Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella jako lovec - 29. kapitola

Stephenie Meyer


Bella jako lovec - 29. kapitola Bella má průšvih. Většině lovců se nelíbí, že o nich vanilkoví vědí.
Taky to je důvod, proč se naše lovkyně začne znovu vyhýbat Edwardovi. Moc se jí to však nebude dařit a Dominic se tak dozví, že má konkurenci...

Přeji příjemné počtení a užijte si předposlední kapitolu.

29. kapitola

„S Cullenovými jsem se seznámila náhodou a bylo to jenom den po tom mém prvním napadení. Byla jsem zrovna na cestě od Stevea, když se mi udělalo špatně a já zkolabovala. Tehdy jsem se seznámila s Carlislem. Je to doktor ve Zdravotním středisku Virginie Masenové…“

„Proto Tedd tak trval na tom, aby tě dovezli zrovna tam,“ skočil mi do řeči otec a já přikývla.

„Vyšetřil mě, protože se obával, že jsem mohla zkolabovat z něčeho jiného, než jenom z nedostatku cukru, jak jsem se mu snažila namluvit… Při mém odchodu z jeho ordinace jsem narazila na Edwarda. Pro širokou veřejnost je to jeho adoptovaný syn. Každopádně – jak jsem se později dozvěděla, Edward dokáže číst myšlenky všem kolem sebe a právě proto, že mě je číst nedokázal, nějak jsem ho zaujala. Snažila jsem se mu i jeho otci vyhýbat, ale bylo to dost komplikované i na to, jak je Seattle velký. Jenže potom tu byla ta nehoda s vlkodlakem a já jsem se - uznávám, že svou vinnou a tvrdohlavostí - dostala opět do péče Carlislea Cullena. Edward se tehdy o mě taky staral, přestože jsem se ho snažila odradit… Když mě propustili, sledoval mě až domů a zaslechl můj rozhovor s Teddem, Dominicem a paní Mooreovou. No a nakonec mi Tedd poradil, abych využila Edwardových dokonalých smyslů k lovu toho upíra… Tehdy už jsem Edwardovi musela vysvětlit, kdo ve skutečně jsem a přestat si hrát na obyčejnou instruktorku fitness. Edward mi přislíbil pomoc a skutečně se tak stalo. Zachránil mi život, když mě ten upír napadl podruhé. Potom mě taky přestěhoval k sobě domů, abych byla v bezpečí. I tak jsem dál chodila večer na lovy a mluvila s Teddem a Dominicem o vývoji situace. Když jsem se pak Edwarda ptala na to, jestli slyšel Littmannovy myšlenky a on souhlasil, napadlo mě, že by mi mohl i zbytek jeho rodiny pomoci, ale znamenalo to, že jim odhalím, kdo skutečně jsem. A nakonec jsem to tedy udělala.“

S povzdechem jsem dokončila svou zpověď. Když mě táta konfrontoval s tím, že se sjíždí mocní lovci z celého světa, musela jsem mu říct, jak to bylo. Teď už nemělo smysl nic zapírat.

„Takže tě ten mladík sledoval?“ podivoval se Charlie a já opět přikývla.

„Nedokázala jsem se ho zbavit, ať už jsem byla nepříjemná, jak jenom nejvíc jsem to dokázala.“

„Musela jsi ho opravdu zaujmout,“ přitakal Charlie a vypadal velmi zamyšleně.

Mohlo ho snad napadnout to, co napadlo i mě? Uvědomí si můj otec, že se do mě ten vanilkový zamiloval? Od toho pátku před dvěma týdny to bylo vůbec poprvé, co jsem na Edwarda pomyslela jako na vanilkového a nikoliv jako na Edwarda.

„Je v okolí i teď?“ zeptal se o pár chvil později.

„Copak já ho hlídám?“ podivila jsem se tentokrát já. „To Edward si hraje na mého stalkera. Já jsem v tom zcela nevině,“ upozornila jsem ho.

„Já netvrdím, že za to můžeš. Jenom bych rád věděl, jestli nás zrovna poslouchá nebo máme soukromí. S jejich perfektním sluchem to může být občas komplikované,“ podotkl a já musela souhlasit. V tom jejich upířím domě nemohl mít jeden nikdy pocit samoty.

„Je dopoledne, takže by měl být nejspíš ve škole. Cullenovi se snaží dodržovat nějaký ten režim, aby zapadli mezi lidi kolem. To své vegetariánství a hru na lidi berou velmi vážně,“ informovala jsem ho a Charlie přikývl. Hned na to mě poslal do postele, abych si trochu odpočinula. Netušila jsem, co se chystá podniknout poté, co jsem mu řekla naprosto vše o vegetariánské rodině upírů, kteří vědí o lovcích, ale podřídila jsem se. Přeprava z nemocnice mě unavila a navíc byl čas na mé pravidelné léky.

 

Až do večera byl podivný klid. Říkám podivný, protože se za mnou nikdo nestavil a tím nikdo mám na mysli hlavně Tedda a Dominica. A tím do večera myslím to, že mi někdy kolem osmé zapípal mobil. Psal mi Edward. Chtěl vědět, jak se mi daří a neměl odvahu sem přijít osobně, když tu se mnou byl táta, který si ustlal na sedačce v obýváku – tedy prostoru, který jsem tak nazývala.

Neměla jsem náladu mu odpovídat a tak jsem jenom telefon hodila vedle sebe na postel a dál nepřítomně koukala na televizi. Neběželo tam nic, co by mě zajímalo a co by na malý okamžik upoutalo mou pozornost. Stále jsem byla myšlenkami jinde.

Přemýšlela jsem nad tím, jak to půjde dál. Fakt, že se tu neukázal ani Dominic se mi moc nelíbil. Určitě už musel vědět o tom, že jsem prozradila tajemství lovců, a držel si ode mě tedy odstup, dokud mi nebude oznámen můj trest. Vážně jsem nepočítala s tím, že by mi to nějak prošlo.

Telefon mi zapípal znovu.

Tentokrát jsem se ani nenamáhala zjistit, kdo mi píše. Rovnou jsem po tom malém kousku elektroniky hodila jeden z polštářů, které jsem měla nastrkané pod zády, abych mohla v posteli sedět, a nadále jsem ho ignorovala.

 

O dva dny později, kdy jsem se kromě táty a paní Mooreové, která mě chodila pravidelně kontrolovat, neviděla s nikým, mě táta požádal, abych si oblékla něco slušného a připravila se na odjezd. Trochu mě to vylekalo. Netušila jsem, co se může dít a kam to pojedeme. A Charlieho výraz mi toho moc neprozradil. Viděla jsem jenom jeho přepadlý obličej, ve kterém se odráželo asi hlavně zklamání. Měla jsem si prostě dát větší bacha a udržet si Edwarda i jeho rodinu pěkně od těla.

Vyštrachala jsem se z postele, jak nejméně namáhavě to šlo, a v šatníku začala hledat něco slušného. Tátova žádost nebyla nijak specifická, ale dalo se předpokládat, že se máme sejít s ostatními lovci. Alespoň já jsem to předpokládala. Poslední dny jsem vlastně nemyslela na nic jiného. Lezlo mi to na mozek a nevěděla jsem, co si sama se sebou počít. Nesnášela jsem tyhle stavy, kdy nic nemůžu.

K tomu všemu mě Edward nepřestával zásobovat zprávami. Měl o mě starost, ale nechtěl mi komplikovat život.

Pozdě. Už se stalo.

V mobilu jsem měla aspoň deset nepřečtených zpráv a přemýšlela jsem, jak dlouho ho to bude ještě bavit. Doufala jsem, že když neodpovídám, nechá mě na pokoji. I tyhle zprávy mě totiž dost kompromitovaly – ačkoliv jsem netušila, co se v nich píše.

Opatrně jsem na sebe natáhla ty nejlepší džíny, které jsem vlastnila, modré tričko a na nohy jsem si obula botasky, které jsem si před pár týdny koupila. Když jsem si je nazouvala, musela jsem si chtě-nechtě vzpomenout na tu chvíli v nákupním centru, kdy jsem se poznala s několika Edwardovými sourozenci. Byli tak bezprostřední a skutečně se chovali jako lidé… Možná trochu moc dokonalí aspoň co se týče vzhledu, ale přece jenom lidé.

Když jsem konečně byla oblečená a pod nohavicemi a za pasem jsem měla schované nože a dýku – pistole jsem se rozhodla nechat raději doma – jsem vyšla z pokoje. Charlie na mě čekal v kuchyni, kdy se opíral o kuchyňskou linku a upíjel kafe. Jen co mě uviděl, odložil hrnek stranou a s nepatrným úsměvem, který mě měl nejspíš povzbudit, vyrazil ke dveřím. Okamžitě jsem ho tedy následovala.

Bez řečí. Ani jeden jsme neměli co říct.

 

Dojeli jsme do centra k jednomu hotelu. Byla jsem zmatená, ale věřila jsem, že Charlie tuším, kam mě to vede, takže jsem ho následovala přes foajé až k recepci. Zvědavě jsem se rozhlížela kolem. Byl to takový ten obyčejný hotel, nic moc extra ale zároveň ne ten páté cenové kategorie. Řekla bych, že to bylo něco, co obvykle vyhledávají turisté – přijatelná cena za určitou kvalitu.

Charlie prohodil s recepční pár slov a ta následně ukázala na dveře po její pravici. Byla na nich stříbrná cedulka velikostně možná jako čtvrtka papíru a na ní bylo napsáno – Konferenční místnost. To mě překvapilo ještě víc. Ale opět jsem pokračovala za svým otcem, který bez jediného zaváhání zamířil tím směrem a následně i vešel do místnosti.

Ta konferenční místnost byla… No, nemohla jsem říct, že by se mi líbila. Tím, že se nacházela v přízemí, neměla šanci být náležitě prosvětlena přirozeným světlem. Jakkoliv se architekt nebo jenom sám majitel snažil, byla to ponurá místnost, která měla výhled do dvora a odtud na další domy – opět z té špatné strany, která nikoho v první chvíli nezajímá. Důležité je, jak objekt působí z ulice, no ne?

„Vítám tě, Charlie,“ došla k nám okamžitě žena kolem čtyřicítky a podala si s mým tátou ruku. Na mě potom jenom kývla a já se snažila přijít na to, jestli ji odněkud znám. Byla mi povědomá. Ty písčitě blond vlasy a trochu arogantní výraz… Když pak zamířila k pohovce, na které seděl Dominic s jedním starším mužem, bylo mi to jasné. Právě jsem po několika letech viděla paní Priceovou. Byla jediná, kdo nás přišel přivítat.

Rozhlédla jsem se po ostatních. U velkého jednacího stolu bylo několik dalších lidí, kteří se o něčem bavili a naprosto náš příchod ignorovali – aspoň pro tuhle chvíli. Následně jsem si všimla i manželů Mooreových a Tedda, kteří postávali u okna. Tedd na mě kývnul a já mu jeho pozdrav oplatila. Bylo to víc, než co udělal Dominic. Stále seděl vedle svého otce, kterého jsem si jenom matně vybavovala z našeho posledního setkání v New Yorku, když mi bylo jedenáct.

Stála jsem dva kroky od dveří a netušila, co bych měla dělat. Celkem bylo v místnosti hned deset lovců a to jsem mezi ně nepočítala svého tátu, Tedda a nebo Dominica.

Najednou jeden z těch u stolu vzhlédl a všiml si mě i Charlieho.

„Ach, dorazili jste,“ prohodil roztržitě a pokynul nám ke stolu avšak takovým způsobem, aby mi bylo jasné, že já si mám sednout do čela na druhé straně, než je on. Hned na to si po mé pravici i levici sedli Tedd s Dominicem. Ostatní lovci se posadili naproti nám. Celé to probíhalo v klidu a nálada byla vážně ponurá.

„Předpokládám, že jste všichni obeznámeni s tím, proč jsme tady,“ prohodil a mluvil převážně k lovcům po obou stranách stolu. Všichni do jednoho přikývli.

„Bylo prozrazeno naše tajemství a úkolem všech přítomných je zaujmout k tomu jasné stanovisko a rozhodnout o tom, co se bude dít dál,“ dodal, aby upřesnil, co se bude dít.

Samozřejmě jsem to věděla, ale… Pohlédla jsem na Tedda po své pravici a čekala, že mi napoví, proč sedí na téhle straně stolu spolu se mnou. S vyzrazením neměl nic společného. A rovněž Dominic. Tedd však jenom zavrtěl hlavou.

Seděli jsme před roztrpčenou komunitou lovců a jenom čekali, co z nich vypadne. A teď to bylo vůbec poprvé v mém životě, kdy jsem postrádala jakýkoliv kousek jistoty. Dokonce i v okamžiku, kdy jsem Cullenovým říkala o sobě pravdu, jsem se něčeho držet mohla. Teď se můj život měl otřást pěkně v základech.

 

Lovec usazený v čelem se mi představil jako Peter Newmark a odtud tedy plynul jeho přízvuk. Ta britská angličtina si přímo říkala o to, aby ji používali zrovna při podobných případech, jako je výslech nebo dokonce soud. Byla tak uhlazená, okázalá a strohá… Chvílemi mi po zádech přecházel mráz, když jsem ho tak poslouchala, jak mi pokládá jednu otázku za druhou. A já odpovídala.

„Edward mi chtěl jenom pomoct,“ zamumlala jsem nakonec a sklopila pohled ke svým rukám, které jsem měla volně položené v klíně.

„Edward?“ zaslechla jsem zašeptání a tentokrát nepocházelo z úst pana Newmarka, ale někoho, kdo mi byl daleko blíž. Vzhlédla jsem a spatřila Dominica, jak se na mě upřeně dívá. To bylo během dneška asi poprvé, kdy mi věnoval takhle upřený pohled.

„Bylo jednodušší mu říkat jménem, než ho stále nazývat vanilkovým. Navíc… On i jeho rodina jsou vegetariáni a Edward mi byl schopen pomoct tím, že dokáže číst myšlenky. Kdyby nezačal ten druhý upír kout ty svoje plány, tak mi mohl být se svou rodinou skutečně velmi nápomocný.“ Ano, Edward mi převrátil život vzhůru nohama, ale i tak jsem se ho rozhodla bránit. Všimla jsem si však, jak Charlie nepatrně zavrtěl hlavou a pohled paní Priceové se taky zpřísnil. Nikomu se moje odpověď nepozdávala.

„Mýlím se, nebo je pravda, že v době po druhém útoku upíra jste týden pobývala v domě oněch vanilkových?“ pokračoval Newmark ve výslechu.

„Edward mi nabídl azyl. Nechtěla jsem riskovat, že by mě Littmann vyhledal v domě nějakého jiného lovce…“

„Pokud se nemýlím, tak se vám ho podařilo s panem Pricem zabít, slečno Swanová. Proč jste tedy zvolila pobyt u vanilkových, než pomoc svých vlastních lidí?“ podivoval se Newmark.

„Edwardovu pomoc jsem taky nevyhledala. Byl tam ten den, kdy mě Littmann napadl. Zachránil mi život a já se necítila na to, abych všem vysvětlovala, jak to bylo. Proto bylo jednodušší se na pár dní přestěhovat k nim domů,“ namítla jsem.

