Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 1. kapitola

Bez volby 1. kapitolaRáda stále zkouším něco nového, tak teď jsem zabrousila do prvního dílu Twilight ságy a to ve stylu mě vlastním. Kdo mě tedy už trošku zná, tak tuší, že zas budu obcházet vše standardní a předpokladatelné. Bella rozhodně není tichá a klidná, vlastně spíše naopak. Jen co přijde, dá Cullenovic rodince pořádně zabrat. Kradení svačinek Emmettovi a dovádění s Jaspíkem na trávě, ... Hodně brzy jim dojde, že o nich už dávno ví a nebere si k vůli tomu servítky.

1. kapitola

Setkání

(pohled Edwarda)

Znuděně jsem sledoval vzorek dřeva na lavici. Některé dny se příšerně vlekly a já odpočítával každou vteřinu školy. Tenhle den k nim bezpochyby patřil. Mí spolužáci však měli o zábavu postaráno. Dnes měla přijít do školy nová holka. Nikdo z nich se s ní ještě neznal a tak na ni byli všichni zvědaví.

Konečně budou mít jinou zábavu, než sledování mě a mé rodiny. Tedy alespoň na čas. Tohle nadšení mě však velmi brzy přešlo. Na dveře se ozvalo zaklepání a do třídy vešla cizí dívka. Bylo mi hned jasné, že je to ona.

Všichni z ní byli paf, hlavně kluci. Slyšel jsem v myšlenkách, jak ji hodnotí a přemýšlejí jak ji sbalit, než se na ni vrhnou ostatní. Musel jsem jim přiznat, že byla opravdu kouzelná. Dlouhé nohy v těsných džínách doplňoval černý top bez rukávů, kolem krku modrý šátek a blond vlasy ledabyle sepnuté na temeni.

Bez jediného zaváhání mířila k vyučujícímu a podala mu lístek k potvrzení. Roztržitě jí ho podepsal a poslal ji posadit. Konečně se otočila tváří k nám. Kouzelná byl slabý výraz, byla nádherná. Velké oříškové oči tlustě obtažené černou tužkou kontrastovaly s její bledou pletí a přirozeně rudými rty. S podrážděním jsem si uvědomil, že na ni civím stejně jako ostatní.

Její oči se stočily přímo na mě a já byl v těch hlubokých očích naprosto lapený. Cítil jsem, jak se ve mně vše zatetelilo, když vykročila přímo ke mně.

Z poblouznění mě vyrušily až zvědavé myšlenky ostatních, kteří ke mně stočili pohledy. Teprve teď mi došlo, proč jde přímo za mnou. Vedle mě bylo volné místo. V zadní lavici sice nikdo neseděl, ona si však evidentně chtěla sednout vedle mě. Což vlastně nebylo zas tak zvláštní. Svým vzhledem a působením na ostatní jsme doslova vábili. Většinou se nám však dařilo si držet lidi v dostatečné vzdálenosti. Na ni to nezapůsobilo a já byl rád. Toužil jsem ji mít blízko sebe.

Což se mi také splnilo. Mířila na volné místo vedle mě a zvědavým pohledem mě při tom sledovala. Nevšímavě upustila svou tašku vedle lavice a dosedla na židli. Kolem mě se rozprostřela neuvěřitelná vůně. Voněla jako kvetoucí šeřík s jemnou vůní lidské kůže. Ta vůně mi mámila smysly a já s děsem zjistil, že mi krk začíná spalovat příšerná pálivá bolest.

Její vůně mi pronikala až do plic rozpáleným krkem a já bezmocně sevřel ruce v pěst. Nemohl jsem se ani pohnout, jak jsem ztuhl ve snaze se ovládnout. Zíral jsem na ni se strachem ze své vlastní reakce a cítil, jak mi tmavnou oči, a ústa zaplavuje jed.

Jako by ani nic okolo neexistovalo, oplácela mi pohled bez jediné známky strachu. Děkoval jsem Bohu za šátek, který mi alespoň kryje pohled na bušící tepnu přímo pod její kůží.

Kousek od nás zavrzala židle, jak se vyděšeně někdo odsunul před mým pohledem. Tahle dívka však ne. Naopak se ke mně ještě naklonila a já zoufale zaskřípal zuby, když mi pramen jejích světlých vlasů uvolněný z uzlu, přejel po rameni. Naklonila se až k mému uchu.

Možná by pomohlo nedýchat.“

Hned se zase odtáhla a pobaveně se usmála při pohledu na můj vytřeštěný výraz. Nevěřícně jsem si přehrával v hlavě její tichý šepot, který ve mně zažehl úplně jiné touhy než po její krvi. Ví snad, co jsme zač? To je hloupost. V hrudi jí bilo lidské srdce a žádný normální člověk se zdravím rozumem by se nepřibližoval k nikomu z nás, pokud by věděl, co jsme zač.

Nedočkavě se na mě dívala. Čekala, že ji poslechnu. Neměl jsem jinou možnost, než tu zbytek hodiny sedět vedle ní. Musel jsem se pokusit udělat cokoliv, co by mi zabránilo se tu po ní hladově vrhnout. Poslechl jsem.

Zhluboka jsem vydechl a vytěsnil jsem tak ze svých plic i nosu veškerou její vůni, která tam až do teď proudila. Pálení trochu polevilo a já zas dokázal normálně myslet. Stočil jsem své touhou zčernalé oči pryč z dosahu zvědavých očí ostatních a povolil konečně pěsti. Zavile jsem zíral před sebe.

Ta dívka vedle mě se spokojeně usmála. Viděl jsem to v mysli ostatních, ale já sám jsem se už neodvažoval na ni podívat. Jen jsem odpočítával každou vteřinu do konce hodiny. Už mi však rozhodně nepřipadala tak nudná jako před pár minutami. Jí zřejmě ano.

Po chvíli sebou začala znuděně ošívat, což mi právě moc nevyhovovalo, protože tím kolem sebe opět šířila svou lákavou vůni. Konečně s tím přestala, našla si jinou zábavu.

Jsem Bella a ty budeš Edward, že ano?“

Otočil jsem k ní šokovaně hlavu. Věděl jsem, že je to neslušné, ale já jí odpovědět nemohl. Musel bych se nadechnout a to by pak byl konec.

Máte tu celkem hezky, když tedy nepočítám to věčně zamračené počasí,“ pokračovala nevšímajíc si mého mlčení. „Já osobně dávám přednost slunnějším a sušším oblastem, ale co se dá dělat.

Byl jsem tak vytočený jejím chováním, že jsem si ani nevšiml, když už konečně zazvonilo.

Škoda, třeba až budeš na čerstvým vzduchu, tak někdy pokecáme.“

Zvedla ze země svou tašku a s posledním rozverným úsměvem přímo do mé šokované tváře se otočila a vyšla ze třídy. Trvalo mi to ještě pěkných pár vteřin, než jsem se zmátožil natolik, abych se také sebral a vydal se k parkovišti. Tohle byla poslední dnešní hodina a já se tam měl setkat s ostatními sourozenci.

Jako v transu jsem ještě s nechápavým výrazem došel k autu, kde už stáli ostatní. Stačil jim jediný pohled do mé tváře, aby jim došlo, že se něco stalo, hlavně Alice byla pořádně napnutá.

Co se stalo? Ty i Alice se chováte dost divně,“ začal ze mě opatrně páčit Jasper

Je tu nová holka,“ zahuhlal jsem.

Jo, to všichni víme.“

Je hodně zvláštní, mám pocit, jako by o nás věděla.“

Cože?“ zapištěla Rosalie. Hlavou se jí okamžitě začalo honit, jak ji umlčet. Vyděšeně jsem konečně zvedl pohled a zavrčel jí do tváře.

Hrozí nám od ní něco?“ zeptal se Jasper.

Já, já nevím.“

Otočil se tedy k Alici.

Nevidím ji,“ hlesla konečně. Ostatní na ni zůstali překvapeně zírat. „A Edwarda jsem taky neviděla. Většinu poslední hodiny, když byl s ní.“

Zůstal jsem na ni nevěřícně zírat. Ne k vůli tomu co právě řekla, ale protože jsem si uvědomil, že já neslyšel za celou tu dobu ani jedinou její myšlenku. Předtím jsem měl co dělat sám se sebou, tak jsem si to ani neuvědomil, ale teď mi to vytanulo.

Ostatní těkali pohledem mezi mnou a Alicí. Rosalie byla stále odhodlanější se Belly zbavit. Stáli jsme tam nemluvně pár vteřin. Teprve Emmettův zaujatý pohled za má záda ostatní probudil a mě vystřelila hlava stejným směrem.

Bella právě vycházela z administrativní budovy a jen nás zahlídla, začala si nás zvědavě prohlížet. Mě jen zběžně přelétla pohledem, ale ostatní ještě neviděla. Ztuhle jsme jí pohled opláceli, dokud nedošla až k autu. Emmett uznale hvízdl.

Ústa se jí zvlnily po jeho uznání a na oplátku na něj mrkla. Teprve pak otevřela dveře, hodila tašku na místo spolujezdce a sama si nasedla. Většina studentů se užasle otočila, když kolem nich profrčelo stříbrné Lamborghini a pak se v oblaku prachu ztratilo z dohledu. Řídila stejně, jako se chovala, naprosto sebevražedně.

Se zadostiučiněním jsem si všiml, že ostatní jsou na tom úplně stejně jako já. Byli z ní úplně mimo.

Shrnutí Škodná se nekrmí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 1. kapitola:

 1
31.05.2011 [18:10]

MatikEsmeCullenNo tak to je zaujímave ... Idem rýchlo ďalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!