Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beast - 9. kapitola

07.08.2013 (20:15) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1698×

9. kapitola

Bella

„Asi to tričko budeš chtít vrátit, až půjdeme přes město, co?“ ploužila jsem se vedle Tommyho a snažila jsem se ho přidržovat jen tu a tam, když mě opouštěla rovnováha.

Což bylo nepříjemně často, nohy jsem měla jako ze želé s váhou betonu.

„V pohodě, mě nevadí chodit bez trička a ty ještě chladit potřebuješ,“ odvětil a bleskurychle po mě chňapl, když se mi opět zvrtl kotník.

„Jo, mít tvoji postavu, taky by mi nevadilo chodit bez trička,“ poukázala jsem trochu závistivě.

„Noo, já být holka, tak bych se trochu zdráhal chodit bez trička s jakoukoliv postavou,“ rozesmál se Tommy.

Chvála bohu, že jsem byla tak rudá z námahy, alespoň nebylo vidět, jak se červenám.

„Úplně takhle jsem to nemyslela,“ opravila jsem se.

„Já vím, a neboj, zapracujeme i na tvých svalech, jen co tě nejdřív dostaneme do nějaké formy. Pokud se ti nepodaří se dřív odstřelit,“ chlácholil mě.

„A nešla by upravit na holku ta forma, ze které odlévali tebe?“ vymýšlela jsem jednoduší alternativy.

Tomyho mé nápady samozřejmě pobavily. Vypadalo to, že na člověka, který svou minulost pokládá za tolik ošklivou, že o ní nechce mluvit, se směje podivuhodně rád.

„Všichni jsme odliti ze stejné formy. Záleží jen na tobě, jakým ohněm jsi ochotná projít, abys vychytala detaily,“ využil mé metafory.

„Ty sis vybral oheň pekelný,“ povytáhla jsem obočí.

Jeden z mála svalů, který mě nebolel.

„Skoro, ale já to miluju a neskutečně mě to baví. Navíc si na oheň postupně zvykneš, takže ti zničující nepřipadá ani z daleka,“ pokrčil rameny.

„Už se tiším, až nevyhořím po sto metrech,“ posteskla jsem si.

„Bylo to víc jak sto metrů,“ uklidňoval mě.

„Rozhodně ne o moc,“ odfrkla jsem.

„Swanová, jsi v pořádku?“ zazněla starostlivě otázka.

„Jo Tommy, už skoro jo,“ přikývla jsem.

„Tommy? Jaký Tommy?“ vtrhl mě dotčený hlas ze vzpomínek na včerejšek.

Byla jsem samozřejmě v učebně biologie a starostlivý hlas nepatřil Tommymu, jak jsem si v zamyšlení myslela, nýbrž tomu neurvalému troubovi, se kterým jsem byla nucena sdílet lavici.

„Nikdo a je mi dobře,“ odbyla jsem ho.

„No dobře rozhodně nevypadáš, spíš naprosto vyčerpaně,“ nedal Cullen pokoj.

Pravda, připadala jsem si jako po boji s ledním medvědem, ale konverzovat s tím trotlem jsem neměla na dnešním seznamu dobročinných činností.

„A co je ti vůbec do toho? Dej mi pokoj,“ požádala jsem.

„Já jenom, že kdybys odpadla během hodiny, ať vím, proti čemu poskytovat první pomoc,“ zvedl ruce v obraném gestu.

„Od tebe ani poslední pomoc. Kdybych odpadla, odejdi na opačný konec školy a tam počkej, dokud nepřijdu k sobě,“ instruovala jsem ho.

„Co proti mně vůbec máš?“ vyzvídal dotčeně.

„Zatím nic, ale už brzy dostanu zbraň,“ ubezpečila jsem ho.

„Třesou se ti ruce,“ poukázal.

Pravda, kdybych měla odpoledne střelbu, Erica by ze mě šlehlo.

„Absťák,“ osopila jsem se.

„Nevypadáš, že bys na něčem jela. Spíš, že bys potřebovala hodně dlouhý relax,“ pozoroval mě zkoumavě.

„Cullene, proč si nenajdeš jinou mouchu, které bys trhal křídla a mě nedáš pokoj?“ pokoušela jsem se ho neúspěšně zbavit.

„Připadá ti, že tě terorizuji?“ vyvalil šokovaně oči.

Vlastně ne, připustila jsem si v duchu, ale po té, co se minule choval jako povýšený blb jsem neměla chuť s ním ani mluvit. Ale jelikož mě nenapadla žádná jedovatá odpověď, mlčela jsem.

„Možná jsme vykročili špatnou nohou. Dovol mi nový start. Ahoj, já jsem Edward Cullen,“ podával mi ruku.

„Isabella Swanová,“ stiskla jsem ji opatrně.

„Ale dáváš přednost oslovení Bella, že?“ ujišťoval se.

Celá tahle přátelská změna mi připadala přirozená asi jako odpolední čaj s Kloboučníkem, takže jsem jen podezřívavě přimhouřila oči a čekala co z něj vypadne.

Hluboce si povzdechl.

„Dobře, tak rovnou k věci. Pojď se mnou v sobotu ven, uvidíš, že nejsem tak hrozný, jak si myslíš.“

Ale sebevědomí mu nechybí.

„Proč?“ nechápala jsem.

„Abych tě přesvědčil, že nejsem tak beznadějný idiot, jak myslíš,“ zopakoval, jako pomalu chápajícímu prvňáčkovi.

„Ale proč o tom chceš přesvědčovat mě? Každá jiná holka na škole by za takovou příležitost vraždila,“ ušklíbla jsem se.

„Jiná holka na škole mě nezajímá,“ zavrtěl odmítavě hlavou.

„A proč tě zajímám já?“

„Netuším,“ přiznal, „takže v sobotu?“

Sakra, jediný den, na který nemám pevné alibi.

„Ne,“ odmítla jsem prostě.

„Proč ne?“ nechápal.

„Protože prostě nechci,“ pokrčila jsem rameny, sebrala jsem věci z lavice a vypochodovala ze třídy tak rázně, jak mi unavené tělo dovolovalo.

Po pár krocích se ke mně přidal další Cullen, tentokrát ta černovlasá kříženka víly a skřítka.

„Měla bys dát bráchovi šanci, není zase tak strašný, když ho poznáš líp,“ orodovala za něj.

„Tvůj bratr je mi upřímně ukradený,“ přiznala jsem jí.

„Kdybys ho poznala líp … ,“ začala.

Rychle jsem jí skočila do řeči.

„Dobře, jinak. Připadá mi jako arogantní kretén a nechci s ním mít nic společného, kapiš?“ položila jsem důraz na poslední slovo.

„Dobře, tak dej šanci alespoň mě. Pojď se mnou v sobotu na kafe a nákupy,“ zaškemrala.

Co to má jako být? Rodinná úchylka „Adoptujte nováčka“?

„Nenakupuju ráda,“ oznámila jsem striktně.

„Dobře, tak kafe a zákusek,“ přikývla.

„Ale jestli se tam „náhodou“ objeví tvůj bratr, ubodám tě dezertní vidličkou,“ varovala jsem ji.

Zasmála se vysokým zvonivým smíchem.

„Platí, vyzvednu tě v sobotu ve tři,“ zamávala při odchodu.

A já přemýšlela, jak moc dobrý nápad to byl.

Tato kapitola je speciálně pro Marcelku. Díky

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beast - 9. kapitola: