Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez tebe - kapitola 21. - Ženská lstivost

03.04.2011 (19:45) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2306×

Bez tebe

Kapitola 21. - Ženská lstivost

Jak jsem jen mohla uvěřit, že se moje vize pletou? Bylo přece jasné, že se vyplní. Vím, že to Jazz nemyslel špatně, když mě uklidňoval sladkými slovíčky. Ale neměl to dělat. Měla jsem vyrazit hned po tom, co jsem ten výjev uviděla a pomoct rodině. Co když je teď už pozdě?

V okolí Seattlu je celá armáda novorozených a působí nezvykle silně a organizovaně. Co když na rodinu zaútočí? Co když jsem je už zase vystavila nebezpečí? Ne, musím okamžitě za nimi.

„Bohužel, věštkyně, tebe potřebuji tady,“ odvětil mi Aro na mou žádost se připojit k výpravě.

„Ale já,“ chtěla jsem spustit. On mě však zarazil přiložením ukazováčku na rty. Bylo to jasné gesto, že už o tom dále nehodlá diskutovat.

Určitě by spustil hromadu argumentů, proč musím zůstat v ústředním volterrském sídle a nemohu tak jet s ostatními. Jasné ale bylo, že jediný pravý důvod mého zůstání tady bylo, abych se nemohla sejít s rodinou. A taky aby mě zas na nějaký čas odlákal od Jaspera. Měla jsem pocit, že ho nemá rád. Proč proboha? Vždyť měl dokonalou schopnost a takový jsou Arovi miláčci. Zvláštní, nicméně pravda.

Jasper se zvedl a stejně jako ostatní odešel z místnosti. Vystřelila jsem za ním.

„Já musím jet s vámi!“ zopakovala jsem svou potřebu a zavěsila se mu při tom kolem paže, aby jasně pochopil, že mu nehodlám dát pokoj.

„Já vím, andílku, já vím,“ odvětil a se zamyšleně zahleděnýma očima pokračoval v cestě.

Copak víc neřekne? Nespouštěla jsem pohled z jeho rtů a očekávala další slova. Každou chvilku je pootevřel a zase přitiskl k sobě, jako by si věty rozmýšlel. Blonďaté vlasy mu při tom  poskakovaly po ramenou. Uvědomila jsem si, že už se na něj koukám z úplně jiného důvodu.

Al, sakra, chceš z něj přece vytáhnout odpověď! Ne mu dokázat, jak moc na něm visíš. Otřepala jsem se a pokusila se ovládat. Jazzovi koutky se v tu chvíli nepatrně zacukaly. Hned se ale zase začal soustředit na úvahy a já myslela, že snad nezjistím o čem. Než jsme došli k pokoji, málem mě začalo bolet za krkem.

Otevřel mi galantně dveře a přesně v ten okamžik mnou projela vize.

Felix se plazil k rohu výcvikové místnosti pro svou utrženou ruku.

Usmála jsem se a nadšeně se zeptala: „Zařídíš to, že, miláčku?“

„Co zařídím?“ stihl mi ještě otázku nechápavě vrátit. Ale to už ho kolem ramen chytl Demetri se slovy: „Jde se balit, brácha,“ a odvlekl ho pryč.

I já si sbalila. Potají, dokonce ani Jasper o tom nevěděl. Ale podle vize jsem měla jet. Felix přece nebude moct. Byla jsem si jistá, že to Jazz nějak zařídí. Tedy nějak - přesně tak, jak jsem viděla. Zabrání Felixovi v odjezdu a na jeho místo budu moct jedině já.

Mělo to tak být. Jenže vyrazit se mělo už zítra ráno a pořád se nic nedělo. Začínala jsem z toho být trochu nervózní. Navíc se mi v posledních hodinách ani nenaskytla šance s mým démonem mluvit – natožpak něco jiného. A tak jsem vůbec nevěděla, na čem jsem.

Napadlo mě, že bych možná měla vymyslet nějaký náhradní plán. Třeba jak bych za nimi utekla. Ale to je přece hloupost, Alice, mírnila jsem se. Vize se vždycky vyplní. Takže tahle taky, žádný další plán není třeba.

Raději jsem tedy souhlasila nad večerním dívčím dýchánkem u Heidy. Snad mi to pomůže trochu vyčistit hlavu.

Heidyn pokoj byl nejkrásnější v celém hradě. Dle mého, ani komnaty vládců se mu nemohly rovnat. Ne, že by snad dostala víc, než jí právem náleželo. Spíš si to uměla sama zařídit. Také jsem se snažila upravit si svůj nový pokojíček trochu vkusněji, ale sotva jsem stihla vylepšit si šatník.

A tak jsme seděly na fialové pohovce - kvůli které jsem si vzala zelenkavé šaty, abych ukázala svůj druhý talent, ovládání módy – a povídaly si o všem moderním, co jen může ženu napadnout.

„A tady ještě před týdnem stála taková nevkusná studená zeď,“ vyprávěla zrovna Heidy, „ale Felix mi ji pomohl zbourat. Stačilo se pořádně opřít. Ty jeho šikovné ruce. Co jen bych si bez nich počala.“

Trochu mě zalil stud, když jsem si uvědomila, co jejímu miláčkovi každou chvíli udělá ten můj. Ztuhla jsem při té představě, jak pak bude Heidy vyvádět. Mohla by to dokonce prozradit Arovi. Musela jsem v tu chvíli vypadat hodně podivně.

Naštěstí, jak jsem zpozorovala, i Heidy se zarazila. Ovšem úplně jinak, než já. Panenky nafialovělých očí se jí leskly čímsi, co bych snad u lidí nazvala strachem. Proč?

„Ty se nebojíš, že se ti Jasper nevrátí, Alice?“ zeptala se mě a tím všechno vysvětlila.

Nemohla jsem jí odpovědět, že já se nemusím bát, protože si na něj osobně dohlídnu. a tak jsem jen mlčky přitakala. Jistě, že bych se na jejím místě bála. Přijít o démona by mě určitě zabylo. Definitivně.

Zábava pokračovala dál, ale já už si nedokázala povídat jako na začátku. Děvčata postupně přešla od drbání ke zkoušení šatů a lodiček. Snažila jsem se chovat nenápadně, ale nemohla jsem nad tím přestat myslet.

Co když to má být nakonec vážně jinak? Jasper přece vypadal, jako by ho to o Felixovi vůbec nenapadlo, když jsem dostala vizi. A Heidy se mi tu teď zpovídá, abych pochopila její strach o lásku. Chtěla mě tím snad o něco požádat?

Večer se blížil ke konci a mně to konečně všechno dosedlo na správné místo. Ta vize byla mé rozhodnutí. Ne Jasper, to já musím zařídit, aby Felix nemohl odjet. Pro sebe a taky pro Heidy.

Zůstala jsem tedy, i když ostatní dívky odešly. Jak jsem předpokládala, Heidy dlouho s přímými otázkami nečekala.

„Alice, ty hodláš nechat Jaspera jen tak odjet? Ty se nebojíš?“

Posadila jsem se proti přítelkyni a konečně s ní mohla mluvit přímo. Heidy jsem věřila. Ani moc nevím proč. S její schopností mě mohla oklamat velmi lehce. Ale měla jsem pocit, že nemá proč by to dělala.

„To rozhodně ne. Víš, Heidy, já pojedu s nim. Nějak už to zařídím. Musím znovu vidět rodinu a navíc, tak jako ty, se o něj bojím.“

„Ty bys měla možná ještě víc než já. Po tom s Arem,“ přikyvovala na mou odpověď.

„Po čem s Arem?“

„Ty o tom nevíš? No, to bych ti asi neměla říkat já. Jen, že Jasper si u Ara udělal hodně velký vroubek. Než si přišla ty, bylo to s ním dost nahnuté.“

Vzpomněla jsem si na svou starou vizi, když jsem nechtěla opustit Forks. Jak jsem viděla démonovu smrt. Jistě, takže za to mohl nějaký jeho spor s Arem. Heidy měla pravdu, můj strach o něj se vážně o dost zvětšil. O co jde jsem se rozhodla dozvědět až později od něj.

„Aha. Díky, zeptám se ho na to. Já mám na tebe ale podstatnější otázku.“ Nadechla jsem se, abych sebrala odhodlání popsat ji svou vizi. „Myslela jsem si, že to udělá Jasper. Ale teď mi došlo, že to mám být nejspíš já. Nedovedu si představit, jak bych to sama dokázala. Napadlo mě, že jedině, kdybychom se dohodly.“
„Chceš se domluvit na zmrzačení mého přítele, abys pak mohla odjet místo něho?“ vyvalila na mě oči, „To je geniální, Alice!“

Usmála jsem se nad její neočekávanou reakcí. Tak tedy máme plán.

Přišla jsem si jako tajná agentka, když jsme se blížila k výcvikové hale, kde měl Felix domluvenou schůzku s Heidy. Ona si to k němu nakráčela jen tak. Podle plánu. Jindy bych se docela bavila, ale tentokrát šlo o příliš důležitou věc.

Bylo jasné, že Felix by nesouhlasil. Nikdy by nešel proti Arovi tak, že by si znemožnil odjezd. Musely jsme to udělat nenápadně. Se vší ženskou lstivostí.

Chvíli jsem je pozorovala, jak spolu koketují. Pak to mělo přijít. Heidy se začala nesmyslně cukat před polibky a doteky a nakonec rozpoutala hádku. Jak sama řekla, Felix je jako tichá sopka. Zdá se tak mírný, ale silnější otřes může zničit zem.

V tu chvíli byla řada na mně. Vyběhla jsem a ihned se postavila na stranu své přítelkyně. Vlastně ani nevím, kvůli čemu jsme se to hádali. Věci se strhly hrozně rychle, Po pár dalších vyřvaných slovech přistála Felixovi na tváři facka a hned na to už jsme se před ním musely bránit.

Vědět tohle Jasper, nevím, koho by zabil první. Musím přiznat, že jsem se hodně bála, kam až to dojde. Ale Heidy mě několikrát před tím ujistila, že Felix by nám doopravdy rozhodně neublížil. Ona se nebála.

Pak už jsem se jen vyhnula několika chmatům a silným trhnutím jsme mu vyrvaly paži z rukávu. Podařilo se.

Okamžitě jsem se otočila k odchodu. Heidy se proměnila jako zázrakem. Začala Felixe utěšovat a ošetřovat. Ten se v bolesti zhroutil k zemi a snažil se dosáhnout na chybějící část svého těla.

Sotva jsem zaběhla za roh, začala jsem uvažovat. Bylo to kruté. Ale Heidy mu tuhle bolest určitě vynahradí. Udělaly jsme dobře. Končetina nestihne včas dorůst a i kdyby ano, nebude se moct připravit na cestu. Ještě se muselo dořešit mnoho věcí.

Aro mě bude muset poslat, když o mně ostatní požádají jako o náhradnici. Není už dost času na vymýšlení jiné možnosti. Až se vrátíme, nejspíš nás bude čekat řešení tohohle prohřešku. Ovšem tu ruku jsem utrhla já. Byla to sebeobrana. A i kdyby nás za to chtěl vládce trestat, vina může spadnout jen na mě. Rozhodně ne na mého démona. A tomu jsem především chtěla zabránit. Což mi připomíná, že se ho na Ara musím zeptat.

Došla jsem si tedy pro sbalené věci a rovnou jsem zamířila do jedné ze společenských místností, kde se měla skupina sejít na poslední domluvy.

Všechny tváře se stočily ke mně, když jsem vešla.

„Alice? co tu děláš, andílku?“ Jasper ke mně natáhl ruce a letmo mě políbil do vlasů. Já mu jen vsunula batoh do náruče a přistoupila ke skupině.

„Jak jsem řekla, jedu s vámi. Felix nemůže odjet. Napadl Heidy a přišel o ruku.“

„Felix že napadl Heidy?“ Vyvalil oči Demetri, ale Jane jeho otázku přebyla.

„V žádném případě nejedeš nikam. Aro si to nepřál,“ vyštěkla, jak jsem od ní ještě neslyšela.

„Někdo místo něj jet musí. Nemůžeme přece měnit plán na poslední chvíli,“ odvětil jí můj miláček. Zdálo se, že už pochopil, jak se věci mají. Jeho usmívající se koutek mi to potvrdil.

A tak jsme hned ráno vyrazili. Jane nepromluvila jediné slovo. Jasperovi jsem stihla všechno vysvětlit a zdálo se, že s tím srozuměl i Demiho. Jeli jsme zastavit možnou bitvu kmenů, ale vůbec mi to tak nepřišlo.

S těmahle dvěma v luxusním letadle mi to připadalo spíš jako dovolená s přáteli. Jen blonďatá dívenka mi stále připomínala, jak se věci mají. A potom moje touha po rodině. Nebude trvat dlouho a zase je všechny uvidím.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Ta malá prohnaná potvůrka! Demetri se smál, div nespadl ze stolu, nad tím, co vymyslela. Musím uznat, že Heidy mě taky zarazila. I když z minulosti dobře vím, jak umí za lásku bojovat. Nicméně jsem byl spokojený.

Vymyslely to moc chytře, naši andílci. Ten plán neměl chybičku. A Al se díky tomu uvidí s rodinou. Určitě nebude problém je navštívit, když budeme takový kousek od Forks. Moc rád bych její rodinu poznal. Popravdě, nejradši bych u nich už zůstal. Ale to bylo nemožné.

Dokonce i šance návštěvy se začala nějak rozpouštět. Především díky Jane. Zdálo se, že jí žárlivost ještě stále nepřechází. Já se přitom tolik snažím, ale ona mi nedává šanci. Potřeboval bych s ní mluvit o samotě. To ovšem v přeplněném letadle s věčně smějícím se Demetrim a mou láskou opřenou o rameno nepůjde. Snad bude příležitost později.

Konečně začal běžet v obrazovkách nad sedadly film a Demi si nasadil sluchátka. Jane dělala, že nás nezná. Otočil jsem se na andílka ve stejnou dobu, co ona na mě. Usmál jsem se a chtěl ji políbit, ale zarazila mě.

„Jazzy? Mám na tebe otázku,“ ptala se a protahovala při tom každé písmeno. Nakonec si jemně skousla ret. Měl jsem chuť ji udělat to samé. Ale tentokrát to neměla být výzva k polibku. Bylo to gesto nervozity. Proboha, co chce vědět?

Nečekala na mé povolení. „Proč po tobě Aro tak moc jde?“

„Myslím, že asi těžko snáší moje rebelství,“ zopakoval jsem frázi, kterou na tuhle otázku odpovídám každému. V jejích očích jsem ale viděl, že ta ji neuspokojila. Zaplavil mě stud. Jak jí mohu lhát? Miluji ji přece a vím, že bude vždy na mé straně. Mohu jí to říct.

Sklopil jsem mírně oči a vysoukal ze sebe:

„Je to už nějaká doba. A já to vážně neměl v plánu. Ale Sulpicie se rozhodla, že jí budu dělat milence. Nenechala si to vymluvit. Všechno to bylo kvůli Marie, však víš. Já...“

Její drobná ručka mi projela vlasy. „Miláčku, ta mrcha tě pořád trápí? Je mi to tak líto.“

Ta upřímná láska, která z ní proudila mě obmotala srdce. Je neskutečná, opravdový anděl.

Položil jsem si její dlaň k tváři a jemně ji políbil. Jak nádherně voněla.

„Od chvíle, co mám tebe, mě už netrápí nic.“

„Nechte si toho cukrování, jste ve společnosti,“ zatlemil se vedle Demetri. Teprve teď jsem zpozoroval, že si stáhl sluchátka z uší a místo filmu sleduje nás.

Popadl jsem první věc, kterou jsem měl po ruce a mrštil s ní po něm. Na neštěstí to byla zrovna horká čokoláda, co jsem si musel v zájmu zachování lidského dojmu vzít. A s ještě větší smůlou nabrala tekutina v kelímku směr přes Janinu rudou blůzu.

Díky bohu za letušky.

Konečně jsme dorazili na místo určení. Novorození měli sídlit nedaleko za Seattlem. Procházeli jsme lesem a hledali jejich útočiště. Předem už o nás věděli a tak jsem doufal, že vše proběhne diplomatickou cestou. Neměli jsme v plánu se s nimi rvát. Jen je varovat před případným trestem, pokud nepřestanou se svým krvelačným způsobem života.

Konečně jsem ucítil známí pach našeho druhu. Mezi křovisky až hluboko v lese stála menší chata. V ní byli podle pocitů dva upíři. Jeden zamilovaný tak, že mě to až děsilo. A druhý vyděšený. Předpokládám, že z nás.

Došli jsme až k domu a Jane první vešla. Stihl jsem před vstoupením otočit a ohlédnout. Přišlo mi, že za námi je ještě někdo další. Cítil jsem odvahu. Ale neviděl jsem ho.

„Ani hnout,“ rozkázala líně Jane dvojici uvnitř. Rudovláska a černovlasý kluk se vzdorným obličejem a přitom tak odevzdanou láskou k ní ztuhly v sloup.

Jane pokračovala: „Myslím,že víte, kdo jsme, takže také víte, že nemá smysl snažit se nás překvapit. Nebo se před námi ukrýt, nebo s námi bojovat, nebo utíkat.“

Demetri se rozesmál, až to domem zadunělo, ale ona ho zpražila zatím nebolavím pohledem. Dál jsem její slova nevnímal.

Zpozoroval jsem totiž Alice. Zůstala stát na prahu dveří skryta ve tmě a vyděšená.

kapitola 20.

kapitola 22.

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez tebe - kapitola 21. - Ženská lstivost: