Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezdomovkyně (2)

29.12.2011 (16:15) • swanbellacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3434×

Pohled: Bella

Už to jsou dva roky, co jsem odešla z domu. Neměla jsem kde bydlet, co jíst, pořádně se obléknout, prostě nic. Dál jsem brala peníze, abych se alespoň trochu uživila. Sice toho moc nebylo, ale… Co se dá taky koupit za málo peněz? Hlavně se mi nelíbilo hrabat se v popelnicích. Ale co jsem
mohla dělat? Nic jsem neměla, vůbec nic.

Často myslím na rodiče. Kde jsou? Co se jim stalo? A jak to nakonec vyřešili? Už několikrát jsem přemýšlela, že se vrátím, ale nemohla jsem. Bála jsem se. A nejvíc mě mrzelo, že se mě ani nesnažili hledat. Nedivila jsem se. Vždyť jsem utekla. Co bych měla čekat? Nic.

Každý den jsem koukala na lidi procházející se kolem. Byli tak šťastní. To u mě nehrozilo. Můžu být vůbec já šťastná? Nemohu, protože žiji na ulici. Ale kdybych byla doma, jaké by to bylo? Měla bych přítele, později i rodinu. Je to hezká představa. Jen škoda, že není skutečná a nikdy nebude.

Z myšlenek mě vytrhl hrom. Podívala jsem se na oblohu a těžce si povzdechla. Nesnášela jsem
bouřky. A už vůbec ne, když jsem byla venku.

Rozpršelo se. Sice to bylo lepší než zima, protože se objevuje sníh. Byla jsem promočená na kost a mrzla jsem. Doufala jsem, že to brzo skončí, ale nestalo se.

Musela jsem se někam schovat. Šla jsem temnou uličkou a hledala nějaké přístřeší. Nevypadalo to tu moc dobře. Bála jsem se. Najednou jsem uslyšela klapot nějakých bot. Ohlédla jsem se a naproti mně běžela nějaká dívka. Nevšimla si mě a omylem do mě vrazila. Vypadala vystrašeně, plakala. Co se jí asi stalo?

Chtěla jsem se jí na to zeptat a případně ji i uklidnit. Ale mohla bych ji vyděsit ještě víc. Dívala jsem se, jak se vzdaluje. Nechala jsem to plavat a šla dál. Zanedlouho jsem došla k nějakému mostu. Sešla jsem pod něj a ukryla se před deštěm.

Nelíbilo se mi tu. Bylo tu bahno, louže a nepořádek. K tomu to tu hrozně zapáchalo, ale já na tom nebyla o moc líp. Hodila by se mi sprcha. Jenže tu asi tady nenajdu.

Válelo se tu pár matrací. Sedla jsem si na jednu z nich a čekala, než to všechno ustane.

Pozorovala jsem déšť, jak padá na zem. Se zeminou vytvářel bahno. Ale nejvíc mě trápila ta bouřka. Byla jsem tu sama a bála jsem se. K tomu se začalo stmívat. Nebe vypadalo, že se to jen tak nepřežene. Toho jsem se bála.

Unavenýma očima jsem hleděla na zataženou zatemněnou oblohu, ale nechtěla jsem usnout. Přála jsem si být doma. Chtěla jsem mít u sebe opět milující rodinu. Říkala jsem si, aby tohle nebyla realita.

Spánek mi ale nedal pokoj, tak jsem si lehla na matraci a pokoušela se to všechno zaspat. Nevěděla jsem, co mě zase čeká zítra. Nevěděla jsem vůbec nic. Byla jsem naprosto bezmocná.

Přes strach a hroznou zimu jsem nakonec podlehla spánku.

Probudilo mě nějaké troubení. Otevřela jsem oči a pokoušela se zorientovat. To troubení se ozývalo někde nade mnou. Nakonec jsem si uvědomila, že jsem pod mostem. Naštěstí už nepršelo, ale foukal studený větřík, který mi nepříjemně foukal drobné kamínky do očí.

Nechtěla jsem tu dál zůstávat, a tak jsem šla pryč.

Došla jsem zase mezi lidi. Na ulicích jich moc nebylo, protože všude bylo mokro a hlavně byla zima, i když datumově by se mělo blížit již léto.

Všichni asi raději zůstali doma. Vyšli si jenom pro nejnutnější věci, jako je třeba jídlo. Při této myšlence mi velice silně zakručelo v břiše. Měla jsem pořádný hlad, ale neměla jsem nic k zakousnutí.

U popelnice jsem našla jenom nějaké zbytky starých rohlíků. Sice to nebylo nic moc, ale nemohla jsem si stěžovat. Aspoň neumřu hlady, tedy prozatím.

Když jsem se pořádně podívala, spatřila jsem tam vyhozené staré hadry. Byly docela čisté a hlavně suché, což se o mých říct nedalo. Převlékla jsem se a připadaly mi i teplejší. Co teď?

Šla jsem před obchod a sedla si na lavičku. Doufala jsem, že mi někdo něco daruje. A tak jsem čekala.

Autor: swanbellacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezdomovkyně (2):