Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anglický trojúhelník - III. kapitola

Stephenie Meyerová - komiksová biografie


Anglický trojúhelník - III. kapitolaKapitola po i před dlouhou pauzou. Na nějakou dobu tento příběh odložím, protože nestíhám psát a mám připravenou novou kapitolovku, kterou píšu za pochodu. První díl bude brzy.

Jinak v dnešním díle se Bella poprvé setká s ostatním služebnictvem. Jak ji přijmou? A také se poprvé potká s... No, to už si přečtěte. :-)

V kuchyni všechno ztichlo. Ulpělo na mně šest párů očí. Zmrazená jsem stála ve dveřích a nervózně jsem pozdravila, abych prolomila to nepříjemné ticho.

„Ahoj,” reagovala na můj pozdrav s úsměvem jediná vyšší černovláska.

„Pojď dál, Bello,” pravila od plotny Sue a vydala se ke mně. Vešla jsem dovnitř a ostatní oči si mě nedůvěřivě prohlížely. Jen Jacob se usmíval. Sue mě vzala kolem ramen a otočila směrem na všechny jako terč.

„Tak, přátelé, tohle je Bella, která tu teď bude s námi. Je novou služebnou paní Esmé, tak na ni buďte hodní!” Všichni krom té drobné blondýnky se usmáli.

„Tak se posaď, Bello. Nejdřív se najíš. Poté ti povím co a jak. Pracovat začneš až zítra.” Vrátila se k plotně a začala něco chystat. Využil toho takový vysoký blonďák, který do teď seděl s nějakým tmavovlasým kamarádem na konci stolu. Rychle vstal a přišel ke mně. Jacob a blondýna zbystřili.

„Ahoj! Já jsem Mike a tamto je Eric. Nechceš si sednout vedle nás?” zeptal se a ukázal rukou na jejich místo, kde Eric v tu chvíli pro mě odstrčil židli.

„Nechce! Bella už sedí se mnou!” skočil do toho naštvaně Jacob a vystřelil k nám přes celou kuchyni od oken, u kterých stál. Cestou vztekle zastrčil tu Ericovu připravenou židli zpět ke stolu, až z toho nadskočil. Usmála jsem se, když jsem viděla nechápavé výrazy ostatních. Jen Sue se dobře bavila. Jake Mikea obešel jako náhodný sloup, odstrčil židli vedle své na opačném konci stolu od kluků a s úsměvem pronesl:

„Prosím, růžičko. Posaď se.”

„Díky,” odpověděla jsem a sedla si. „A přestaň s tou růžičkou! Jsem Bella!” dodala jsem se smíchem.

„To víš, zahradník. Ve všem vidí kytky!” rýpnul si do Jacoba zklamaný Mike.

„Cože? Zahradník?” neubránila jsem se smíchu! Dovedla jsem si Jacoba představit jako cokoliv – topiče, podkoního, lovčího, ale jako zahradníka? To byla prostě strašná představa! A nebyla jsem jediná, kdo se smál.

„No, no! Tak mám rád květiny, to je toho!” hájil se Jake. Po jeho slovech jsem šla skoro k zemi! Sue přede mě postavila talíř s jídlem a mléko a popřála mi dobrou chuť. Měla jsem velký hlad, takže jsem se do jídla hned vrhla. Během toho, co jsem se nepůvabně cpala čerstvým chlebem, sýrem a šunkou, mě všichni zvědavě pozorovali, jak nějakého vetřelce. Nevšímala jsem si toho. Doufala jsem, že si snad časem zvyknou. Když jsem dojedla, pomohla jsem Sue s nádobím a pak jsem si sedla zpět k ostatním k čaji.

Všichni si povídali o všem možném. O práci, o nejbližších plánech v osobním volnu, o starostech i radosti. Ještě jsem je neznala natolik, abych se k nim přidala, a tak jsem jen poslouchala. Dozvěděla jsem se tím, že ta nepříjemná blondýna se jmenuje Jessica a je služkou slečny Rosalie. Z toho, co jsem za těch pár minut odsledovala, bylo očividné, že byla celá pryč z Mikea. Mike byl sluhou pana Edwarda. Nemluvil o něm nijak nadšeně, ale kdykoliv se o něm zmínil, Jessica byla jako u vytržení. Nevěděla jsem, z koho byla mimo víc, jestli z Mikea nebo z pana Edwarda. Pak tu byla Angela. To byla ta fajn černovláska, která mě jediná pozdravila. Sloužila slečně Alici, ale moc o ní nemluvila, protože když se řeklo její jméno, všichni ztichli a pak někdo raději odvedl pozornost na jiné téma. Eric byl jediný, kterému to bylo jedno, a dokonce dvakrát chytil Angelu krátce za ruku, jako by ji chtěl utěšit, že si z ostatních nemá nic dělat. On sám byl sluhou pana Carlislea a byl na to náležitě pyšný. Později se každý odebral ke své práci. Sue mě požádala, zda bych jí pomohla připravit večeři, když mě dnes ještě paní nepotřebuje. Souhlasila jsem. Když si odskočila s Jacobem pro čerstvé bylinky, zůstala jsem v kuchyni sama. Loupala jsem brambory a tiše si broukala tu melodii, co jsem v noci slyšela.

 

 

„Znáte Debussyho?” prolomil ticho mužský hlas. Trhla jsem sebou. Otočila jsem se a spatřila slunce. Muže, který stál kousek ode dveří a zaujatě mě sledoval. Vysoký, medové vlasy, jantarové oči, světlá pleť, nádherný úsměv a zapadající slunce, které prosvítalo okny do místnosti se odráželo po celém jeho těle. Podlomila se mi kolena, a tak jsem se rychle uklonila, aby to nebylo poznat.

„Přejete si, pane?” vyslovila jsem nervózně.

„Sue tady není?” rozhlédl se po kuchyni a pak se znovu upnul očima na mě.

„Ne. Odešla do zahrady, ale jistě se brzy vrátí. Mám jí něco vzkázat?”

„To nebude třeba. Vrátím se později. Rád,” odpověděl očima stále upnutýma na mě, „Tak znáte Debussyho?” zeptal se znovu.

„Ne, pane,” odpověděla jsem zmateně.

„Tak odkud znáte tu melodii, kterou jste si broukala?” zeptal se neodbytně.

„Slyšela jsem ji dnes v noci. Někdo ji hrál v domě.” Usmál se.

„Tak v domě. A líbila se vám?” zeptal se s nadzvednutým obočím. Nechápavě jsem se na něj dívala.

„No jistě, pane. Proto jsem si ji broukala,” odpověděla jsem pomalu. Uhnul očima na stranu. Asi mu došlo, že to byla hloupá otázka. Pak se ale podíval znovu a naklonil hlavu na stranu.

„Jak se jmenujete?”

„Isabella, pane. Jsem nová služebná paní Esmé,” dodala jsem. Stále se mi díval do očí. Pak se prudce otočil a odešel pryč. Málem jsem omdlela. Srdce mi bušilo jako před posledním soudem. Kdo to byl? Tak nádherné oči a úsměv jsem v životě nespatřila! Uvidím ho ještě? Ano, vždyť říkal, že se vrátí. Nemohla jsem dýchat. Šla jsem k oknu a otevřela ho. Čerstvý pozimní vzduch mi udělal dobře. Chvíli poté se přiřítila do kuchyně Sue.

„Děvče! To je dobře, že jsi ještě tu. Běž honem do pokoje a sbal si své osobní věci!” Zbledla jsem. Proč? Co jsem provedla? Že by to souviselo s tím mužem? Řekla jsem něco, co jsem neměla? Seskočila jsem z okenního rámu a vytřeštěně se na Sue podívala. Pochopila to.

„Ne, ne, Bello! Nic jsi neudělala, neboj! Ale teď jsem v zahradě potkala paní Esmé. Řekla mi, že mám všechny připravit. Zítra ráno odjíždíme do Londýna. Až si sbalíš, máš jít pomoci s jejími věcmi!” Začala běhat po kuchyni a nosit na stůl vše potřebné na cestu. Stála jsem jako opařená. Londýn? Nikdy jsem tam nebyla. Celý život jsem znala jen venkov. Už jsem nedoufala, že bych se tam někdy podívala. A teď? Bylo to na dosah ruky, stačilo udělat jediný krok. Sue mě plácla po zadku, aby mě popostrčila.

„Tak jdi už! Co stojíš? Času je málo a povinností spousta!” lamentovala, když zavírala okno. S radostí jsem ten krok udělala a vydala se, téměř rozeběhla, směrem do mého pokoje!


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anglický trojúhelník - III. kapitola:

 1
3. martina946
19.04.2013 [17:22]

Moc pěkné. Tahle povídka je vážně dobrá. Jen mě mrzí že tenhle příběch odložíš, ale zaroveň se těším na tvojí novou povídku. Moc se těším na další díl Budu netrpělivě čekat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.04.2013 [15:29]

MyfateAhoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:

- stichlo –> ztichlo
- mě/mně
- 6 párů –> šest párů
- nervósně –> nervózně
- čárky
- ni/ní
- doteď –> do teď
- přímá řeč
- dlouhé/krátké pomlčky
- aby jsem –> abych

Děkuji. Myfate Emoticon

16.04.2013 [21:49]

eMCullenAhoj,
do perexu si, prosím, alespoň jednou větou dopiš, o čem je tato kapitola.
Také si doplň odkaz na předchozí kapitolu.
Pak znovu zaškrtni "článek jee hotov", díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!