Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez tebe - kapitola 18. - Tomu říkám obchod

02.03.2011 (08:00) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2120×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Bez tebe

Kapitola 18. - Tomu říkám obchod

Poslala jsem Bellu napřed zastavit Edwarda, sama jsem ale neměla stání. Kvůli tomu davu v　ulicích se vůbec nedalo projet. Nechala jsem Porsche stát na jednom z　přecpaných parkovišť a hnala se k　hradu. Musím jít dovnitř s　bratrem a Bellou. Vím, že mě budou potřebovat. Ta vize. Bude tam!

O nic jiného mi nešlo. Zalil mě trochu stud, že i v　takovou chvíli myslím jen na sebe. Ale myšlenka, že svému démonovi už za pár vteřin vstanu tváří v　tvář, mě celou roztřásla.

Zrychlila jsem ještě víc. Prohnala jsem se městem, že si mě snad ani nemohl nikdo všimnout. Když jsem vběhla do hradu, spatřila jsme Edwarda s　Bellou, jak mluví s　Volterskými gardisty. Vřítila jsem se bratrovi do náruče.

„Neomlouvej se. Za nic nemůžeš,“ šeptl ke mně Edward. V　mé hlavě ale nic jiného, než odpusť, neznělo. Kdyby jen tušil.

„Okamžitě pojďte za mnou. Aro vás očekává,“ rozkázala nám Jane a Felix s　Demetrim se postarali o to, abychom uposlechli. Jak já tyhle Volteráky nenávidím!

„Taky tě rád vidím,“ dloubl do mě drze Demetri, až jsem se ošila.

Dovedli nás až do hlavního sálu. Bella se třásla strachy a Edward ji neustále uklidňoval. Mlátily se ve mně pocity jako při stoleté válce. Na jednu stranu už jsem se nemohla dočkat vyplnění vize. Mnohem silněji jsem ale teď cítila provinilost a stud. Oči jsem upírala k　podlaze a snažila se hlavně Edwardovi nic neprozradit. I když by to snad bylo lepší, kdyby vše věděl.

Příchod vládců mi přišel vhod. Konečně jsem mohla upřít pozornost jinam.

„Tvé chování mě velmi rozčílilo, Edwarde,“ spustil teatrálně Aro. „Jak si to jen mohl udělat? Málem jsi ohrozil celé upíří společenství. A jen kvůli jedné holce!“

Hrál rozzlobeného, ale všichni jsme tušili, že moc dobře ví, co je Bella zač. I bez vize jsem tušila, co hodlá udělat. Bude je chtít oba dostat na svou stranu a – jak víme – vydírání mu není cizí.

Přešel k　Belle a uchopil ji za ruku. Edward se jen pousmál. Přes Bellin štít nemohl nic vidět.

„Fascinující,“konstatoval nadšeně. Uznal tím, že je Bella opravdu dost významná, aby stála za smrt. Dokonce nazval její vůni La tua cantante. Otočil se k trůnu a pokračoval:

„Jane, drahoušku, mohla bys?“

Viděla jsem, jak drobná blondýnka zarazila krvelačné oči do Bellina pohledu.

„Ne!“ vykřikl Edward a vrhl se před Bellu. V　ten okamžik se zhroutil k　zemi v　bolestech. Mnou projel děs. Tolik jí miluje, nesmí jim ublížit!

I Bella se vylekala, ale Janin pohled na ni nereagoval. Nasupenost blondýnky z neúspěchu byla až legrační.

Ještě něco se ale v　sále změnilo. Z　mé vize jsem věděla, kam se ohlédnout, abych to spatřila. Vysoký voják s　měděnými vlasy udělal mírný krok dopředu ze stínu za Caiovým trůnem. Jako by ho vyděsilo, že musí Jane použít svou schopnost, stejně jako já.

Naše pohledy se střetly.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Sotva jsme vešli opět do komnat, osopil se Aro na bratry.

„Co tu chce on? Jdete hrát šachy? Na to teď opravdu není vhodná příležitost!“

„Klid, bratře,“ položil mu Marcus ruku na rameno. Takhle vzteklého jsem Ara ještě neviděl. Všichni tři vládci se dokázali perfektně ovládat. Cullenovi ale byli zjevně choulostivá otázka. Marcus pokračoval, ale pohledem přitom spadal na mě.

„Caie, opravdu teď není vhodné řešit osobní záležitosti. Ten chlapec vypadal odhodlaně. Je den svatého Marka, ulice jsou plné lidí. Mohl by udělat nějakou hloupost. Co ty o tom soudíš, Jaspere?“

„Byl pevně rozhodnutý. Zmizel všechen jeho strach. Toužil po smrti velmi silně,“ odpověděl jsem vše, co jsem věděl.

Aro přikývl, i když mu bylo proti srsti se mnou souhlasit. „Pak bychom ho měli najít. Ty,“ štěkl na mě. „Najdi Jane a oznam jí to. Pak okamžitě přijď zpět do sálu.“

Zaskočilo mě, že dopustí, abych Jane viděl. Ale neměl na vybranou, nikoho jiného poslat nemohl. Nečekal už jsem na další slova a vyřítil se ji najít. Čím rychleji jí najdu, tím víc ji budu moct říct.

Byla u sebe v　pokoji.

„Whitlocku!“ vypískla překvapením.

Prudce jsem zabouchl dveře a objal ji. Ještě nikdy jsem se takhle nechoval. Ale věděl jsem, že to může být jedna z　posledních příležitostí. Tolik jsem ji potřeboval.

„Jane, moje malá, nevinná Jane. Tolik mě to mrzí. Omlouvám se.“ Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou neexistující slzy, a byl jsem zmaten. Tohle se se mnou ještě nikdy nedělo. Nechal jsem se tím svézt. Neměl jsem chuť s　pocity bojovat.

Svírala mě stejně silně a její pocity se také ničím nelišily. Slyšel jsem, jak nepatrně vzlyká.

„Co, co tu děláš,“ koktala, „musíš pryč. Jestli tě tu přistihnou…“

Snažila se být racionální, ale já jí vysvětlil, že to nemusí. „Aro mě poslal. Máš přivést zpět toho Cullena, nebo kdo to je.“

Jane se ode mě zprudka odtáhla. Zmátlo mě to.

„Zbláznil ses? A ty mě tu objímáš. Musím okamžitě jít!“ Její obličej se tolik změnil. Moje malá sestřička byla najednou porcelánová panna. Zakroutila krádce hlavou a odešla.

Zhroutil jsem se k　nohám její postele. Ještě tu byla cítit její sladká vůně. Tolik mi chybí. Tak hrozně se o ni bojím. Naposledy jsem se takhle strachoval o mého malého brášku a matku, když jsem odjížděl na frontu. Zamrazilo mě při myšlence, že už dávno nejsou. Ach, Jane, jsi to jediné, co mám. Nesmíš být v　nebezpečí.

Vzal jsem papír, který se válel na stole a z　druhé strany napsal pár vět. Jen stěží mohli vyjádřit, co jsem cítil. Měl jsem ale potřebu ji dát aspoň malý vzkaz. Pak už jsem opravdu musel za vládci.

Vešel jsem zadními dveřmi na místo za Caiovým trůnem téměř ve stejnou chvíli, ve kterou Jane přivedla toho kluka.

Spolu s　ním přišla ale i lidská dívka. Její vůně se mi okamžitě vlinula do nosu. Byla neodolatelná. Cítil jsem, jak mé oči zčernaly, a krk se rozhořel. Musel jsem je na okamžik zavřít, a soustředit se, abych se uklidnil.

Mezitím Aro hosty přivítal. Zněl nahněvaně, ale necítil se tak. Když jsem oči opět otevřel, spatřil jsem svou malou Jane, jak stočila pohled k　té lidské dívce.

To ne! Donutí jí ji zabít! Vykřikl jsem málem na hlas a neuhlídal jeden krok kupředu. Dívce se naštěstí nic nestalo, jako by byla nezdolná. Jane to trochu popudilo. Místo ní skončil v　křečích ten Edward. Zdálo se, že jí miluje. Trochu jsem se nad tím pozastavil.

Nicméně mého uklouznutí si zjevně nikdo nevšiml. Aro byl dívkou absolutně nadšen a ostatní přinejmenším zaujati. Jen jediná bytost ale ne.

Cítil jsem na sobě pár očí. Zahleděl jsem se tím směrem a spatři drobnou malou černovlásku. Dívala se na mě jako bych byl snad anděl. Její emoce se nedaly srovnat s　ničím, co jsem kdy cítil. Toužila po mě už spousta žen, ale tohle bylo jiné. Tak čisté a krásné. Nedokázal jsem to ovládat. Prošlo to mnou a naplnilo mě to také. Cítil jsem se tak klidný při pohledu do jejích očí.

Měla medově zlaté oči. Přesně, jako Cullen. Je zřejmě taky jedna z　rodiny. Co je to? Nějaká mutace?

Nicméně to byly nádherné oči. Zářily štěstím jako plamínky svíček. Ona celá byla jako malá víla štěstí. Překrásná, nedokázal jsem od ní odpoutat. Měl jsem tak zvláštní pocit jistoty a bezpečí v　jejím pohledu. Jako kdybych jí už odněkud znal. Jakoby to nebylo poprvé, co jsem ji spatřil.

Její rty se jemně pousmály a vykroužily slovo,

které jsem nedokázal rozpoznat. Ten úsměv mi ale vehnal do hlavy krátkou vzpomínku.

Pršelo. Seděl jsem v kavárně v Port Angeles a v novinách se zrovna dočetl o mnou zabitém vojákovi. Vzpomínám si, jak jsem se rychle rozhodl a změnil tím celý svůj život. A taky si moc dobře pamatuji, jak jsem ještě před odchodem z baru podržel dveře rozkošné drobné dívce. Obdarovala mě za to zářícím úsměvem. Do očí jsem jí ale tenkrát neviděl.

Byla to vážně ona? Cítil jsem potřebu, se zeptat. Přerušil mě ale Aro.

„Jaspere? Jak to cítíš?“

Zatraceně, nemám páru co! Předpokládal jsem, že mluví o dívce a tak jsem se zaměřil na její pocity, ale nic.

„Nic, pane,“ oznámil jsem a doufal, že jsem se trefil do otázky. To je jak ve škole, vzpomněl jsem si. Malá potvůrka, úplně mě vykolejila. Co je to?

Aro pokračoval a nepřestával být nadšený. „Inu, to je ovšem dokonalé! Jsem tak rád, že si nás také přijela navštívit, Isabello. Hned tři tak ohromně vzácní poklady na našem hradě.“ Tři? Takže ona má také schopnost. „Doufám, že se tu zdržíte.“

„Ani na vteřinu,“ odbyl ho Edward a zdálo se, že se chystá odejít. Demetri s Felixem mu ale na rozkaz zatarasili cestu.

„To, předpokládá, nechceš udělat,“ varoval ho Aro. Edward se zase otočil zpět a tu Isu přitáhl k sobě. Její mahagonové vlasy rozvířily další vlnu omamné vůně.

„To nebyl dotaz, Cullene, ale rozkaz. Nepředpokládal si, doufám, že po tomhle tvém divadélku tě nechám jen tak odejít. Ještě navíc s oběma společnicemi.“

„Nezůstaneme tu, Aro. Nemáš žádné právo nás tu držet.“

„Ona každopádně neodejde,“ odpověděl mu vládce, „Pokud chceš ty, opravdu tě nemůžu držet. Ani tvou malou sestřičku. Ačkoli je to nesmírná škoda. Ovšem Isabella odejít nemůže.“ Sladkost jeho hlasu mi drásala nervy.

„Ví toho příliš mnoho,“ přidal se Caius, „Mohla by nás prozradit.“

„Já nic neřeknu!“ bránila se Isa, ale nezdálo se, že to má nějakou váhu.

„Tomu se bohužel nedá věřit,“dodal spokojeně Aro. „Je několik možností. Všechny ale vedou k jedinému. Ty zůstaneš zde, drahoušku. Živá, nebo mrtvá.“

„Zabijte radši mne!“ vykřikl okamžitě Edward.

„Ne!“ následovala ho ta dívka.

Bože, to bylo komické. Edwardova oddanost byla ale vážně ohromující. Zemřít pro jednu dívku. Já bych si ji dal… k svačině. Hm, to ode mě není hezké. Snažil jsem se zase vrátit do vážnosti. Moc se to nedařilo. Až do chvíle, než se drobná černovláska bezvládně svezla k zemi.

Proletěl mnou instinkt a vzápětí jsem jí podpíral hlavu. Rychle jsem se vzpamatoval. Rozhlédl jsem se kolem, ale nikdo se nad tím moc neudivoval. Jen od Demetriho se ozvalo uchichtnutí.

Pomohl jsem víle zpět na nohy. Byla tak lehoučká. Cítil jsem, jak se chvěji a nedokázal jsem to ovládat. Totálně mě zamotala. A líbilo se mi to.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Roztáhly se mi oči a svezla jsem se k zemi. Přišla vize a byla silnější, než jakákoliv před tím. Nedokázala jsem jí přesně pochopit. Byla z velmi vzdálené budoucnosti. Jediné, co jsem z ní vyčetla, byl fakt, že jsem byla s démonem a bylo mi nádherně. Pochopila jsem, co musím udělat.

Když jsem znovu rozevřela oči, cítila jsem ho u sebe. Držel mě, podpíral mi jemně hlavu a pomohl vstát. Nespouštěla jsem z něj oči. Byl nádherný. Přišla jsem si, jak malé dítě pod vánočním stromečkem. Po takové době trápení a očekávání jsem si konečně rozbalila svůj dáreček. A našla jsem v něm něco ještě krásnějšího, než jsem si přála. Měla jsem pocit, že radostí vzlétnu.

Díky bohu se on dokázal ovládat lépe a pár kroků ode mě poodešel. Jinak bych snad nedokázala promluvit. To jsem ale musela. Bylo na čase zařídit věci tak, aby se vize vyplnila. Otočila jsem se k Arovi.

„Nikdo umírat nebude. Zůstanu zde já.“ Sál ztichl. Trochu jsem se zachvěla, ale teď už se nedalo vrátit. „Nechte Bellu a Edwarda jít. Ona se stane upírem. Brzo ji sám přemění. Viděla jsem to. Já tu zůstanu místo nich.“

Aro se usmál a nabídl mi dlaň. Položila jsem mu do ní svou ruku. Cítila jsem, jak si prohlíží mou představu. Doufala jsem, že se mi ho povedlo díky ní obelstít. Zdálo se, že ano. Rozzářil se a spokojeně pokývl k bratrům.

„Tomu říkám obchod!“

„Jestli se cokoli přihodí, zaplatí za to tvá sestra životem, rozumíš, Edwarde?“ zeptal se tvrdě Caius.

„Alice, to ale přece… to nemusíš,“ naléhal na mě bratr.

„Ale ano, musím.“ A chci, dodala jsem si v duchu. Nádherný Jasper se na mě nepřestával dívat. Perfektní jméno, tolik se k němu hodí. Jazz. Jméno jako ušité pro démona. Tolik jsem toužila po jeho doteku.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Alice. Malá dokonalá Alice.

 kapitola 17.

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez tebe - kapitola 18. - Tomu říkám obchod: