Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella for eternity 4


Bella for eternity 4Bella jako novorozená se podezřele dobře kontroluje. Ale ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. Pokaždé, když Bella něco udělá - je to špatně. Ani tentokrát se tomu nevyhne. Ale uklidní vás jediné, a to, že pochopí princip jejích schopností. Kdo jí pomůže?

Přijala jsem kapesníček a utřela si rty. Normálně jsem se zvedla a cítila se tak slabě. Postavila jsem se do pozorovacího postoje a sledovala muže před sebou. Obličej mu zahalovala temná šála. Jediné, co bylo vidět pod měsíčním světlem, byla jeho postava, kterou zahalovala černá košile a upnuté džíny. „Jak ses měla?“ ptal se zvědavě sladký hlas. Zvedla jsem oči a hledala ty jeho. Přitahoval mě. Dokonce jako nikdo před tím…

„No… záleží na tom…“ hlesla jsem a snažila se zahlédnout jeho obličej.

„Na čem?“

„Od kdy… Protože si nějak nepamatuju, že se známe,“ zabrebentila jsem rozpačitě. Možná jsem po proměně čekala něco, co mě osvítí – ale nestalo se. Nesnášela jsem, když mé okolí vědělo vše a já byla úplně mimo. Přesně tenhle případ.

„Ty…“ zvedl pravou ruku s ukazováčkem a zase ji schoval. „Nevadí. Půjdeš se mnou?“ Předpažil a nabídl mi svoji dlaň. Váhavě jsem se rozhodovala jestli přijmout. Má dlaň byla pár centimetrů od jeho, ale já si všimla, že mi na rukách něco chybí. Stáhla jsem se. „Děje se něco?“ zeptal se a čekal na moji reakci.

Já jsem zašátrala do kapes a vyndala ty rukavice, co mi dal Jasper. Natáhla si je a vložila svůj život do rukou někoho, koho jsem znala, ale díky přeměně si ho nepamatovala. Donutil mě běžet s ním někam na druhý konec Forks. Po pravé straně jsme míjeli letiště, ale pokračovali jsme dál. Byla tu dlouhá cesta, kde jsme nepotkali nikoho. Nikoho živého. Nikoho, koho bych zabila jen kvůli žízni, jež by zchladila rozpoutané peklo. Střídala jsem nohy a zároveň sledovala ty jeho kroky, které byly čím dál rychlejší. „Počkej!“ křikla jsem a on se zastavil. Konečně jsem si ho mohla prohlédnout zblízka. Havraní vlasy a stejné oči. A jeho rty. Hypnotizovaly mě.

„Nestíháš?“ zavrčel. Podíval se kolem sebe a protestně se posadil na nejbližší kámen. Roztáhl nohy před sebe a sjížděl mě pohledem. Nevadil mi ten pohled, ale něco mi říkalo, že tohle dobře nedopadne.

„Stíhám, ale nechce se mi koukat na tvůj zadek,“ pousmála jsem se a posadila se vedle něj. Byla jsem zvláštně nervózní z jeho přítomnosti. Nebylo to jako u Erica. Tohle bylo jiné. Mezi námi bylo něco, co jsem nedokázala rozluštit. Zvláštní napětí, které by se dalo krájet.

„Nikdy ti to nevadilo…“ uchechtl se a zadíval se na oblohu. Přišlo mu to vtipné, ale mně moc ne. Věděla jsem, jak vypadá. Dokázala jsem si ho představit bez oblečení. Au. Proč musím být tohle stvoření, co by pořád jen šukalo? Jeho dlaň se setkala s tou mojí. A mě nenapadlo nic jiného než zatajit dech, který stejně nepoužívám. „Bells, ani ses nezeptala na mé jméno…“ vyklouzlo mu úst a bylo na něm vidět, že by si radši nafackoval.

„A jak se tedy jmenuješ?“ zapapouškovala jsem. Zadívala jsem se na jeho tvář a snažila se vybavit si ho. Vzpomenout si. Marně. Jeho havraní oči na mne pohlédly a rty se roztáhly do širokého neodolatelného úsměvu.

„Flo,“ oznámil mi suše a já si ho měřila pohledem. Vůbec mi to jméno k němu nějak nešlo, ale mávla jsem nad tím rukou a nechala to být.

„Tak Flo… to je nějaká zkratka?“ ptala jsem se oklikou. Vstala jsem z místa a posadila se na zem, kde bylo víc místa. Všechna ta nervozita ze mne spadla a já se mohla uvolnit. V ten moment mi to přišlo jako skvělý nápad na vypnutí a odreagování.

„Flo… To je přezdívka… Ale pravý význam ti říkat nebudu. Mohla by ses smát,“ prozradil a mrkl na mne. Byl mi sympatický. Dokonce až moc. „Jinak se jmenuju…“ zašeptal a posadil se vedle mne. Váhal, jestli to má vyzradit či nikoliv.

„To jsi sám Drákula nebo co, že to nechceš říct?“ rýpla jsem si.

„To určitě ne, ale…“ špitl, ale než jsem se stačila rozkoukat, jeho rty okupovaly ty moje. Hlas uvnitř mne se začal hádat. Připomínalo mi to dvě malé děti, které se hádají o lízátko. Jeden bojoval za to, abych pokračovala a druhý mi hrál na strunu, jež pramenila z mé moci. Přidala jsem se více jak ochotně, protože v mém nitru jsem cítila sopku, která se připravovala na vulkanický výbuch.

„Co to děláš? Ublížím ti…“ hlesla jsem v polibcích, ale dotyčný, který mi neprozradil ani jméno – to neřešil. Jeho ruce začaly bloudit po celém těle. Polibky, které si bral, mi nedávaly příliš šancí dělat něco jiného než mu všechno začít oplácet. Uvnitř mne se začala probouzet ta bytost, která neřeší nic. Tělesná potřeba se stala prioritou číslo jedna. Vyhoupla jsem s upíří rychlostí na jeho klín a přestala přemýšlet. Prsty jsem zabořila do jeho havraních vlasů. Sevřela kousek vlasů do svých dlaní a přitáhla si ho blíž. Stačil pouhý pohyb ke straně a upír pode mnou vstal a přitiskl mě zády k nejbližšímu stromu. Divoká a nespoutaná. Tak jsem se cítila. Jeho ruce byly vždy o několik kroků přede mnou. Jedním tahem mi sundal zbytek šatů. Tedy ten zbytek, který jsem na sobě nechala. Jeho mě hladily tak, jako nikdo před ním. Tedy co si alespoň pamatuju.

„Přestaň všechno řešit!“ zašeptal mi do ucha a jeho dech, který padal na krk, mě vytáčel doběla. Nohy, které byly obtočené kolem jeho těla, jsem položila na zem a otočila naše pozice. Jeho záda se dotýkala kůry stromu, a já měla tak perfektní výhled na jeho tělo. Použila jsem také upíří sílu a knoflíčky na košili se rozletěly na všechny strany a já měla neskonalý pohled na jeho hruď. Pohledem sledoval každý můj pohyb. Přitiskla jsem své rty na jeho vypracované břicho a líbala ho směrem nahoru. Přivíral oči a v dlaních sevřel první větev, která mu přišla pod ruku. S úsměvem jsem pokračovala vzhůru. Od bříška až po klíční kosti ke krku. Položil dlaně na moji tvář a přitáhl si mne k sobě. Mírně jsem se odsunula a pomalu mu rozepnula knoflíček po knoflíčku na kalhotách, které rázem spadly na zem.

Netrvalo dlouho a jeho síla a odhodlání nás odnesla na nejbližší mech. Položil mě na něj a lehl si na mě. Díval se mi do očí a líbal víčka, která patřila mně. Líbal lícní kosti. Čelo, i mé ruce. Čekal, jestli nedělá něco špatně, ale já byla tak nedočkavá, kdy konečně začne. Chytila jsem ho za zadek a přitáhla si ho k sobě. Slastné zavrčení, které vyšlo z úst obou. Oba rozpálení jako tavené železo. Sklo, které se tvaruje na požadovaný tvar. Bylo mi divné, že dělá skoro všechno, co se mi líbí. Věděl, co dělá. Věděl kam nebo kdy sáhnout. Jenže tohle se mi vykouřilo z hlavy, jakmile se blížil vrchol. Bylo mi to jedno. Ať je to samotný Drákula nebo Satan... šukal famózně. Po několikahodinovém maratónu jsme padli vedle sebe. Ne vyčerpáním, ale slastí, která nás obklopovala celou dobu.

„Teda... musím říct, že to umíš skvěle,“ špitla jsem a zvedla jsem se na loket a dívala se mu do očí. Přitiskl si mě víc k sobě a hladil mi ramena. Přesně tak, jako když jsem byla člověk. Líbilo se mi to. Milovala jsem to, když mě někdo takhle hladil. Při pohledu do jeho očí a na jeho tělo – bych sex mohla praktikovat pořád. „To jsme pořád takoví?“ zeptala jsem se a zkusila nasadit vážnější výraz.

„Jací? Sexuchtiví? Vášniví? Nároční?“ pohlédl mi do očí a pohladil mne po tváři.

Přivřela jsem oči a ucítila jeho rty na mých. Nebránila jsem se. Mohla bych pokračovat. Jenže mně to prostě nedalo a já musela vědět, kdo to je. A v neposlední řadě uhasit žízeň. „Už mi prozradíš, jak se jmenuješ?“ hlesla jsem a začala jezdit ukazováčkem po jeho hrudi. Občas políbila ono místo a čekala, až mi odpoví.