„Proto jste tedy nějaké vysvětlování nechala na panu Mooreovi,“ přikývl Newmark a pohlédl na Tedda. „Tím se dostáváme k vám… Věděl jste, že došlo k porušení našeho tajemství a přesto jste slečnu Swanovou kryl?“ 

„Můj dědeček se v minulosti setkal s Carlislem Cullenem a znal tedy jeho filozofii. Poté, co jsem zjistil, že se Edward o Bellu zajímá a je komplikované se ho zbavit, napadlo mě, že by nám nakonec mohl být prospěšný v pátrání po tom druhém upírovi. To já jsem Belle poradil, aby to Edwardovi řekla…“

„Tedde, co to děláš?“ zasyčela jsem na svého kamaráda a ignorovala přitom všechny ostatní. Hlavně tedy manžele Mooreovi, kteří se na svého syna dívali s jasnou obavou.

„Říkám pravdu. Byl to můj nápad,“ namítl Tedd a trval si tak na svém. Jako by si vůbec neuvědomoval, že by se měl v tuhle chvíli od toho všeho jakkoliv distancovat. Takhle potrestají i jeho.

„Copak, slečno Swanová? Pan Moore nám lže a gentlemansky se vás tak zastává?“ zeptal se Newmark a v otázce nadzvedl obočí. Tvářil se dost pohrdavě.

„Tedd mi řekl pouze o zlatookých upírech. S tím, co se dělo dál nemá vůbec nic společného. To já jsem Edwardovi řekla, kdo jsou lovci a co dělají. A nakonec jsem to byla já, kdo to řekl i zbytku jeho rodiny.“ Posměšný a pohrdavý tón pana Newmarka mě vyburcoval k ostřejšímu tónu. Rozhodla jsem se posbírat poslední zbytky svých sil a zachránit aspoň ostatní, protože se mi nelíbilo, že by měli pykat za mé chyby.

„Dobrá, slečno Swanová, na tom, jak velmi byl pan Moore zainteresován do případu, si promluvíme později. Teď bych měl pár otázek na pana Price. Pochopil jsem správně, že jste snoubenec slečny Swanové?“

Tentokrát se Newmark obrátil na Dominica a já k němu rovněž obrátila hlavu. Chtěla jsem vidět jeho výraz, když bude odpovídat na jednotlivé otázky. Nečekala jsem však, že Newmark začne něčím podobným.

„Ano, to je pravda,“ souhlasil Dominic aniž by hnul brvou.

„Jak dlouho jste zasnoubeni?“ pokračoval ve výslechu Newmark a já vůbec netušila, co tyhle otázky mají společného s mým obviněním.

„Už to bude přes sedm let, pane,“ odvětil Dominic a já ho dál sledovala. Vůbec nevypadal jako ten vytáhlý kluk, kterého mi v mých jedenácti představili jako mého nastávajícího. Vlastně až do doby před pár týdny jsem ho tehdy viděla všehovšudy dvakrát.

„Je možné, aby slečna Swanová všechno, co do teď podnikla ohledně onoho vanilkového, dělala jenom jako vzdor proti vašemu sňatku? Přece jenom – utekla z New Yorku až do Seattlu…“

Tak odtud vítr vane! Ačkoliv… Nadšení, že jsem pochopila o co Newmarkovi jde, bylo jenom chvilkové. Vůbec se mi nelíbilo, kam tím směřuje. Jako by se snažil Dominicovi i ostatním v místnosti zasadit brouka do hlavy ohledně mé loajality k lovcům. Už bylo dost blbé, že jsem o nás řekla vanilkovým kvůli tomu druhému upírovi, ale teď tady Newmark naznačoval, že jsem se s nimi snad úplně spikla, jenom abych se nemusela následně vdát za Dominica a nejspíš mohla dezertovat od lovců!

„Můj odchod z New Yorku nemá s vanilkovými nic společného!“ ozvala jsem se naštvaně, než stihl Dominic nějak reagovat.

„Slečno Swanová, právě teď mluvím s panem Pricem, buďte tak laskavá a nepřerušujte mě,“ požádal mě Newmark a snažil se znít shovívavě. Nabručeně jsem se opřela do nepohodlné židličky a založila si ruce na hrudi. Už jsem je nesnesla mít jenom tak volně položené. Měla jsem chuť po Newmarkovi něco hodit. Jeho otázky mě rozčilovaly. „Tak, pane Pricei?“

„Když říkáte o Belle něco takového, je jasné, že ji vůbec neznáte. Bella je příkladný lovec, a pokud se nějak zapletla s vanilkovými, bylo to z nutnosti, nikoliv kvůli tomu, aby vzdorovala lovecké tradici.“

Dominic mě bránil!

Jasně, poslední dobou jsme na tom byli hodně dobře. Tedy – ne jako ty skutečně zamilované páry z přeslazených romantických filmů, ale měli jsme se rádi. Stále jsem měla na paměti, jak se mi rozbušilo srdce, když jsem ho spatřila v nemocnici. A právě proto jsem byla ráda, že mě brání i před Newmarkem, přestože se teď musel dozvědět hodně šokojících věcí.

 

Mohla bych popisem toho, jak neoblomný byl Newmark a jak moc šťoural do každé maličkosti ohledně mě, Dominica a Edwarda, strávit třeba celý den, ale dělat to nebudu. Všechno, co je potřeba říct je, že jsem před ostatními lovci vůbec nic nezatajila. Pověděla jsem jim všechno do nejmenšího detailu a myslela jsem si, že to bude mít nějaké polehčující okolnosti, ale to by mi nesměl v tu nejméně vhodnou chvíli zapípat telefon.

Snažila jsem se to pípnutí ignorovat, ale ticho, které se v konferenční místnosti rozhostilo, mi to neumožňovalo.

„Do toho, slečno Swanová, vyřiďte si, co potřebujete,“ pobídl mě Newmark a tak podivně se usmál, že mi bylo jasné, že si je jist svým vítězstvím – ať už vyhrál cokoliv.

Vylovila jsem telefon z kapsy a na displeji mi svítilo Edwardovo jméno. Zamračila jsem se na něj. Právě teď to bylo to nejhorší načasování, jaké mohl mít. A to se jenom zajímal, co se se mnou děje, jelikož nejsem doma. Zmateně jsem přelétla pohledem k hodinám na displeji a všimla si, že už je docela pozdě odpoledne. Edward už měl po škole a opět se musel vypravit na nějakou střechu blízko mého skladiště, aby se mohl ujistit, že jsem v pořádku. Na jednu stranu to bylo vážně hodně milé, že se o mě takhle zajímal, ale na tu druhou – copak jsem ho neignorovala dostatečně dlouho, aby to pochopil?

„Edward?“ zašeptal mým směrem Dominic a já aniž bych nad tím přemýšlela, jsem rovnou kývla.

A když jsem si uvědomila, co jsem udělala, zvedla jsem k Dominicovi vystrašený pohled. On se na mě díval s tak smíšeným výrazem, že jsem si nebyla úplně jistá, jak si ho vyložit, ale to lehké zamračení nebylo zrovna pěkné. Dělalo mu to vrásku uprostřed čela a ostřilo mu to rysy.

„Mám soka?“ zeptal se pak z ničeho nic a já na něj zůstala hledět s očima otevřenýma dokořán.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella jako lovec - 29. kapitola :

 1
2. BabčaS.
10.09.2018 [21:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Alice
13.08.2018 [9:17]

Opět skvělé! Jen doufám, že to dopadne pro všechny dobře. :/ Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!