Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella for eternity 2

18.11.2012 (11:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1795×

Cítila jsem vražedný pohled na svých zádech. Rose věděla, že dělá všechno proto, aby ji Emmett miloval. Ale taky všechno proto, aby ji ostatní nenáviděli. Přeháněla svoji slabost. Slabost v to, že si neudrží chlapa. Přitom to byla ta nejkrásnější upírka, kterou jsem kdy viděla.

Proto jsem se rozhodla, že resetuji svoji osobnost a začnu úplně znovu. Vše, co se stalo dneska, zůstane v minulosti a nechci se k tomu už nikdy vracet.

„Bello,“ špitl hlas za mnou. Pomalu jsem zastavila a otočila se. Proti mně stál Emmett ve své kráse. Jeho svalnaté tělo ve mně vyvolávalo takovou rozkoš, že kdybych mohla... Otřesu se zimou, která mi běhala po zádech. Postavila jsem se proti němu a čekala, co z něj vypadne. „Myslím, že by ti měl někdo ukázat pokoj,“ hlesl nesměle. Tohle k němu moc nešlo. Takové chování jsem u něj nepoznávala. Vždycky byl vtipný. Cílevědomý a sebejistý.

„Neměl bys ukazovat pokoj Rosalii?“ zabrebentila jsem nechápavě. Vůbec mi nedocházelo, proč je tu on. Proč se pokouší poštvat Rosalii proti sobě. I když na druhou stranu, asi mi to došlo. Začne se snažit a přestane blbnout.

Dole v kuchyni jsem uslyšela podivný šramot, který doprovázelo hlasité rozbití skleničky o podlahu. Ušklíbla jsem se a přistoupila na jeho hru. „Tak jo...“ Emmett mne předešel a já ho následovala jako pejsek svého páníčka. Brunet došel ke schodišti a začal stoupat po schodech. Sledovala jsem každý jeho pohyb. Každičký sval, který se mu napnul, ve mně vyvolával něco nepopsatelného. Dráždivého. Měla jsem takovou chuť ho za něj chytit. Tohle prostě patří k novorozenosti. Všechno zvýšené a zesílené. Stěží jsem vnímala okolí kolem sebe. Jediné, čeho jsem si všimla, byla skleněná kouřová váza a v ní překrásné květiny, jež vyplňovaly kout prvního patra. Celým domem proplouval sladký vánek zvenku. Procházeli jsme kolem tmavě vyhlížejících dveří a mě nenapadlo nic jiného než zastavit. „Emme?“ dožadovala jsem se pozornosti. On se otočil a poslouchal. „Co je tady?“ vyptávala jsem se zvědavě a ukázala na tmavé vyřezávané dveře. On se pousmál a vložil si ruce do kapes.

„Tohle je pokoj Edwarda... Tvůj je támhleten,“ prozradil a očima ukázal směre pokoje. Byla to škoda, protože takové dveře se mi líbily. Jenže jsem si nevšimla, že všechny dveře byly stejné. „Jsme tu,“ pronesl a ukázal na stejné dveře, jako byly ty Edwardovy.

„Můžu?“ sáhla jsem na kliku a přemýšlela, jestli je otevřít. Nakonec jsem stiskla kliku a otevřela dveře. Obraz přede mnou se otevřel a já uviděla naprosto perfektní pokoj. Celý pokoj byl prosklený kromě pár stěn, kde byly pověšené obrazy a velká televize. Vše to hrálo tmavým a světlým dřevem. Vypadalo to úchvatně. Vešla jsem dovnitř, abych si to prohlídla zblízka. Prstem jsem přejížděla po nábytku a všímala si maličkostí. Najednou klaply dveře. Neotočila jsem se, nezajímalo mě to. Pokračovala jsem v prohlížení pokoje. Ukazováček přejížděl po nalakovaném a voňavém nábytku, který byl úplně nový.

„Odsud nemusíš utíkat!“ hlesl mi do ucha. Rty se mi povytáhly do pomyslného úsměvu a já se nakonec otočila. Stála jsem tváří v tvář upírovi, který chtěl udělat něco, co se mi moc nelíbilo. Tedy možná by se mi to líbilo, kdyby dole v přízemí nestepovala ta jeho blonďatá... „Tenhle pokoj je jen tvůj. Esmé ho navrhla pro tebe.“ Vytáhl si z kapsy obě ruce a snažil se je obmotat kolem mého těla. Nechala jsem se, protože nic jiného zatím nedělal. Postavila jsem se tak, abych mu viděla do očí a pokoušela jsem se přijít na to, co má za lubem.

„Zatím se nikam nechystám, ale takhle nevím...“ Sklopila jsem hlavu a ukázala na jeho ruce, které svíraly mé boky. Na tváři se mu rozlil úsměv a přitiskl se na mne víc. V ten moment mnou projelo elektrické napětí a já měla chuť hodit ho na postel, která stála na druhé straně pokoje. Emmett se nakláněl k mým rtům a já se ani nehnula. Čekala jsem, kdy couvne, ale nějak se nic nekonalo. Přibližoval se a mně se tahle situace vymykala kontrole.

„Emmette?“ hlesla jsem pár milimetrů od jeho rtů. Chtěla jsem ho políbit, ale nechtěla jsem nabourat jejich vztah. Už takhle jsme se nesnášely. Podíval se mi do očí a do pokoje vtrhla Rose. Z očí jí šlehaly plameny a ruce měla zaťaté v pěst. Jak jí mám vysvětlit, že je Emmett... „Kurva!“ prskla jsem.

Blondýnka se na mne bez jakéhokoliv varování vrhla. Jenže neměla sílu, aby mi něco udělala. Uhnula jsem jí jedním úhybem a chytila ji za krk. Otočila se s ní a praštila s jejím tělem o zem. Křuplo v něm. „Kurva... ta podlaha je rozbitá!“ zařvala jsem. Vůbec mi nedocházelo, co se stalo. Byl to takový rychlý sled událostí, že to nepobíral ani můj upíří mozek. Mírně sice docházelo, ale neměla jsem sebemenší tušení, jak z toho ven. „Emmette, já tě zabiju! “ křičela jsem v duchu. Začala jsem zrychleně dýchat, aniž bych to potřebovala a těkala očima kolem sebe. Každý v naší blízkosti nás sledoval. A každý věděl, že proti mně nemaj šanci.

„Já jí nemůžu zlomit ani ruku,“ pískala Rosalie a pokoušela se o nepatrný pohyb. Její pohled byl tak prázdný. Šokovaný. Sama těkala po upírech, co kolem nás stáli. Své sevření jsem povolila a posadila se vedle ní. Nechtěla jsem jí nic udělat, protože i ona patřila mezi ty, co mi pomáhali s proměnou. Lezlo mi to tu na nervy, a to jsem tu byla pár hodin. Vlastně... dvě hodiny.

„Bello, cos jí udělala?“ křičel na mě Emmett a odhodil mě ke straně. Letěla jsem pár metrů a skončila na zdi u východu na balkon. Zůstala jsem tam, kam mne jeho úder poslal. Zadívala jsem se do podlahy, co se přede mnou tříštila na víc kousíčků, než bylo obvyklé. Připadala jsem si v šoku. Může upír dostat šok?

„Bello?“ ptal se mužský hlas. Hlas tak jemný a zvonivý, že by zmátl i mne. Nepatrně jsem zvedla hlavu a pokoušela jsem se naslouchat, jenže v hlavě mi kolovalo tolik myšlenek a témat, jak jsem mohla Rose sebrat její upíří sílu. Šla mi z toho hlava kolem.

„Jaspere, co jsem to udělala? Jak jsem to udělala?“ ptala jsem se snad na milion otázek, na které jsem chtěla, musela znát odpověď. O žádném daru v mém těle novorozené jsme neměli ani tušení. Nikdo nic nezpozoroval. Ani Carlisle, a to už je co říct. To by byla kapitola sama o sobě. Jeho domněnky. Úvahy. Rozbory. Každopádně jsem byla rozhodnutá, že zjistím, co se to se mnou děje.

„Podle toho, co jsi udělala... Jak jsi to udělala, si myslím, že máš jedinečný dar. Dar, který je jediný na světě. Dar, o kterém kolují pověsti.“

„Pověsti?“ Zvedla jsem hlavu výš a dívala se mu tak do očí. Začala jsem se sbírat ze země a začala uvažovat opravdu jako upír. „Proč jsem se zhroutila? Proč se chovám jako člověk, když jím už nejsem!“

„Ano, jsi upír, ale je ti pár hodin a ty se musíš naučit, jak se ovládat. Naučit se jak se stát pravým upírem. Naučit se pravidla, která ti zachrání život před zlobou Volterry a jejími tresty. A tvá moc? Když jsem byl v rukách Marii a pomáhal ji s novorozenými – dostala se mi do ruky taková mladá upírka, která byla úplný opak tebe. Pamatuji si, když mi vyprávěla o svém lidském životě. Moc si ho sice nepamatovala, ale měla záchytný bod, který ovlivnil její moc. Milovala sex. Milovala muže. Milovala to, když mohla využívat a různě manipulovat s muži ve svůj prospěch. A ona dostala dar, který bral sílu upírům pouhým dotekem.“

„A jak s tím souvisím já?“ ptala jsem se sice nechápavě, ale vstřebávala jsem každičký jeho výdech a každé vypuštěné slovo, co mi mohlo pomoci najít odpověď.

„Tvá moc? Tys měla sice jednoho a to dlouhodobého přítele a snoubence... ale dostala ses do labyrintu, který ti zamotal hlavu. Poznala jsi náš život příliš snadno. A vžila ses do něj také rychle. A to zapříčinilo to, že jsi poznala Demetriho a pak Damona, který tě přitahoval natolik, že...“ Damon? Kruci, kdo je to? Má paměť vynechala.

„Že...?“ ptala jsem se nechápavě.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella for eternity 2: