27.10.2009 (21:13) • Misala007 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1014×

2. kapitola- Pozdravy z Londýna

Nemusela jsem ale čekat dlouho. V mžiku se zpoza rohu vyloupla malá upírka. Vypadala tak na deset…

„No to ses teda vyznamenal.“ začala jsem se smát.

„Tomuhle,“ kývla jsem hlavou směrem k upírce „říkáš garda?“

„Ona se nezdá.“ bránil ji Caius horlivě. „Jane? Mohla bys prosím Mellise předvést svůj dar?“ Sice se na ni usmál, ale i tak zněl dost panovačně.

Už jsem cítila, jak se na mne stáčí Janiny oči a tak jsem bleskově zasáhla. Prostě jsem její pohled přesměrovala na Caiuse. Nevěděla jsem, co se stane a ani jestli mi to pomůže. Ale pomohlo. Poznala jsem to podle toho, že se Caius ve vteřině ocitl na zemi a svíjel se v křečích, jakoby ho něco spalovalo zevnitř. Ale přestalo to hned, jak si Jane uvědomila, co dělá.

„Hezký dar Jane.“ posměšně jsem se ušklíbla. Na Caiusovu reakci jsem nemusela čekat dlouho. Nasupeně se zvedal ze země a oprašoval si plášť. Jane na něj jen vyděšeně zírala. Bylo vidět, že se opravdu bojí následků.

„To si vyřídíme ve Vollteře!“ prskl Caius vztekle a Jane se hned začala koktavě omlouvat.

„Cauiusi, já jsem… To já ne… To ona!“

Její snahu utnul Caiův rozzuřený pohled a Jane okamžitě ztichla. Nechápu, proč se ho bojí. Klidně by ho přeprala. Ale to je její věc…

„Nerada ruším vaši rodinnou seanci, ale musím tě zklamat. Ty už si toho s ní asi moc nevyřídíš.“ ďábelsky jsem se na něj usmála.

Na Caiovi šlo vidět, že mu teče do bot. Tak mně začal přemlouvat.

„Neblázni Melliso, můžeme se přece domluvit.“

„Ne. Já se s upíry nedomlouvám. Já je likviduju.“ vysvětlila jsem a obrátila pozornost k vyděšené Jane. Viditelně se jí zatajil dech.

„Ty“ ukázala jsem na ni prstem „vyřídíš ve Vollteře, co se tady stalo. A taky to, aby mně nechali na pokoji, jestli nechcou, abych vymítila celou tu jejich rádoby královskou rodinu. Jasné?“

„Ale… Co jim mám říct? Vždyť se nic zas tak strašného nestalo…“ pípla.

„Nestalo… Ale stane…“ vyvedla jsem ji z omylu a obrátila se zase na Caiuse. Překvapilo mě, že se vystrašeně krčil u rožku. Za jiných okolností bych se asi smála.

„Tak, a teď tě donutím, aby ses sám roztrhal.“ řekla jsem pomstychtivě a v jeho očích se poprvé objevil pořádnej děs. Taky mněl proč… Ale neprotestoval. Že by mocný Caius Vollturi konečně pochopil, že dneska znova umře?

Zavřela jsme oči a soustředila se na něj. Představit si trhajícího se upíra nebylo nijak těžké. A uvést to do reálu ještě míň. Prostě jsem oči potom otevřela a přede mnou stál trhající se člen královské rodiny a členka jeho gardy se na něj s vytřeštěnýma očima dívala. Možná jsem paranoidní, ale zdálo se mi, že se na chvilku pousmála.

Připadala jsem si jako v kině. Cítila jsem to známé vzrušení, když si urval nejdřív nohy, pak hlavu a nakonec rozcupoval i zbytek těla na malé kousíčky. Šikovnej… Jane se na něj jen celou dobu dívala. Mám pocit, že si to užívala alespoň z části jako já.

Caius udělal veškerou práci za mne, takže jsem jenom vytáhla z kapsy sirky, škrtla a hodila plápolající zápalku do kontejneru v uličce. Ten okamžitě vzplál a já do něj naházela ostatky jednoho z nejslavnějších upírů všech dob. Fascinovaně jsem zírala do plamenů.

Když bylo po všem, vzpomněla jsem si na Jane, která tam pořád stála a zírala střídavě na mně a na kontejner. Uchechtla jsem se a tleskla. Jako když zaháníte slepice. Jane se zaprášilo za patami a byla tatam. A to už jsem dostala záchvat smíchu. Dneska to byl suprovej večer…

Uvědomila jsem si pálení v krku. Dostavila se žízeň. Nebo hlad. Říkejte si tomu, jak chcete. Tak jsem raději zadržela dech a vydala se po střechách k lesu. Se sebeovládáním jsme sice problém neměla, ale pro jistotu…

V lese jsem si ulovila dvě srnky a namířila si to do svého bydliště. Věřte, že pochopíte, proč tomu neříkám domov…

Autor: Misala007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Better than me - 2. kapitola - Pozdravy z Londýna: