Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 6. kapitola - Edward

2.Ranya-Epilog


Basta così 6. kapitola - EdwardKonečně jsem dala po dlouhé době dohromady další kapitolku Bc z pohledu Edwarda... Je to spíše taková hodně dlouhá kapitolka.

EDIT: Článek neprošel korekcí

 

Doběhl jsem zpátky do pracovny mého otce, kde se to děvče pokoušelo rozklepanými prsty zapnout tu slušivou podprsenku. Moje ruka se natáhla po jejím tričku a já ho přetočil správně. Když se moje vysmátá silueta zjevila před Bellou, zlostně si mě přeměřila, přestože její srdce pádilo jako splašené stádo koní. Galantně jsem jí pomohl s tím zákeřným háčkem vzadu a oblékl tričko. To mi ale ani zdaleka nestačilo, chtěl…, ne, musel jsem ji ještě políbit.

Vtáhl jsem si ji i přes její protesty do náruče, mimochodem pasovala tam naprosto dokonale, a pro teď naposledy žádostivě políbil. Byl to takový příslib, že v tom, co se tady dělo bude pokračovat. Doufal jsem v to…

„Edwarde!!!“ rozeřval se ječák mojí ‚milované‘ sestry po celém domě.

 

Nebylo už času na zbyt! Urychleně jsem popadl tu moji dokonalou laňku a upíří rychlostí ji přesunul na lenošku, která byla ještě pořád rozehřátá z tepla jejího božského těla. V hlavě už jsem měl všechno do detailu naplánováno. Můj zadek se posadil opět do křesla, čapl jsem knihu a předstíral, jak něco zajímavého čtu. Jenomže Bellino srdce se ne a ne uklidnit a doslova bilo na poplach. Dívala se na mě úplně překvapeně a částečně i vyděšeně. Byl to obrázek pro bohy…

Moje rty se zvlnily do pobaveného úsměvu, a žertovně jsem na ni mrknul. Copak bych se nechal jak nějaký jelimánek nachytat mojí dotěrnou sestrou? Ještěže nevidí Bellinu budoucnost, oddechlo si moje nadržené podvědomí, které už spřádalo další pikle, jak se dostat té mojí tygřici do kalhotek. A to bylo asi taky to jediné, co jsem po ní chtěl. Byl by to můj první opravdový sex se vším všudy… Ach, mlaskl jsem si spokojeně v duchu, a dál se fiktivně věnoval četbě.

Alice se do Carlisleovy pracovny přihnala jak velká voda a z očí jí létaly blesky na všechny strany…

„Zatraceně, to mě neslyšíte?“ vztekala se jak nějaký malý děcko.

Mrknul jsem na Bellu, která momentálně vypadala, že je někde mimo… Na co asi vzpomínala? No, bylo mi okamžitě jasné, kde se její nestoudné myšlenky toulají, třebaže mi její hlava zůstávala stále naprosto uzavřená. Tentokrát však byla tak průhledná, jak vyleštěné sklo.

„Promiň, hlídám tady Bellu,“ štěkl jsem lehce podrážděně na tu dotěrnou osobu. Alice byla ten nejlepší kazišuk na planetě. Kdyby mě totiž načapala, jak se lačně pohybuju na její nejlepší kamarádce, která je čirou náhodou i z části poloupírka, asi bych z toho celý nevyváznul.

Teď jsem ji ale mohl v klidu nadávat… „Probudilas ji!“

Alice překvapeně jukla na Bellu a pak zpátky na mě. V hlavě se jí vznášelo množství otázek. Ta hlavní byla, proč je to tady cítit tak, jako když ona s Jasperem mají svou intimní chvilku. No, rád bych jí to vysvětlil, ale jistě bych se potom musel z místnosti přinejmenším odplazit. Takže? Mlčel jsem jak pěna…

„My dva si spolu ještě promluvíme,“ zavrčela vytočeně a myšlenkami mi nadávala do prasat a úchylků… No to si teda vyprošuju! Nakonec jsme na to přeci byli dva…

„Promiň Bell, nechtěla jsem tě takhle necitlivě vzbudit,“ omlouvala se té mojí divošce, která na ni koukala malinko rozhozeně, a já měl chuť se jednoduše rozesmát. A to pěkně nahlas.

Pobavený úsměv mi ale z tváře vyvanul v momentě, kdy ta malá potvora a zároveň moje dotěrná sestra, pustila do oběhu svoje deduktivní myšlenky. Podle Alice jsem si ho honil nad Belliným spícím tělem!

Jak nadrženej trpaslík nad spící Sněhurkou.

A Bella to završila dost předstíraným zívnutím, třebaže moje sestra jí to spolkla se vším všudy… No tomu říkám zatracený štígro. Najednou už se zase tvářila naprosto klidně a úplně uvolněně. Dokonce i zvedla koutky směrem nahoru.

„V pohodě,“ vyhrkla rychle, rukou naznačila, že se vlastně vůbec nic nestalo a hraně si promnula pravé oko. Tak s tím teda nemůžu absolutně souhlasit! Jak jako, že se nic nestalo? Moje praštěná sestra nás vyrušila v tom nejlepším a ono se nic nestalo? Moje téměř první opravdové…

Ach, měl jsem přímo nehoráznou chuť Alici utrhnout hlavu a vyřadit ji tak na pár hodin z provozu, pak unést Bellu do mého pokoje a dokončit tam všechno to, co jsem tak nedočkavě a lačně plánoval pouze v myšlenkách.

Mlsně jsem sjížděl celé její rozkošné tělo, a pokoušel se odolat pravěkému nutkání skočit po ní a odtáhnout do mého brlohu třeba za vlasy. Musel jsem se tomu usmát, Bella s tou svojí kaštanovou kšticí, jak se mi vzpírá a brání… Aj, sakra, zase jsem naprosto tuhej!

„Ehm,“ odkašlala si moje dračice a upoutala tak Alicinu pozornost, když si všimla mých naditých kalhot. Urychleně se mi mrkla do očí a cosi mi pohledem naznačovala.

Že by i ona najednou chtěla, abych si ji odtáhl ke mně nahoru?

Znovu se na mě zamračila, ale vážně jsem netušil, co sakra může chtít… To mě chce teď a tady? Pak jí oči ujely dolů k mému připravenému aparátu a mě to došlo… Opravdu mě chce!

Nedočkavě jsem si dlaní přejel po celé mojí tvrdé bouli a svádivě se na ni podíval. Z toho děvče padne na zadek. No, ještě si ale musím nějak poradit s dotěrnou Alicí…

Jenomže Bella najednou vypadala totálně rozčíleně a i malinko chtivě…, a já zase sakra netušil, co ode mě teda vlastně chce.

„Edwarde? Co to…“ Otočil se na mě ten otravný rozčepýřený skřítek, ale jaksi se jí další slova zasekla v tom jejím útlém krčku. Alicin pohled tentokrát vážně vraždil a ona na mě ječela ty nejpeprnější nadávky, jaké jen znala a nevěřícně nade mnou vrtěla tou svojí makovicí. A k mé naprosté potupě, Bella zase málem buchla smíchy…, naštěstí se ale rychle nadechla a rukou si přikryla ústa, aby náhodou nevyprskla nahlas.

Urychleně jsem se jal zamaskovat moji dočasnou tělesnou indispozici. Takže jsem se snažil posadit tak, aby na moje naběhlé místečko nebylo nijak vidět, i když už to vlastně nebylo moc potřeba, protože můj kamarád okamžitě lehl…

„Ano, Alice?“ zeptal jsem se jí s vážnou tváří a předstíral, že to co viděla, se vlastně vůbec nestalo.

„Co… to,“ napřáhla prst směrem k mému zakrytému rozkroku, „sakra má znamenat?“ doštěkala a nebyla jediná, kdo byl momentálně maximálně vytočený. Měl jsem chuť po ní skočit a zaškrtit ji. Proč zatraceně nenakupovala? Co tady po prdele tak rychle dělá?

„Nic!“ křikl jsem po ní nazpátek. Jak jen mě to proradné cosi nasralo… Ta vážně věděla, kdy se zjevit!

„To teda nevypadlo jako nic… spíš jako něco!“ V mysli mi posílala obrázky erekce, když prý jsem tak natvrdlej, a nevím, co to znamená. Tímhle mě teda vážně dostala! Nechutí jsem se málem otřásl, protože mě skutečně žádnej jinej kamarád v pozoru, kromě toho mýho samozřejmě, nezajímal. A nechtěl jsem dál rozvíjet teorie, jestli to má nastudované z netu nebo jsou to obrazy mého bratra… Fuj!

Alice, to už máš nakoupeno?“ optala se zvědavě Bella, i když jsem neměl nejmenší páru, jestli je to jen předstírané nebo to chce opravdu vědět. Tahle hnědovlasá tygřice nevypadla nikdy moc nadšeně z Aliciných nákupů, takže jsem doufal, že svůj zájem jen hraje… vlastně, mohlo mi to být jedno. Moje drahá polovička to není…

Ale napadla mě jedna nebezpečná myšlenka… Chtěl bych, aby byla?

Podíval jsem se na tu její líbeznou tvářičku, a představil si její nahé tělo, kterého bych se mohl neustále nepokrytě dotýkat a laskat jej, jak jen by se mi zlíbilo a najednou mi tahle idea, že by Bella byla jen moje, nepřipadala tak špatná.

„Oh… ne, Bell, bohužel, dostala jsem vizi!“ Mrkla po mě moje vykutálená sestra a já v její hlavě uviděl Taynu ve spodním prádle, jak se mi rozvaluje po posteli, a láká mě za ní. Tohle ta mrcha dělala vždycky, když za námi přijela na návštěvu. Její první kroky vždy vedly do mého osobního království… pokoje, a pokaždé ji od nás museli doslova vystrkat, protože jsem vyhrožoval, že jestli tu ještě den zůstane, tak se odstěhuju. To se ovšem nelíbilo nikomu, kromě Rosalie. Ta blonďatá mrcha Taynu volala pravidelně a doufala, že jednoho dne skutečně odejdu. Nechtěla být pod jednou střechou s někým, kdo ji donekonečna odmítal, dokud si svoje ego nemohla zhojit na chudákovi Emmettovi.

„Co?“ vykuckal jsem vyděšeně, a měl sto chutí Rosalii utrhnout tu její odpornou palici. To je zase všechno jen její proradný plán. Bella ale byla najednou taky nějaká bledá… Proč?

„Budeme mít návštěvu, sestřenka přijede,“ oznámila klidně, jakoby se nechumelilo, ale mě bylo najednou nějak špatně… Nebo jsem byl vzteky bez sebe?

Co mám s tou mojí zatracenou sestrou dělat? Upír se jí snaží vyjít vstříc tím, že jí pomáhá se navážet do Belly, aby tak přestala volat Taynu, ale ne… Nešťastně jsem se chytil za hlavu. A za to, že jsem se jí včera nezastal, když ji tady nechtěla, se mi jednoduše pomstila. Nenáviděl jsem Rose čím dál víc.

„No, říkám ti to předem, abys, pokud teda chceš, mohls zavčas utéct,“ usmála se. „Můžeš poděkovat Rosalii za její předčasný příjezd. To ona jí zavolala…“ Dodala jako bych snad nevěděl, komu za ten nechutný dáreček vděčím! Moje nitro se svíjelo v zuřivém zavrčení, které jsem v sobě ale úspěšně potlačil. „Jo a příště bych ti byla vděčná, kdys mi ten telefon vzal a nedělal jiné věci!“ Zakroužila zběsile rukou ve vzduchu.

„Tak to pozor! Nic takového,“ prskl jsem rozhořčeně. Tenhle zatracenej elf ani netušil, jak hezky dobrovolně se mi tahle dračice podvolila, a kdyby nebylo jí, už jsem mohl být na vrcholu blaha, místo toho tady musím tupě sedět a poslouchat to její žvatlání a napomínání. Jediný dík, kterého se ode mě kdy dočká, bude za to, že mi pověděla o příjezdu té odporné mrchy. Jenomže co teď s tím rozhořelým chtíčem?

„Máš ještě půl hodiny na to, aby ses připravil, zabalil si a někam se na pár dní vypařil. Pokud tedy nechceš, aby to na tebe Tanya neustále zkoušela,“ vyprskla v návalu smíchu ta proradná potvora a Bella ji jen nechápavě pozorovala. Alici se v hlavě stále promítala svíjející se Tanya v mém pokoji. To abych si pak rovnou koupil novou postel…

Zmučeně a zároveň znechuceně jsem si povzdechl nad těmi odpornými scénami, které si moje bláznivá sestra v té svojí palici montovala neustále dokola a veškeré předešlé toužení mě rázem opustilo, alespoň prozatím. Pokud byla někde nablízku právě tahle úlisná blondýna, moje milenecké schopnosti rázem opadly, protože pod náporem jejích peprných myšlenek nás dvou, jak si to vášnivě rozdáváme, jsem nedokázal ani pořádně zakousnout srnu…

„Nenávidím ji,“ vylezlo ze mě jedno nasrané zavrčení, a mlsně si představil, jak moc by mě potěšilo, kdybych mohl Rosalii právě v tenhle okamžik utrhnout tu její zatracenou hlavu.

„Tohle nemůžeš, Emmett by ti to nedovolil, to snad víš, ne?“ vyhrkla na mě tu svoji lamentaci ta drobná černovláska.

„Můžeš mi alespoň nechat představy?“ prskl jsem nešťastně a chystal si opětovně složit hlavu do dlaní.  Jako by najednou vážila příliš… Nedokázal jsem ji ani jako ten nejsilnější predátor na zemi udržet nahoře.

„Koho?“ zeptala se z ničeho nic zvědavá Bella.

„Co?“ vypadlo ze mě a z Alice zároveň.

„Koho nenávidíš?“ ptala se s tím svým sladkým zaujetím. Možná si myslela, že mluvím o ní? Ne, to musela z našeho polo rozhovoru s tímhle skřítkem, který se vydává za moji nevlastní sestru, pochopit, no ne? Navíc po tom, co se tu odehrálo před chvílí…

„Rosalii,“ vyplivl jsem to hnusné jméno, jako by mělo lepru přišpendlenou na každém písmenku.

„Tak to jsme dva,“ dodala potěšeně a povzbudivě na mě mrkla, až mi z toho kolem mého mrtvého srdce začalo opětovně tak divně mravenčit. Bella měla najednou znovu tak krásně uvolněný obličej a já jen doufal, že mi dá šanci, abych ho mohl vidět sevřený v extázi…

Bože, ještě nikdy jsem žádnou ženskou pořádně nepomazlil, jako dnes Bellu, a jen díky tomu, že jsem měl hlavně potřebu se jí dotýkat, protože to pro mě bylo něco nového, jsem si ji okamžitě nevzal.

„Mám nápad,“ zavýskla nadšeně Alice, načež se však okamžitě zamračila, „ale vám se rozhodně líbit nebude,“ dodala šeptem. Ne, to nebude! Myslí jí bleskl tenhle stupidní nápad udělat ze mě a Belly pár. Plánovala si to opravdu moc dobře, ale pochyboval jsem, že bych si nechal ochotně nasadit obojek… a Bella vlastně taky ne.

„Myslím, že by to nebyl dobrý nápad,“ vydechl jsem nešťastně. Tahle bezvýchodná situace mě vážně štvala.

„Ale není,“ obhajovala svoje slavné plány moje drobná sestra. Alice, copak mě neznáš? Nebo Bellu?

„Říkám ti, že je to hloupý…“ zamračil jsem se na ni, ale v zápětí mě napadlo, že to vlastně až tak blbej nápad nebyl, i když pochyboval jsem, že by ta hnědovláska, po které jsem tak nezadržitelně prahl, svolila. „I když, zeptej se sama, co na to Bella.“

„Co, na co já?“ vyhrkla mírně bojácně, až se moje nitro spokojeně usmálo.

„Víš Bell…“ povídala a přesvědčovala přitom Alice moji dračici, třebaže já jim momentálně nevěnoval moc pozornosti. Přemýšlel jsem nad vidinou mě jako spárovaného jedince. Doposud jsem se jen bavil prostým a rychlým sexem, ale tohle?

Vyžadovalo by to přesně ty věci, které jsem nikdy nedělal a vlastně ani dělat nesměl. Upírky mi jsou svojí tělesnou teplotou odporné a lidské ženy nesmějí nikdy přijít na naši existenci, což mi dost svazuje moje ledové ruce.

Pak je tu Bella.

Jediná teplá bytost, která o upírech ví, protože sama v sobě část naší podstaty má. Navíc je vážně krásná… první, z které jsem cítil takový divně teplý pocit okolo toho mrtvého svalu v mém hrudním koši.

Podíval jsem se na ni lépe, a skutečně byla výjimečná. Jedinečná… Proč jen jsem si toho nevšimnul už dřív? Oblečení a nevhodné šminky přeci nemůžou udělat až tak moc… Nebo snad jo?

„Já… to nejde, to… je Edwardův pokoj… my se nesnášíme,“ protestovala vehementně vystrašená Bella, až mi ten teplý pocit ze srdce sjel přímo do žaludku.

„Ale, Bell, neřekl bych, že se nesnášíme,“ pověděl jsem klidně, a narážel přitom na naši malou horkou chvilku před nedávnem.

„Mlč nebo se neznám!“ štěkla na mě vztekle, ale já už věděl, jak si ji ochočit… „Vzpomínáš si na ten kousanec do zápěstí? Tak si dávej pozor!“ dodala jemně posměvačně a já z ničeho nic ztratil pevnou půdu pod nohama. Ta myšlenka o jejím ochočení se mi najednou jaksi vzdalovala. Tahle divoška se mi jen tak nepodvolí…

„Edwarde, nech toho!“ zaječela na mě ta proradná otrava Alice. „Já se ti tady pokouším vyjednat příměří s Bellou a ty potom šlapeš. Jestli teda chceš utéct, tak prosím,“ vyhrkala načučeně a vědoucně se podívala na hodinky. „Máš na to ještě zhruba patnáct minut…“

„Jasně chápu,“ promluvil jsem naprosto uvolněně, i když uvnitř jsem byl jak na jehlách. Už jsem pomalu dokázal cítit tu Tanyinu nasládlou vůni…

„Bello?“ oslovil jsem ji a popošel blíž. „Byla bys tak hodná, prokázala mi tu čest a stala se na pár dní mojí oficiální přítelkyní?“ vylezlo ze mě naprosto odhodlaně, ale přitom jsem si ji i jemně dobíral. No, prostě mi to nedalo. A představa Belly jako mojí holky byla najednou víc jak lákavá. Budu se jí moc dotýkat na veřejnosti…

Belle spadla překvapením čelist, tak jsem ji jedním něžným dotykem zavřel. A uvnitř se doslova spokojeně svíjel, že si na ni můžu opět šáhnout. To teplo mi prostě učarovalo, a nejen to. Byla tak křehká a zároveň i silná… Teď dokonce na pár dní jen moje Bella.

„To má být vtip?“ pověděla suše a nevěřícně několikrát zamrkala.

„Ne,“ odpověděl jsem jí pravdivě. Jenomže když jí poskočilo srdce a vydalo se na jeho obvyklý sprintovací mejdan, koutky mi samovolně vyletěly vzhůru. Chce mě! Bylo to jasné…

„A jak si to jako představujete?“ prskla dotčeně a založila si vzdorovitě ruce pod prsy. Sakra! Němě jsem nasucho polkl a snažil se uklidnit moji najednou opětovně nadrženou mysl.

„No, byly by to tak čtyři až pět dní. Ve škole byste se nijak přetvařovat nemuseli, protože Tanya stejně zůstane doma, a kdyby ne, Edward si bude hlídat myšlenky. Nastěhuju ti věci k Edovi do šatny, však jich prozatím moc nemáš,“ spokojeně se usmála ta moje vykutálená sestřička a už tajně spřádala plány, jak Bell vytáhne na pořádné nákupy. „A budeš se tam chovat jako u tebe v pokoji… prostě jako by byl skutečně tvůj.“ No, to se zase moc nelíbilo mě. Už jen představa, jak mi tahle poloupírka spokojeně študuje moje četné deníky, mě hodně popouzela. Dozvěděla by se tak o mě příliš. Dokonce i ta mrcha Rosalie respektuje moje soukromí, ale ona to vlastně dělá hlavně proto, že nechce, abych jí jakkoliv narušoval zase to její. Nespokojeně jsem si odkašlal, abych náhodou z pusy nevypustil něco nevhodnýho…

„A ty Edwarde,“ vyhrkla a namířila na mě ten svůj vyhublý ukazovák, „nebudeš Belle nic zakazovat. Když se bude chtít natáhnout, osprchovat, vzít si cokoliv odkudkoliv, protože Tanya má uši…“ A mě se najednou začínalo dělat nějak zle. Zato ta malá hnědovlasá potvůrka se spokojeně usmívala. Chtěl jsem jen dodat, aby se tahle ďáblice držela dál od mých tajných zápisků, ale Alice mě zastavila výhružně zvednutou dlaní, tak jsem si jen nespokojeně povzdechl…

No, jen počkej, miláčku! Však já si tě budu držet tak zaneprázdněnou, že nebudeš mít čas ani na to si odskočit…

„Pak jsou tu ty další věci, které by vám mohly být nepříjemné,“ pověděla mírně bojácně ta zlobivá elfka. Myslí jí probleskl obrázek mě a Belly, jak se vášnivě líbáme. Nejraději bych ji praštil, protože můj kamarád tam dole se chtěl opětovně probudit k životu a pozdravit tak objekt jeho tužeb z těch štiplavých Aliciných obrázků…

„A to?“ vydechla ustrašeně Bella. Moc se mi líbilo, jak byla najednou nervózní a mírně vyděšená. Jistě už nějakou představu měla.

„No… náklonnosti… partnerské intimnosti…“ zašeptala Alice, jako by to bylo něco sprostého, co se nesmělo vyslovit nahlas. No, prosím!

„Jakže?“ vykuckala zděšeně ta moje náruživá tygřice. Tváře se jí obarvily do jemného odstínu rudé a očima těkala mezi mnou a Alicí. Nemohl jsem ji přece nechat v tom nevědomí…

„Líbání, objímání, mazlení a milování… to přeci do partnerského života patří, ne? Pravidelný sex…“ vydechl jsem zasněně, protože už jen pouhá představa toho, jak ji mám pod sebou… Au, vylezlo ze mě zakňučení, když mi pod žebry vybuchla jakási neznámá bolest. A pak jsem si všimnul, že mě Bella prachsprostě mlátila. Zbláznila se snad? Copak se jí moje růžové vykreslení naší brzké budoucnosti nelíbilo?

„Já ti dám pravidelný sex, blbečku!“ štěkla naprosto nepříčetně, až jsem se malinko vyděsil. Vážně ženský nikdy nepochopím. Prvně to chce, ale teď si zase hraje na netykavku?

„Ale slíb…“ Zastavila mě teplá dlaň na mých ústech a já si uvědomil, co jsem málem prokecnul…

„Drž zobák!“ zavrčela tak ostře, až jsem měl strach, jestli nemá vzteklinu. Mohla by to dostat od králíka?  Nechtěl jsem ji ale dál prudit, tak jsem to jen souhlasně odkýval.

„Hele mládeži, rozhodněte se teď, protože těch pět minut na přestěhování, není až tak moc, víš? Navíc musím brnknout Carlislovi a všechno mu vysvětlit. Taky tu rodinnou poradu ohledně tebe Bell a toho kdo jsi, budeme muset odložit. Přece jen nechceš, aby se to dozvěděl ještě někdo zvenčí, ne?“ plánovala strategicky a horlivě Alice. Bella jen kývala v náznaku, že souhlasí s tím, aby se nikdo další nedozvěděl její původ…

„Fajn, tak?“ vydechla moje sestra a blýskla po nás nedočkavým pohledem.

A bylo to tady. Teď bych měl říct ano nebo ne. No, nevěděl jsem, protože já si ještě nikdy nikoho na krk neuvázal. Jaké to asi bude?

Bella mě pozorovala stejně zmateně, ale z mých rozporuplných myšlenek mě vyvedlo Alicino okaté ťukání si na hodinky. Sakra, měla pravdu, už nezbývalo moc času.

Fajn, odkýval jsem jí to. Okamžitě se pohledem zaměřila na svoji kamarádku.

„No tak, Bell. Edward do toho jde… máš snad strach?“ vyhrkla a já si uvědomil, že s Bellou dokáže pěkně manipulovat. No jo, tenhle malej Napoleon to opravdu uměl téměř s každým. Kdo ví, jestli to nakonec nebyl její skrytý talent… Další dar.

„Nikdy,“ pověděla urychleně moje laňka a pak se její oči zabodly do mě. „Tak jo, ale žádnej sex!“ Neodolal jsem posměšnému úsměvu.

Ona si vážně myslela, že mi odolá?

„Tak se do toho pusťte a nacvičujte, aby vám ta vzájemná blízkost šla, protože se přesně za pět minut rozletí dveře, a ta fúrie začne shánět Edwarda. Já to teď půjdu nahoru zařídit, ale předtím ještě cinknu Carlislovi, aby věděl, co ho doma čeká. No a potom vás už jen zavolám a… a nechám vás u Edwarda v pokoji… a no, budete se muset snažit,“ vyhrkla tak rychle jak to jen dokázala a ještě hodila jeden soucitný pohled ke mně, „ protože Tanya půjde rovnou k tobě do pokoje, takže by bylo nejlepší, kdyby vás nachytala v nějaké peprné situaci,“ ukončila nesměle Alice.

Podíval jsem se do tváře Belle, která byla najednou téměř sněhově bílá. Bylo jí nevolno? Z čeho? Vždyť to bude zábava…

Alice utekla zatelefonovat Carlisleovi a Bella byla jakoby duchem nepřítomná. To už ji ale přede mnou nemohlo zachránit. Ještě si stačila odevzdaně povzdechnout, než jsem si ji vtiskl k sobě do náruče a nedočkavě, s veškerou tou spalující touhou, kterou jsem k ní cítil, políbil. Konečně jsem to měl dovoleno oficiálně a nemusel se bát, že mi moje pošahaná sestra nadá, jakmile nás najde…

Bella se do toho překvapivě vžila, a sama se ke mně mačkala, jako bych jí snad měl každou chvílí utéct. No, to se nestane, miláčku. Přitáhnul jsem si ji ještě těsněji a vychutnával si tu její jedinečnou chuť. Jednou rukou jsem jí zajel pod triko a něžně hladil po té teplé a jemné kůži na zádech. Ta druhá svírala její rozkošný zadeček. Bože, kdyby to šlo, okamžitě bych si ji vzal. Jak tohle zatraceně jen vydržím?

Když mi její teplé dlaně vklouzly pod košili a tak náruživě mě hladily, myslel jsem, že se snad nedočkavostí rozletím. S tou rukou níž, zlato! Naváděl ji v duchu ten zlobivej Edward uvnitř mě.

„Může- Koukám, že vám to nacvičování vážně jde!“ zavýskla překvapeně a zároveň potěšeně Alice.

Bella ode mě uskočila, jako bych jí dal bolestivej elektrickej kopanec, a já si raději chvatně upravil ten lehce vyhrnutý horní díl. Byl jsem tak zamotaný do ochutnávání Belly, že jsem úplně zapomněl hlídat okolí. Jenže bylo pozdě, Tanyiny myšlenky byly už téměř tady. Její tělo je jistě bude co nevidět následovat!

„Je tu,“ šeptla vylekaně Alice. „Rychle, Edwarde, odnes ji k tobě do pokoje, já půjdu otevřít,“ vydechla rozrušeně, tak jsem bleskově popadl moji zánovní přítelkyni do náruče, a naštěstí pro ni mi neodporovala, spíš se ke mně spokojeně natiskla. A během sekundy jsem nás přemístil do mojí postele!

Konečně, vřískalo a dmulo se spokojeností moje upíří ego, ačkoliv se nedokázalo tak úplně uvolit, protože ty odporně slizké myšlenky mojí dotěrné fiktivní sestřenky, jsem nemohl jen tak vypnout nebo alespoň blokovat.

Bella mě pozorovala s tváří, ve které bylo jasně vepsané vzrušení, i když se s ním snažila marně bojovat. A já jí vlastně ani nedal čas se s tím dál rvát. Vrhnul jsem se na ni doslova jako zdivočenej upír. Byl jsem nadrženej až hanba, a k mému štěstí nebude Alice protestovat, když nás tady najde polonahý.

Tak to abych na tom začal pracovat!

A taky že ano, mezitím, co jsem plenil Bellina ústa, moje všetečné ruce se postaraly o její přebytečné tričko. Upíří rychlostí jsem ho z ní vysvlékl, což tu divošku pode mnou malinko překvapilo, ale nijak se nebránila, naopak sama ze mě doslova seškubla košili…

Kolikátá že už to vlastně dneska byla? Druhá? Alice bude mít vážně radost.

Spokojeně jsem zamručel, a zadoufal, že to samé udělá i s tím škrtivým spodním dílem. Byla to jediná nepříjemnost, která doslova mučila můj lačný chtíč po Belle…, ty těsné džíny, co tak necitelně věznily mého nedočkavého kamaráda dole. Upřímně, pokoušel jsem se hodně klidnit, aby mi nepopraskaly švy, než mi do pokoje vtrhne ta kráva Tanya. Potom už mi to samozřejmě bude jedno…

Alespoň jsem si prozatím vychutnával Bellino měkké a křehké tělo pode mnou, překrásnou vůni a jemnou strukturu její pokožky. Horlivě jsem po ní brousil prsty, a znovu se seznamoval s každou nerovností, prohlubní jejího pupíku nebo jen hladkou sáhodlouhou kůží, když jsem se nedočkavě přibližoval k tomu pohoří, které mě momentálně lákalo víc, jak nula negativní.

Blažeností jsem se vznášel téměř u stropu, když mi moji hladící péči oplácela. Její příjemně teplé dlaně vysílaly pozitivní signály do mých, už tak na pováženou tuhých slabin. S takovou ty švy skutečně dlouho nepřežijou.

Ukončila polibek a nedočkavě zaklonila hlavu. Obě části, jak mysl, tak i tělo najednou naprosto jasně věděly, co po mě chce. Rty jsem se jí okamžitě přisál ke krku a žhavě ji tam laskal. Líbal, sál a okusoval… A jakmile mi její nehty hravě přejely po zádech, cítil jsem, jak riflová látka nebezpečně povoluje.

Z hlavy se mi v okamžení v jedné jediné chvilce naprosto všechno vykouřilo, a moje ruka neprodleně hledala zapínání Belliných kalhot. Nechtěl jsem už čekat ani sekundu, ale zastavila mě její ruka a pohled, který jasně naznačoval, abych přibrzdil. Mále ze mě vylezlo nevěřícné zaúpění, ale odolal jsem. Ta potvůrka měla pravdu. Nestál jsem o to, aby sem ty dvě vtrhly zrovna v tom nejlepším…

My o vlku, a on za dveřmi? Neříká se to náhodou nějak takhle?

Tanyin neodbytný písklák plnil celý dům, a ozýval se najednou až nebezpečně blízko. Rozhovor těch dvou, zatímco se blížily k mému pokoji, se nedal ani omylem přeslechnout.

On tady nikoho nemá, Alice! Vím, že se ho přede mnou jen snažíš bránit, ale vážně nemáš proč!“

„Tanyo, neblázni. Víš, jak Edwarda naštveš? Copak neslyšíš lidské srdce? Bije rychle…“

„Bije rychle, bije rychle! Koho to zajímá? Určitě tam má jen nějakou husičku ze školy, aby mě tak udržel dostatečně daleko! Ta chudinka je z něj na větvi a srdce ji zamilovaně sprintuje, to je vše! Jednou už si ale i on musí zatraceně uvědomit, že mě miluje! Vím to…“

„To je blbost!“

„Není! Jsme si souzeni! A teď uhni s tou rukou z kliky, nebo ti ji utrhnu…“

„No jak myslíš… Já tě varovala!“

Dveře se bez zaklepání doslova rozletěly, a ta upíří mrcha vtancovala suverénně dovnitř. Tentokrát už ji skutečně tu její dotěrnou palici utrhnu! Vztek ve mně nezadržitelně bublal jak termální pramen a já měl tentokrát vážné obavy, jestli se dokážu ovládnout a neublížit té peroxidové slepici.

„To ani nepřivítáš návštěvu?“ zaštěbetala sladce a svůdně na mě zamrkala. Pokud se mě skutečně snažila vytočit až k nepříčetnosti, šlo jí to neskutečně výborně.

Prohlížela si moji vrchní neošacenou polovinu těla, a z jejích nechutných představ se mi malinko navalilo.

„Neumíš klepat?“ vyjela na Tanyu moje dokonalá Bella.

„Ne,“ odsekla jí jako nějakému póvlu, se kterým se nechtěla dál bavit, a já se snažil najít alespoň maličký střípek klidu, protože jinak bych jí tu její debilní hlavu vážně musel vzteky urvat.

„Tak si dej zpátečku, zlato, tady nemáš co dělat,“ štěkala po ní neurvale moje malá dračice.

„Nejsi náhodou nějaká drzá?“ ječela totálně vytočená Tanya. Asi nebyla moc zvyklá na to, že s ní nějaká lidská bytost mluvila tímhle způsobem. A konečně byla tak rozrušená, že si i přestala představovat sebe místo Belly. Někdy mě tak napadalo, proč se tahle divná upírka chová jako nevyzrálá princeznička, když to vlastně byla obyčejná holka ze statku.

Podíval jsem se na tu překrásnou bytost pode mnou, která na mě koukala stejně kouzelným pohledem, a moje srdce se z toho neznámého pocitu, který ho tak najednou zaplavil, blaženě zaradovalo. Bella mě svým způsobem bránila a nenechala se jen tak zastrašit, protože dost dobře mohla taky počkat, až si to s ní vyřídím sám. Už teď jsem ji za to chtěl zahltit tolika polibky, kolik by jich byla schopná ustát.

„Drzá? Ty nám sem vletíš jak velká voda bez toho, abys třeba jen slušně zaklepala, a já jsem drzá?“ Kroutila nevěřícně hlavou moje divoška a dívala se na mě naprosto nechápavě. Konečně jsem byl na řadě já, abych se o ni postaral. Bellu už nikdo urážet nebude! „Chápeš to, Edwarde?“ dodala rozladěně. Čekal jsem, že třeba potom, co jí právě řekla, Tanya nejde svoji ztracenou soudnost a s hlavou vzhůru odejde pryč. No, mýlil jsem se.

„Nezahrávej si se mnou!“ vybouchla naprosto neoprávněně ta nána, která toho v makovici jistě moc neměla…

Opatrně jsem se z Belly zvedl a přikryl její polonahé tělo tričkem, ze kterého jsem ji před chvilkou tak šikovně dostal. Bylo mi to vážně líto. Vztek se ve mně opět probudil v plné síle a ničivá vlna zoufalství si přála být vypuštěna. A na kom jiném si zchladit žáhu, než na tom, kdo si to skutečně zaslouží?

Tanya odejde, ale ne s hlavou vzhůru, nýbrž s ocasem mezi nohama. No, ne mým, ale tím fiktivním…

„Okamžitě se otoč a vypadni!“ vyštěkl jsem na ni hrubě a nemínil tímhle skončit. „Nikdo tě sem nepozval, tak si dej zpátečku a vrať se tam, odkud jsi přišla! Tady tě nikdo nechce!“ vrčel jsem vytočeně a pouštěl z uzdy moji pravou upíří náturu. Koutkem oka jsem ještě zahlédl, že se Bella konečně znovu nasoukala do trička, a ani za mák se mi nelíbil ten Tanyin vražedný pohled.

„A jestli máš opravdu v plánu tady zůstat, tak se k Belle budeš chovat slušně! Rozumělas?“ křičel jsem do toho jejího nechápavého obličeje. „Je to moje přítelkyně, takže to zkus ještě jednou a utrhnu ti tu tvoji obarvenou hlavu. Beztak je naprosto zbytečná! A do tohohle pokoje vstoupíš, jen pokud zaklepeš a následně tě ještě někdo pozve! Jinak se pěkně otočíš a půjdeš otravovat někoho jinýho. Pochopila? Nebo bych ti to možná měl zopakovat víckrát?“ vysvětloval jsem jí to jako nějakému blbečkovi a můj hlas byl přímo zamořen arogancí. Ale ostatně, řekla si o to sama. Měla vypadnout, jakmile dostala možnost.

Téměř jsem si ani nevšiml, když Bella vypochodovala pryč, tak moc vzteklej jsem momentálně byl. A mezitím, co jsem ještě tak jedovatě urážel tuhle chuděru přede mnou, poslouchal jsem i to, co dole vyvádělo moje zlato.

Jídlo… jak lidské. Mírně jsem se usmál, ale dobrá nálada mě přešla v momentě, kdy mi Tanya vyznala lásku. Ona byla vážně neskutečně natvrdlá. Může upíra začít bolet hlava? No, vypadalo to, že mě může…

„Vypadni!“ vyštěkl jsem tiše a ukazováčkem jí naznačil, kudy odsud může odejít, pokud nechce, abych ji vynesl v zubech. A Alice jistě dostala vizi toho, nad čím jsem před chvíli tak horlivě přemýšlel a raději tu prostoduchou blondýnu odvedla pryč.

„Pojď, ukážu ti, kde budeš mít pokoj…“

„Tam jako vždycky, ne?“ vyštěkla po Alici, ale ta jen mlčela a tiše Tanyu naváděla do pokoje pro hosty. Konečně! Alespoň se mi neválela po posteli…

A já tak dostal možnost se v klidu obléknout, upravil postel a pořádně se porozhlédnout po mém pokoji. Byly tu některé Belliny drobnosti, jako mobil, mp3 přehrávač a jiné nezbytnosti. U jejího telefonu mě malinko zasvrběla ruka, abych ho neprostudoval. No, nakonec jsem to neudělal, jsem přeci slušně vychovaný upír.

Otevřel jsem tedy skříň, abych zjistil, že veškeré moje oblečení teď zabíralo jen dvě třetiny místa a ne všechno, jako tomu bylo doposud. Vlastně úplně celou pravou stranu a část té levé, na jejímž konci bylo to málo, co sebou měla Bella. A nejen to, ale moje najednou-milovaná-sestřička jí sem přidala i nějaké nové košilky na spaní a jiné negližé. Nemohl jsem si nad jejím výběrem vůbec stěžovat.

Alice s Tanyou se mezitím přesunuly dolů do obýváku a moje znovu-hloupá-sestra se jala představování těch dvou. Podle jasně mrtvého entusiasmu, který byl napěchovaný v každém slově, jsem usoudil, že ty dvě jistě nikdy kamarádky nebudou a vůbec mi to nevadilo. Chtěl jsem mít moji Bellu jen pro sebe!

Právě jsem očuchával jeden z jejích komínků úhledně poskládaného prádla, když se po mě ze spodu začal shánět můj miláček. Nenechal jsem ji už čekat ani minutu, protože na to, abych se do sytosti nadýchal jejího aroma, mi úplně stačila i ona sama. Okamžitě jsem mojí upíří rychlostí naklusal k patě schodiště.

„Tady, zlatíčko, jenom jsem se…“ Přerušil mě ten její štěněčí pohled, který mi doslova děkoval za to, že jsem ji tak pohotově zachránil. A jakmile si to moje nohy naštrádovaly za ni, zbytek věty jsem jí už jen pošeptal do ucha, a ještě zamilovaně políbil do těch voňavých vlasů.

Teď mě najednou tak zmateně napadalo, zatímco její srdce si to valilo kupředu přímo nesvětelnou rychlostí, jestli jsem byl skutečně takovej vůl, že jsem si nikdy nevšimnul, jak nádherně tahle bytost voní. Vlasy si určitě nijak nesmradila… nebo snad jo?

Netušil jsem, jak se ke mně bude Bella chovat, až tohle představení ukončíme a spadne opona, ale v jedno jsem najednou tak iracionálně zadoufal…, že už se na tomhle našem novém vztahu nic nezmění. Uvědomil jsem si, jak moc po ní vlastně toužím! Jenomže tu taky byla ta ošemetná otázka, jestli mi to vydrží. Nechtěl bych tohle zlatíčko ranit, ale pravdou bylo, že jsem nikdy nebyl věrnej typ. Vlastně já se ještě nikdy opravdu neuvázal, a teď o tom najednou tak opatrně uvažuju.

Raději jsem můj zmatený zadek nasměroval vedle mého miláčka, posadil se a objal ji okolo ramen. Nutno podotknout, že se mi to až podivně zamlouvalo. Jako by ke mně patřila. Možná to měla být ona, kdo ukončí moji staromládeneckou éru a v mých chtivých spárech ukojí všechny moje potřeby a tužby. Zatím jsem nad touhle myšlenkou tak moc neuvažoval, ale občas se mi v mysli nebezpečně rozmáhala.

Moje hlavinka se chtěla dál zabývat tímhle tématem, ale vyrušil mě Bellin jemný třas. Sakra, že by to byla moje teplota?

Zmateně a zároveň kajícně jsem se po ní ohlédl, ale ani náhodou se nekoukala mým směrem, ale tak nějak vystrašeně pozorovala Tanyu, která si ji přeměřovala způsobem, jako by jí chtěla vzít míry na rakev. Znovu se ve mně vzdmula vlna vzteku, společně s tím doposud neznámým ochranářským pudem a tiše hrdelně jsem na tu zmiji zavrčel. Vážně mě až neskutečně nasrala.

Z ničeho nic mi přišlo mojí Belly líto. Dostal jsem ji do nepříjemné situace a udělal nového nepřítele, protože Tanya už teď spřádala tajné plány, jak se co nejrychleji zbavit jednoho lidského obtížného hmyzu. Jen ať se k ní zkusí přiblížit a pozná hněv bohů… Tím jsem samozřejmě chtěl říct můj hněv.

Každopádně se s tím už nedalo nic moc dělat, tak jsem se to alespoň snažil vykompenzovat uklidňujícími doteky, které měly znamenat jediné. A to že jsem tady, a o všechno se postarám. Nemohl jsem přenést přes srdce, což bylo vážně hodně divný, aby se Bella kvůli mně bála. I kdybych musel tu blonďatou stvůru nakouskovat a spálit, jen aby neublížila téhle jedinečné bytosti, no, bez okolků a beze studu bych to udělal.

Naštěstí ale tahle dotěrná zmije, společně s Alicí, zmizela do kuchyně.

Jakmile Bella konečně dojedla, odložila talíř na konferenční stolek a vrátila se do mého objetí. Blaženě jsem si oddechl, když se mi ještě spokojeně opřela o rameno a zavřela oči. Jistě se u mě nebála a mně se nanejvýš líbila její nová důvěra. Nikdy bych to potom, jak jsem se k ní ve škole choval, nečekal.

Ale z mého osobního štěstí mě znovu vytrhla moje sestra. Její myšlenky, co mi tak vehementně vystavovala na obdiv, mě spolehlivě zchladily. A ani jsem k tomu nepotřeboval ledovou sprchu. Usadila se vedle mojí nové holky a úsměv měla tak širokej, jako by jí ho právě někdo vyrobil dynamitem.

‚Teda vám to tak sluší, brácha. Vypadáte úplně jako čerstvě zamilovaný páreček. Dokonce bych nikdy neřekla, že to jenom hrajete…‘ Naklonila hlavu na bok, jako by se nás snažila studovat pod mikroskopem.

„Co tak koukáš,“ prsknul jsem ještě docela mírně… nebo ne?

‚Nemůžu snad?‘ obořila se na mě v duchu Alice. Pak se ale její kukuč opětovně rozzářil. ‚Vypadáte spolu tak sladce a Tanya v kuchyni naprosto žárlí. Počkej, až se za chvíli vrátí ostatní, to bude teprve šok. A nechci ani vědět, co na to Rosalie…‘ Nad tím posledním slovem jsem se znechuceně ošil. Jo, to bude ještě mela, až se to tahle semetrika dozví. Neštěstím jsem si téměř povzdechl.

„Nic, jen… vám to vážně sluší,“ dodala jen tak, aby mi odpověděla i nahlas, kvůli Belle, která teď ale nevypadala, že by ji cokoliv zajímalo. Spíš tiše podřimovala opřená o moje tvrdé rameno a ani se nepohnula.

Společně jsme se s Alicí podívali do jejího klidného obličeje a pak jsem se na sebe tak sourozenecky usmáli. S maximálním uspokojením jsem si všimnul, že na krku už nemá téměř žádné stopy po tom, co jsem ji tak debilně přidusil.

‚Byla bych vážně moc šťastná, kdybyste to jen nehráli. Vypadáte spolu totiž naprosto kouzelně, kdo by to byl kdy řekl, že by se z té vaší věčné nenávisti mohlo vyklubat i něco úplně jiného…‘

Spiklenecky jsem na moji sestru mrknul a zadoufal, že mi jednou pomůže s dobýváním téhle nedobytné pevnosti, kterou jsem najednou tak spokojeně hýčkal v náručí. Alice se ještě přihlouple usmála nad mým zasněným kukučem, který směřoval do Belliny tváře a pak se zvedla a odpochodovala do kuchyně za Tanyou.

Ozývalo se sice odtam jen dohadování, ale tomu, o čem se ty dvě tak zarytě hádaly, jsem nevěnoval pozornost. Byl jsem plně koncentrovaný na ten poklad, který mi teď byl tak blízko.

Moje nálada se jako mávnutím kouzelného proutku uklidnila a to i přes fakt, že tady po domě lítala nadržená a nezvladatelná Tanya.

Já měl právě moji malou chvilku štěstí. Poprvé se moje hlava skutečně vážně pustila do přemýšlení nad tím, jestli se i moji sourozenci cítí takhle úplně, když mají v náručí toho druhého. Automaticky, a ani netuším, kde se to ve mně vzalo, jsem natočil hlavu a políbil ty kaštanové kadeře. A moje ruka následovala mého příkladu, když ji hned po mých rtech spokojeně hladila.

Byl jsem tak zvláště šťastný, když jsem rozmýšlel nad Alicinými slovy. Myslím, že nám to skutečně slušelo a možná bych se už konečně mohl usadit… Pohled mi sklouzl na její jemně vyšpulené rty a opětovně mi zatrnulo v dolních partiích.

Jo, myslím, že Bella je naprosto dokonalá. Ta pra… Ale z mého spokojeného rozjímání mě vyrušilo prásknutí dveří.

„Rodino, váš komik se konečně vrátil, už se tady nebudete muset nudit. Tak co to pro nás vlastně máte za novinku?“ křičel Emmett do domu. Měl jsem chuť mu skočit po krku a vyrvat mu na chvíli ty jeho zatraceně silné hlasivky. Nejen že Bellu vzbudil, ale navíc celá polekaná ode mě vyskočila a zmateně mrkala po okolí. Emm s tou jeho nejdražší polovičkou jí její překvapený pohled vraceli a navíc i pokukovali po mně, jen Jasper se přitrouble usmíval.

‚Tak proto jsi dneska nejel se mnou…‘ Posílal mi tuhle spokojenou myšlenku a od dalších mě vlastně zachránila jeho milovaná polovička. Alice se do obýváku přihnala jak splašené stádo koní a usmívala se od ucha k uchu. Hned za ní stála nabubřelá Tanya.

‚Co se to tady děje?‘ Nechápala Rosalie a pokukovala nešťastně po svojí kamarádce. Pak se její oči zabodly do mě a Belly. ‚Ta nicka tady pořád ještě okouní? A co tu dělá Edward? Neměl před Tanyou zdrhat?‘

‚Wow, takže brácha se konečně zabouchl?‘ posmíval se mi v duchu Emmett. Musel jsem si nešťastně uvědomit, že má nejspíš pravdu. A stačilo mi k tomu jen půl dne. Rekord! No, ale na druhou stranu jsem přeci jen upír, ne? My všechno víme téměř okamžitě…

„Musíme si promluvit!“ vyhrkla Alice a začala hned objasňovat novou rodinou situaci, ve které jsem byl spokojeně spárovaný s Bellou.

A na mě okamžitě začaly útočit myšlenky všeho druhu…

‚Co je to za volovinu?‘ prskala Rosalie. ‚To je určitě jen nějaká pitomá hra!‘

‚No, ty vole! To je ale kanec!‘ broukal si v duchu Emmett.

‚Já to věděl…‘ šeptal si spokojeně pod fousy Jasper. ‚Tak přece jen není ten můj dar rozbitej!‘ Hrdě vypnul hruď. Pche…

‚Kéž by to nehráli! Škoda jen, že nevidím jejich budoucnost, což by ale nakonec mohlo znamenat, že skončí spolu? Nebo… Uf!‘ Nespokojeně si povzdechla Alice. Začínala se mi z nich vážně motat hlava. Ovšem nejdivočejší a nejodpornější myšlenky pouštěla do okolí ta mrcha Tanya. Plánovala Bellinu smrt. Jak to co nejlépe zaonačit jako nešťastnou náhodu…

Bože je opravdu tak vylízaná, když ví, že jí v té její prohnilé hlavě čtu? Nechápavě jsem zakroutil hlavou, naštěstí se ale tahle dotěrná sestřenice vydala opět do kuchyně. Asi podle výrazu na tváři Rosalie uhodla, že to nebude nic pěkného, a tak zbaběle utekla.

„Je to pravda, Edwarde?“ štěkla po mě moje blonďatá sestra. Jasper vyprskl v návalu smíchu, když přes emoce ochutnal Bellin hořký výbuch vzteku. Nenávist k Rose a další násilnické choutky… A moje dračice po mě koukla, a když si všimla, jak spokojeně se usmívám, koutky jí taky nesměle vyskočily vzhůru.

„Co je?“ vřískla dotčená Rose a vztekle od sebe odstrkovala chudáka Emmetta, který se ji pokoušel alespoň malinko zklidnit. No brácha, takhle to dopadá, když se oženíš s výbušninou… Nikdy pak nevíš, kdy vyletí do vzduchu! Z ničeho nic ale najednou vydoutnala.

‚Takže ty mi tady budeš takhle bezostyšně lhát? Chceš mi tvrdit, že chodíš s touhle lidskou šmudlou, která se ještě donedávna neuměla ani pořádně oblíknout!?!‘ ječela na mě protentokrát v mysli. ‚A tohle ti mám jako věřit? Vždyť jsi ji nenáviděl stejně silně jako já… nebo ne? Polemizovala v duchu. ‚Takže když ti po ní teď skočím, abych ji zakousla, ty se jí zastaneš?‘

„Jo! A doufám, že teď chápeš, proč jsme to vlastně tajili!“ vyštěknul jsem ledově a modlil se, aby se o žádný útok nepokusila. Nechtěl jsem se prát ještě s Emmettem a Tanyou. Moje představy si vykreslily úplně do detailu, jak by ta zmije využila příležitosti. Mohl jsem jen tajně doufat, že se Alice s Jasperem mojí Belly v nejhorším zastanou, kdybych měl plné ruce práce.

‚Aha, takže jsi to -jakože- před námi všemi tajil? Vždyť ještě předevčírem ses k ní choval, jako by to byla ta poslední nula na planetě. A chceš mi ještě pořád nalhávat, že jsi to předstíral jen kvůli mně?

„Všichni jsme věděli, jak bys na to reagovala. A můžu tě ubezpečit, že by ses nic nedozvěděla, kdybys nezavolala tu tvoji kamarádku z Denali,“ zavrčel jsem vztekle, ale potichu. Muselo se předstírat, že Bella je jen pouhá lidská bytost.

„Jak všichni…“ vyhrkla nasraná Rosalie. „Kdo další o tom věděl?“ Švihla vzteklým pohledem ke svému muži, který se jen bojácně přikrčil.

„Já nic netušil, broskvičko!“ Zvedal obranně ruce a na tváři mu pohrával kukuč andílka. A tak se ta věčně nespokojená semetrika otočila po Jasperovi.

„Co!?!“ prskl obranně. „Nemůžu za to, že mám talent, který mi pomáhá vyznat se…“ Pak ale rychle zmlknul. A já opět přes jeho pocity pochytil, jaksi ho moje sladká Bella dobírá. Litovala ho…, a on byl momentálně naštvaný.

Co jsem ale věděl s jistotou, že Jasper rozhodně žádná ubrečená baba není, jen nechtěl prozradit víc, než bylo potřeba. Nicméně, moje holčička se zatvářila omluvně a pak jako by si uvědomila, že vlastně nic neví, se jen oslnivě usmála. A můj bratr byl vzteky bez sebe… Musel jsem se tomu němému představení nahlas zasmát. Oba dělali jako že nic. Ona neví, že má dar a on vlastně prozatím skutečně neví vůbec nic. Jak dokonalé…

„Můžete nám ten vtip říct taky?“ promluvil neklidně Emmett.

„Ne,“ vyhrkl nějak vystrašeně Jasper, což mě překvapilo. Jistě nechtěl, aby se na světlo dostaly Belliny pocity ohledně jeho kuráže. Alice si naštěstí toho zvláštního rozpoložení svého muže všimla a láskyplně jej objala. Nějak mě zalechtalo celé tělo, ale hlavně ruce a paže… No jo, chtěly taky někoho obejmout a já věděl přesně koho! Z mého zasnění mě ovšem osvobodila právě ta osoba, po které jsem momentálně lačnil. Uchechtla se a Jasper na ni tichounce zavrčel.

Určitě to ta moje holka slyšela.

Když se do pokoje opětovně vehnala Tanya a věnovala Belle jeden přehnaně falešný úsměv a poté svoji pozornost věnovala mě, aby mě mohla zahrnout nekonečným množstvím těch chtivých pohledů, moje holčička na ni dokonce žárlila. Ještě že mám Jaspera, který se právě výsměšně usmíval mému roztomilému zlatíčku.

Alespoň ne všechno mi zůstane ukryto, když Bellina mysl mě k sobě nepustí. Rychle jsem ji objal okolo ramen a spokojeně políbil do vlasů. Nenechal jsem si ujít ani jeden doušek její kouzelné vůně. A k mému údivu se jí okamžitě rozběhlo srdce, jako by bylo opět na závodech.

Jasper-radar mi v mysli vše v okamžiku objasnil.

Já jsem do ní prý byl hotovej a ona zřejmě taky, i když s tím rozhodně bojovala razantněji než já. Vlastně… já vůbec neválčil. Bral jsem všechno tak, jak to bylo. Teď, když jsem měl konečně Bellu zase takhle blízko u sebe, rozhodl jsem se, že už ji nikdy nenechám odejít. Nebo moje nitro jen tajně doufalo, že se mi ji podaří přemluvit.

Jo, holt se potom budu muset asi pořádně snažit…, ale teď jsem měl chuť si užívat, dokud mi to bylo dovoleno a Bella neprotestovala.

„A to jako odkdy jste spolu?“ vyhrkla výsměšně Rosalie směrem k mému prozatímnímu pokladu, a mě tak znovu pořádně hnula žlučí. Bella se nervózně ošila, a tak jsem ji k sobě namáčknul daleko víc.

„Co je ti po tom!“ rozkřičel jsem se na ni tak vytočeně, až mi to moje zlatíčko v náručí doslova ztuhlo strachy. Jasper mi opět objasnil, že jsem ji vyděsil. Jak to je vůbec možné? Když jsme se prali, nebála se ani trošku. Nebo možná ano, ale nedávala mi to nijak najevo… Konejšivě jsem ji pohladil po rameni.

„Hele, co to tady jako hrajete za hru, ještě předevčírem jste se k smrti nenáviděli a najednou spolu chodíte? A ještě se mi tu, Edwarde, takhle sprostě snažíš nalhat, že to spolu už nějakou dobu táhnete? Zas tak blbá nejsem…“

„Nezáleží na tom, jak dlouho spolu chodí,“ promluvila najednou už delší dobu tichá Alice. „Důležité je, že se mají rádi.“

Takhle vysloveno nahlas mě to malinko překvapilo, ale je fakt, že mám Bellu rád. A možná i víc než jen to… Znovu jsem se tedy uklidnil.

‚Lžete!‘ vyštěkla v duchu Rose. ‚Však já na to přijdu! Ta malá mrcha za to ještě zaplatí… O moji střechu se nehodlám dělit s touhle lidskou špínou!‘

Zuřivě jsem zavrčel, třebaže jen tiše. Ovšem ta zmije to slyšela víc jak jasně. Tohle si teda dovolovat nebude, a já si s ní o tom budu muset co nejdřív promluvit!

‚Beztak to jen hrajete! Jestli vy dva jste skutečný pár, tak já musím být dědeček skříteček…‘

„Takže nevěříš?“ vypadlo ze mě rychle. Moje sestra se jen vítězně usmála a nahodila ten její osobní škleb, který jasně říkal, že nás má přečtený líp jak naše vlastní matky. Mrcha! Bellin tep akceleroval, jako by tušila, co se chystám udělat…

Otočil jsem si ji k sobě a ten její vyděšený pohled byl vážně za všechny prachy světa. Oči měla strachem jak dva tenisáky, ale i zorničky se jí pomalu rozšiřovaly, což bylo naprosto správně. Pobaveně jsem se usmál a náruživě ji políbil. Vášeň uvnitř jsem musel hodně krotit, aby se mi nepromítla i na mých kalhotách…

Moje paže se samovolně ovinuly kolem jejího měkkého těla a já si vychutnával jemnost a sladkost jejích plných rtů. Tiše mi zavzdychala do úst. Dokonce jsem v tenhle dokonalý okamžik nepostřehl ani jednu jedinou zbloudilou dotěrnou myšlenku. Byla to doba klidu a míru, ovšem jen do doby, kdy se na mě dole Bella natiskla pánví. Jo, miláčku, taky tě chci! Ale ne teď a tady… Později.

Raději jsem tenhle žhavý polibek ukončil, dokud jsem na to ještě měl dostatek sil. Moje princezna se na mě ale nějak nespokojeně zamračila, což mi na tváři vykouzlilo jeden polichocený úsměv, a tak jsem jí ještě vtiskl jeden rychlý, slibující, přesto i sladký polibek. S těmi růžovými tvářemi byla naprosto úchvatná.

Když to nakonec ty dvě blond slepice vzdaly a společně jako jednovaječná dvojčata odkráčely do druhého patra, úsměv se mi ještě rozšířil. Jakmile mi ale do hlavy doplulo rozhodné přiznání mojí sestry, že Tanyie pomůže mě získat, veškerá dobrá nálada v mžiku uvadla. Nasraně jsem si vrčel pod fousy.

Emmett na mě koukal pohledem hrdého otce, jehož syn právě domů donesl první jedničku. Za to moje malá Bella byla pořád mírně narůžovělá, což mi ani v nejmenším nevadilo. Byla naprosto sladká. Chytil jsem ji jako správný milenec za ruku, propletl prsty a zatáhl ji zpátky na gauč.

Posadil jsem si ji do klína a konečně se nemusel nijak přetvařovat. Moje toužebná nálada se vrátila v plné síle a dole mi zase začínalo být hodně těsno. A hned co to zbystřila i Bella, chtěla se ze mě okamžitě zvednout, ale v tom jsem jí prozíravě zabránil. Podívala se na mě velmi naštvaným pohledem, který však z ničeho nic změkl, když si všimla, jak oddaně ji vlastně pozoruju. Uznávám, právně v tuhle chvíli jsem po ní přímo nebezpečně toužil.

Emmett mi však okamžitě zkazil chuť. Začal s tím jeho nesmyslným výslechem, jen aby se dozvěděl co nejvíc nových informací. Doslova jak nějaká stará drbna. Tichounce jsem nad jeho stupidními dotazy vrčel, a ani Bella nebyla jistě příliš nadšená. Ovšem to nejhorší mělo ještě přijít…

„Víš, Ed si vlastně ještě nikdy nedotáhl žádnou holku domů - a už vůbec ne jako přítelkyni…“

„No a?“ vyštěkl jsem zhrozeně. Co se na mě chystal prostřelit? „Však Bella určitě moc dobře ví, jak to se mnou bylo, ne?“ dodal jsem trochu vystrašeně a doufal, že Emmett už se tímhle směrem nevydá. Marně. Jako vždy můj natvrdlej bratr neselhal…

„A to s ním chceš něco mít, Bello?“ vyhrkl překvapeně. No, nenechal jsem ji odpovědět.

„Chce, jak jistě sám vidíš,“ prskl jsem vytočeně a přitiskl si k sobě Bellu daleko silněji. Hned zítra tomu debilovi nakopu tu jeho obrovskou prdel!

„Vážně vám to sluší…“ vydechl najednou jakoby zmámeně a malinko mě obměkčil. Možná si to s tou nakládačkou ještě rozmyslím. „Už jste spolu spali?“ pustil do placu co nejrychleji a oči se mu nedočkavostí pořádně vyklenuly. Ne! Zítra vážně dostane na kokos!

„Tak to už malinko přeháníš, ne?“

„Tak sorry, brácha, nečekal jsem, že z tebe jedna ženská udělá takovou citlivku! Vždycky jsi byl tak otevřený…“ V jedné chvíli jsem měl rudo před očima z toho nestoudného nařčení, ale pak jsem si uvědomil, že mi to tady povídá ten, kdo se bojí vlastní ženy. Otevřeně jsem se zasmál.

„To říká ten pravej, Emmette! Nevím, kdo je tady podpantoflák!“ Pořád jsem se pobaveně smál, a Bella tentokrát se mnou. I když to bylo spíš z toho Emmettova načučeného výrazu.

Znovu jsem se na ni podíval a zbrkle si uvědomil, že bych ji vlastně klidně mohl milovat. A už pouhá myšlenka mi vehnala teplo do mého studeného těla. Majetnicky jsem si přivlastnil ty její nejsladší rtíky. A když překvapením nad mým útokem vydechla, nastěhoval jsem jí dovnitř i jazyk. Hm… Byla doslova božská.

Něžně mi hladila krk a já byl momentálně v sedmém nebi… Jakmile jí ale došel dech, nechal jsem ji, aby se osvobodila od mých lačných rtů, které však ještě notnou chvíli mlsně pozorovala. Možná to přemlouvání, aby se mnou nakonec zůstala, nebude až tak složité…

Veškeré kouzlo okamžiku však zničila Rose s Tanyou, když se objevily dole jen proto, aby mohly vyrazit na lov. Emmett sice souhlasil, ale když si všimnul, jak po mě sestřenka opravdu okatě a nedočkavě pokukuje, sám vypěnil a Tanye nadal. Koukal jsem na něj tak překvapeně, jako by mi právě vrazil pohlavek.

On se mě skutečně zastal? Možná mu ten zadek vážně nenatrhnu…

Pak se zvedl, ale ještě než opustil místnost, otočil se k nám s těma jeho vědoucnýma očima.

„Tak to vypadá, že už jste hodně daleko… myslím za těch pár dnů…“ zahihňal se a zmizel za jeho nejdražší polovičkou.

Cítil jsem se pořád líp a líp, teda jen do doby, než se Bella začala zvedat. Tak to pr, děvče! Máme tady něco nedokončeného… Upíří rychlostí jsem si ji přetočil na záda a vměstnal se mezi její nohy. Byla jako nějaká nebezpečná upíří viagra. Prostě jsem ji strašně moc chtěl. A když se naše rty znovu spojily, konečně přestala protestovat a sama mi hltavě vycházela vstříc.

Jakmile se ale moje polibky přesunuly na její krček, vzdychala tak hlasitě, až jsem měl obavy, jestli ji neuslyší i ty dvě krávy na lovu. Ale nakonec… No a co! Prolíbával jsem se pořád níž a níž… a pak si na schodech odkašlal Jasper.

Kurva! Vztekem jsem se doslova otřásal. Zato Bella byla teď nějaká vyděšená… Rychle se po mně podívala a chystala se zvednout, no, zastavil jsem ji. Nechtěl jsem, aby můj bratr zahlédl tu enormní bouli na kalhotách, a třeba na mě ještě žárlil…

„Dovolíš? Půjdu si dát sprchu…“ Odstrkovala mě. Co si už ale dost dobře neuvědomila, že mě tímhle prohlášením doslova navnadila, jako dítě, kterému právě slíbila zmrzlinový pohár.

„…fajn, jdeme si dát sprchu,“ skočil jsem jí chvatně do řeči.

„Půjdu sama, Edwarde,“ bránila se mi.

„Ale no tak, lásko, přece bys mě nechtěla z těch vodních radovánek vynechat…“ …nebo snad jo? Zakňučelo smutně moje podvědomí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 6. kapitola - Edward:

 1 2 3   Další »
29. BellaEdward
03.01.2012 [16:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. RoPa
11.12.2011 [14:49]

Tohle dílko se Ti opravdu povedlo! Vynikající nápad napsat tu samou věc z pohledu toho druhého. Já osobně - a myslím, že nejsem sama - si dobrou věc přečtu ráda znovu a vidět ty samé události jinýma očima je osvěžující. Sice tam nebylo moc překvapivých momentů, co se Edwardových pocitů týče - i když nějaké tam přece jen byly - ale to jen svědčí o tom, že jsi Bellin pohled napsala tak dobře, že si čtenář o Edwardovi udělal přesně takovou představu jako ty. Takže super!! Teším se na pokračování!!

27. E.T.
19.10.2011 [14:36]

Doufám, že pokračování bud co nejdřív. Vlastně jakékoliv tvé povídky snad kromě L'immortal (tu si nechávám na později) a té nové (KV), protože nechci mít rozečtených příliž mnoho povídek, aby se mi pletly. Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2011 [22:35]

Mata011Wow Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bolo to super Emoticon Emoticon Emoticon Rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon

25. Wera
13.10.2011 [8:37]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. anavalka
09.10.2011 [22:47]

hrozně hezky píšeš, fakt pecka

09.10.2011 [21:26]

KikketkaI u téhle kapitolky bych chtěla jen říct: Moc a moc děkuji za každičký komentář, který jste mi tady holky nechaly! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.10.2011 [20:31]

SummerLiliAlice ako "kazišuk" Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Úplne dokonale skvelé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. alisson
09.10.2011 [19:35]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon

20. hm.--
09.10.2011 [17:17]

ta povídka ma něco do sebe hodně se mi líbi a srší s toho láska což je velké plus, doufam že další kapitola tu bude rychle :D :D Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!