Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amnesia 3. kapitola

03.07.2011 (17:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2828×

3. kapitola:

„Slečno Swanová, doktor na vás už čeká,“ zavolala robustnější sestra ode dveří.

„Dobře sestři, už jdu,“ zavolala jsem a chtěla si stoupnout na zem.

„Počkejte, povezu vás na vozíku, jste ještě dost slabá na chození,“ zavelela a už se s vozíkem sunula k mé posteli.

„Musí to být?“ zeptala jsem se, ale sestra byla neoblomná. Sedla jsem si na vozík a nechala se vést. Připadala jsem si jak mrzák, ale neměla jsem na výběr. Cesta mi přišla nekonečná a nakonec jsme zastavili u dveří. Byl na nich štítek, na kterém stálo Ph.D. Carlisle Cullen. Sestra zaklepala na dveře a nakoukla dovnitř. Mně tak zastínila pohled dovnitř.

„Pane doktore, je tu slečna Swanová,“ řekla sestra veselým tónem.

„Jistě, ať jde dál,“ uslyšela jsem a jen se zašklebila. Určitě budu muset vjet na tom vozíku. A byla to pravda, sestra chytla vozík a vjela se mnou dovnitř. Na pohled to byla obyčejná kancelář. Byla tam pohovka z tmavé kůže, pak stůl, za kterým seděl doktor. Když jsem uviděla doktora, málem mi spadla čelist. Vypadal docela mladě na doktora. Měl blonďaté vlasy trochu uhlazené do zadu, tvář byla bez jediné chybičky, jako by ji někdo vytesal do dokonalé podoby. Jeho oči byli zvláštní barvy takové zlatohnědé.

„Tak až budete hotovi tak mi zavolejte a já se pro slečnu zastavím,“ mrkla na doktora a už byla pryč. Hned mi bylo jasné, že se do něj zamilovaly snad všechny sestry v nemocnici.

„Dobrý den slečno Swanová, jmenuji se Carlisle Cullen. Myslím, že se budeme vídat delší dobu, dokud se vaše paměť nezlepší,“ řekl a podal mi ruku. Podala jsem mu svou a div jsem neucukla, když se naše ruce setkaly. Měl nepřirozeně chladnou pokožku. Rychle ji stáhl, jakoby si všiml mého leknutí, ale tvářil se pořád stejně. Možná se mi to vše jen zdálo.

„Chcete si lehnout?“ zeptal se mě. Jen jsem přikývla a pomalu si přelezla na pohovku. Nohy jsem měla pořád slabé, ale těch pár krůčků jsem zvládla.

„Takže mi popište, co si pamatujete.“ Trochu jsem se zavrtěla a začala mu vyprávět vše od mého probuzení, i to že jsem podezřelá ze zavinění nehody. Doktor si vše zapisoval do notýsku.

„Tu nehodu si nepamatujete?“ zeptal se a poprvé se na mě zadíval dychtivě.

„Bohužel ne, jako by můj život před tím neexistoval.“

„Dobře to pro dnešek stačí. Uvidíme se za dva dny,“ řekl doktor a sáhl po telefonu. Jakmile domluvil a položil sluchátko, už ve dveřích stála sestra. Asi byla velmi blízko, když to tak rychle stihla. Pomalu jsem si stoupala, ale sestra mě nenechala, abych to zvládla sama. Přiskočila ke mně a rychle mě dopravila do křesla. Trochu nasupeně jsem se zatvářila, protože se ke mně chová jako k malému dítěti.

„Na shledanou,“ rozloučila jsem se s doktorem, který se na mě díval se zvláštním výrazem v očích. Nechápala jsem jeho pohled, ale brzo mě to přestalo trápit. Sestra mě odvezla do pokoje, kde seděl chlapec nebo muž. Jeho pokožka byla rudohnědá, černé vlasy měl nakrátko ostříhané a rozcuchané. Jeho hnědé oči se rozjasnily, když mě uviděl.

„Bello, hned jsem za tebou přišel, když mi Charlie zavolal, že ses vzbudila,“ říkal a já se na něj pořád dívala a uvažovala, kdo to ksakru je. Zřejmě si všiml mého zmateného pohledu, jeho tvář trochu posmutněla.

„Vlastně Charlie říkal, že si nic nepamatuješ. Já jsem Jacob Black,“ představil se mi.

„Ty jsi ten můj přítel,“ zašeptala jsem plna údivu. Nečekala jsem, že bude vypadat tak dobře. Když si stoupl, byl velmi vysoký a pod oblečením se mu rýsovaly svaly.

„Ano, to jsem nebo jsem teda byl,“ řekl trochu zmateně.

„Je mi to líto, já si opravdu nic a nikoho nepamatuju,“ řekla jsem smutně a dívala se, jak zareaguje. Jen se pousmál a pomohl mi do postele. Sestra se musela vypařit během našeho rozhovoru. Sedl si na mou postel a zkoumavě se na mě díval. Já mu pohled oplácela, abych si ho dokázala zapamatovat. Zřejmě jsem ho začala znervózňovat, protože jako první uhnul pohledem.

„Jak to s námi vlastně je? Jak se známe a jsme kamarádi nebo i něco víc?“ vypálila jsem pár otázek, které se mi v hlavě vyrojili.

„Známe se už od malička. Naši otcové jsou nejlepší kamarádi. Když ses znovu přistěhovala, nikoho si tu neznala až na mě. Sbližovali jsme se, ale byli jsme jen kamarádi,“ vysvětlil mi. Nevěděla jsem, jestli jsem ráda, že jsme spolu neměli intimnější vztah, přece jen to je fešák.

„Teda ne, že bych nechtěl něco víc, ale ty jsi chtěla být jen kamarádka,“ vypálil ze sebe a pomalu se začal červenat, jakoby si uvědomil, co to vlastně řekl. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, ale radši jsem zachovala vážnou tvář. Byl se mnou asi dvě hodiny, které uběhli strašně rychle. Celou dobu mluvil většinou on a vyprávěl mi, co jsme vše prožili. Některé historky byli dost zábavné a vypadalo to, že jsem dost nešikovná.

„Jak si spadla na rovné cestě a zlomila si nohu, to doteď nechápu,“ smál se, až se celá postel hýbala. Jacob byl veselá kopa, a kdyby nepřišla sestra, aby nám oznámila konec návštěvních hodin, asi by tu se mnou zůstal i přes noc.

„Tak se měj hezky Bells, zítra zase přijdu,“ řekl a odešel se setrou, která se asi chtěla ujistit, že opravdu odejde. Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem unavená. Byl to moc dlouhý den, a kdo ví, co mi přinese zítřek.

Za jakékoliv komentáře budu velmi vděčná. Děkuji.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amnesia 3. kapitola: