Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věky věků 19. kapitola

Položil mě na postel v našem pokoji a já pořád vzlykala. Nevěděla jsem jak dlouho, jen jsem věděla, že sedí vedle mě a objímá mě.
,,Bells, měla bys na lov víš? A Petr a Charlotte odjíždí, nechceš se s nimi rozloučit?"
,,Ne" vzlykla jsem, ,,běž ... běž sám já chci ... chci výt chvíli sama, prosím"
Políbil mě do vlasů a šel ke dveřím tam se otočil
,,Vážně.."
,,Prosím Edwarde chci být sama" a byla jsem sama, zavřely se za ním dveře a já zase upadla do deprese.

Charlie ... Charlie si myslí že jsem mrtvá. Bolí ho to. Nikoho nemá. Jsem sobec, sobec! Chtěla jsem Edwarda a jeho rodinu tak moc, že jsem zapomněla na tu svou.

René ... pane bože René, muselo jí to ranit ještě víc co když ... co když to dává za vinu Charliemu? Co když ho máma obviňuje za mou smrt?

Angela, má jediná lidská kamarádka. Přece ... přece jsme si toho tolik naslibovali a teď ... taky si myslí že jsem mrtvá. Truchlí? Nebo jí to nezajímá a prožívá štěstí s Benem? Přeju jí ho jen ... bolí jí můj odchod?

A Phil? Vím že jsem s ním nebyla až tak moc. Nikdy jsem ho neobjala a když mi dal pusu na tvář, ucukla jsem ale i tak ...
Měla jsem ho ráda, strachoval se když jsem tenkrát upadla a zlomila si ruku. Chtěl i jiného doktora, měl o mě strach a já ... já ublížila i jemu.

Jacob ... byl ... ne! Ne! Ne! Ne! On už není a před tím ... tak moc mi pomohl, tak moc a já ho odkopla na vedlejší kolej. Co na tom že mě chtěl unést? Co na tom že mi dal ultimátum? Kdo zahojil tu bolest po Edwardově odchodu? Kdo zalepil a naplnil ty hluboké rány ve mě? Jacob. Jacob a zase jen Jacob. A teď už Jacob není. Nedokázala jsem ho ochránit. Ten boj byl kvůli mě a já ho nedokázala ochránit před smrtí. Možná ... možná chtěl umřít, protože jsem ho opustila!

Zase já. Kdybych nebyla tak ...

Tak bych ublížila dalším lidem kolem sebe. Ublížila bych Alici, té malé Alici, která nás drží nad vodou.

Jasperovi, nevím zda bych ublížila přímo jemu, ale smutek Alice by ho bolel.

Emmett, můj velký bratr, byl by smutný? Smutek jsem u něj viděla jednou a to když od něj odešla Rosalie a on šel za ní. Nemohla bych mu to udělat znovu.

Rosalie, ne, ta by si nejspíš ani nevšimla že tu nejsem. Nebo ano? Neznám jí tak dlouho, abych mohla dělat názor na ní, musím jí líp poznat. Další pro, abych zůstala s nimi a tady.

Carlisle ... už teď jsem ho měla za otce ... třetího v pořadí, nikdy nebude Charlie, ale je to můj táta, upíří táta, kterého bych nemohla opustit, kterému bych nemohla ublížit

Esmé, má máma, jistě René je má mamka ale Esmé je tak ... milá a hodná že ... je to máma a kamarádka dohromady a teď je raněná nemohla bych ... odejít.

Posledního člověka jsem si nechlala nakonec protože myšlenka opustit ho byla ... nepřijatelná. Nebolela by jen jeho.

Edward, ne! To bych nedokázala ani já. Nemohla bych mu říct sbohem, nebo ještě hůř, neříct mu nic. Nemohla bych. Ne. Nepočítám jakou škodu bych napáchala. Nevím zda by běžel za mnou, nebo do Itálie, otřásla jsem se nad tím ... Itálie. Ne. Nemůžu mu ublížit a nemůžu tak ublížit nikomu, ani sobě. I kdybych odešla, mrazilo mě jen z té představy, nedokázala bych jít pryč a žít dál, ne bez nich. Ne. opravila jsem se. Bez nich ano, snad, možná, ale ne bez něj.
Bez něj ne.

A teď. Má rodina je dole. Hosté odjíždějí a já jim nepoděkovala.

Esmé je raněná a já nevím co jí je.

Edward je ... je tam taky a já ho chci mít u sebe, chci se ujistit, že je skutečný.
Musím žít tím co je, ne tím co bylo.

Otřela jsem si tváře, žádné slzy jsem neměla, jen zvyk a vstala jsem z postele.
Schody se mi zdáli jako nepřítel, bylo jich tolik a já šla pomalým lidským krokem. Jen co jsem byla dole mě objímaly Edwardovy paže a jeho obličej byl schovaný v mých vlasech.
,,Je mi to moc líto" zamumlal
,,To ... to nic. Co je s Esmé?" zeptala jsem se, Edward mě dovedl k pohovce kde ležela, pravou nohu měla podepřenou spousty polštářy. Carlisle u ní seděl a hladil jí po vlasech.
,,Co se stalo? Zahojí se to?"
,,Ano" zamumlal Edward a odvedl mě od Esmé
,,Nedýchej" přikázal mi, zadržela jsem dech a podívala se na něj s otázkou v očích. Kolem nás proběhla Alice s hrnečkem v ruce
,,Bells, teď nedýchej ano? Esmé se uzdraví. Pojď ven, vysvětlím ti to, ale nedýchej."
Přikývla jsem.
,,Esmé se uzdraví, čím bude silnější tím se uzdraví rychleji" říkal a vedl mě na verandu a pak k lesu.
,,Potřebuje ale krev, hodně krve. To aby nabrala sílu. Jen nemůže na lov a zvířecí krev by jí stejně nepomohla. Carlisle má doma nějakou krev z krevní banky, pro všechny případy. Mylím, že už jsme dost daleko, můžeš dýchat"
,,Takže" začala jsem, ,,ten hrneček co nesla Alice ..."
,,Ano, to byla krev pro Esmé, lidská krev, nejsem si jistý jestli by bylo dobré vystavovat tě té ... vůni. Jasper šel taky na lov"
,,Taky? S kým?"
,,Bells, ty musíš na lov, nebylas venku osm dní. Divím se, žes tu krev necítila"
,,Já ... já byla mimo ... osm dní?" jen přikývl a nedechl se.
,,Kdo tam bude dřív?"
,,Ne že mě necháš vyhrát" zamumlala jsem a políbila ho. Byl to polibek pro něj. Plný lásky a vášně. Zdálo se mi, že lítám, chtěla jsem létat.

Třásla jsem se po celém těle když mě držel jednou rukou v pase a druhou za zátylek. Svýma rukama jsem hladila jeho záda a hledala skulinku jak se dostat pod jeho tričko. Zvrátil hlavu dozadu když se mé ruce dostaly pod tričko a poté začaly postupovat dobředu k jeho břichu. Rozpustile jsem ho kousla do ušního lalůčku, vymanila se z jeho objetí a utíkala jsem za lákavou vůní lesní zvěře.
,,Poslední je vězeň prvního" křikla jsem.
Byl vyvedený z míry, ale i tak mě dohnal a byl u jelenů první. Po nasycení ukrutné žízně mě vzal za ruce a opřel o strom, ruce mi zdvihl nad hlavu a držel je tam svou levou rukou. Pravou pak hladil mé boky.
,,Jsi můj vězeň" zašeptal do mého ucha, byl tak blízko a tak nedostupný. Můj dech se zrychlil, jeho ústa se přitiskla na má. Výbuch, lesní požár, nedokážu to unést, nemůžu unést to jak ho moc miluju. Nedá se to vyjádřit slovy, ani činy.

Jeho polibky byly nakažlivé a já chtěla víc, nemohla jsem ho hladit a to mi moc vadilo, moc, chtěla jsem se ho dotýkat. Ale já si to vymyslela byla jsem jeho vězeň ... napořád ... uvězněná v jeho objetí. Na věky věků.

další díl: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/az-na-veky-veku-epilog/