Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, princezna upírů - 3. kapitola

23.12.2010 (07:45) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1966×

Bella:
Před chvílí jsem domluvila s ředitelem školy. Zjistila jsem, že tam Edward se svými sourozenci chodí studovat a nejen s nimi, chodí tam i s Tanyou. Pokaždé, když slyším její jméno, nejradši bych vraždila, ale abych se vrátila k tomu rozhovoru. Ředitel se sice divil, že nastupuju až teď, ale nakonec mě vzali. Budu chodit do třeťáku společně s Edwardem, Emmettem a Rose. Tanya, Alice a Jasper chodí do druháku. Nastupuju hned zítra, takže se musím pořádně připravit. Dojdu si na lov, ale tentokrát jdu o hodně dál. Dám si tři bezdomovce, sice nic moc, ale aspoň něco.

Když jsem plná, vydám se domu. Dojdu si do sprchy, kde strávím skoro hodinu, pak si udělám složitý drdol a jdu si vybrat oblečení. Nakonec si vyberu krátkou černou sukni a k tomu modrý top. Kouknu na hodiny a zjistím, že za hodinu začíná škola. Chci tam být dřív než Cullenovi, tak nasednu do auta, kde si ještě nandám čočky a vyrážím. 
Jsem tam dřív než oni, takže čekám v autě, než přijedou.

Alice:
Dnes se cítím nějak divně, vůbec nevidím naši budoucnost, ale jen na dobu, kdy budeme ve škole. Ale není to tma, která znamená smrt. Je to divné, jakoby ve škole bylo něco nebo někdo, kdo má nějaký zvláštní dar. Mám takové tušení, že ten neznámý upír se tady chystá zdržet. Taky mi dělá starosti, že nevidím Edwardovu budoucnost. On si z toho dělá legraci a říká, že ho zničí ta láska. Jo, jen kdyby věděl, jenže on neví a nikdy se to nedozví. Poslední dobou před ním musím vize skrývat. Protože by mu mohlo dojít, že ta tma v jeho budoucnosti je spojena s ní. Nikdo z rodiny neví, jestli je to žena nebo muž. Ale já ano, aspoň doufám, že Edward není na kluky a je to žena. 

Bella:
Nemusela jsem dlouho čekat a přijeli. Nechtěla jsem, aby si mysleli, že tady na ně čekám. Tak jsem vystoupila a koukla se jejich směrem. Stáli tam všichni a pozorovali mě. Všichni vypadali přesně jako na těch fotkách, ale mě zajímala jen jedna tvář. Stál tam pusu skoro otevřenou a v jeho náruči byla nějaká upírka – Tanya. Všichni stáli jako sochy a upřeně mě pozorovali, jen on se na mě koukal normálně, aniž by se bál, že na ně zaútočím.

Mezitím, co jsem si je prohlížela, jsem došla do školy. Vyzvedla jsem si rozvrh a hledala třídu dějepisu. Všichni měli upřený pohled na mně a mě to ani nevadilo. Vůbec jsem si jich nevšímala a vešla jsem do třídy. Všechny pohledy se opět otočily na mě a já si sedla do zadní lavice. Za chvíli do třídy vešel další upír, byl to Emmett. Protože už jinde nebylo místo, tak si musel sednout vedle mě a netvářil se zrovna moc nadšeně.

„To ty jsi ta, co zabila toho malého chlapce?“ spustí na mě hned a ani se nepředstaví.
„Taky tě ráda poznávám,“ usměju se na něj.
„Hele, na tohle nemám čas. Co tady chceš a jak dlouho se tady chystáš zůstat, protože tohle je naše území.“
„Vím moc dobře, co je vaše území, a tahle škola to teda není!“
„Nebuď drzá! A doufám, že odsud co nejdřív zmizíš, nás je víc. Víc než si myslíš.“ Tak to mě dostalo, on mi bude vyhrožovat. Tak to teda ne. Použiju jednu svoji schopnost a Emmett se chytne za hlavu.
„Paní učitelko, myslím, že se panu Cullenovi udělalo špatně.“
„Je vám něco?“
„Ne, to je v pořádku,“ odpoví, když vypnu svou schopnost.
„To jsi byla ty?!“
„Já? Ne, jak bych to dokázala?“ řeknu mu výsměšně a on už je celou hodinu zticha.
Jen co zazvoní, tak si sbalím věci a jdu na další hodinu. Na chodbě mě ale čeká překvapení, stojí tam všichni Cullenovi. Chci kolem nich jen projít, ale Edward mě chytne silně za paži a dotáhne mě k jeho rodině. Ano, mohla bych mu udělat to, co Emmettovi, ale to prostě nedokážu.
„Co chcete?“  
„Co jsi udělala Emmettovi?!“ zeptá se bloncka, teda Rose.
„Co bych mu měla udělat?“
„Moc dobře jsem to viděla, to, že nevidím tebe, neznamená, že nevidím Emmetta,“ začne na mě křičet Alice, ale kdyby nás někdo pozoroval, tak si musí myslet, že si normálně povídáme. 
„On si začal! A tohle bylo jen takové upozornění na to, co umím.“
„Proč jsi tady?“ zeptá se tentokrát Edward. Vlastně to bylo poprvé, co promluvil.

Co mu mám sakra říct, něco jako já jsem Bella a přijela jsem za tebou, jo, a abych nezapomněla, mám toho dost společného s Volterrou. Věděla jsem, že nemají Volterru rádi. Vlastně ji nemá rád skoro žádný upír, kromě těch, pro které se stala domovem. A pro mě to domov je. Naštěstí zazvonilo a všichni jsme museli do třídy.

Když jsem dosedla, zjistila jsem, že Edward je ve stejné třídě, ale sedí vedle nějakého kluka. Sedla jsem si vedla lidské holky, která, jak jsem pak zjistila, se jmenuje Angela. Seděla jsem hned před Edwardem. Naštěstí byla Angela celou dobu zticha a já se tak mohla soustředit jen na toho, kdo seděl za mnou. Nakonec mi to nedalo a já si přečetla jeho myšlenky.

Všechny se točily kolem mě a byly celkem zvláštní. Chvíli přemýšlel, proč mi nemůže číst myšlenky, pak proč má ze mě jeho rodina špatný pocit a on ne. Taky přemýšlel nad tím, jestli je možné, abych měla víc darů. Ale jedna myšlenka se mi obzvlášť líbila, a to, když obdivoval moji krásu, kdybych mohla, jsem červená, až víte kde. Ale naštvalo mě, když si uvědomil, na co myslí, a snažil se ty myšlenky zahnat myšlenkami na Tanyu, i když musím říct, že se mu to moc nedařilo. A pak zas přemýšlel nad tím, kdo jsem a proč zabíjím lidi. Jestli jsem někdy dostala možnost to změnit a přejít na zvířecí krev. Jo, kdyby věděl.  
Když jsem vyšla ze třídy, chytil mě Edward.

„Bello, nechtěla bys po škole přijít k nám?“
„Myslím, že to není dobrý nápad.“
„Ale proč ne? Ty nám řekneš něco o sobě a my ti zase řekneme něco o sobě.“
„Opravdu to nejde.“ Jak ráda bych to pozvání přijala, ale copak jsem blázen - jít do domu plného upíru, kteří mě chtějí zabít. Sice by mi nemohli nic udělat, ale i tak, prostě tam nepůjdu. 
Když jsem šla do třídy, potkala jsem Tanyu, obě jsme na sebe zavrčely. Další hodiny už jsem s nimi neměla. Pak přišel čas obědu. Zase si budu muset hrát na lidi. Nabrala jsem si jídlo a šla jsem si sednout k Angele a jejím přátelům. Zbytek dne probíhal v klidu. Nikdo z nich mě už neoslovil, i když jejich myšlenky se soustředily kolem mě.

Když jsem dojela domu, tak jsem neměla co dělat, tak jsem si vyšla na menší procházku. Byla jsem někde v lese, když jsem ucítila tu krásnou vůni, vůni lidské krve. Bylo jich tam šest, tři děvčata a tři kluci. Kdybych tam na ně šla hned, mohlo by se stát, že někdo zavolá pomoc. Musím si počkat, až se rozdělí.

„Já musím na záchod.“
„Tak jdi, doženeš nás.“
„Já tady na tebe počkám.“
Tohle je moje příležitost. Když ta dívka, co šla na záchod, zašla za strom, skočila jsem jí na záda. A než stačila vykřiknout, zlomila jsem jí vaz. 
„Leah? No tak, kde jsi?“
To je přesně to, co jsem potřebovala, aby šel za ní.
„Leah, no tak, jdu za tebou.“
Nemeškám a skočím i na něj. Zakousnu se do jeho krku, když v tom...