„Opravdu si mě nepamatuješ?“ řekl starostlivým hlasem. Bylo v tom slyšet utrpení. Zklamání. Co když si někdo hraje s mými myšlenkami? Zakroutila jsem hlavou. Překulil mě na záda a já se mu dívala do očí. Objala jsem mu ramena dlaněmi a hladila je. „Bello, nevím, co se stalo... Nevím, proč si mne nepamatuješ...“ špitl a přiblížil se blíž k mému obličeji. „Damon,“ zašeptal mi sladkým hlasem do ucha. V ten moment mi to došlo... Proto ta neskutečná touha po něm. Proto ta neskutečná touha po jeho těle.

Posunula jsem se ke straně a začala se oblékat. Spodní prádlo a to bylo vše, co bylo k použití. Zbytek byl roztrhaný kousek od nás. Damon vstal a podal mi svoji černou košili, která byla skoro celá. Tedy až na ty knoflíčky. Přijala jsem ji a oblékla se do ní. On si oblékl jen džíny s botami.

„Proč jsi mi to neřekl na začátku?“ vypěnila jsem. Čekala jsem, že ten Damon se mnou bude hrát férově, ale spletla jsem se.

„Dala bys mi šanci poznat tě? Dala bys mi druhou šanci na to, abych tě přesvědčil o své náklonnosti k tobě?“

Prohrábla jsem si vlasy a hleděla mu do očí. Bylo mi jedno, čím jsme si prošli nedávno. Co mi provedl nebo neudělal. Ale uvnitř jsem cítila, že mi neudělal takovou špinavost jako Eric. „Nevím,“ pokrčila jsem rameny a navlékla si boty na chodidla.

„Zkus mě poznat... Znovu!“ prosil. Byl sladký. Jeho výraz mě utvrzoval v tom, že šance se dávat mají, ale jen poznat toho, kdo si jí bude vážit. Jedním krokem stanul přede mnou a svíral mne v náručí. Políbil mě naposledy na šíji a mé duhovky ztmavly.

„Pokud se se mnou půjdeš najíst,“ mrkla jsem na něj a vystřelila kupředu. Svíravá bolest, která sužovala moje hrdlo, se stupňovala. Běžela jsem kolem cesty, která vedla k letišti. Míjela jsem tolik stromů, zvířat a všelijakých potvor. Nezjišťovala jsem, jestli je Damon za mnou, ale sem tam praskla nějaká větev, tak jsem usoudila, že je za mnou.

Zastavila jsem se kousek od Lake Sutherland. Právě se zvedal vítr, který mi nahrál do karet. Kousek ode mne byl člověk. Měla jsem hlad a byla jsem rozhodnutá, že se týrání své osobnosti dneska vyhnu.

„Jsi si jistá?“ špitl s veselým úsměvem Damon.

„Jsem,“ odsekla jsem mu a vystartovala po vůni, která mi drásala chuťové pohárky. Když jsem se přiblížila k objektu, čekala jsem na správný okamžik. Byla to světlovlasá dívka. Měla něco kolem pětadvaceti let. Bylo mi to jedno, její krev mi voněla natolik, že mi bylo úplně u zadku, co se stane. Nechtěla jsem se už týrat se zvířecí krví. Stejně ji v sobě neudržím ani pár minut. Holt se nějak živit musím. Když jsem byla stvořená v tohle monstrum – budu se tak chovat! Seskočila jsem ze stromu a zadívala se rovnou do očí. Nevěděla, jestli má křičet nebo utíkat. Uvnitř cítila, že by jí to bylo k ničemu. Tak stála a ani se nehnula z místa. „Slibuji, že tě to nebude bolet!“ zabrebentila jsem si spíš pro sebe a přisála se jí na krk. Na tepnu, která byla nejsilnější v těle. Dávala nejvíc tekutiny okamžitě do hrdla. Dívka padala do mdlob a já pohlédla na Damona. „Dáš si? Musíš být vyhládlý...“

V ten moment jsem si ale všimla, že Dam nevypadá zrovna dvakrát nejlíp. Něco se stalo a ten, kdo za to může, jsem já. Padl k zemi, ale já byla rychlejší a zachytila ho v pravý čas. Sice by se mu nic nestalo, ale určitě by mu to nepřidalo. „Damone, já ti to ale říkala...“ křičela jsem na něj. Hladila ho po tvář a vlasech a snažila se ovládat to, co má být jako dar. Momentálně jsem to brala jako prokletí, které mi bude sužovat život. Čas ubíhal jako voda a já stále neměla tušení jak to zvrátit. Jak mu vrátit jeho moc. Zavřela jsem oči a snažila si představit chvíli, kdy jsem mu ji sebrala. Bylo to v moment, kdy mi sundal rukavice z rukou a hladil mě po hřbetu dlaní. Představila jsem si, že je má síla viditelná pro oči a snažila se ji vrátit zpátky tam, kam patří. „No tak...“ šeptala jsem. Mé myšlenky se začaly soustředit opravdu na jednu a tu samou věc. Na vrácení síly pro upíra, který zvládl něco, co by někdo nezvládl za tisíc let.

„Bello?“ špitl Damon s lepší barvou, než měl před chvilkou. „Takže můj experiment fungoval?“ prohlásil.

„Experiment?“ vykulila jsem oči.

„Ano. Opravdu si myslíš, že by se tě někdo jiný dotkl, když máš takový dar? Mimochodem, vím o tom jen já a Cullenovi,“ zašeptal neslyšně do mých vlasů. Zvedl se a dívala se mi do očí. „Carlisle si myslel, že se to musíš naučit sama! To ona musí poslouchat tebe a ne ty ji! Ale to, co se stalo mezi námi – doufám, nic nezmění. Chci druhou šanci... Chci, přeju si, abys mě poznala. Znova!“ pronesl svůj monolog a pak se postavil jakoby nic. Podal mi dlaň a já ji přijala. „Myslím, že bychom měli pořídit nějaké oblečení,“ pronesl a sjel mě pohledem. Zahrabal tělo slečny a bez jakýchkoliv výčitek se otočil na mě. „Takhle domů nemůžeš!“ Stiskl mi ruku a rozeběhl se směr Forks. Následovala jsem ho. Minuty utíkaly a naše kroky se zastavily.

„Proč zastavuješ?“ vyhrkla jsem, když se mé tělo zabořilo do toho jeho.

„Psss,“ zasyčel. Ozvala se ohlušující rána a z lesa se vyřítil...


Jak jste spokojeni s kapitolou? Přejete si pokračování? Na oplátku prosím o komentáře, protože ty mě ženou kupředu a baví mě to psát...

 

Pokud jste spokojeni... Prosím komentík. S přáním hezkého dne, Torenc... :)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella for eternity 4:

 1
9. Jana S
05.12.2014 [12:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.02.2013 [19:32]

SabiennaJsem spokojená s kapitolou Emoticon Emoticon Když tam byl Damon, tak nejvíc Emoticon Emoticon Jsem tak moc ráda, že mu dala druhou šanci Emoticon Co si pamatuju, tak on předtím neudělal vůbec nic špatného, aby mu ji Bella nedala Emoticon Vlastně, to ona ho nechala... a předtím ho spíš využívala Emoticon
Fakt jsem si tuhle kapitolu moc užila Emoticon Doufám, že takových bude víc Emoticon Emoticon Zbylé kapitolky si nechám až zas na dýl, a doufám, že brzo přibude další, ta sedmá, ať jich je co nejvíc Emoticon
Fakt super!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. ann
28.11.2012 [15:40]

super díl, honem další Emoticon

27.11.2012 [22:48]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon

27.11.2012 [21:41]

mmonikNooo co na to říct... nechci, aby ho bella poznala! Já chci totiž Erica!! A to navždy!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak, krásná kapitola!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.11.2012 [21:04]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.11.2012 [20:01]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
27.11.2012 [19:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.11.2012 [18:56]

enchantressJako vždy úžasné - jak jinak...
Nedokážeš si představit, jakou radost jsi mi udělala, když se tam objevilo to zlatíčko... Emoticon
Prý Flo... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon tím jsi mě dostala, protože se to k němu absolutně nehodí a to prokoukla i Bella...
Ale teď ke kapitolce...
Nevím, jak to děláš, protože každá kapitola této povídky je luxusní a čím dál víc úžasnější - i když to už ani nejde, prootže skvěle píšeš a ten děj... Kéž bych aspon z poloviny psala tak dobře jako ty, protože to bych se měla vážně dobře. ;)
A já udělám cokoliv - klidně i vyloupím banku, abys to dala do knížní podoby. Navíc jsem ti všechny ty způsoby řekla a věř, že jeden z nich by klapnul, protože já dokážu být pěkně otravná. Emoticon Jen se zeptaj pár mých známích a ti ti to potvrdí... :D
No už zase melu bláboly - to je děs se mnou... :D
Takže...
Milá Torenc,
vím, že máš spoustu práce, ale usedni v klídku ke klávesnici a vyťukej další kapitolku, protože jsem natěšená jako malé dítě na Vánoce, což mi připomíná, že za měsíc je už po nic... :D
Já se teď půjdu věnovat studiu a pár dní - nejraději hodin - počkám do další kapitoly, protože mě to začíná bavit čím dál víc...
A závěrem komentu taky trochu - taky trochu smajlíků... :D

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!