíral do těch vyděšených čokolád. Chtěl jsem jít k ní, ale rázně zavrtěla hlavou.

„Nepřibližuj se,“ špitla tiše a o krok ustoupila. Poslechl jsem ji, i když jsem si uvědomoval, že kdyby bylo po mém, už by tu nemusela být.

„Musíš se nějak dostat ven,“ odvětil jsem klidně a mé kroky se přibližovali k ní. I přes to, že záporně vrtěla hlavou, nebral jsem teď její protesty v potaz. Jemně jsem ji chytil do náruče, i když se bránila, ale proti mé síle nic nezmohla, a vyzdvihl ji, až vykvikla.

V pokoji jsem posbíral všechny tašky, aby tu opravdu nezůstala žádná stopa po něčí přítomnosti, a vyskočil z okna. Neřešil jsem prozrazení, momentálně pro mě bylo důležitější, abych ji dopravil do nějakého klidného místa. Už jsem ji nechtěl vidět u popelnice.

Za běhu jsem cítil její křehké tělo na svém a uvnitř se téměř tetelil blahem. Cítil jsem její několikeré nespokojené škubnutí, ale nevnímal to. Naštěstí mi mysli nekalila ani její naprosto dokonalá vůně. Byl jsem rozhodnut, že této lidské dívce neublížím.

Lidé v okolí se pomalu probouzeli, ale rozhodně si nikdo nevšiml rychle se pohybující šmouhy. Někteří už vycházeli před své domy, aby vyrazili do práce, ale z naší přítomnosti maximálně pocítili vítr, který mou rychlostí byl vytvořen.

Konečně mi pohled padl na budovu, kam jsem ji odnášel. Vyskočil jsem na střechu a malou dírou vlezl do nejvyššího patra. Opatrně jsem ji postavil na nohy a odložil překážející zavazadla.

„Fíhá,“ ujelo jí ze rtů, ale pak se na mě zaškaredila. „Co tu dělám? Myslela jsem, že mě vezmeš tam, odkud jsi mě odnesl…“

„Tak nad tím ani nepřemýšlej. Už tě nechci vidět v tom hnusu,“ přerušil jsem ji rychle. Otřásl jsem se jen při pomyšlení, že by se tam měla vrátit. Rozhodně si založila ruce na prsou a rozhlédla se kolem.

„Tady ti to tedy přijde lepší, jo? Tam jsem se aspoň mohla zachumlat do…“

„Bello, zařídím ti cokoliv. Jen… Nežádej mě, abych tě tam vrátil. Neunesl bych to,“ zašeptal jsem zoufale a náhle se objevil před ní. Ruce mi cukaly, jak se přály dotknout její tváře, ale nakonec jsem se ovládl.

„Co jsi zač?“ zeptala se tiše a hleděla překvapeně do mých očí. Její sladký dech mi ovanul tvář, ale ta slova…

„Nechceš to vědět.“ O krok jsem poodstoupil, ale tentokrát ona mě nenechala uniknout. I když jsem mohl použít svou rychlost, jakoby to vytušila.

„Nikam!“ zařvala, pak mírněji dodala: „Vím, že nejsi člověk. Už jen pro tvou rychlost… Prozraď mi, čím jsi. Nebojím se tě, kdyby sis přál, už bys mi býval ublížil.“ Jak ta mě tak rychle odhalila! Kdybych měl v hrudi ještě bušící srdce, určitě by teď bilo na poplach jako… Jako to její, uvědomil jsem si po chvíli nepravidelně rychlých úderů.

„Nechtěj, abych ti to prozradil. Je příliš brzy, je příliš pozdě…“ mumlal jsem nesmysly a snažil se vyhnout jejímu pohledu, který byl teď naprosto zvědavý. Nakonec jsem zavřel oči, abych jí nemusel hledět do očí.

Proto mě naprosto překvapila její reakce. Pár tichých pošoupnutí nohou a její ruka se dotkla mé tváře. Překvapeně jsem jí znova pohlédl do očí, které mě svou upřímnou hloubkou naprosto uzemnily na místě.

„Člověk nejsi, na to jsi moc rychlý a studený. Tvá kůže je nepřirozeně…“ Snažila se mě zřejmě štípnout, zamračila se napětím, ale já to cítil jen jako letmé doteky. „Tvrdá,“ vydechla nakonec a zase jsem se koupal v čokoládové hnědi.

Neměl jsem na to co říct. Ani jsem nevěděl, má mysl byla po dlouhé době tak… prázdná. Ne, to nebylo to správné slovo. Byla naprosto ohromená tou dívkou, která byla mnohem bystřejší, než bych si mohl přát.

„Tvé oči… Mají hlubokou barvu temné noci, ale když jsem stála o kus dál… Měla jsem dojem rudé záře,“ šeptala dál zneklidňující slova. Uvnitř jsem se otřásl při představě…

„Co jsi zač?“ špitla znova ten dotaz a já se už neovládl. Mé ruce automaticky popadly její obličej do dlaní a má hlava se sehnula pomalu k té její. Těsně u jejích rtů jsem se zarazil. V tu chvíli mě ovládal jediný, základní živočišný pud. Vůbec jsem nevnímal vůni kolem ní se rozprostírající…

Nakonec jsem ten pohyb dokončil. Mé rty se jemně dotkly těch jejích a euforie mě málem naprosto srazila na zem. Měkkost, sladkost, dokonalost, křehkost… To vše se mi prohánělo hlavou, než jsem tu pusu – polibek je moc nadnesené slovo na ten čin – ukončil. Pustil jsem ji a odpotácel se od ní, jak nejdál to šlo.

Bál jsem se své reakce, bál jsem se její reakce. Měl jsem strach, že jí ublížím, že se nedokážu včas ovládnout… Mé smíšené pocity byly na mě tak moc, že jsem jí jen v rychlosti zamumlal do ucha omluvné slovíčko a pak se znova vypařil.

Musel jsem se zkrotit. Hormony mi projížděly tělem, ani jsem netušil, co mám dělat. Nečekal jsem, že mě to zasáhne tak rychle, že… Vůbec jsem svým pocitům nerozuměl. Ale nebyl nikdo, kdo by mi vysvětlil, jak to chodí, nebyl nikdo, kdo by mi poradil…

 

8. kapitola <-> 10. kapitola

 


Ahojte, lidičky... Děkujeme za komentáře k minulé kapitole, ale mrzí nás, že počet opadl o polovinu. Proto když tu nenajdeme aspoň 10 komentářů, další kapitola nebude jen tak. Co děláme špatně? Zhoršila se naše kvalita? To a další kritiky klidně napište, protože my opravdu nevíme, co špatně děláme. Děkujeme předem za vaše reakce, vaše zuzu a mňamí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bezdomovkyně (9):

 1 2   Další »
19. Jana S
30.12.2014 [23:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. nikaok
27.02.2012 [9:37]

nikaokPáááni... Edward sa nám zaľúbil... Emoticon Emoticon Emoticon dúfam, že sa teraz dá na vegetariánstvo... Emoticon Emoticon Emoticon

17.
Smazat | Upravit | 26.02.2012 [15:59]

Ed utíká tam a sem,
přemýšlí nad koňským trusem.
Neptejte se mě, zuz, proč,
protože já nevím, odpovím ti, že má nazelenalou moč.
A zas mi to postrádá smysl,
mám já vůbec mysl?
Ale vrátíme se k Bohovi Edovi,
jinými slovy: k mému choťovi.
Můj choť přemýšlí nad koněm a Bellou,
a nad minerálkou kyselou.
Ale spíš o Belle,
nevěrník jeden!
Tak si o ní říká: "Ta je tak krásná, vrátím se k ní,
bude mi dělat společnost po dobu dlouhých dní,
jednou se vedle mě probudí,
snad ne s nechutí..."
A s touhla myšlenkou vyskočí do okna motelu,
když skákal, tak sejmul včelu.
Včelu, která takhle pozdě pro pyl letěla,
prý se před kamarádkami styděla.
To se pochopit dá,
a komu se to nelíbí, tak mu do huby dám.
Nikdo mou báseň zpochybňovat nebude,
jinak ho kus ubude!
A zas nevím, kde jsem skončila,
wow, báseň je už dlouhá, snad ses za tu dobu, cos to četla,
nepomočila...
Kde jsem to skončila?
Jop! Už vím! Že prý Bella ze spaní prděla!
A Edwardovo jméno říkala.
On tam málem roztál,
za těch sto let za muže dozrál!
On se totiž do Belly zamiloval,
na moje volání: "Edwarde,
já jsem tady, ty debile!"
nereagoval.
Jemně ji vzbudil,
jo, a je to aj kutil!
Na mužský já dobrej vkus mám,
ale jak bylo psáno nahoře - nikdo mě nechce - pře mysl postrádám.
Bella se probudila,
s Edwardem se do nějaký továrny přestěhovala.
"A co tady, ty debile?"
No jo, všechny ženský jsou stejný, ne že ne.
"Já tě už u popelnice vidět nechci!
To chápeš přeci!"
"A ty jsi, co?"
"Cvok."
"Souhlas"
"MOje city raníš, nač to říkáš nahlas?"
"Já totiž falešná nejsem,
začni se chovat, jinak ode mě dostaneš košem!"
Když mé uši tohle uslyšely,
hned si mě a Edu začly představovat mezi novomanžely.
"Dej mi tu blbou pusu, ať už Veronika rýmovat nemusí,
jinak se v další básni vyhne naší diskuzi.
A mluvit budeš s ní,
a o mně si necháš už jen snít!"
Tomu jsem se zasmála!
Mě má Ed radši, ale ještě to nepochopil, žádná sláva.
Eddie ji pusu dal
a pak se poblinkal.
A jako tradičně utekl,
sako si oblíkl. Emoticon


Omlouvám se, že čtu i komentuju až teď. Možná to bylo, protože se stydím, protože... víš. Nebo... To je jedno. Kapitola byla jako vždy senzační, honem další. Nic špatně neděláte, to jen čtenáři jsou liní komentovat. Emoticon
P.S.: Snad se básnička líbila

23.02.2012 [19:13]

liongirluzasne fakt super Emoticon Emoticon

15. Kika57
23.02.2012 [14:42]

Kika57Krásných patnáct komentářů u krásné povídky. Emoticon Emoticon A další kapča je kde? Emoticon

14. Methy
23.02.2012 [14:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Pájinka
23.02.2012 [0:35]

aaaaa no konečně se políbili ještě uvidíme co na to bella Emoticon Emoticon Emoticon

12. Ivy
22.02.2012 [22:02]

IvyNámět povídky se mi moc líbí Emoticon , zpracování je poněkud chabější Emoticon , ne stylem psaní, ale tím, že vlastně čteme dvakrát to co už se stalo. To jak se při každé kapitole střídají pohledy Edwarda a Belly, kteří prožívají to samé může být někdy nudné. Je lepší jejich pohledy střídat v situaci, kdy chcete aby se čtenář lépe vžil do emocí, názorů, situací do kterých se hrdina dostává, využít možnosti střídání pohledu v pravou chvíli a zastřít tu možnost když je to zbytečné by bylo na místě.
Já... snad jsem vám pomohla, protože jak jinak by jste se mohly zlepšovat? Emoticon ale zas nechci vás urazit, odradit od psaní, dotknout se vašich citů nebo tak, ale tohle je můj názor. Stále tvrdím, že povídka má dobrý nápad, líbí se mi Emoticon - hlavně do budoucna se těším jak se bude rozvíjet jejich vztah Emoticon , ale to co jsme napsaly výše je to co mi vadí. Možná, že jsem prostě jen až příliš kritická a vybíravá, možná, že ne a že se mnou třebas je jedna dušička bude souhlasit.

22.02.2012 [21:07]

BellaSwanCullen8úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.02.2012 [20:03]

baroslavaSkvělá kapitola. Prosím o další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!