Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anorexie - 1. Kapitola

the host stills


Anorexie - 1. KapitolaPřicházim s povídkou Anorexie. Bella je tlustá dívka, kterou nikdo nemá rád. Ráda by zhubla, ale její váha je ochrana. Kvůli čemu se takto chrání a proč? Rozhodne se zhubnout? A nepřežene to trošičku? To se dozvíte, když si přečtete mojí povídku :-)

,,Bello, tak pojď, čekáme už jen na tebe!" volala na mě má matka.

,,Už jdu," odpověděla jsem jí a vzala si na sebe červené tričko a černé rifle. Nějak jsem je nemohla dopnout. Ta moje váha mě už poměrně dost štvala, zhubla bych a ráda! Nebylo by to zase tak těžké, ale je to taková... ochrana. Bydlím v bytovce v posledním, desátém patře. A pod námi, přímo pod mojim pokojem bydlí jeden oplzlý soused. Starý dědek, no... je mu tak padesát. Vlastní takovou maličkou hospůdku před bytovkou. Když jsem se sem nastěhovala, říkala jsem si, jak všechno bude zase fajn. Že všechno bude dobré, ale nebylo. Už od začátku se mi tu stávali hodně bolestivé věci. Počínaje tím, že jsem měla tenkrát kamarády tak daleko, byla jsem odříznutá od světa a tak mě moji vrstevníci nakonec odřízli úplně, až mi zůstala jen hrstka dobrých přátel, přes ztrátu mého kluka, konče slizkým sousedem.

Nechápala jsem to - od začátku se na mne díval divně, ale tenkrát jsem to moc nechápala. Bylo mi teprve 9. let.


A teprve až teď jsem pochopila, co ty pohledy znamenají. Je to jenom odporný, slizký, nadrý´žený pedofil.


A jako vždy, když jsem vzpomínala na mého kluka a myslela na toho poedofila, začaly mi po tváři stékat slzy. Rychle jsem je setřela hřbetem ruky a snažila se dopnout ty pitomé kalhoty.

,,Tak Bello! Dělej!“ volala na mě moje máti. Naposledy jsem zkusila zatáhnout svoje ohromné břicho a zapnout je. Nakonec se to podařilo a já sprintovala do kuchyně.

,,Dobrou chuť,“ popřála jsem mým rodičům a usedla ke stolu. Nabrala jsem si na talíř tři kuřecí stehýnka a pár lžic brambor.


Máma už otevírala pusu, aby mě zase krotila s porcí mého jídla, ale táta ji hned umlčel.

,,Dáš si kafe, Renné?“ zeptal se jí a mrknul na mě. Usmála jsem se na něj a pustila se do jídla.

,,Jo, dám,“ odpověděla mamka a taky začala jíst. Snažila jsem se sníst svojí porci co nejrychleji, abych zase mohla zapadnout k sobě do pokoje a vyhnout se mé matce. Nemám ji moc ráda. Pořád jenom kontroluje, co dělám. Kontroluje, co jím, co si oblékám, s kým si volám nebo píšu...


Prostě mě nenechává žít. To táta je úplně jiný. Nechá mě, ať si dělám, co chci, píšu si a volám, s kým chci a jak dlouho chci. Nekontroluje mě, i když suí třeba jenom sladím čaj... Víte, jak mi bylo trapně, když jsem slavila svoje sedmnácté narozeniny, pozvala si pár kamaráádů k sobě domů a sladila si čaj, když mi řekla, že na to, jak jsem tlustá, bych neměla sladit dvě lžičky cukru a radši zhubnout? Bylo mi tenkrát příšerně! A od té doby se s ní prostě jenom hádám. Vlastně ji nesnáším!


Dojedla jsem bramboru a umyla talíř. Popřála jssem našim dobrou noc a šla k sobě do pokoje. Tam jsem si připravila věci do školy a potom zalezla do sprchy. Horké kapky vody dopadaly na mé tělo a já cítila, jak se uvolňuji. Po půlhodinové sprše jsem se zabalila do ručníku, vysušila vlasy, oblékla se, nařídila budíka a šla spát.
***
,,Sakra! Kde mám ty kalhoty?“ křičela jsem přes celý byt a hledala rifle od včerejška. Nikde jsem je nemohla najít. Za deset minut zvoní a já ještě nejsem oblíknutá! To je teda vážně skvělý!Běžela jsem do koupelny a tam jsem je našla. Pohozené, černé rifle se válely pod vanou a byly celé mokré. Vzteky jsem zrudla a šla si najít něco jiného. Ale ať jsem hledala jak chtěla, nemohla jsem žádné kalhoty kromě tepláků najít. A tak jsem si s povzdechem vzala kratčí sukni a kozačky. Určitě jsem vypadala příšerně a tak jsem se vyhla zrcadlu. Popadla jse tašku a jela do školy. Když jsem vystoupila, parkoviště už bylo prázdné. Takže jsem přošla pozdě. Tak to je vážně super!

Uřícená jsem doběhla k učebně biologie. Zaklepala jsem a vešla dovnitř.,,Dobrý den,“ začala jsem se omlouvat.
,,Promiňte, že jsem přišla pozdě, ale... zaspala jsem,“ vymluvila jsem se. Učitel se na mě zákeřně podíval, pak se usmál a poslal mě si sednout na místo. Se svěšenou hlavou jsem se doplazila ke svojí lavici a sedla si. ,,Ahoj. Jsem Edward,“ zazněl mi u ucha sametový hlas. Rychle jsem zvedla oči a podívala se na něj.,,Já... jsem... Bella...“ vykoktala jsem a celá zrudla. Po celé třídě se rozezněl smích.,,Ááá! Podívejme se, naše tlusťoučká Bellinka se nám asi zamilovala!“ zašišlala na mě Jessica. Já zrudla ještě víc hypnotizovala svoje ruce položené na lavici. Dech se mi zrychlil a já měla co dělat, abych se nerozbrečela. Ale stejně mi jedna maličká slzička stekla po tváři.,,Alespoň že je na kluky, ty lesbo!“ zakřičel na ní ten... Edward a zvednul mi bradu. Vykuleně jsem se na něj podívala. ,,Nic si z ní nedělej!“ zašeptal. Já se zmohla jen na tiché díky a sledování jeho úsměvu, který mu rozvlnil rty.

Poprvé za dva roky jsem si přála, aby tahle hodina niky neskončila, ale čas tlačil proti mně. Zvonek ohlásil přstávku a já se chtě nechtě (a věřte, že tenokrát to bylo nechtě) zvedla a zabila si věci.
,,Díky, že ses mě zastal,“ kývla jsem k Edwardovi hlavou a usmála se na něj.
,,Rado se stalo,“ řekl a šibalsky se usmál.


Zbytek dne uběhl až překvapivě rychle. Možná to bylo tím, že jsem celý den myslela na Edwarda a na jeho krásný úsměv. A taky možná proto jsem ani nevnímala, že už sedím v autě a jdu domů. Možná proto jsem ani nekoukala okole sebe a nevnímala okolí.

,,Čáu, lásko!“ zakřičel ten slizoun a já hned věděla, že je zle. Než jsem se stihla vzpamatovat, už mě přitisknul na zeď bytovky a zajel rukou pod tričko.
,,Chyběl jsi mi, kočičko!“ řekl a mě se udělalo špatně od žaludku.

,,Nech mě na pokoji, ty úchyle,“ odvětile jsem a zkusila ho kopnout mezi nohy. Ten zmetek ale byl celkem rychlý a tak mi uhnul. Než jsem se nadála, měla jsem pod krkem nůž a mířili jsme do sklepa. Tam nás zamknul a sthal ze mě i ze sebe všechno oblečení. Při pohledu na jeho tělo se mi ještě více zhoupl žaludek. Byla jsem úplně mimo. Jen okrajově jsem vnímala, že do mě hrubě vnikl a užíval si. Moje ochrana nebyla na nic? Jak to? Myslela jsem si, že když takhle přiberu, zhnusím se mu! A ono nic...
Asi po půl hodině mého soukromého pekla ze mě vytáhl tu věc a oblékl se.

,,Jestli to někome řekneš, tak se to zhorší! Budu tady na tebe čekat každý den a vezmu si tě ve sklepě, ať se ti to líbí, nebo ne!“ řekl a vypařil se. Oblékla jsem se a zamkla sklep. Sednula jsem si pod okno a dívala se ven. Chvíli jsem byla totálně mimo, ale když mi to všechno došlo, sesunula jsem se na zem a brečela dlouhé hodiny. Nevím, po kolika hodinách mi vyschly slzy, ale zděšení a zoufalost zase vystřídala otupělost. Prostě jsem jen seděla za dveřma, objímala si nohy rukama a koukala z okna.
A když se začalo stmívat, zvedla jsem a odešla domů. Zamkla jsem dveře. Udělala jsem večeři, připravila věci do školy a šla do sprchy. Tam jsem se nekonečně dlouho myla, dokonce i když už byla voda úplně studená. Ale asi po hodině jsem vylezla. S mokrými vlasy jsem zalezla do postele a šla spát.

Celou noc se mi ale zdály noční můry a tak není divu, že jsem se asi ve tři hodiny ráno probudila.
Zkoušela jsem ještě usnout, ale prostě to nešlo. Oblékla jsem se a vzala si batoh na záda a šla do lesa.
Jako ve snách jsem došla na jednu louku a opřela se o strom. Nevím, jestli to bylo tím čistým vzduchem nebo tím, že jsem daleko od toho hajzla, ale hned jsem usnula a tentokrát se mi nezdály vůbec žádné sny. Vzbudil mě až déšť. Podívala jsem se na hodinky a usoudila, že je nejvyžší čas vyrazit do školy. A tak jsem to vzala lesní zkratkou a do školy dorazila mokrá, špinavá a zlomená.




.:::Shrnutí:::.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anorexie - 1. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!