Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bad girl 12. díl

03.01.2010 (12:45) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1220×

Za můj žertík a Edwardův výtlem si ho učitel vyžádal u tabule a on chudák musel říkat všechno. Co učitel před tím mlel.

„Edwarde, vaše sousedka je sice velmi přitažlivá, můžete si to ale nechat, až tato hodina skončí?“ zeptal se nakonec.

„Ano, jistě.“ Odpověděl. V myšlenkách mu ale vířila sprostá slova.

S tím se odšoupal zpátky do lavice a snažil se mě nevnímat.

„Pěkný proslov!“ utahovala jsem si z něj.

„Pěkně díky, já umět něco takového, tak uvidíš!“ řekl vážně, ale v mysli se smál.

„Můžeš měnit podobu i někomu jinému?“ ptal se.

„Jo.“ Odpověděla jsem prostě. Podívala jsem se na jeho ruku, kde se mu mezi prsty objevili plovací blány.

„Vždyť jsem jak ptakopysk!“ Stěžoval si.

„Chceš ještě zobák?“ Zeptala jsem se nevině.

Jen se zakřenil a pozoroval, jak mu ty blány pomalu mizí.

„S tebou asi nebude nuda, co? Mi připadáš horší, než Emmett!“

„Ou, tak to bylo zákeřné! Myslím, že na něj nikdo nemá… „ prohlásila jsem.

„Asi máš pravdu, ale konkurence je veliká.“ Připustil nakonec.

V tu chvíli zazvonil zvonek a všichni se začali zvedat.

„Bylo fajn pokecat si s někým zasvěceným.“ Usmála jsem se.

„Jo, není zač. Klidně se stav, jestli chceš. Myslím, že ostatní tě budou chtít poznat.“ Řekl po chvíli. Nevěděla jsem, co mám ještě říct, když na mě Nina zavolala.

„Ami, jdeš?“ volala.

„Jo!“ křikla jsem dost hlasitě pro její oči.

„Tak se uvidíme na pak.“ Zamumlala jsem k Edwardovi.

„Jo, zatím!“ zvedl ruku jako náznak zamávání, ale já už odcházela. Jen co jsme se s Ninou dostaly na chodbu, otočila se na mě.

„Jak se ti tohle povedlo?“ ptala se nevěřícně. Potom mě sjela pohledem.“Tedy když se na tebe podívám je mi to jasné. Rozhodně jsem ještě někoho hezčího než ty neviděla. Tvoji rodiče musí být tak dokonalý! Tak koncentrovaná krása musí pocházet jen z dokonalých rodičů…“ mlela dál a dál, ale já ji nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem nad Edwardem. Byl jako ve knížce. Ne! Byl lepší.

A tak den plynul dál. Další hodinu jsem zase seděla s Edwardem a povídali si o mých schopnostech. Slíbila jsem mu, že v jídelně udělám Emmovi na čele velikej červenej beďar. Čtvrtou hodinu jsem už seděla s Sue a pátou zase s Cary. Bella mě neměla ráda už od pohledu. Popravdě, její povaha nikdy nebyla něco pro mě. Bylo mi jasné, že spolu vycházet nebudeme.

S holkama z party byla sranda. Skvěle jsme si rozuměli. Sice mi dost záviděli vzhled, brali mě jako kámošku, která vypadá lépe, ale jinak je stejná jako ony.

Když jsme vešly do jídelny, všichni zmlkly a dívali se na mě. Pohledy Cullenů se odpoutali od stolu a pohlédli na mě. Alice mi nenápadně zamávala. Usmála jsem se a vydala se s holkama k pultu. Kolem se znovu rozezvučely hlasy s větší intenzitou. Dívky – samozřejmě pomlouvaly a kluci se dohadovali, kdo mě první pozve na rande. Na tác jsem si vzala jen hranolky a pití. Hlad jsem opravdu neměla a s žízní to nebylo nic nezvladatelného. Šli jsme s holkami ke stolu uprostřed jídelny. Už u nich seděli čtyři kluci, kteří je přivítali polibky.

„Ami, tohle je Můj Tim, Ninin Gabriel, Suein Peter a Liliin Oliver. Kluci, tohle je Ami.“ Představila nás Cary a sedala si vedle Tima. Já si sedla vedle ní a Sue. Odtud jsem dobře viděla na Cullenovi. S úsměvem na rtech jsem Emmovi vytvořila na čele to, na čem jsme se spolu domluvili. Všichni u stolu vyprskli smíchy a koukali na nechápavého Emmetta.

„To se povedlo Ami!“ zašeptal Edward tak, aby to lidé neslyšeli. Emm se na mě nechápavě obrátil. S úsměvem jako andělíček jsem si šáhla na čelo. Rose už vytáhla z kabelky zrcátko a podávala ho Emmovi.

„Wow! Jsem první upír s Akné!“ chlubil se. „Ami, ještě na nose. Prosím!“ zaškemral a hodil po mě psí pohled.

S úsměvem jsem mu vyplnila jeho přání. Lidi u mého stolu si našeho krátkého hovoru ani nevšimli.

„Tak Ami, odkud jsi?“ ptal se Oliver.

„Z Evropy. Je tam taková malá země jménem Česká republika.“ Řekla jsem.

„Jo, odtud pochází Petr Čech ne? Brankář Chelsea.“ Obrátil se na mě Peter.

„Jo, to náhodou – co se týče fotbalu vím.“ Řekla jsem hrdě. Podle mě jeto blbost.

Všichni u stolu se zasmáli.

„Nemáš ráda sporty?“ ptal se pochybovačně Oliver a měřil si moji sportovní postavu.

„To jsem neřekla. Nemám ráda fotbal. Ostatní sporty, tady krom ještě hokeje, mě vždy bavily.“ Vysvětlila jsem. Jako kdyby posílání míčku z jednoho konce hřiště na druhý byl sport.

„Ty nebudeš jíst?“ ptala se mě Lili.

„Jasně budu.“ Oznámila jsem a sáhla pro hranolku. Osm pohledů upírů a jeden poloupíra se upřelo na mě. Dala jsem si hranolku do úst a zastavila čas. Aby to Cullenovi pochopili, nechala jsem je v časové díře se mnou. Zmateně se dívali po ztuhlých studentech.

„Snad jste si nemysleli, že to budu jíst.“ Řekla jsem. Vzala jsem ze své porce asi pět hranolků, aby si toho nevšimli a z úst si vytáhla i tu jako snědenou.

„Díky.“ Zasmál se Emm a ukazoval na jebáky. S pravým upířím úsměvem ( s dlouhými zuby) jsem se na ně zasmála.

„Tohle mi už nedělej.“ Zaprosil Edward. Pak se otočil k sourozencům, aby jim to vysvětlil.

„No, seděli jsme vedle sebe při druhé hodině a se na mě právě takhle zasmála. Já vyprskl smíchy a učitel mě za to sprdl před celou třídou a musel jsem opakovat látku. Jako by to nestačilo, přidělala mi na ruce plovací blány a málem i zobák.“

„To ty si říkal, že jsi jak ptakopysk.“ Hájila jsem se. Zneviditelnila jsem se a znovu objevila vedle jejich stolu. Úlekem sebou cukli.

„Pozor na mě. Já jsem všude. Stavím se dneska v osm k vám. Můžeme zajít na lov.“ Navrhla jsem.

„To tebe jsme slyšeli ráno u nás?“ ptal se Ed. U Rose v hlavě se začali rojit obavy z toho, co v noci s Emmem dělali.

„Neboj Rose, nejsem úchyl. Četla jsem si nějaké knihy v Carlislově pracovně. Zajímavé, co o mě Aro napsal v té knize. Asi zajedu do Voltery na společenskou návštěvu.“ Zamumlala jsem.

„Co mu chceš udělat?“ ptal se Jasper.

„To nevím, ale může si být jistý, že se to Amonike nelíbí.“ Zavrčela jsem.

„Proč o sobě mluvíš v třetí osobě?“ zeptala se Ness.

„Já jsem Monika, ne Amonike. Ona je hlas v mé hlavě. Někdy je to docela otravné, ale za ty schopnosti to stojí.“ Vysvětlila jsem.

„Ty slyšíš hlas?“ ptala se pochybovačně Bella.

„Nejsme si v tom podobné?“ řekla jsem se zvednutým obočím. Narážela jsem na její adrenalinové sporty v New moon. Přimouřila oči, ale nic neříkala.

„Hned, jak ti skončí škola, přijeď k nám. Myslím, že cestu už znáš.“ Zasmála se Alice.

„Jasně!“ otočila jsem se na podpatku a šla si sednout na svou židli. Zbytek školy uběhl obdobně.

Když zazvonilo, vyšla jsem na parkoviště. Okolo mého auta bylo spoustu obdivovatelů. Po Rosaliinu BMW se už nikdo neohlédl. Cullenovi stáli na parkovišti.

„Hodím si věci domů a přijedu.“ Řekla jsem hlasitostí, aby mě lidé neslyšeli. Proklouzla jsem kolem obdivovatelů a nesedla do mého miláška. Všichni se dívali na prachovou stopu, která tam byla vidět ještě dlouho po tom, co jsem odjela z parkoviště.

Shrnutí povídek

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bad girl 12. díl: