Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl Smrti - 2. kapitola

jacob, seth

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Anděl Smrti - 2. kapitolaTenhle díl mi dal docela zabrat, tak doufám, že se bude líbit. A prosím, nějakej ten komentář by se hodil. Abych věděla jestli se vám to vubec líbí. Díky.

29.04.2010 (16:45) • Anastacia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2072×

Anděl Smrti – 2. Kapitola

Letadlo pomalu vzlétlo a já si uvědomila, že ani vlastně nevím, proč to dělám. Proč se jak debil, trmácím na druhej konec světa?

Ach Jimmy, kéž bys tu byl. Ty bys mi určitě poradil, co mám dělat. Vždy, když na tebe vzpomínám, se mi sevře mé mrtvé a ledové srdce bolestí, která se prostě nedá popsat. Byl to můj jediný opravdový přítel. A co jsem udělala já? Chladnokrevně jsem ho zabila, jen proto, že už se Arovi nehodil. Jo, Aro sice říkal, že Jimmyho mohu ušetřit. Ale on to stejně nechtěl. Chtěl zemřít. Dodnes vidím ten jeho zhnusený výraz, který měl, když jsme se viděli naposled. Byl jeho poslední. Bylo v něm tolik zklamání a pohrdání. Pohrdal mnou. To já ho zklamala. On mi věřil. Oni všichni. A já je zabila. Ale copak jsem mohla jinak? Ano mohla. Mohla jsem se za ně postavit a vzepřít se Arovi, ale tenkrát jsem ještě neměla tolik odvahy jako dnes. Nedokázala jsem to, a dodnes toho lituji.Ale proč truchlit nad minulostí? Stejně to nepomůže.

Jen doufám, že Jimmy i ostatní už jsou na nějakém lepším místě. Na místě, kde jim je dobře. Doufám.

Na mysl mi vyplavala další vzpomínka. Poslední den mého lidství. Pamatuji si to velmi přesně. Jako by se to stalo včera.

Byl pozdní večer. První máj. Večerní máj, lásky čas.

Dívka šla pomalu po cestě, hlavu skloněnou. Byl na ní smutný pohled. Její krása už dávno nebyla to co dřív. Nyní už se za ní nikdo neotočil. Nikdo už nebyl okouzlen její andělskou krásou, protože tato krása, se už dávno vypařila. Nyní to byla jen lidská troska. Kdysi dokonalé tělo bylo nyní pohublé a zpustošené. Byla tak vyhublá, že každá kost byla jasně viditelná. Obličej měla strhaný.

Už jsem dávno nežila. Jen přežívala.

Víte, tenkrát to nebylo lehké. Odmalička jsem vyrůstala v sirotčinci. A pak po 14 letech mi prostě, oznámili, že musím odejít. Byla jsem už dost stará a musela se o sebe, postarat sama. Od té doby to bylo těžké. Psal se rok 1153, a já jako ubohá holka bez doma, vzdělání a peněz nebyla k ničemu.

Jediným mím úkolem bylo, sehnat alespoň nějaké jídlo. Zezačátku jsem kradla, protože jsem nevěděla, jak na to jinak. Později žebrat. A pak, když jsem už doslova umírala hlady, jsem začala prodávat svoje tělo. Byl to jediný způsob jak se holka jako já, mohla uživit a neumřít hlady. Tyto těžce vydělané peníze, mi stačili sotva na trochu jídla, ale na nějaké ubytování ani zdaleka ne.

Ten večer mi bylo čerstvých 17. Krásné narozeniny. Chodila jsem po staré Praze, a přemýšlela, pod jakým mostem se dnes vyspím.

Odbočila jsem do vedlejší ulice. A nejednou, jako by se za mnou začali ozývat kroky. Otočila jsem se, ale nikdo tam nestál.

Asi už z toho hladu magořím, pomyslela jsem si.

Najednou jsem na mém rameni ucítila ledový dotek. Prudce jsem se otočila, ale uprostřed pohybu jsem ucítila tupou ránu do hlavy a já upadla do sladké nicoty.

Prudký pohyb letadla, mě vytrhl ze vzpomínek a já si uvědomila, že akorát přistáváme.

Jakmile letadlo dosedlo na ranvej začala, jsem se pomalu zvedat. Rychle jsem vystoupila z letadla a rozhlédla se okolo. Přímo přede mnou se nacházela hlavní budova. Napravo od ní terminál B a C. zatím co nalevo byly veřejné garáže a nějaké obchůdky. Právě tam jsem měla namířeno.

Sešla jsem do garáží, které byly úplně nejníže. Nikdo tady neparkoval, protože to bylo daleko a navíc to ani nebylo zapotřebí. Všechna auta se v klidu vešla do horních pater.

Ušla jsem pár kroků a zabočila za roh. Přede mnou se rozprostřel velký prostor, určen k parkování. Stálo tu jen jedno auto. Mé bílé lamborghini reventon.

Nasedla jsem, a vydala se směr centrum.

Seattle bylo krásné město. Vlastně, až teď jsem si uvědomila, že kousek odsud mám jednu z mnoha mích vil. Ve Forks jsem si ji nechala postavit, asi před rokem, ale doposud jsem tam nebyla.

Auto jsem zaparkovala v jedné boční uličce, a vydala se hledat novorozené pěšky. Byla už tma, takže jsem se mohla volně pohybovat.

Procházela jsem město a asi po deseti minutách je ucítila.

Nacházeli se severozápadně od místa, kde jsem zaparkovala. Byla to poměrně velká supina. No velká… už jsem viděla i větší, ale 23 novorozených plus jejich stvořitel, to taky není málo.

Všichni stáli na konci jedné slepé ulice. Já šla přímo k nim. Skenovali každý můj pohyb. Vyčkávali. Nevěděli, co se bude dít.

V jejich čele stál upír. Jasně jsem poznala jejich stvořitele. On jediný věděl, co teď bude následovat. Ale evidentně mu to nevadilo. Vypadal, tak nějak smířeně.

Navzájem jsme si dívali do očí. Několik novorozených, toho využilo a zaútočilo.

Neměli šanci. Stačila pouhá myšlenka a byl konec. Během vteřiny se všude váleli jen hromádky prachu, který vítr začínal rozfoukávat.

On se ani nehnul. Toho jediného jsem nechala. Chtěla jsem vědět, proč je stvořil. Chtěla jsem vědět, proč nic nedělá. Byla jsem velmi zvědavá, co z něho vyleze.

„Nečekal jsem Vás tak brzo,“ podotkl, jako by nic.

„Proč jsi to udělal?“ Zajímalo mě.

„Chtěl jsem vás vidět.“ Cože? Chtěl mě vidět? A proto si uděl armádu novorozených?

„Opravdu? Proč?“

„Mnoho jsem toho o Vás slyšel. Chtěl vědět, jestli je to všechno pravda. Ale jak vidím, pověsti o Vás nejsou ani zdaleka dostačující. Vaše krása je mnohem úžasnější. Oči. Nádherné. Ale i Vaše krutost je větší, než jsem slyšel. Děkuji Vám, že jste přišla a dovolila mi, vidět Vás.“

Tak to jsem nečekala.

Pouze jsem přikývla, a dál ho sledovala.

„Pokud můžete, zabijte mě rychle prosím, “ řekl se skloněnou hlavou.

A já věděla, že mu vyhovím. Uchvátil mě, a proto jsem nechtěla, aby trpěl.

Na malou chvíli jsem se na něj soustředila. Najednou přede mnou nikdo nestál. Jen trochu prachu, se válelo na zemi.

Ani jsem se nezeptala na jméno.

Zcela bezmyšlenkovitě, jsem se vydala zpátky k autu. Za chvíli bude svítat.

Nasedla jsem do auta a zhluboka jsem vydechla. Co teď? Všude ve světě je klid, takže do Volteri nemusím. Alespoň ne hned. Takže je to jasný. Aspoň se konečně podívám do mého nejnovějšího domečku. Stejně sice  vím jak vypadá, protože jsem ho sama navrhovala, a navíc všechny mé vili, jsou stejné. Obrovské. Krásné. Luxusní. Zvenku natřené na bílo, ovšem vevnitř jsou všechny místnosti laděny do černé. Úplně dole, v podzemí, se nachází garáž s dílnou, bazén a tělocvična. V prvním patře obývák, kuchyně s jídelnou a knihovna. O patro víš, ložnice s koupelnou a obrovskou šatnou. Dále tři pokoje pro hosty, taktéž s koupelnou a šatnou. V posledním, třetím, patře je jen jedem pokoj. Uprostřed toho stojí krásné černé křídlo. Je to jediný nábytek, který tam je. Pokud tedy nepočítám černé závěsy okolo oken, aby v místnosti bylo příjemné šero.

Když jsem míjela ceduli, vítejte ve Forks, zaplavil mě neznámí pocit štěstí. Jako bych právě přijela domů.

Dům jsem našla velmi snadno. Byl na východním konci města, lehce zastrčený do lesa aby nebyl moc vidět.

Vystoupila jsem z auta a okouzleně vydechla. Opět byl velmi krásný, ale tenhle měl určité kouzlo, které ty ostatní postrádaly.

Rychle jsem namačkala kód a vstoupila do domu.

shrnutí  

1.kapitola - 3.kapitola

 

Autor: Anastacia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl Smrti - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře