Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beast - 11. kapitola

07.01.2014 (19:15) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2014×

11. kapitola

Bella

Vedle stolu samozřejmě nestál nikdo jiný než Edward.

Nejspíš jsem měla předpokládat, že mě Alice prodá, je to konec konců její bratr, byť nevlastní.

„Nemůžeš si přisednout Cullene, boxy jsou tu malé, akorát pro dva,“ usmála jsem se.

„To je pravda, tři bychom se sem nevešli, ale já mám ještě nějaké zařizování, takže můžeš zaujmout moje místo,“ zašveholila Alice.

Měla jsem chuť jí vykopat všechny zuby, jenom musím z Tommyho vytáhnout, jak na to.

„Teď večer?“ zajímala jsem se.

„Jistě, úplně jsem zapomněla, že jsem domluvená s Jasperem. Mějte se děti,“ usmála se a svým skotačivým během vyrazila ze dveří.

„Zabiju tě!“ zařvala jsem za ní a s nelibostí sledovala, jak se Edward souká do boxu.

Najednou už mi nepřipadaly příjemně malé, ale nějaký ten centimetr navíc bych uvítala.

„Proč sedíte zrovna tady?“ zajímal se.

„Protože v Café d´Snob byl volný jen jeden stůl, kde hrozně táhlo,“ zamávala jsem afektovaně rukou.

Edward se rozesmál: „Jo, Alicino auto tak na lidi působí. Radil jsem jí, ať si vybere alespoň střízlivější barvu, když už musí mít tak předražené auto.“

„Zatím co Volvo je klasickým autem dělnické třídy, co?“ ušklíbla jsem se.

„Tobě vadí náš výběr aut?“ podivil se.

„Ne, ty mi vadíš celý,“ přiznala jsem.

„Proč?“ dožadoval se odpovědi.

„Protože mi z nejasného důvodu nechceš dát pokoj, protože si myslíš, že před tebou poklekne svět a protože se mnou mluvíš jako s blbcem. A hlavně proto, že mi tvá přítomnost prostě není příjemná,“vypočítávala jsem mu na prstech.

„Důvod je jasný, chci tě,“ zazubil se něčím, co zřejmě považoval za svůj nejsvůdnější úsměv.

„Řekni mi proč? Holky se za tebou táhnou jako ocas za kometou, a na mně není nic výjimečného. Tak proč zrovna já?“ nechápala jsem.

„Nevím,“ pokrčil rameny, „možná už jen pro to, že mě nechceš.“

„No tak to je úžasný důvod, ale asi si na něm budu trvat.“

Sebrala jsem mikinu z lavice a vydala se rychlým krokem ke dveřím. Tomu říkám vrchol ironie, ještě odpoledne jsem fňukala, že se po mě žádný kluk ani neotočí a vidíte, den ještě neskončil a chtěl mě nejžádanější kluk na škole. Paradoxně zrovna v jeho přítomnosti mám chuť se umět teleportovat na opačnou stranu země nebo mu jednu střelit, podle toho, jestli zrovna mluví.

„Počkej, alespoň tě odvezu,“ volal za mnou.

„Není nutné, Cullene, dám přednost procházce,“ mávla jsem mu, aniž bych se otočila.

Pochybuju, že v cukrárně byla jediná žena, která by mé rozhodnutí chápala.

Večerní chlad se do mě zakousl, až jsem se otřásla. Měla jsem sice mikinu, ale ta byla tak tenká, že byla spíš placebo. Léto už bylo zjevně pryč. Kéž bych si to uvědomila už v poledne a nespoléhala na Alicin odvoz zpět. Založila jsem ruce na prsou, natáhla krok a pospíchala k domovu.

* * *

„Kampak tak sama v noci, Karkulko? A copak to neseš v té tašce? Nebyl by tam nějaký peníz pro ubohého vlka?“ vynořila se ze stínů postava.

Chlap o kus vyšší než já, široké čelo, placatý nos. Na mírových misích OSN byste ho těžko hledali. Vzorový typ špinavých uliček a temných zákoutí.

„Ne tolik, aby to stálo za námahu,“ snažila jsem se zůstat ledově klidná.

„Nevadí, pusinko, telefon a nějaké ty cigárka se taky hodí. Máš moc pěkné náušnice, a taky hodinky,“ blížil se ke mně pomalu.

Zoufale jsem se snažila napodobit Tommyho bojový postoj, byť jsem ho viděla jen jednou, a působit co nejvýhružněji.

„Táhni do hajzlu, dokud můžeš po svých,“ zavrčela jsem.

„Ale, ale. Kotě umí syčet, ale to bude asi všechno, co?“ rozesmál se halasně a natáhl po mě ruku.

Máchla jsem proti němu pěstí, ale zasáhla jsem samozřejmě jen vzduch. Pohotově mě za letící pěst chytil a trhnutím mě uvěznil v náručí, zády k němu.

„Až budeš chtít příště kousat, koťátko, vyber si někoho, na koho tvoje zoubky budou stačit,“ prohodil konverzačním tónem a začal mi sundávat hodinky.

Tlak sevření zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

Otočila jsem se jako na obrtlíku.

Edward Cullen; nejméně pravděpodobný rytíř na bílém koni, kterého jsem si dokázala představit; svíral útočníka pod krkem a výhružně vrčel. Doslova. Najednou vypadal jinak, větší, hrozivější.

„Moje už jsou ti dost, hajzle?“ štěkl a zacloumal zlodějem jako neposlušným štěnětem.

Ten se nezmohl na slovo.

„Ještě jednou tě já nebo tady slečna zahlédneme a já ti urvu hrdlo a protáhnu peklem, jasné?“ Aniž by čekal na odpověď, mrštil jím proti popelnicím a bez hnutí čekal, až zvuk mizerových pádících kroků utichne v dálce.

Pak se na mě otočil se širokým úsměvem: „Teď už to svezení přijmeš?“

„Zvládla bych ho,“ zvedla jsem hrdě hlavu.

„No jistě, měl štěstí, že jsem tu byl?“ rozesmál se.

„Gratuluju, první dobré plus sis okamžitě smazal další ukázkou svého obvyklého chování.“Otočila jsem se zpět na cestu k domovu.

„Bello, vlez do auta!“ zkusil to tentokrát rozkazovačným tónem hlasu.

„Ani kdybys mi přerazil obě nohy!“ štěkla jsem zády k němu.

„Tak dobře, dokud za tebou nezapadnou vchodové dveře, budu tvůj dnešní osobní stalker,“ prohlásil a vydal se s odstupem za mnou.

Nejvíc k vzteku bylo, že mě tichý zvuk motoru za zády uklidňoval.

* * *

„Dobrou noc, stalkere,“ zavolala jsem přes rameno a zašla do domu.

„Neslyšel jsem auto. Tys přišla pěšky? A sama?!“ vyletěl Charlie málem z kůže, ještě jsem se ani nestačila vyzout.

„Přišla jsem pěšky, ale ne sama, klid,“ chlácholila jsem ho.

„Kdo s tebou šel?“ Charlie se mnou rozčilením už skoro třásl.

„Cullen, spolužák,“ ušklíbla jsem se.

„Tati, nemůžeš vyšilovat pokaždé, když vytáhnu paty, vždyť by tě brzo kleplo!“ dodala jsem starostlivě.

„Já vím,“ vzdychl a svěsil ramena.

„Moment, Edward Cullen? To by nebyla špatná partie,“ usmál se lišácky.

„I ty Brute?“ nakrčila jsem obočí v zoufalém výrazu a odešla se schovat do pokoje, než se k „Teamu Edward“ stihne připojit i můj vlastní otec.

Pro Marcelku, co umí tak krasně prosit :)

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beast - 11. kapitola: