Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 9. kapitola

19.12.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8582×

9. kapitola

Stýskalo se mi

(pohled Edwarda)

 Ležel jsem a tiskl si Bellu v náručí. Pod námi vlny divoce bušily do skály, ale ty naprosto opomíjely ve srovnání s bouří, která se odehrávala v mém nitru. Pronikal jsem stále více do nitra jejích úst a vychutnával si její neuvěřitelnou chuť.

Jednou rukou jsem si ji tiskl k sobě a druhou jí odhrnul vlasy z tváře. Nedokázal jsem se ovládnout a mé ruce už vůbec ne. Sjížděl jsem po jejím rameni dolů až k jejímu boku, načež se z jejích úst ozvalo spokojené zamručení a ona na mě dolehla celým svým tělem.

Kolem mě se rozprostřel závoj jejích světlých vlasů a k mým uším dolehl zvuk trhající se látky. To mě konečně probralo. Převalil jsem se i s ní na bok a s tím největším sebezapřením se od ní odtrhl.

Přerývaně dýchala a hleděla na mě se spokojeným úsměvem a jiskřením v očích.

„Já... já myslím, že bysme raději měli už jít,“ vykoktal jsem ze sebe.

Nebyl jsem si jistý, jestli bych se ještě dokázal ovládnout a ona to zřejmě pochopila. Přikývla a zvedla se. Zůstal jsem stát.

„Chceš svézt?“

„Ne, raději se proběhnu.“

Po tomhle jsem si nebyl jistý, jak by její auto dopadlo, kdybych s ní měl strávit ještě další vteřinu v tak malém prostoru. Nelíbilo se jí to, ale přikývla.

Ještě chvíli jsem hleděl za jejím vzdalujícím autem, než jsem se rozběhl přímo na svou mýtinu. Vyčerpaně jsem se tu zhroutil do trávy. Ne vyčerpáním fyzickým, to by ani nebylo možné, ale tím psychickým.

Rozhlédl jsem se kolem, na kusy kmenů, které jsem tu ještě dnes ráno vztekle lámal a zavrtěl hlavou. K vůli Belle jsem se poslední dobou vůbec nepoznával. V jednu chvíli jsem měl chuť vše vztekem ničit a v druhé jsem měl pocit, jako bych byl ten nejšťastnější chlap pod sluncem.

Zavřel jsem oči a znovu uviděl její tvář, ucítil jsem její horké dotyky, které mě naprosto zbavovaly schopnosti myslet na cokoliv jiného, než byla ona. Nevím, jak dlouho jsem tam tak ležel, když jsem konečně otevřel oči a vyrazil k domovu.

Cestou jsem ulovil dvě srny. Nebyla to sice má nejoblíbenější potrava, ale teď jsem nějak neměl ani náladu honit se po lese. Převlékl jsem se, pustil si svou oblíbenou hudbu a zavřel oči. Vždy mě dokázala uklidnit. To vždy se ale zřejmě vztahovalo jen do doby před Bellou, protože jsem hned zas přecházel po pokoji. Nedokázal jsem vydržet v klidu.

Nakonec jsem to vzdal. Vyskočil jsem a běžel za ní. Pečlivě jsem minul záhonek macešek a vyhoupl se k ní do okna. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak je kouzelná. Spala roztažená šikmo přes postel s vlasy rozsypanými kolem sebe.

Ztěžka jsem polkl a veškerá sebekontrola, kterou jsem si vydobýval celé odpoledne, byla v tahu. Její tělo kryly jen dva kousky oblečení, kalhotky a šátek kolem krku, které toho moc neschovali.

Neschopen se zastavit jsem došel až k ní a poklekl u její hlavy. Jemným dotykem, abych ji neprobudil, jsem jí přejel prsty po hebké kůži ramene. Sjížděl jsem a prsty se mi zahřívaly teplem její kůže. Pozvedl jsem zvědavě obočí, když jsem doputoval až k jemné černé kresbě. Na lopatce měla vytetovaného jestřába v letu.

Přejížděl jsem po něm prsty. Byl jako ona, nevyzpytatelný a volný. Pohnul se mi pod prsty a já s leknutím sklouzl pohledem k její tváři. Sledovala mě zvědavým pohledem a nic neříkala.

Dosedl jsem na paty a sledoval její krásnou tvář.

„Stýskalo se mi.“

Ústa se jí zvlnila do úsměvu a natáhla se ke mně. Přejela mi ústy po rtech. Jen se mě zlehka dotýkala. Dráždila mě a moc dobře to věděla. S bezmocným povzdechem jsem vysedl na postel vedle ní a sklonil se nad ni. Ležela na zádech a já plenil její ústa, jako by to bylo to jediné, co mě udržuje při zdravém rozumu, ale bylo to spíše naopak. Rozum jsem naprosto ztrácel.

Objala mě pažemi kolem krku a zajela do mých vlasů pokrytých ještě rosou, která venku padala. Přitáhla si mé rty ještě blíže. Se zasténáním jsem na ni zlehka dolehl. Její horké nahé tělo pode mnou mě zbavovalo příčetnosti. Jednou rukou jsem se opíral, abych na ní neležel celou vahou a druhá mi hladově bloudila po jejím těle.

Sjela po mém krku až k hrudi, kde mi začala rozepínat nedočkavě jeden knoflíček po druhém, až mi stahovala celou košili. To bych se však musel od ní odtáhnout a to jsem zásadně odmítal. Pomohl jsem jí jediným rychlým trhnutím.

Z úst jí unikl pobavený výdech. Dlaněmi začala zvědavě bloudit po mé hrudi. Sjížděla pomalu dolů a prsty obkreslovala každou konturu, až se dostala k pasu. Vzdechl jsem a doufal, že bude pokračovat dál. Ona však dráždivě přejel na má záda a jako by se učila každý kousek mého těla, přejížděla mi po kůži každičký centimetr.

Já jí to bez váhání oplácel. Zkoumal jsem oblinu jejích boků, hýždí i stehen. Dlaň jsem mě rozpálenou jejím vlastním teplem.

Její ruce začaly opět postupovat níž, tentokrát se však nezastavily. Pokračovaly k pásku mých kalhot a během okamžiku jej rozepnuly. Ztěžka jsem polkl.

„Bello?“

„Hmmm,“ svezla se rty k mé čelisti a dál na krk.

„Vůbec nevím, co to dě... dělám,“ zadrhl se mi hlas, když jsem ucítil její zuby přejíždějící mi po rameni.

„Já to vím naprosto přesně a tobě to jde výborně.“

Zaúpěl jsem. Já už přestat nedokázal a ona to evidentně také v plánu neměla. Odtrhl jsem ji od svého ramene a znovu se vášnivě přisál k jejím rtům. Její ruce pokračovaly tam, kde skončily. Začala rozepínat mé kalhoty.

Odtáhl jsem se a zalapal po dechu, když mi je i s boxerkami stáhla nohou. Odkopl jsem je z kotníků. Jen matně jsem si uvědomoval, že na ni příliš tlačím, ale odtáhnout jsem se nedonutil. Převalil jsem se na záda i s ní v náruči aniž bych odtrhl rty.

Náhle se její tělo odtáhlo a já zabručel na protest. Seděla, stehny mě obemykala boky a zmámeným pohledem mě sledovala. Já jí to oplácel. Blond vlasy se jí volně spouštěli po ramenou kolem nahého těla, rty měla zrudlé od mého hrubého líbání a v očích jí jiskřilo.

Přejel jsem jí dlaněmi po stehnech vzhůru přes pas až k ňadrům. Bella vzrušeně vzdychla a prohnula se. Zaúpěl jsem při tom pohledu a strhl ji znovu na sebe, potřeboval jsem ji cítit co nejblíže.

Ruka mi nepozorovaně sjela dolů a strhla z ní malý černý kousek, který teď nazývali kalhotkami. Podle mě však takový kousek spíše odhaloval a dráždil. Přejel jsem po jejím zadečku a cítil, jak ji mé vlastní vzrušení tlačí do stehna. Nedokázal jsem se déle ovládat.

Překulil jsem se opět, až její tělo bylo pode mnou, ale její stehna mě stále objímala. Podíval jsem se jí naposled do očí, ona mi však rukama přejela na zadek a já se do ní vnořil. Jako by pak už vše ostatní bylo mimo mě. Nedokázal jsem se vůbec ovládnout. Jen jsem fascinovaně přihlížel divokému tanci našich těl a cítil tu rozkoš. Tělem mi projel prudký záchvěv, který okamžitě následovaly další a já neovladatelně zařval.

Pomalu jsem se probouzel s mlžného oparu a zjistil, že plnou vahou ležím přímo na Belle. Okamžitě jsem se odkulil a s hrůzou jí pohlédl do tváře. Zhluboka se nadechla a po tváři se jí rozlil pobavený úsměv.

„Příště jsem raději nahoře.“

Hlavou mi probleskly vzpomínky na všechno, co se tu stalo a já si ji přivinul do náručí jako největší poklad, který už nikdy nepustím.

„Jsi v pořádku?“

„Pár modřin sice bude, ale jinak jsem více než v pořádku.“

Když jsem konečně měl hlavu zas schopnou normálně fungovat, uvědomil jsem si, co se všechno mohlo stát. Sevřel jsem zděšeně víčka.

„Co se stalo,“ vydechla poplašeně.

Aniž bych oči otevřel, zavrčel jsem vztekem sám na sebe.

„Mohl jsem tě zabít.“

Posunula se výše, aby měla obličej u toho mého a objala mi dlaněmi tvář. Otevřel jsem zmučeně oči.

„Ne nemohl. Nedokázal bys mi ublížit. Vím to. Jinak bych ti to nedovolila. Nikdy bych tě takhle neohrozila.“

Pohledu jejích očí jsem uvěřil. Chtěl jsem jim uvěřit. Pevně jsem ji objal a nasál její krásnou vůni.

<< Chceš svézt?   Shrnutí   Není to zas tak hrozný, na poprvé >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 9. kapitola: