Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 10. kapitola

Angels love

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bez volby 10. kapitolaTeď budu chvilku probírat jejich 'normální' společný život, snad se vám to nebude zdát moc nudné. K vůli příběhu jsem to však vložit musela. No ačkoliv život s upírem zas taková nuda není, obzvlášť když má za svým hezkým pozadím ještě takovou rodinku jako Cullenovi. Takže... Tahle kapitolka je o ránu, kdy Edward vyděšeně zjistí následky jejich včerejšího dovádění a rozhodne se ji konečně oficiálně přivést domů.

20.12.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8651×

10. kapitola

Není to zas tak hrozný, na poprvé

 

 (pohled Edwarda)

Sledoval jsem její tělo zabalené v dece ležící v mém objetí. Obličej jsem měl stále zabořený do jejich dlouhých vlasů. Její vůni bych nedokázal zapomenout ani za tisíc let, pokud se jich dožiji.

Neklidně se zavrtěla a otevřela oči. Zamžourala zmateně s pohledem na mě. Ve mně zatrnulo, ale jen do té doby, než se jí ústa roztáhla do šťastného úsměvu.

„Dobré ráno,“ zamumlal jsem, než jsem ji zlehka políbil na rty.

„To tedy je.“

Začala sebou nespokojeně ošívat, když zjistila, že je celá zabalená do deky a nemůže se z ní vymotat. Potutelně jsem se usmíval její marné snaze.

„Edwarde Cullene...“

„mohl by ses přestat šklebit jako pitomec a pomohl mi?“ dopověděl jsem za ni.

Políbil jsem ji rozverně na nakrčený nos. „Pro tebe cokoliv.“

Zvedl jsem svůj předčasný vánoční dáreček do náruče a postavil vedle postele. Pomalu jsem ji začal vymotávat, až z ní deka sklouzla a já na ni zůstal vytřeštěně zírat.

„Co je?“ podezíravě sledovala můj pohled. Já však nemohl odtrhnout svůj pohled od jejího těla. Od toho co jsem jí provedl. Její tělo hyzdilo několik už ztmavlých modřin. Otáčel jsem ji a s děsem objevoval další a další. Na levé půlce zadečku měla dokonce otisk mých prstů.

Naštvaně se mi vyškubla a šla se podívat do zrcadla. Natáčela se a zjišťovala škody, zatím co já stále zděšeně stál na místě.

„Není to zas tak hrozný, na poprvé.“

„Na poprvé?!“ zasýpal jsem. „Podívej se pořádně, co jsem ti provedl!“

„Klídek, vzhledem k mému předchozímu úrazovému rejstříku, mám tak snížený práh bolesti, až ani tu modřinu na zadku moc necítím.“

Do mysli se mi začalo vkrádat znovu mé staré podezření. „Přemýšlelas někdy o návštěvě psychiatra?“

Pobaveně došla zpátky ke mně a položila mi ruce na nahý hrudník. Zůstala na mě vzhlížet s laškovným pohledem.

„Kdybych mu řekla všechna svá tajemství, musela bych ho zabít.“

Zaúpěl jsem.

„Jsem odkázán na rozmary šílené dívky, do které jsem naprosto beznadějně zamilován. Komu jsem co provedl!“

Její odpověď jsem okamžitě ucítil. Vyhoupla se na špičky a vášnivě mě políbila. Dotek našich nahých těl ve mně okamžitě zažehlo reakci. S povzdechem jsem ji objal a vyzvedl výš. Zahihňala se mi do úst, když ucítila mou bouřlivou reakci tlačící jí přímo do podbřišku.

Její reakci jsem však naprosto nepředvídal. Zakručelo jí hlasitě v břiše.

Spustil jsem ji dolů a sledoval, jak na sebe hodila jen triko, než zmizela na chodbu. Vděčně jsem sebral své kalhoty ze země, které na rozdíl od košile přežily téměř bez úhony a oblékl si je.

Zvědavě jsem se vydal dolů, odkud se ozývalo klapání kuchyňských dvířek. Opřený o rám dveří jsem ji zůstal pozorovat, jak položila pánev a zažehla pod ní plamen. Bosé nohy jí pleskaly, když přebíhala k lednici, odkud vytáhla krabici s vejci.

„Chceš pomoct?“

„A bude to k jídlu?“ zvedla zvědavě obočí.

„To nemůžu zaručit,“ zazubil jsem se na ni.

Nicméně představa, jak ji dělám snídani, mě až příliš lákala a byl jsem ochoten tohle riziko podstoupit. Chytil jsem ji za pas a vyzvedl na stůl. Zvědavě tak zůstala sedět a nechala si vytrhnout krabici s vejci z rukou. Vesele rozkomíhala nohama a jala se dirigování.

„Až bude pánev rozpálená, tak tam dvě rozklepni.“

„Jak moc rozpálená?“ zeptal jsem se a přiložil ruku na dno pánve.

Vykulila na mě oči. „Myslím... myslím, už můžeš,“ vykoktala.

„Jsi si jistá?“

„Jo a mohl bys tu ruku konečně vytáhnout?!“

Pokrčil jsem rameny, je to její snídaně. Rozbil jsem obě vejce o okraj a nechal obsah sklouznout do pánve.

„Teď na ně dej špetku soli, pepře a bazalky.“

„Špetku dohromady, nebo od každého?“

„Od každého,“ protočila panenky.

Společnými silami se mi to nakonec podařilo uklohnit i s oprančenou slaninou a podle toho jak to do sebe házela jí to i chutnalo. Zubil jsem se na ni celou dobu, co to do sebe ládovala.

Náladu mi ale zlepšovalo ještě něco jiného. Byla sobota a já ji mohl mít celý den jen pro sebe.

„Co chceš dnes dělat?“

Strčila si do pusy zbytek vajíček a pokrčila rameny.

Rád bych ji vzal na svou oblíbenou mýtinu, ale po mých posledních návštěvách už neměla takové kouzlo. Napadlo mě něco jiného, čemu se stejně nakonec nevyhnu.

„Co takhle jít k nám, představil bych tě rodině.“

„Myslíš Esme,“ zkonstatovala.

Přikývl jsem. Byla na ni neuvěřitelně zvědavá a neodpustila by mi, kdybych jí dívku, do které jsem zamilovaný až po uši, nepředstavil.

„Proč ne,“ souhlasila a já jí sebral prázdný talíř.

S díky se na mě usmála a běžela nahoru se obléknout. Já to měl jednoduché, mě přežily jen ty kalhoty.

 

Stál jsem pod schodištěm a netrpělivě sebou ošíval. Nejprve jsem slyšel zvuk sprchy a málem se zahryzl do zábradlí, abych tam za ní nevběhl. Při představě Belly ve sprše hrozila devastace i poslednímu kusu mého oblečení.

Nakonec jsem se ovládl, ale teď už se ozývalo jen klapání skříně a přehrabování v oblečení. Párkrát si už něco oblékla, ale znovu to ze sebe svlékla a podrážděně to odhodila.

Po dalších nekonečných minutách jsem vyběhl nahoru. Bella byla zabořená hlavou ve skříni a přehrabovala se v ní s podrážděným bručením.

„Miláčku, ty budeš okouzlující ve všem.“

Ze skříně na mě vykoukla její hlava. „To je mi jasný, ale ty modřiny se mi nechce moc ukazovat.“

Povzdechl jsem si. Věděl jsem, že jí samotné na nich zas tak nesejde, ale nechtěla, abych se k vůli tomu trápil a ostatní se vyptávali. Vzhledem k tomu, že byla posetá modřinami od hlavy až k patě, to však byl marný boj.

Šáhl jsem do skříně a podal jí první triko, které se mi dostalo pod ruku.

 

<< Stýskalo se mi   Shrnutí  Tys mi přefikla brášku! >>

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře