Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amor, Eros nebo Bella? Epilog

24.09.2010 (15:45) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 6574×

Epilog - Rozsudek

Drobná dívka se zarazila uprostřed skoku a nebýt včasného zásahu jejího manžela, určitě by tvrdě dopadla na zem. Její kořist mezitím zmizela v hustém křoví a ona zmateně zamrkala v mužově náruči. Když si uvědomila co se stalo, vděčně se na něj zadívala.

„Jsi v pořádku, Alice?“ zeptal se muž, a nedokázal ukrýt malou obavu v hlase, i když tyhle její stavy znal až příliš dobře.

„Úplně,“ vydechla se šťastným úsměvem na rtech.

„Co jsi viděla?“ zeptal se už klidnější. Její obličejík se rozzářil jako vánoční stromeček, když mu odpovídala.

„Je šťastný, Jazzi. Konečně, je náš bratříček šťastný,“ řekla a nadšeně svého muže objala. On jí objetí oplatil více než ochotně, protože jeho radost byla násobená radostí její. Během vteřiny se ovšem jejich emoce změnily a oni, stále v objetí, klesli k zemi.

Pohled Belly:

Tiše jsem se opírala o Erosův bok a pozorovala dění pod sebou se smíšenými pocity. Věděla jsem, že bych měla cítit jen štěstí a spokojenost, ale nebyla jsem schopná potlačit smutek. Smutek nad tím, že jsem přišla o někoho ke komu jsem cítila cosi neznámého a nádherného. Něco, co by žádný kupid cítit neměl. Alespoň ne k nikomu určitému. Ale možná jsem si to jen namlouvala. No, teď už to nebylo podstatné, nemohla bych s ním být. Prostě to nebylo možné, nikdo se o nás neměl dozvědět a už vůbec jsme si neměli nic začínat se svými „klienty“. Co na tom záleží, že jsem ho měla ráda, že jsem s ním cítila vášeň a štěstí. On byl předurčený pro lásku a tu teď najde u Tanyi. Smutně jsem povzdechla a přilákala tak k sobě Erosův pohled.

„Copak, holčičko?“ zeptal se a pohladil mě po tváři. Zakroutila jsem hlavou.

„Nic, to jen nějaké zbloudilé a hloupé myšlenky. Teď je šťastný, to je jediné podstatné. Láska je přece to nejdůležitější, že?“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. Jeho pohled ovšem nebyl souhlasný, spíš smutný a možná i litující. Za námi se ozvalo odkašlání. Otočili jsme se. Stál za námi jeden z mladších kupidů a nervózně si nás prohlížel.

„Už?“ zeptal se Eros. On přikývnul.

„Očekávají Vás v síni,“ řekl a pokynul nám rukou. Věděli jsme kde síň je, ale nechtěli jsme mu kazit radost z jeho úkolu. Pomalu jsem vstala. Vyšli jsme a pomalu došli až ke dveřím do síně. Zhluboka jsem se nadechla a s pohledem upřeným na záda našeho průvodce jsem vešla dovnitř. Místnost vypadala tak jako vždy, jen v ní teď bylo víc tváří s vážnými pohledy než kdy dřív. Rezignovaným pohledem jsem si je všechny prohlédla. Většina měla neprostupnou masku, ale některým z tváří vyzařovaly emoce. Nejvíce asi Valentýnovi, který vypadal, jako by měli vynášet rozhodnutí o jeho osudu. Jeho tvář byla ztrápená a pohled smutný. Už to dávalo tušit, že rozhodnutí nebude moc dobré. Vlastně podle jeho výrazu to vypadalo, že bude přímo tragické. Naprosto nelogicky jsem se začala cítit lépe. Dokonce se mi na rtech usadil upřímný úsměv. Na několika obličejích vyletělo obočí vzhůru v němém údivu. I Erose můj výraz zarazil, ale hned se vzpamatoval a zaujal své místo na postraních lavicích. Ozvalo se odkašlání a já věděla, že nebeský soud začal.

„Isabello, kupide vyšší třídy, víš jaký je důvod tohoto sezení?“ zeptal se Michael vážným hlasem. Já pokorně kývla hlavou a sklopila pohled.

„Ano, Michaeli.“

„Co tě tedy vedlo k porušení zákona? Nejdůležitějšího zákona pro Vás kupidy?“ otázal se a já se zarazila. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Nejdůležitějšího zákona? Ale já neporušila nejdůležitější zákon. Ten přece pojednává o něčem jiném,“ mračila jsem se na něj. I on se zamračil.

„Můžeš mi říct, jak zní váš nejdůležitější zákon?“ otázal se chladně. Napřímila jsem se a s rukama za zády jako ve škole jsem odříkala zákon, který musí každý kupid znát a ctít.

Nic není nad Lásku. Láska, kterou člověk cítí, je posvátná a kupid do ní nesmí zasahovat. Nesmí vnuknout lásku někomu, kdo již miluje.

Neměla jsem ovšem nejmenší tušení, jak to souvisí s mým přestupkem.

„Isabello, tys ten zákon porušila,“ pronesl Michael, ale jeho hlas už nebyl chladný. Byl smutný. Já nic nechápala.

„Ale já myslela, že je tohle řízení kvůli tomu polibku,“ divila jsem se. To už ovšem Valentýn nevydržel a se zasténáním vyhrkl.

„Bello, ten polibek vůbec nebyl zakázaný! Copak jsi to nepochopila? Kdyby byl, už dávno bychom tě přeřadili!“ vyhrkl a ignoroval Michaelův popuzený pohled. Zato já jsem na něj vytřeštila oči v tichém šoku. Nebyl zakázaný? Nebyl?

„Jak to, že nebyl?“ zašeptala jsem. Valentýn sklopil smutně hlavu.

„Protože tě miloval,“ šeptl a zdrceně dosedl zpět na židli. Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl, v uších mi hučelo a hlava se mi točila. Miloval? On mě miloval?

„Ach Bože,“ vydechla jsem zdrceně a po tváři se skutálela slza. Jediná slza. Byla mléčně bílá s růžovým nádechem. Skápla mi z líce a za letu se proměnila v růžovou perlu, která s s cinkotem dopadla na mramorové dlaždice. Kupidova slza. Jen málo se jich uronilo a i tato, stejně jako ostatní, chutnala hořce a bolestně. Zmizela v zákrutech mlhy vlnící se nad podlahou. „Já to nepoznala, přehlédla jsem to. Tolik lásky jsem rozdala a tu jeho jsem přehlédla...“ mumlala jsem nešťastně.

„Dítě,“ slyšela jsem šeptnout Erose, hlasem plným zármutku. Michael se postavil a shlédnul na mě. Jen neochotně jsem se na něj podívala.

„Isabello, víš jaký trest je za porušení prvního z vašich zákonů?“ zeptal se. Tělo mi ztuhlo, do teď jsem na to nepomyslela.

„V-v-vymazání,“ zakoktala jsem se a vyděšeně ho pozorovala. Přikývl a já se roztřásla.

„Přesto, vzhledem k tvé neposkvrněné minulosti a dřívějším úspěchům, jsme trest zmírnili,“ řekl vážně. Malinkatá jiskřička naděje mi probleskla myslí, ale zahnal ji tím jak pokračoval.

„Tímto tě odsuzujeme ke ztrátě křídel a tvé hodnosti. Bude ti vymazána paměť a budeš seslána na zem,“ pronesl obřadně a já cítila pálení a bolest v zádech. Jako by mi něco vyrvalo část mého já přímo z duše. Zasténala jsem a padla na kolena. Zahlédla jsem ještě Valentýnův lítostivý pohled a slyšela Erosův vzlyk.

„Ach,“ vydechla jsem v návalu nové bolesti. Poslední, co jsem zaslechla, byla Michaelova slova.

„Jsi člověk.“

Tak, povídka je za námi. Vím, že většina z Vás by ráda konec alá E+B, ale uznejte i Tanya má přece právo na štěstí ne? A nemůže si za to Bella vlastně sama? Pokud se Vám povídka líbila a rádi byste druhou řadu, tak mi to napište, protože bych Vám nerada vnucovala něco, o co nestojíte. :) Ale jste moje zlatíčka a já pro Vás píšu strašně ráda. Děkuji, že jste to se mnou vydrželi a svými komenty mě nakopávali k dalšímu psaní! :*

Předchozí♥ Shrnutí

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amor, Eros nebo Bella? Epilog: