Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Annie Sophie - 1. kapitola

the-host


Annie Sophie - 1. kapitolaPokračování Aliciny dcery. Ness a Annie se vypraví do města se svými nejlepšími kamarády Jakem a Sethem. Co se stane?

  Annie Sophie - 1. kapitola

Předmluva:

Vyrostla jsem, dospěla. Je mi 5 let, vypadám na 18. Růst se mi zastavil, stejně jako mojí „sestřičce“ Renesmé.

Esmé a Bella, to těžce nesou. Často si prohlížejí fotoalba, která udělala teta Rose, i když je umějí nazpaměť.

Já, Nessie, Alice a Rose často jezdíme na nákupy. Alice má obrovskou radost, že máme vkus.

Emmett nás ale pořád bere jako malé holčičky. Neustále s námi vymýšlí na ostatní pikle. Nám to nevadí, ostatně, je nám pět.

Carlisle s Edwardem se nás snaží dál vzdělávat. My o to ale dál nestojíme. Zatím. Když má Jake a Seth volno, tak utíkáme k nim. Jsou to naši nejlepší kamarádi. Když ne, tak s Nessie chodíme do lesa nebo na pláž do La Push. Jsme nejlepší kamarádky, samozřejmě. Pořád spolu. Učení spolu. S klukama spolu. Doma spolu. A nikdy si nelezeme na nervy.

A většinou, když jdeme s klukama plavat, opékat maso, nebo jinou aktivitu, tak to Edward a Jazz špatně nesou. Důvod? Prý: „Jejich malé holčičky s vlkodlakama,“ to slyšíme pořád. Na to zase my máme jedinou odpověď: „Pané-bóžé!“

1. kapitola

„An! Kam se chystáš?“ volá máma, když slyší, že se přehrabuju v šatně. Jako by se nemohla na okamžik podívat do budoucnosti.

„Za Sethem. Půjdeme se podívat s Ness a Jakem do města,“ křiknu dolů.

„Jak jinak. Seth, Seth, SETH!“ řekne táta kysele.

„Jazzi, nech ji!“ okřikne ho máma, když se objeví najednou vedle mě.

„Ach, tobě to sluší miláčku,“ okomentuje moje oblečení. Mám tmavě modré džíny, bílé tričko, černé baleríny a dlouhý řetízek.

„Díky, jdu do koupelny,“ řeknu.

„Udělám ti vlasy!“ poskočí nadšeně a míří za mnou. Tohle nemůže být moje máma, když má ještě radost, že mě může chystat na „rande“. Alice mě posadí na barovou židličku a maluje mě. Potom vytáhne kulmu a některé moje přirozené lokýnky natáčí. Miluje moje vlasy. Nikdy by mi nedovolila je ostříhat. Nemá ráda jenom to, když si je vyžehlím.

„Čauky strejdo, kde máš dceru? Jdu ti jí ukrást...“ Slyším dole Renesmé.

„Nahoře. Alice jí dělá vlasy,“ řekne táta opět kysele.

Slyšíme, jak Nessie tancuje po schodech.
„Čauky,“ řekne kráska ve dveřích.

„Hotovo,“ řekne mamka a trošku mi vlasy zalakuje. Postaví mě vedle Nessie a rozplývá se: „Jste moje nádherné holčičky.“ A pak vzdychne. „Kdybych mohla, rozpláču se...“

„Mami, co to do tebe dneska vjelo?“ ptám se udiveně. Chová se divně. Asi ví, že si to dneska užijeme. Ona občas vidí už i vlkodlaky, ale jen v lidské podobě a musí se hodně soustředit. Bolí ji z toho hlava.

„Ale nic. Jděte už, ať to stihnete!“ zavelí. Seběhneme schody a vyjdeme z našeho domku. Možná jsem se nezmínila, přestěhovali jsme se. V bílém domě bydlí už jen Carlisle a Esmé a Emmett a Rose. Máme menší domek (to ale v mámině případě neznamená malou šatnu) blízko bílého domu a blízko chaloupky, kde bydlí Ed, Bella a Ness. Je tady hezky a mám ve svém pokoji dveře do mé šatny a do mé koupelny. To je to nejlepší.

„Aní!“ zavolá mamka. „Na, je tam mobil, klíče – nevím, jestli nebudeme u Esmé, a doklady,“ podává mi mojí černou kabelku a svetřík.

„Díky, zapomněla bych,“ usměju se.

„Ladí ti to. Ahoj. Dejte na sebe pozor. Miluju Vás!“ křikne potom, co dá oběma polibek na tvář a zmizí.

„Chová se vážně divně,“ šeptá Ness, aby nás neslyšela.

„Taky to nechápu.“ kroutím hlavou.

„Dojdu pro auto,“ řeknu nakonec. Mířím ke svému bílému mercedesu. Dostala jsem ho za zkoušky. Ness ostatně taky dostala auto.

Vytahuju klíčky z kabelky, když v tom se přede mě postaví Jacob. Šíleně se leknu, zatajím dech a uskočím dozadu, kde mě před pádem jistí Seth. Naštěstí. Pořád nedýchám zděšením.

„Chtěl jsem jenom říct, že řídit budu já,“ omlouvá se Jake. Bože, jako by to nešlo říct jinak.

„Annie, dejchej!“ Chytne mě Seth za ramena a lehce se mnou zacloumá. Zhluboka se nadechnu.

Otočím se k Sethovi čelem a obejmu ho, abych neupadla.

„Pane bože, jste strašní!“ popadám dech.

„Nevěděl jsem, že poloupíři trpí zvýšenou lekavostí,“ dloubne mě Jake do žeber.

„Vem si ty zatracený klíče a nech mě zklidnit dech,“ říkám, házím mu klíče a pevně se držím Setha, abych neupadla a nedbala Jacobovi další příležitost utahovat si ze mě.

 

* * *

 

Na parkovišti jsme se rozdělili. Nessie a Jake šli už na jídlo, já a Seth do parku. Zastavili jsme se odlehlejším místě. Hlavně proto, že o upíří rodině a vlkodlačí smečce si nemůžete povídat všude.

Vyprávěla jsem mu, jak se dneska mamka chovala.

„Asi je jí smutno, že jsi tak rychle vyrostla,“ snaží se to pochopit.

Nevím proč, ale dneska jsem měla tendenci se na Setha pořád dívat. Děje se něco i se mnou? Najednou jsem si na Sethovi něčeho všimla.

„Jsi nervózní?“ zeptám se. „Proč?“

„Nejsem,“ řekne rychle.

„Ale jó, jsi!“ odporuju. „Pořád něco žmouláš v ruce, zadrháváš se v řeči a nedíváš se mi do očí,“ vysvětluju.

„Co je?“ zkusím to znova. Hlas mám plný starostí. Dám mu ruku na rameno.

„Mám hlad, přinesu pizzu,“ rychle se zvedne. „Ani se odsud nehni!“ Zmizí. Mám vztek, je mi to líto, nechápu to, štve mě to... A teď ještě odejde. Co se dneska se všema děje, sakra? No co, někdy se pro mě musí vrátit...

5 minut, 10 minut, 15 minut, 20 minut... 26 minut!!!!

JO! Seth se šoural z lesíku. V rukách nesl dvě pizzy. Jednu mi mlčky podal. Páne jo! To bude ale zábavnej večer!

„Děkuju,“ řeknu. „Ale není za co,“ odvětí.

Mlčky jsme jedli. Nikdy mi ticho se Sethem nevadilo. Momentálně vadilo. Moc! Ztěžka jsem polkla poslední sousto čtvrtého kousku pizzy.

„Sethe, co se děje?“ řeknu smutně. Nemohla jsem se na něj ani podívat.

Ticho, ticho...

„Annie, já prostě přemýšlím,“ řekl najednou.

„Můžu vědět o čem?“ Bože. Mluvím tak formálně. Na to nejsem zvyklá.

„An, sakra! Už to nevydržím!“ vybuchl. Najednou stál. Chodil okolo. Seděla jsem, ani jsem se nehla. Měla jsem v očích slzy. Nikdy jsme se nehádali. Nikdy na mě nekřičel. Už jsem věděla, co to je, hádat se s nejlepším přítelem.

Ani jsem nedutala. Čekala jsem jenom, až odejde a nechá mě tu. Nechtěla jsem plakat před ním, zůstal by tu jen kvůli slzám.

2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Annie Sophie - 1. kapitola:

 1
19.01.2013 [18:38]

ElenaCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.11.2012 [20:25]

dcvstwilightTak tohle je o nečem jiným... tohle je už opravdu bomba! Emoticon Jde znát, že jsi se rozepsala. ;)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!