Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 29. kapitola

05.02.2012 (20:45) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2742×

Každá normální holka je asi šťastná, když je před důležitou večeří či rande připravená o půl hodiny dříve. O mně se ale bohužel všeobecně ví, že asi až tak úplně normální nebudu, takže mě ani nepřekvapilo zjištění, že na sebe už pár minut koukám do zrcadla a… A nic! To je přesně ono, já nedělám nic.

Lehce jsem si prsty projela vlasy, a pak jsem hlavou lehce afektovaně zatřepala. Radši jsem už jen nad svým nesmyslným chováním protočila očima a pomalým krokem se vydala z koupelny. I přesto, že bylo moje tempo až smrtelně pomalé, málem jsem si třikrát vyvrtla kotník. Kdo by řekl, že mě po tom všem nejvíce zradí vlastní boty?!

Co nejopatrněji jsem se posadila na kožené křeslo a do ruky si vzala ovladač. Chvíli jsem si ho nedůvěřivě prohlížela, ale pak mé černovlasé hlavince došlo, že by čučení na televizi asi stejně ničemu nepomohlo. Ba naopak! Vsadím se o cokoliv, že se od Disney channelu až po BBC mluví o mé rodině.

Nervózně jsem začala podupkávat podpatkem a hypnotizovala hodiny. Každá vteřina pro mě byla jako hodina. Tak hrozně moc jsem se těšila a zároveň byla hrozně mimo z budoucího setkání s Edwardem. Je sice fakt, že mi dal velmi jasně najevo svůj nezájem, ale nemohla jsem si pomoct a stále vzpomínala na ten polibek.

„Bello,“ ozvalo se zoufale za dveřmi. Vystrašeně jsem nadskočila a zmateně se rozhlédla po pokoji. Ruku jsem si teatrálně přiložila k srdci a stejně váhavým krokem se vydala ke dveřím – k Edwardovi.

„Edwarde,“ polkla jsem jemně, když jsem otevřela dveře. Na sobě měl modré rifle a světlou košili. Výraz v jeho obličeji byl strnulý a smutný, až mi ho bylo líto. Bello, sakra! To on políbil tebe a to on se s promiň odpojil! A já tu na něj stejně zírám jako na největšího hrdinu světa a ze všech sil se snažím ubránit povzdechu.

„Vypadáš…“ začal a já si stihla všimnout, jak jeho oči skenují mé nepříliš půvabné nohy. „Dobře,“ dodal, když se jeho pohled zase setkal s tím mým.

„Díky,“ odpověděla jsem lehce nabroušeně, protože jeho vypadáš dobře neznělo zrovna moc přesvědčivě.

„Jdeme?“ Vzala jsem kabelku a pokusila jsem se kolem něj provléct.

„Zlobíš se?“ Chytil mě za zápěstí a stáhl tak, že jsem byla zády opřená o futra dveří a mezi mým nosem a jeho bradou byla asi deseticentimetrová mezera.

Párkrát jsem se s nadějí, že se mé srdce zpomalí, nadechla a vydechla. „Ne, proč?“ Dělala jsem blbou a očima kmitala mezi tmavou chodbou a pokojem.

„Já vím, že jsi naštvaná.“ Tak to jsi teda všímavej, Edwarde, fakt, že jo! „Ale vůbec nic nechápeš, já…“

„Ne, nechápu, Edwarde, opravdu ne! Jestli ti ta večeře nějak narušila program, tak to se ti moc omlouvám. Já jen… To nebyl můj nápad. To Charlie,“ snažila jsem se o vyrovnanou řeč, ale nakonec z toho stejně zase vzniklo nesmyslné blekotání a míchání pátého přes deváté.

„Chtěl bych číst tvoje myšlenky.“ Obličej mi ovanul jeho studený dech. Vůbec jsem ale nechápala, co to má společného s tím, co jsem mu to teď povídala.

„Aha,“ poznamenala jsem tiše. „A pustil bys mě už?“ zeptala jsem se po chvíli opatrně, protože on se k ničemu neměl. Jen něco nespokojeně zavrčel, ale své sevření povolil. Z jedné strany jsem asi měla být ráda, ale z té druhé se mi už po vteřině bez jeho doteku stýskalo.

Večeře se měla konat v hotelové restauraci, takže následující trapné ticho nebylo díky své krátké době tak hrozné. Před vchodem mi Edward podržel dveře, a když jsem kolem něj procházela, tak se mě lehce dotknul zápěstím na ruce. Zmateně jsem se po něm ohlédla, ale když jsem spatřila jeho pohled, který už dávno směřoval nějak do útrob restaurace, jen jsem nad svou naivitou zakroutila hlavou.

„Bello,“ uslyšela jsem známý milovaný hlas. Srdce mi poskočilo radostí hned, jak jsem ho zahlédla u kulatého stolu v rohu místnosti.

„Ááá, Pete,“ zaječela jsem a rozběhla se mu do připravené náruče. V té chvíli mě vůbec nezajímalo okolí, dokonce i Edward byl na malilinkatou chviličku vyhoštěn z mého mozku. A to už je co říct! Možná, že nebudu až takový blázen.

„Jsem tak rád, že tě vidím.“ Omotal mi ruce pevně okolo pasu a já mu pro změnu zavrtala hlavu do ramene. Jeho medvědí objetí bylo přesně to, co mi chybělo. On byl asi jediný na světě, kterému jsem mohla plně věřit a cítit se s ním v naprostém bezpečí. Je sice pravda, že jsem takový pocit mívala občas i s Edwardem, ale při vzpomínce na to, že je vlastně upír a kdykoliv se mi může zahryznout do mého krku, jsem se zase vždycky hezky rychle vzpamatovala.

„Já taky,“ zamručela jsem spokojeně a odklonila se od něj. „Vy se asi znáte, že?“ Nervózně jsem se usmála a pohledem zavadila o Edwarda a Charlieho.

„Od vidění,“ ozval se Charlie a trochu nepřirozeně se zavrtěl na židli.

Edward se hlasitě uchechtnul, ale snažil se to zamaskovat do záchvatu kašle. Naprosto nechápavě jsem se po něm ohlédla a nadzvedla obočí. Poprvé v životě jsem si přála, aby mi mohl vidět do hlavy a přečíst si tam, že právě vážně pochybuju o jeho duševním zdraví.

„Neposadíme se?“ vložil se do toho Pete a vysvobodil nás tak z lehce trapné situace. Co nejrychleji jsem se usadila na židli a před obličej si dala jídelní lístek, abych zakryla své rudé tváře. Znovu jsem se začala pokoušet o techniku nádechu a výdechu, ale překvapivě mi to zase moc nepomohlo.

I přesto, že naše večeře začala docela nevinně a v podstatě dobré náladě, bylo jasné, že se během několika minut dostaneme k jádru věci. Chvíli jsme se snažili všechno vyřešit bez emocí, ale stejně se to hned zvrtlo. Myslela jsem, že už mám oči naprosto vyslzené, ale jakmile jsem spatřila jednu malinkatou kapičku, která stekla Petovi po tváři, znovu jsem ve svých očích cítila další nápor slz.

Nejlépe se samozřejmě držel Charlie, ale i na něm bylo vidět, že se s tím ještě nevyrovnal. Mně i Petovi bylo jasné, že se snaží, aby před námi vypadal jako chlap. Dokonce se pokoušel nás seznamovat se situací a s tím, jak to teď všechno vlastně bude… Tedy, spíše Peta, protože já už jsem si všechno vyslechla.

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 29. kapitola: