Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, princezna upírů - 2. kapitola

17.12.2010 (16:30) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1873×

Bella:

Cesta trvala dlouho i přesto, že jsem jela 150km/h. Musela jsem zaplatit pár pokut, ale nic hrozného. Celou cestu jsem se zaobírala myšlenkami na můj život - neživot. Vzpomínám, jak jsem se probudila do tohoto života, o upírech jsem nic nevěděla a nevěděla jsem, co mám dělat. Pak po mně Aro chtěl, abych se stala jeho dcerou, kterou nemůže nikdy mít. Aro věděl, že budu neobyčejná, ale věděl jen o jednom mém daru, který mu ani nedovolil o ostatních vědět. A je to taky jediný dar, o kterém ví pořád - "štít". Sice nejspíš tuší, že mám víc darů, ale nikdy jsem mu to přímo neřekla.

Pak jsem vzpomínala na Jane, jak jsme se seznámily a ona mi se vším pomáhala. Naučila mě být ve společnosti lidí a nikoho přitom nezabít. Ukázala mi, jak zacházet s dary, jak je ovládat a kdy je mám používat. Naučila mě i bojovat a pak jsme odešli. Procestovaly jsme spolu skoro celý svět, potkaly jsme další upíry, od kterých jsme se i něco nového naučily. Za tu dobu, co jsme byly pryč, se nám začalo stýskat po Volteře. Aro nám volal skoro každý den, po nějaké době se nám začalo po Volteře stýskat, a tak jsme se domluvily, že je zajedeme navštívit. Když jsme tam přijely, tak Aro uspořádal bál, který jsme si obě užily, a Jane s Felixem zjistili, že si skvěle rozumí. Už jen kvůli tomu jsme tam zůstaly dýl. Jane si nechtěla připustit, že by se zamilovala, ale já jsem to na ní viděla, a Felix se mi svěřil, že Jane miluje, ale neví, jak jí to má říct. A tak jsem to vzala do vlastních rukou. S dovolením Ara jsem uspořádala další bál, na kterám Felix řekl Jane, co k ní cítí. Jane byla staršně šťastná a chtěla, abych s nimi zůstala ve Volteře. To jsem já ale nemohla, protože jsem pořád hledala toho pravého a byla jsem si jistá, že ve Volteře ho nenajdu.

Teď dostanu vizi o nějakém upírovi a hned ho jedu hledat asi jsem blázen, ale ten jeho obličej je tak nezapomenutelný a vím, že mě k němu něco táhne. A ještě se mi nestalo, abych jen tak dostala o někom vizi. A co ta jeho, ta Tanya? Opravdu ji miluje a ona jeho? No to je otázka, samozřejmě, že se milují, jinak by přeci nechystali svatbu. Nebo ne? A byla bych schopná zničit jejich lásku? Ne, to bych nezvládla, chci, aby byl šťastný. A pokud to bude s někým jiným než se mnou, nebudu mu bránit.

Přijela jsem do Denali a tam jsem si koupila dům. Hned jsem si ho začala zařizovat. Dům byl dvoupatrový, zvenku byl celý bílý. Obývák měl smetanovou barvu, byla tam velká plazmová televize, pohodlhá sedačka a před ní malý sůl. Kuchyně byla do červena a byla spojená s jídelnou. Dále tam byla malá koupelna, která byla světle modrá. V prvním patře byla moje ložnice, která byla modro-bílá, byla tam velká postel, televize, počítač... Vedle ložnice byla velká koupelna, kde byla vana i sprch, a vedle koupelny byla obrovská šatna. Dále tam byly dva pokoje pro hosty, každý měl svou koupelnu a malou šatnu, když jsem si to všechno prohlídla, tak jsem jela nakupovat.

Jela jsem do nákupního centra. Protože jsem už v domě měla nábytek, tak jsem šla nakupovat oblečení, abych měla co do toho šatníku. Koupila jsem toho spoustu a zrovna jsem byla v obchodě s botama, když jsem ucítila krásnou vůni. Otočila jsem se a zjistila jsem, že je to mladý chlapec. Mohlo mu být tak deset, měla jsem co dělat, abych se ovládla, ale nakonec jsem to zvládla. Vyšla jsem ven a chtěla jsem nasednout do auta, když vtom jsem znovu ucítila tu vůni. Hned jsem se vydala za ním. Na nic jiného jsem nedokázala myslet, v hlavě jsem měla jen tu jeho vůni.

Najednou zabočil do odlehlé uličky, neváhala jsem a šla jsem za ním. Najednou se zastavil vypadalo to, jako že nad něčím přemýšlel a špatně odbočil a uvědomil si to až teď. V okamžiku jsem stála u něj a nakláněla se nad ním, když se zeptal.

„Kdo jsi?"

„Jsem ta poslední, koho uvidíš," zašeptala jsem k němu, když mu začaly téct slzy. Už jsem nečekala a zakousla se do jeho hrdla. Jakmile v jeho těle nezbyla ani kapička krve, odhodila jsem tělo. Chtěla jem ho uklidit, když vtom jsem uslyšela hlasy, které se pořád blížily blíž k nám. Proběhla jsem kolem nich rychlostí, že si mě nemohli všimnout. Nastoupila jsem do auta a jela domů. Cestou jsem přemýšlela, jestli něco nepoznají, ale hodila jsem s ním tak, že bude celý pomlácený a bude mít zlomené kosti. Takže si nikdo nevšimne dvou ranek na krku. Takhle jsem přemýšlela celou dobu, než jsem přijela domů, kde sem si začala skládat věci do šatníku a v hlavě mi běžel obrázek Edwrada, už je tak blízko.

Edward:

Zrovna ležím v posteli a čtu si, možná bych měl připravovat něco na svatbu, ale já už toho mám dost, poslední měsíce nedělám nic jiného. Rose, moje milovaná sestřička to poznala a vzala holky na nákupy někam hodně daleko, abych si trochu odpočinul. Ano, je to tak, já se budu ženit. Já, který vždycky říkal, že svatba musí být z lásky, a teď se tím sám neřídím.

„Edwarde, Edwarde!" křičí na mě Carlisle v myšlenkách.

„Co se stalo?" zeptám se a snážím se něco vyčíst z jeho myšlenek. Ty jsou ale úplně pomatené.

„Ve městě je další upír a není jako my."

„Jak to víš? Co se stalo?" vyzvídám už docela netrpělivě.

„Dneska našli mrtvého malého chlapce, všichni si myslí, že to udělali nějací feťáci, co se potulovali po městě. Já jsem si ale všim, že má na krku dvě ranky, které nejsou moc vidět, a je bez krve. To ale nikoho nezajímá, jako by to bylo normální." Na konci už Carlisle křičí.

„Možná, že je lepší, že to nikdo neřeší, mohlo by to ohrozit nás," povím, co mě právě napadne. Jak dlouho se tady chce ten upír zdržet, nebo tudy jenom procházel a už je pryč? Zaměřil jsem se na Carlisleovy myšlenky a zjistil jsem, že myslí na to, na co já.

„Co budeme dělat?" povím další otázku, která mě zajímá. Nemůžeme dovolit, aby ohrozil někoho z naší rodiny.

„Nic, třeba tudy jen procházel a už je pryč. A jestli ne, tak to brzy zjistíme a něco podnikneme, ale chtělo by to, aby se vrátily holky."

„Přece nebudeme čekat, až zabije dalšího člověka, můžeme to s ním vyřídit hned a aspoň neohrozíme holky." On chce opravdu čekat, až umřou další lidé, to snad není ani on.

„Pokud tudy jen procházel, tak už je dávno pryč a s holkama nás bude víc, kdyby došlo k boji."

„Tak dobře, dojdu jim zavolat."

Vytočím číslo Rose, zvedne to okamžitě.

„Edwarde, děje se něco?"

„Možná tady byl cizí upír, nevíme, jestli se nevrátí, nebo jestli tady třeba nechce nějakou dobu zůstat."

„Dobře, přijedeme za vámi co nejdřív, už musím končit. Holky se vrací a myslím, že s Tanyou mluvit nechceš, co?"

„Ne, to ne, tak zatím"

„Tak ahoj."

Jen co jsem domluvil s Rose, zašel jsem si na lov a přemýšlel jsem, jestli jsem udělal dobře, když jsem Tanyu požádal o ruku. Ale nad čím to přemýšlím, samozřejmě, že jsem udělal dobře, přece ji miluju. Ano, miluju ji. Jasper mi řekl, že ten cit, co k ní chovám, je láska. A Jasper se svým darem nikdy neplete. Když se vracím domů, už z dálky slyším myšlenky ostatních, to znamená, že holky už se vrátily.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, princezna upírů - 2. kapitola: