Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella and... Jacob? - úvod + 1. díl

17.07.2010 (16:00) • NikitRose • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4816×

Úvod

Ach jo, nedokážu uvěřit, že jsem to opravdu udělala. Já jsem se snad zbláznila. No co, dělám to pro svoji matku. Táta říkal, že jí pošle peníze na vyléčení jen tehdy, když se já přestěhuji k němu. A tak jsem se rozhodla, že pro svoji matku a její uzdravení udělám cokoliv, třeba se i přestěhuji do toho mě odporného, mraky zahaleného městečka Forks ve státě Washington. Och, já jsem ale nezdvořák, měla jsem spíš začít takhle. Jmenuji se Isabella Marie Swanová a je mi 17 let. Bydlím, teda bydlela jsem se svou mámou ve Pheonexu. Nebyly jsme bohaté, byly jsme rády, že máme na střechu nad hlavou a na nějaké to jídlo a pak ještě mamce zjistili tu nemoc. Nemoc, kvůli které se musím stěhovat za tátou. Když ho máma poprosila o peníze na své vyléčení tak se jí prve vysmál, ale pak navrhl kompromis. Když se k němu přestěhuji, tak mámě ty peníze dá. Ne, že by můj táta byl nějak extra bohatý. Je jenom obyčejný policejní náčelník, ale na uzdravení mé mámy peníze má. Táta není zlý, jenom mámu zrovna nemusí, protože ho před lety strašlivě zklamala a pak se mnou, jako roční dítětem, utekla. No jsem zvědavá jak mi to s tátou půjde…

1. kapitola - Dárek na uvítanou

Tak a je to tady. Proč jsem tak nervózní? Vždyť za tátou jsem jako malá jezdila každé prázdniny, tak proč teď jsem nervózní tak jako kdyby se dělo něco extra významného? To přejde, buď v klidu. To jsem si říkala chvíli před přistáním pořád dokola. Když letadlo konečně přistálo a já se jako jedna z posledních pasažéru konečně odhodlala vstát, tak už to bylo mnohem lepší. Vešla jsem do letištní haly a viděla tátu. Ten pohled ve mně vzbudil pocit štěstí a radosti z toho, že ho vidím a tak jsem se najednou rozběhla jako malé dítě směrem k němu a skočila mu do náruče. Myslím, že ani jeden jsme to gesto nečekali, protože jakmile jsem se ocitla v jeho náručí tak jsme oba dva ztuhli.

„Ahoj holčičko, chyběla si mi,” prolomil ticho táta.

„Ahoj tati, taky si mi chyběl.” Pak jsme oba dva vyšli z letištní haly a směřovali směrem k policejnímu autu. Ano, jedna z mých povinností tady bude abych si našla dobře placenou brigádu, abych si vydělala na nové auto. Vážně nehodlám jezdit všude v policejním autě.

Celou cestu k Charliemu domu jsme ani jeden nepromluvili a oběma to vyhovovalo, totiž ani jeden jsme si zrovna nepotrpěli na nějaké dlouhé a nekončící rozhovory.

Doma mě čekalo pořádné překvapení. Můj pokoj nebyl vůbec vybavený, nebylo tam vůbec nic. Podívala jsem se na tátu a ten se mohl smíchy udusit. Nadzvedla jsem jedno obočí v gestu, aby mi prozradil proč to tak je, ale dřív než stačil cokoliv říct před domem zatroubilo auto a taťka mi gestem naznačil, ať jdu za ním. Vyšli jsme před dům a tam stál nádherný, vysoký, snědý, krátkovlasý kluk a vedle něj starší pán na vozíčku. Na tom klukovi jsem mohla oči nechat a on na mě zřejmě taky. Dívali jsme se na sebe snad 5 minut, dokud nás nevyrušilo nervózní zakašlání a něčí smích.

„Bello, tohle je můj nejlepší přítel Billy Black a jeho syn Jacob,” řekl ještě s náznakem smíchu.

„Těší mě,” podala jsem si ruku s Billy a následně i s Jakem.

Měl tak hezky měkkou, hebkou a teplou ruku. Chvíli mi trvalo než jsem se zase vzpamatovala a myslím, že si toho všiml jak Charlie, tak i Billy a začali se zase smát.

„Tak vyjedeme už?” zeptal se Billy.

Podívala jsem se nechápavě na Charlieho, ale ten jen naznačil, ať si sednu do Billyho auta. Tak jak nařídil tak jsem udělala. Jeli jsme přibližně čtvrt hodinky, než jsme zastavili před malým dvoupatrovým baráčkem.

„Kde to jsme?” zeptala jsem se.

„V La push” odpověděl nádherným hlasem Jake.

Vyšli jsme z auta a Charlie slavnostně pronesl: „Tak, myslel jsem že už budeš dostatečně velká a rozumná, a tak jsem se rozhodl, že ti pořídím vlastní dům a vlastní auto, které je v garáži.”

Chvíli jsem na něj překvapeně zírala, ale pak jsem se mu vrhla kolem krku a řvala: „Děkuji! Děkuji!” Byla jsem tak nadšená, že se to snad ani nedalo popsat.

„Ale má to jednu podmínku,” podíval se na mě vážně Charlie. „Minimálně dvakrát za týden se mi přijedeš ukázat, každý večer mi budeš volat a najdeš si nějakou brigádu.”

„Samozřejmě, všechno to dodržím,”  řekla jsem nadšeně.

„A ještě něco, kdyby se dělo něco závažného nebo kdyby si něco nutně potřebovala tak vždycky můžeš skočit k Billymu, který má dům přesně támhle,” ukázal prsten přímo na dům, který byl kousek od mého nového domečku.

„Tak a teď se běž zabydlet a kdyby něco volej,”  řekl ještě nakonec Charlie.

„Pa holčičko,” rozloučil se.

„Ahoj tati.”  Ještě naposled jsem mu skočila kolem krku a vlepila mu pořádnou pusu na rozloučenou…

Autor: NikitRose, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella and... Jacob? - úvod + 1. díl: