Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella jako lovec - 9. kapitola

Bella jako lovec - 9. kapitolaDnešní kapitola je o malinko delší než obvykle, ale nemohla jsem příběh useknout v tom nejlepším.

Máme tady nový týden a Bella musí do práce. Po ní ji však čeká velké překvapení v podobě Mii, čekající u jejího domu. Ta totiž změní kompletně její plány na pondělní večer.

9. kapitola

Kvůli dešti jsem se ten večer už ven nevydala. Já vím – nepřirození si nevybírají, jestli budou lovit za pěkného počasí nebo za deště, ale já jsem měla náladu pod psa a ten déšť ji moc nevylepšil. Proto jsem sebou taky hodila do postele a pokračovala v koukání na Willa a Grace. Znala jsem ten sit-com nazpaměť a nedělalo mi nejmenší problémy opakovat s nimi některé oblíbené repliky. Will – jakkoliv byl úzkoprsý, vždycky to byl sympaťák.

Déšť vydržel i celou neděli. Až k večeru se trochu vyčasilo a já se tedy mohla pořádně obléct a vyrazit na kontrolu svého rajónu. Pořádně jsem si dopnula bundu a vyběhla. Vzduch ještě voněl deštěm a dýchání bylo pro jednou příjemné. Déšť spláchl všechen smog a ulice byly skoro vylidněné. Nikoho to netáhlo ven, a proto jsem měla velmi klidný večer. Když nebyla kořist, nebyli ani predátoři. Škaredé počasí vyloženě přeje lidem – aniž by to ti chudáci vůbec tušili.

Do bytu jsem se vrátila už před půlnoci. Cestou jsem se stavila ještě v mekáči pro nějakou tu večeři – a opravdu mi bylo jedno, jak se na mě ta slečna za pultíkem dívala. Mé figuře to neublíží ani, kdybych vážně chtěla. Lovci to měli tak trochu v genech. Lidem ubližoval cukr a špatné tuky, takže půlnoční svačinku v podobě kyblíku smažených křidýlek, by si jenom tak nedali. My lovci jsme toho byli docela ušetřeni. Příroda nás potřebovala a tak se nám odměnila dobrým zdravím.

Spokojeně jsem tedy s kyblíkem kuřecích křidýlek zalezla do postele a postupně je spořádala u konce páté série. Postupně jsem se blížila ke konci a bylo mi jasně, že se budu muset poohlídnout po nějakém novém sit-comu.

 

„Tys ještě nikdy nebyla v prádelně? No jo, co se divím. Minulý tejden na poště furt klepala na okýnko a krmila úřednici burákama,“ brblalaá Grace.

„Tolik ze skutečnýho života jsem ještě nepoznala.“ Caren se začte do letáků na nástěnce. „Rohový pohovky na prodej… Ztracený kočky… Útulky pro týraný ženský… Krása!“ Poté se obrací na Jacka. „Zlato vidíš, konečně používám internet!“

 

Carenina naivita nebrala konce. To jak byla povýšená a myslela si, že ví úplně všechno a přitom to byla jenom alkoholem prosáklá ženská, která by se o sebe ve skutečném světě nikdy nepostarala. Myslím, že by padla za oběť prvnímu nesmrtelnému, na kterého by narazila. Ačkoliv… Možná by se mu jí zželelo v okamžiku, kdy by začala mluvit. Ve skutečnosti mi jí totiž bylo neskutečně líto. Herečka však povrchnost některých Američanů ztvárnila dokonale.

Když jsem usínala, končila právě pátá série. Zachumlala jsem se do deky a spokojeně jsem se nořila do spánku.

 

„A raz… A dva… A tři… A ještě jednou.“ Bylo pondělí a já ho trávila ve fitku. Právník Peter se dneska rozhodl pro trochu toho posilování, takže jsme zůstali v budově. Bylo něco po desáté a fitko před hodinou otevřelo. Na to že bylo pondělí, bylo kupodivu plno.

„Jak sis užila víkend?“ zajímal se Peter a pokoušel se opět přejít ke konverzaci, která mu všechno to posilování jenom ztěžovala.

„Lenošila jsem, trochu sportovala a tak normálně,“ odvětila jsem a pořád ho kritickým okem sledovala, jestli náhodou své cvičení nešidí.

„Já v sobotu vyrazil do baru s přáteli. Všichni se rozhodli mi najít náhradu za bývalou manželku. Byli jsme spolu pár let, ale od té doby se svět randění hodně změnil,“ poznamenal a poté uvolnil závaží, které s rachotem dopadlo na místo. „Ty chodíš do baru?“

Jeho otázka až moc zaváněla nějakou nabídkou ke schůzce a to jsem musela rovnou zamítnout.

„Na bary mě moc neužije,“ namítla jsem. A byla to pravda. Jako lovec jsem potřebovala být stále ve střehu a proto se tak úplně nehodilo, abych chodila do barů, kde se tak nějak předpokládá, že se člověk opije. Minimálně do nálady anebo ideálně úplně na mol. Tak to jistě museli vidět provozovatelé klubů. Já osobně jsem alkoholu moc nefandila. Jasně – sem tam sklenička vína nebo láhev piva, ale tím to končilo. Co taky víc, když vám je neoficiálně dvacet a oficiálně osmnáct? Ani v jednom případě jsem neměla státem povolen alkohol. Ale bylo mi to jedno.

„Napadlo mě to. Nevypadáš na holku, co by podobná místa vyhledávala,“ přitakal Peter a já ho pobídla k protažení. Není dobré skončit s posilováním a potom nechat tělo, ať se s tou náloží vypořádá sama. Stejně jako se postupně začíná, mělo by se i končit. Protahováním jsme tedy ukončili další hodinovou lekci a já se potom s Peterem rozloučila.

Ve fitku jsem ale zůstala a řešila nějaké papíry. Jeden by neřekl, že i k trenérství se vztahuje tolik formulářů, které musíte vyplnit a řádně vést, kdyby náhodou přišla nějaká kontrola. A můj šéf si na pořádek potrpěl.

Popíjela jsem džus, vyplňovala papíry, pomáhala kolegům nebo dalším klientům a den pozvolna plynul, až jsem se nakonec ve tři odpoledne sbalila a vyrazila domů. Cestou jsem se stavila ještě na oběd a malý nákup – striktně v tomto pořadí, protože nakupovat s prázdným žaludkem není moc dobrý nápad.

Domů jsem tedy dorazila až kolem páté a to jsem si před vraty všimla známé osoby.

„Mio? Co ty tady děláš?“ podivila jsem se a v hlavě mi blesklo, že už jí naštvalo, jak se mnou Tedd tráví čas a přišla mi to zatrhnout. Mia se místo toho usmála.

„Páni, jsem ráda, že jdeš, už jsem si myslela, že budu muset odejít s nepořízenou,“ prohodila se širokým úsměvem. Mia byla asi o pět centimetrů vyšší než já, ale díky loveckým kořenům byla atleticky štíhlá a opravdu pěkná. Nedivila jsem se, že Tedd nějak neprotestoval, když mu víceméně oznámili, kdo bude jeho žena. Je fakt, že u nižších lovců je to se svatbou trochu laxnější, než například u mě. Já si moc vybírat nemohla.

„Co tě sem přivádí?“ zeptala jsem se a pobídla Miu, aby mě následovala dovnitř.

„Posílá mě Tedd. Mám se postarat o to, aby ses na večer oblékla nějak… no…“ Mia zaváhala a prohlédla si můj současný úbor. „Trochu méně jako lovec nebo jako Anna. Večer vyrážíme za zábavou.“ Mia vypadala nadšeně, když ta slova říkala, ale já se zarazila i s nákupem v ruce, který jsem nestačila ani odložit na linku. Jako by snad rozhovor s Peterem z dnešního dopoledne nějak přivolal fakt, že Tedd bude chtít jít do nějakého klubu.

„Tedd chce vyrazit do baru?“ podivila jsem se. Trochu mi to k němu nesedělo. Za ty dva roky, co tu bydlím a Tedda znám, jsme společně do baru nikdy nešli.

Než jsem se vůbec nadála, Mia si to nakráčela do mého pokoje. Po celém mém skromném příbytku se pohybovala tak jistě, jako by tu snad trávila všechen svůj volný čas. Vůbec to nevypadalo, že je tu poprvé. Šokovaně jsem ji tedy následovala a našla ji u mé šatní skříně, jak zírá do jejího nitra.

„Vysvětlíš mi, co děláš?“ zajímala jsem se.

„Zjišťuju, jak špatně jsi na tom se sukněmi,“ prohlásila a vzala do ruky jedno ramínko, na kterém byla pověšena má jediná sukně. Jak už jsem ráno řekla Peterovi - na kluby a bary mě moc neužije, takže jsem nepotřebovala ani oblečení do nich vhodné. „Nedá se nic dělat, budeš si muset půjčit něco mého,“ dodala, když sukni opět vrátila do skříně.

Až v tu chvíli jsem začala věnovat větší pozornost té velké tašce, co se jí houpala na rameni. Mia ji hodila na postel a rovnou z ní začala vytahovat různé kousky oblečení. Chvíli jsem dokonce měla pocit, jako by ta její taška vůbec neměla dno. Nebylo přece fyzikálně možné, aby se do ní vešlo tolik oblečení!

 

S trochou odmlouvání a kupou námitek jsem se tedy nakonec oblékla do toho, co Mia donesla. Vlasy jsem si jednoduše stáhla do culíku, jak jsem byla zvyklá a nenechala si do toho moc kecat. Mia nevypadala nadšeně, ale nakonec jenom pokrčila rameny a zmizela v koupelně, aby se sama mohla převléct.

Seděla jsem zrovna před zrcadlem a obtahovaly si řasy řasenkou, když mi zavibroval telefon a oznamoval mi tak novou zprávu.

 

Nezapomeň dýku, co jsi měla minule sebou.

 

Dominicovo číslo jsem v telefonu už měla uloženo jako Otrapa z NY, ale teď jsem nehleděla na fakt, že mi píše, jako spíš na to, co mi píše. Když mi došel význam jeho slov, vystřelila jsem ze svého místa a došla až ke koupelně, kde jsem zabušila na dveře.

„Proč jsi mi neřekla, že jdeme i s Dominicem?“ zeptala jsem se a podráždění ve svém hlase jsem se ani nesnažila skrýt.

„Neptala ses,“ zamumlala Mia přes dveře a já do nich vztekle udeřila pěstí.

„A jak mě, sakra, mělo napadnout, že se s ním budete takhle bratříčkovat?“ rozčilovala jsem se a jakákoliv ochota dneska vyrazit za zábavou místo za povinnostmi, byla ta tam.

„Bydlí u Mooreových, tak co myslíš?“ prohodila Mia a vykoukla z koupelny. „Kromě toho - je to taky tvůj budoucí manžel a měla by ses s ním naučit vycházet,“ dodala a já měla chuť do něčeho zase praštit.

Mia kolem mě prošla zpět do pokoje a do své obrovské tašky naházela zpět všechno, co jsme nepoužily.

„Teď by ses měla doupravovat. Kluci určitě za chvíli dorazí,“ dodala jako by nic a odešla z pokoje. Já jsem za ní hleděla, jako by mi právě oznámila, že je nebe růžové, a nezmohla jsem se na jediné slovo.

Nakonec jsem se však podřídila s myšlenkou, že tohle si ti dva zrádci vypijí a Dominic to schytá. Už jednou jsem ho upozornila, že s Charlieho dcerou by si neměl moc zahrávat.

Než jsem však opustila svůj pokoj, vzala jsem do ruky novou dýku. Přemýšlela jsem, jak na ni mohl vůbec přijít. Byla jsem mistr ve skrývání zbraní a nebylo tedy možné, aby si jí všiml. Dominicova zpráva mi tedy nasadila pěkného brouka do hlavy. I tak jsem však udělala přesně to, o co mě žádal. Přišlo mi to neskutečně zvláštní, brát si do klubu nůž, ale Dominic měl zřejmě dobrý důvod, aby mě o to požádal. Proto jsem k dýce přidala ještě jednu sadu vrhacích nožů a do culíku zastrčila své dva oblíbené tenké nožíky, které se nejednou hodily.

 

Hudba v klubu pumpovala z reproduktorů a tříštila se, až z ní zbylo jen dunění basů, mezi kterým tu a tam probleskla nějaká ta nota. Dokonalá taneční muzika, která člověka nutí nejen bezděčně podupávat do rytmu, ale rovnou vstát a hýbat se. I moje nohy sebou netrpělivě škubaly, ale poručila jsem jim přestat.

Dominicovi se podařilo zabrat box, kde jsme teď všichni čtyři seděli. Otráveně jsem se rozvalovala na sedadle, popíjela svůj nealkoholický „Cosmopolitan“ – koktejl ze sodovky a grenadiny, ozdobený třešní maraschino – sledovala taneční parket a snažila se při tom vypadat nenuceně.

„Prozradíš mi, proč jsme tady?“ zeptala jsem se chvíli potom, co se Tedd s Miou zvedli a vydali se tancovat. My s Dominicem zůstali v boxu a já si připadala nepatřičně.

„Copak nevíš, co je dneska za den?“ zeptal se a já se na něj podmračeně obrátila. Jasně že jsem věděla, že je pondělí. Dokonce jsem věděla i to, kolikátého je, jelikož jsem netrpělivě očekávala svou výplatu z fitka.

„Co má s návštěvou klubu společného to, že je pondělí?“ zajímala jsem se a tentokrát jsem už otrávenost nijak nemaskovala.

„Občas bys měla trochu důkladněji zkoumat kalendář, Bello,“ povzdechl si a vytáhl z kapsy od kožené bundy telefon. Okamžitě zabrousil do kalendáře a pak mi ho ukázal. Nechápavě jsem na něj koukala, dokud neukázal na tu malou značku u čísla následujícího dne. Šokovaně jsem odtrhla pohled od zářícího displeje telefonu a pohlédla na Dominica.

„Tenhle výlet má něco společného s tím, že je zítra úplněk?“ zeptala jsem se a snažila se překřičet hudbu.

„Copak? Nevzala sis snad dýku, jak jsem ti psal?“ uchechtl se.

„Vzala,“ namítla jsem okamžitě. „Což mě přivádí k otázce, jak jsi o ní sakra věděl? Měla jsem ji dobře schovanou, nikdo dopředu nedokáže odhadnout, kolik zbraní sebou nosím,“ prohodila jsem a cítila se uražená, že on tak dokonale poznal, že sebou nějakou zbraň mám.

„Tebe Charlie naučil zbraně skrývat a mě rodina naučila, jak je odhalovat. Tak se nečerti a pojď zkouknout parket,“ prohodil a stoupl si. Hned na to ke mně natáhl ruku a já na něj šokovaně hleděla. Nečekala jsem, že se bude pokoušet o to, někam náš vztah posunout. Představa, že bych měla tancovat s Dominicem pro mě byla asi tak nepředstavitelná, jako… Jako jít na kafe s někým, komu netluče srdce. A přitom jsem si dobře uvědomovala, že už jsem s někým tak nelidským na kávě byla.

„Nemyslím si, že bychom měli tancovat. Pokud jsme tu kvůli práci, měli bychom se zaměřit na ni,“ namítla jsem a Dominic svou nabízenou ruku stáhl.

„Plně se na ni soustředím, fakt,“ odvětil a usmál se na mě. „Tak co, půjdeme si zatancovat?“

Od okamžiku, kdy nás spolu s Miou kluci vyzvedli, jsem měla pocit, že na mě Dominic nepřestává civět. Cítila jsem jeho pohled na sobě kdykoliv jsem se jenom otočila bokem. Mia se opravdu snažila, abych vypadala úplně jinak, než běžně, ale to snad nebyl důvod, aby na mě pořád hleděl a nepřestával se usmívat, ne? Měla jsem na sobě sukni o trochu delší, než samotná Mia – vzhledem k tomu, že jsem pod ni potřebovala dostat nějaké ty nože – a docela jsem se divila, že Tedd vůbec Mie dovolil v podobném oblečení opustit dům. Její holé záda a vysoké kozačky to všechno jenom završovaly. Tedd si musel být setsakra jistý, anebo… Nevím, nechtěla bych být na jeho místě. Většina místních mužů z Mii nedokázalo spustit zrak. Mě si totiž ještě neměli čas pořádně prohlédnout. Ačkoliv ten červený korzet, který jsem měla na sobě… Nebyla jsem to já. Nemít u sebe všechny své zbraně, připadala bych si jako někdo naprosto cizí.

„Jestli tu někde je, tak na parketu,“ poznamenal Dominic a kývl směrem k ploše, na které se mačkaly všechny ty tančící dvojice. Pohlédla jsem na parket a pak ještě na Dominica, než jsem se zvedla a následovala ho. V tomhle měl totiž pravdu. Vlkodlaci před proměnou jsem většinou lákáni podobnými místy. Cítila jsem, jak mě pach potu, rozlitého alkoholu a stovek různých parfémů udeřil do nosu, ale vlkodlak musel cítit i všechny ty feromony, které se tu vznášely.

Tajemství dobré klubové muziky jsou zvučné basy. I ten nejhorší tanečník na světě se aspoň chvílemi chytne, když to kolem pořádně pumpuje, a dobrý DJ umí pracovat s lidmi jako s dalším hudebním nástrojem. S Dominicem jsme se propracovávali vnější vrstvou tanečníků, kterou tvořili opilci a přešlapovači zelí. Pokusila jsem se poddat rytmu a nechala své tělo, ať si cestu najde samo.

„Tančíš dobře,“ řekl Dominic a musel překřikovat hudbu. Jeho pravá ruka se jen lehce dotýkala mého boku a já si připadala nesvá.

„Ty taky,“ zařvala jsem, protože jsem si nemohla nevšimnout, jak jsme se pozvolně přesunuli až do středu parketu, kde jsme tančili spolu s dalšími třemi nejlepšími páry. A Tedd s Miou byli jedním z nich.

Snažila jsem se soustředit na všechno kolem sebe a ignorovat Dominicovu blízkost. Vyhlížela jsem vlkodlaka na lovu. Za svůj život jsem se s mnohými nesetkala, ale věděla jsem, jak loví a kde si vybírají kořist. Většinou jsem však neměla tendenci je vyhledávat takhle dopředu, pokud jsem na ně sama nenarazila při svých obchůzkách.

Páry i single tanečníci se na parketu střídali, jak postupně odpadávali únavou nebo jim jenom nestačil dech. Jela jsem na autopilota stejně tak, jako když běhám po střechách nočního Seattlu. Pak jsem si najednou všimla, že jeden z párů, kteří tvořili náš vnitřní taneční kroužek, právě odchází. Dáma se smála a muž jen lehce zvedal koutky s křečovitě zavřenými rty, takže nebylo vůbec vidět zuby.

A do prdele.

Upozornila jsem na odcházející pár Dominica a on jenom přikývl. Společně jsme se tedy prodrali na okraj tanečního parketu a rozhlédli se po své kořisti. Já ho zahlédla jako první. Byl u hlavního vstupu a pomáhal dámě do kabátu. Snažil se působit jako gentleman, ale jen co budou sami venku… Ani jsem na to nechtěla pomyslet. Úplně jsem cítila, jak mě svědí ruce od toho, jak se snažím potlačit ten přirozený pud sáhnout po dýce.

S Dominicem za zády jsem se dostala až ke vstupu, ale vlkodlak se svou kořistí tam už nebyl. Ve dveřích jsem se však stačila s někým srazit. Natolik jsem pospíchala, že až tupá bolest v rameni mě donutila zaznamenat, že jsem nevrazila do obyčejného člověka. Přes všechen ten pach v klubu jsem vanilku skoro nepostřehla.

Snažila jsem se tvářit, že jsem si tohohle druhu nesmrtelných nevšimla a doufala jsem, že unikli pozornosti i Dominica. Bez mrknutí oka jsem vyklouzla do studeného venkovního vzduchu, který mi okamžitě schladil rozpálenou kůži.

„Půjdu první, ty se přidáš, až pokud to půjde do tuhého,“ upozornila jsem Dominica.

„Myslel jsem, že spolupracujeme,“ namítl.

„Viděla jsem ho první, takže asi takhle…,“ nadhodila jsem a nepatrně se na něj usmála. Společně jsme rychlým krokem mířili o pár budov dál, kde se nacházela jedna z temných uliček. Taková, kterou milovali nesmrtelní i lidští násilníci. „Spolupracujeme, ale drž se mých pravidel,“ upozornila jsem ho v okamžiku, kdy jsme se octli na rohu budov a tím jsem ho i zarazila v dalším postupu. Hodlala jsem na našeho milého vlkodlaka uplatnit kouzlo žárlivé přítelkyně. První v pořadí totiž bylo zbavit se jeho lidské společnice.

„Tak tady jsi, ty prasáku!“ vykřikla jsem a namířila prst na jeho hruď. „Cindy mi říkala, že tě tady viděla, ale já myslela, že si ze mě zase dělá prdel. Jak se vůbec opovažuješ?!“

Vlkodlak na mě zíral tak překvapeně, že mi to až udělalo radost. Naopak jeho noční objednávka jídla s sebou od něj odskočila, jako by náhle vzplál. Což nebyl špatný nápad. Bohužel jsem neměla sirky.

„Ty máš přítelkyni?“ vyjekla a dívala se jen něj, mě si nevšímala.

„Přítelkyni?“ zopakovala jsem a vrazila si ruce v bok. „Zlato, on je ženatý.“

Víc jsem říkat nemusela. „Ty hajzle,“ řekla drsně a vrazila mu facku. Pak se otočila a odkráčela, plna opilého rozhořčení. Předpokládala jsem, že do deseti minut bude zpátky v baru a bude hledat chlapa, který nikoho nepodvádí.

Vlkodlak se za ní díval a jeho šokovaný výraz se pomalu měnil ve vzteklý. Trhnul ke mně hlavou a přimhouřil oči. „Právě jsi udělala velkou chybu, holčičko. Na brunetku jsem dneska večer nebyl naladěnej,“ poznamenal a jeho hlasem se prodíralo vrčení. Noc značně pokročila a měsíc jasně svítil nad městem. K jeho proměně nezbývalo už moc.

„Ajaj, máš to ale smůlu,“ usmála jsem se přihlouple a strčila ruce za zády v rádoby roztomilém gestu, které bylo ve skutečnosti vytahováním nožů ze zadní části mého korzetu. Vnímala jsem, jak se vzduch naplňuje jeho pachem, který sílil s jeho blížící se přeměnou. Jeho původně lidské oči se změnily na ty šelmí a vztek z něho dostal zvířecí zařvání.

Vytáhla jsem ruce zpoza zad a zaujala uvolněnou výchozí pozici, připravená vrhnout nože. „Zatančíme si?“ zeptala jsem se ho.

V tu samou chvíli mu zřejmě došlo, co dělám, a v očích měl na chvíli úlek. Ten však hned zase zmizel a vlkodlak se po mně vrhl.

Jeden by si myslel, že predátoři celého světa jednoho dne pochopí, že není dobré útočit na někoho, kdo si nosí do tanečního klubu nože. Jenže: kdyby na to byli dost chytří, docvaklo by jim i to, že žrát lidi není dobrý nápad. Když potřebujete žrát maso, skočte si do steakhousu.

Můj první nůž ho trefil do předloktí v půlce skoku. Druhý nůž se mu zabodl do vnitřního stehna, kousek nad levé koleno, čímž vlkodlak přišel o poslední zbytek setrvačnosti.

Vlkodlaci jsou děsní machři, když si troufají na přiopilé, neozbrojené ženy, co se jdou večer někam pobavit. Jak ale narazí na někoho, kdo ví, co dělá, jsou v koncích. Aspoň takhle to většinou bylo. I tenhle vlkodlak vypadal, že bude stačit ještě jedna dobře mířená rána nožem a bude po něm, ale konečné stádium jeho proměny mu zřejmě dodalo dostatečné množství energie, že se stačil rozpřáhnout a rukou, na které měl už zvířecí drápy, se zabořil do mého boku. Cítila jsem, jak se ty drápy prodírají přes korzet a potom mě zamrazilo, když jsem ucítila tu šílenou bolest.

Ta vzápětí zmizela a spolu s ní i vlkodlak. Dominic mi kryl záda přesně tak, jak jsem ho požádala a tak teď stál nad vlkodlakem a mířil na něj zbraní. Divoký pohled těch zvířecích očí se změnil v ustrašený, ale nebylo mu to nic platné, když vzápětí Dominic stiskl kohoutek a uličkou se nesl tlumený výstřel, který vlkodlaka okamžitě zabil.

Sledovala jsem ho, jak vleče vlkodlaka dál od hlavní ulice a potom se zbavuje jeho těla. Cítila jsem, jak mě pobolívá bok a trochu hůř se mi dýchá. Jednu ruku jsem si tedy přitlačila k boku a rovnou jsem ucítila i krev, která z poraněného místa prýštila, a druhou rukou jsem se opřela o cihlovou zeď. Tohle nebylo moje první zranění z boje, a proto jsem věděla, že to není tak špatné, jak se na první pohled může jevit. I tak jsem ale měla špatný pocit z toho, že jsem to vůbec dopustila. Bylo to, jako by se mi poslední dva týdny vůbec nic nedařilo. A všechno to začalo tím setkáním s upírem, který se na mě dokonce nakrmil.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella jako lovec - 9. kapitola:

 1
1. natt.echelon
08.05.2018 [11:56]

Zajímavá kapitola. Jsem zvědavá jaký důsledek ten upírův útok měl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!