Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, princezna upírů 5. kapitola

30.01.2011 (22:00) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1971×

Bella:
To není možný, já ho přeměnila. Bylo mi jasný, že se to nesmí nikdo dozvědět. Buďto by mě chtěli zabít, nebo by mě odvedli k Arovi. Ta druhá možnost je samozřejmě lepší. Aro by mě nenechal upálit. Toho jsem se nebála. Horší bylo, že jestli se to dozví Cullenovi, tak mě zabijí. A pokud by se rozhodli řešit to přes Ara, zjistili by, kdo jsem. A to jsem nechtěla. Nevím, co by Edward dělal, kdyby se dozvěděl, kdo doopravdy jsem. Byl by se mnou, protože by se chtěl stát králem upírů? Nebo by mě hned zavrhl? Jelikož neznám odpovědi, tak se to Edward nesmí dozvědět. Ne takhle.

Až teď jsem si uvědomila, že tu nejsem sama. Je tady Edward a čtyři lidi, kteří čekají na svého kamaráda, kterého už nikdy neuvidí. Co teď udělá Edward, zabije mě i jeho?
„Co s ním budeme dělat?“ zeptal se Edward. Počkat, on řekl my?
„My?“
„Samozřejmě, přece sis nemyslela, že tě v tom nechám samotnou. To kvůli mně u něj začíná přeměna, kdybych tě neodtrhl, nic by se nestalo, jen…"
„Jen co? Byl by mrtvý, ale lepší než to, že budeme mrtví my dva, jestli na to někdo přijde. Proto ti říkám, nech to na mně. Mně se nic nestane. A budeme dělat, jako že jsi tady nikdy nebyl, dobře.“
Snad už dostane rozum a odejde. Já zabiji toho kluka a nikdo se nic nedozví.
„Tak ho zabijeme a bude po všem.“
„Moc dobře víš, že při přeměně se upír nesmí zabít.“ I kdybych se za něj u Ara přimlouvala sebevíc, za tohle by ho zabil. Zabíjení upírů v stádiu přeměny je zakázáno. A to hlavně proto, že ten dotyčný může mít výjimečný dar.
„To samozřejmě vím, ale co chceš dělat?“
„Někam ho schovám, naučím ho zvířecí krvi a pak se uvidí co dál.“
„Ty ho chceš učit zvířecí krvi, když se tak sama neživíš.“
„A co je na tom špatného?! To ho mám nechat běhat po světě a zabíjet nevinné lidi.“
„Tak to přeci děláš ty!“ Tak teď mě dostal. Měla jsem vědět, že mě bude odsuzovat a nikdy nemůžeme být spolu. Kdybychom mohly, tak mi teď tečou slzy jako želvě.
„Omlouvám se, to jsem nechtěl říct. Můžeš mi odpustit?“
„Ty se mi nemáš za co omlouvat. Máš pravdu, já to tak dělám a už to nemůžu změnit.“
„Ale můžeš, kdybys…“
„Ne, nemůžu a nebudu to měnit.“
„Dobře, teď se o tom nebudeme bavit, ano? A co teda uděláme s ním? Nedaleko odsud je chata, patří mně. Můžeme ho tam zatím schovat.“ Tenhle nápad byl docela dobrý a tak jsem s ním po chvíli souhlasila.

„Jacobe? Jacobe, kde jste tak dlouho?“ ozval se dívčí hlas. Zaposlouchala jsem se a uslyšela kroky, které se k nám blížily. Popadla jsem tu mrtvou holku a Edward popadl toho Jacoba, nebo jak se jmenuje, a utekli jsme odtamtud pryč.
Edward běžel první, protože věděl, kde je ta chata. Já se držela hned u něj. Když jsme byli dostatečně daleko, zakopali jsme tu holku pod zem. Nebylo to nic moc, ale aspoň něco.
Po chvíli jsme stáli u chaty. No, byla to spíš menší vilka. Byla opravdu nádherná, celá ze dřeva.
„Tak co, líbí?“
„Je to krásné.“
„Je to taková moje zašívárna.“ A jako by v duchu dodal: „Před Tanyou.“



Během uplynulých třech dní se toho stalo hodně. Já jsem sice zůstávala s Jacobem, ale Edward chodil do školy. Po škole se ale vždycky vrátil sem a vyprávěl mi, co se děje ve škole a u nich doma. Řekl mi o svých sourozencích a o tom, jaké mají dary. Alice vidí budoucnost, ale jen podle toho, jak se člověk rozhodne. Mou budoucnost nevidí, a když je Edward se mnou, nevidí ani jeho. Ale Alice musí ta vize přijít sama od sebe. Musí se hodně snažit, když chce nějakou vizi vyvolat sama. A tak nepřišla na to, že Edwardova budoucnost občas mizí.
Nikdo o téhle chatě, nevěděl, jen jeho další sestra Rose. Rose byla velmi krásna a veselá upírka. I když ji trápí, že nemůže mít děti, snaží se to maskovat před svým manželem Emmettem. Emmett byl další Edwardův sourozenec. Byl velmi silný a svou ženu velmi miloval. Potom tam byl Jasper. To byl manžel Alice. Dokázal rozpoznat a ovlivnit city. A pak jejich rodiče. Carlisle byl velmi nadaný a dokázal lehce odolávat lidské krvi. Esmé byla milá a mateřská. A nakonec Tanya. Edward ji několikrát odmítl, ale pak se k nim přidali Alice a Jasper. Jasper Edwardovi ukázal, co k Tanye cítí, a od té doby jsou spolu. Přišlo mi to divný, že mu někdo musí ukázat city, aby věděl, co cítí. Ale radši jsem nic neřekla.
Pak se zase vyptával on mě. Ptal se, kdo mě přeměnil, jak je možný, že mám více darů. Ale jediné, co jsem mu zatím mohla říct, je můj lidský život. Pořád si nejsem jistá, jak by zareagoval, kdyby se dozvěděl, že jsem z Volterry. On naštěstí pochopil, že se o tom nechci bavit a dál nevyzvídal.
Když jsem šla na lov, tak on zůstával u Jacoba. Tak mu říkáme, protože na něj tak volali jeho přátelé. Edward mi řekl, že je po Jacobovi vyhlášeno pátrání. Hledá ho celé město, a jelikož to byl dobrý sportovec, tak před sebou měl velkou budoucnost. Několikrát prý vyhrál různé soutěže. A tak policii napadlo, že je to možná motiv. Že ho někdo zabil, protože by chtěl být lepší než Jacob.
Edward se mě taky samozřejmě zeptal, jestli bych nechtěla být vegetarián. Že by mi Carlisle, on a celá jeho rodina pomohla. Na začátku by to pro mě bylo těžké, ale pak bych si zvykla. To jsem musela hned odmítnou. Nemůžu zradit svou rodinu. Svého otce. Aro vegetariány pohrdá a já chci, aby na mě byl otec pyšný. A co by tomu řekla Jane, moje nejlepší přítelkyně. Pro ni jsou lidé jen jídlo. Určitě by mnou ve Volteře všichni akorát pohrdali. A to nemůžu dovolit a vlastně ani nechci.
Z mého myšlení mě vytrhla obrovská rána. Otočila jsem se a uviděla Jacoba. Začal na mě vrčet a než jsem stihla něco udělat, zaútočil na mě.



Emmett:

Za poslední tři dny jsme s Rose na nic nepřišli. Ta nová, jak jsme od Edwarda zjistili, se jmenuje Bella. Když na něj Tanya začala křičet, jak to ví, odbyl ji tím, že to slyšel v mysli ostatních. Ale nemohl jsem si nevšimnout, jak vyslovuje její jméno. Dost se to podobalo tomu, když já myslím na Rose. Ale to není možný, aby se do ní Edward zamiloval, protože se tyhle tři dny vůbec neukázala ve škole. Všichni se divili, proč by chodila do školy na den, ale Edward se netvářil vůbec divně. Jen řekl něco v tom smyslu, že se může kdykoliv vrátit. A přitom se tvářil fakt divně.
No, on se teď chová divně pořád. Chodí jak tělo bez duše, teda pokud nějakou máme, a já věřím, že ano. Pořád se přiblble usmívá a za tyhle tři dny byl doma sotva pár hodin. Vždycky se tu akorát převlíkne a vylítne pryč.
Před chvíli jsme přijeli ze školy, on si domů hodil tašku a šel pryč. Tanye řekne, že jde na lov a ona mu věřila. Kdybych já chodil pořád pryč, to by mi Rose dala.
Jednou jsem dokonce Edwardovi dělal alibi. Řekli jsme, že jdeme spolu na lov a on se někde v lese vytratil. Tak jsem tam na něho počkal a šli jsme spolu domů. Nic mi ovšem nechtěl říct. A to jsem to z něho chtěl dostat násilím, potom jsem po něm křičel v myšlenkách a dokonce jsem urazil Tanyu a on vůbec nic. Dokonce se tomu zasmál. Ale její výraz stál zato. Nakonec ji Alice a Rose, ta, i když nechtěla, tak jela s nimi, vytáhly na nákupy. Tak jsem zůstal doma sám, akorát s Jazzem, který chtěl pořád hrát šachy. Když mě potřetí porazil, tak jsem to vzdal.
Jednou jsem chtěl Edwarda sledovat, ale najednou jako by tam vůbec nebyl. Jeho vůně nebo pach, to je jedno, prostě zmizela. Jakoby tam nikdy nebyl.



Rose:

Po velkém přemlouvání jsem nakonec svolila a jela jsem s nimi nakupovat. Nákupy s Alice byly vždycky hrozné, ale postupem času jsem si zvykla a už mi to ani nevadilo. Zvykla jsem si na to a nákupy si hodně oblíbila. Tohle byl ale teror. Ty dvě se chovaly jako puberťačky. Když už jsme byly asi v pátém krámu a měly jsme každá tři plné tašky, chtěla jsem jít domů, ale Alice mě zastavila s tím, že ještě nemáme boty. To jsme zatím nakupovaly jen oblečení? 
Koupila jsem si troje boty na vysokým podpatku a Alice si koupila asi patery. Ale zdálo se mi, že Tanya neutrácí tak jako vždycky. A pak mi Alice řekla, že jí Edward nedal kreditku. Tak měla jenom svoji. Ne, že by na ní měla málo, to ne, ale cizí se utrácí lépe. I když podle Tanyi už je stejně společná, když jsou zasnoubeni. Docela jsem se tomu podivila. Edward si vždycky zakládal na tom, aby se o ženu staral muž pořádně. A teď na tu svoji zapomene? Řekla bych, že ani nepostřehl, že jsme odjely na nákupy.
Když jsme přijely konečně domů, Edward tam pořád nebyl. Esmé nám řekla, že je s Carlislem v nemocnici. To je dost zvláštní. Edward se sice ovládal skvěle a dokonce měl i vystudovanou medicínu, ale nikdy to nechtěl moc pokoušet. Bál se, že se neudrží a teď tam jel dobrovolně. Dál už jsem nad Edwardem nepřemýšlela, protože dolů přilítl Emmett. Hodil si mě přes záda a odnesl mě do ložnice, kde jsme nakonec strávili celou noc.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, princezna upírů 5. kapitola: