Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkoholička - 28. kapitola

31.08.2011 (10:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2704×

Edward

„Ať to přestane! Ať to přestane!“ řvala z plných plic Bella a mně přišlo, že umírám. Byl to den, dvacet hodin, pět minut a tři sekundy. Znova zaječela, ale hlas už měla chraptivý, protože celou noc i celý den křičela. Byly to nejdelší hodiny v mém životě. Když mě prosila, abych ten oheň uhasil, řekl jsem si, že bych udělal všechno, abych to vytrpěl znovu místo ní. Tak moc jsem ji miloval, že jsem uvažoval nad touhle děsivou možností. Udělal bych pro ni všechno. Snažil jsem se jí vysvětlit, že ten oheň nemůžu uhasit, ale ona se jen bolestivě zmítala dál. Většinu času mě nevnímala, protože se soustředila jen na bolest. Občas, když přišla k sobě, mě začala hledat a majetnicky si k sobě tiskla moje ruce. Držel jsem ji v náručí a ona se mě pokusila obejmout, ale pokaždé sykla bolestí a prohnula se v zádech. Kůži měla o poznání tvrdší, ale byla tvrdá jen na povrchu. Od škváry až ke kostem byla stále lidská, i když už některé orgány musely zaniknout a ukončit svoji činnost. Zdeformované ruce se naprosto uzdravily a nebyla na nich ani jizvička.

„Bello, Bello, už to nebude trvat dlouho, lásko,“ lhal jsem jí. Celá její buněčná struktura se ještě musí od základu změnit. Jed všechno spálí a pak stvoří. To nejhorší ji teprve čeká. Až se oheň začne stahovat na jedno místo. Otřásl bych se, kdybych měl lidské reakce. Hladil jsem ji po tvářích. Byla rozpálená do běla. Vlasy se jí začaly kroutit do velkých kudrlin. Nehty, které zatínala do mé kamenné kůže, se nezlomily a dokázaly moji kůži prohnout. Zuby měla běloskvoucí jako my. Lidská Bella se začínala definitivně ztrácet. Lidská Bella umírala v mých rukách a já mohl jen nečinně přihlížet. Nemohl jsem pro ni prolít ani jednu slzu.

O dvacet čtyři hodin, devět minut a devět sekund probíhal ten největší boj. Srdce bojovalo s jedem a snažilo se uniknout zběsilým tempem. Jed ho ale pálil s převahou na prach. Měnil ho na malý bezvýznamný kámen bez funkce. Alabastrová kůže byla ten nejkrásnější vybroušený diamant a životní funkce vypovídaly službu. Bella řvala a zmítala se v mém náručí a mně začínalo dělat problém ji tam udržet. Byl jsem s ní v pokoji sám. Nepřál jsem si, aby tu někdo byl. Chtěl jsem být sám se svým žalem a svojí touhou ji utěšit.

„Zabij mě! Zabij mě! Prosím!“ zaječela a otevřela do široka oči. Byly zářivě červené. Prohnula se v zádech a loktem mě uhodila do hrudi. Ta zapraskala, ale já si toho nevšímal, protože jsem poslouchal tlukot jejího srdce. Ještě jednou tiše uhodilo a pak utichlo. Zemřela v mém náručí a znovu se zrodila. Pohlédla mi do očí a vylétla do obranné pozice. Přitom mě odsunula rukou, ale takovou silou, že jsem i s pohovkou skončil v protějším rohu místnosti. Nevolal jsem otce ani bratry, protože jsem doufal, že to zvládnu, že to zvládneme. Přitom jsem si mohl prohlédnout nádhernou ženu, která zuřivě vrčela, když jsem napodobil její postoj. Bylo to hrozné. Bylo to jen defenzivní, ale stejně hrozné. Jenže jsem to nemohl ovlivnit, udělal jsem to automaticky. Dveře se rozletěly a dovnitř vešel Eric. Nemohl jsem ho vystát a on si sem napochoduje, i když jsem tu výslovně nikoho nechtěl. Zvlášť ne jeho. Vrčel jsem na něj a chtěl zaútočit, ale nemohl jsem se vynadívat na Bellu. Jen na čtvrtinu sekundy jsem z ní spustil zrak, ale už mi chyběla. Byla tak nádherná.

„Bello,“ začal Eric. „Uklidni se.“ Nedovolím, aby se jí ještě někdy dotknul. Je mi jedno, kdo za to může.

„Vypadni,“ zasyčel jsem na něj a Bella se zmateně podívala, jako kdyby si myslela, že to je na ni.

„Já jsem její stvořitel,“ chvástal se, jako by to mělo být nějaké bezvýhradné právo veta. Mé hořké myšlenky vyplouvaly na povrch a našeptávaly, že možná ano. Co já o tom vím? Nikdy jsem nikoho nestvořil. Jediný člověk, který měl právo na to, aby v jeho žilách koloval můj jed, byla Bella. Pak jsem tu teorii začal podkopávat. Mně nic nebránilo, abych od Carlislea odešel. Žádná neviditelná síla. Jenže Carlisle mi v tom nebránil. Nikdy nikomu z nás v ničem nebránil, proto jsme to možná nikdy nepocítili.

„Kde jsi byl, stvořiteli, když umírala?“ uhodil jsem na něj a Bella zmučeně nakrčila obličej, když si vzpomněla na bolestivý proces umírání a znovuzrození. Všichni jsme věděli, kde byl. Slyšeli jsme každý výdech a sten, který z jeho úst vyšel a nesl se široko daleko.

„Nechtěl si mě tu.“

„A nechci tě tu ani teď!“ Ignoroval mě. Chtěl jsem zakročit, ale Bella vztáhla ruku ke svému hrdlu a já si uvědomil, jak strašně musí trpět. Chtěl jsem ji vzít za ruku, ale odtáhla se. Věděl jsem, že je to automatické, že je zmatená, ale stejně mě to zraňovalo.

„Máš žízeň,“ konstatoval Eric. Bella se ale dívala na mě. Hledal jsem u ní pohled, kterým se na mě dívala dřív. Vyzařovala z ní divokost a žízeň. Nebude jiná než ostatní novorozené, ale stejně jsem se choval dost neopatrně. Každou chvíli může vybuchnout, ale já ji prostě nedokážu vidět jako objekt hrozby.

„Půjdeme na lov,“ řekl jsem a natáhl ruku. Bella ji obezřetně zkoumala očima.

„Potřebuje lidskou krev,“ radil mi Eric. Stále jsem zkoušel přečíst Belle myšlenky, ale nešlo to. Tohle si sebou přinesla i do nového života. Cítil jsem mix pocitů a díky její uzavřené hlavě i frustraci. Bella si toho všimla a přistoupila ke mně. Natáhla prsty k mé tváři, ale nedotkla se mě.

„Co se děje?“ promluvila a poprvé její uši okusily její nový hlas. Vylekalo ji to. K mé radosti si Erica vůbec nevšímala. Kdybych byl člověk, byl bych kvůli všem těm pocitům a myšlenkám tak zmatený, že bych nedokázal smysluplně myslet. Myslel jsem na ni. Studoval každý její elegantní pohyb a každý dokonalý detail jejího těla. Zároveň jsem myslel na tucet dalších věcí. Na to, že to Eric ji stvořil. Cítil jsem se kvůli tomu podvedený. Hezké. Tak strašně jsem se tomu chtěl vyhnout a když to udělá nikdo jiný, uvědomím si, jak moc jsem to chtěl udělat sám. Poslouchal jsem myšlenky Tanyi, která přemýšlela nad tím, jestli se do Erica zamilovala a jak je výborný v posteli. Vzpomínala na každý kousek jeho těla a na to, jak se cítila, když byl v ní. Přál jsem to Tanye. Opravdu, protože jsem ji měl rád a konečně se přenesla přes mé odmítnutí, které se s námi táhlo už desítky let. Jenže tohle jsem slyšet opravdu nemusel. A v neposlední řadě jsme přemýšlel na Ericovými posledními slovy. Bella mi věřila a doufala, že jí nikdy nedovolím někoho zabít.

„Nepotřebuje,“ protestoval jsem a uvažoval, jestli je to pravda. Bella měla stále nataženou ruku směrem k mé tváři a já zahlédl v jejích očích záblesk lásky. Chtěl jsem ji políbit. Neovládl jsem se. Byla neskutečná. Ještě obdivuhodnější, než jsem si ji představoval. Nechtěl jsem nic jiného, než ji mít ve své náruči. Moje myšlenky byly majetnické, ale jakmile jsem překročil bezpečnou vzdálenost a dotkl se jejího pasu, udělala se mnou nové okno ve zdi. Dopadl jsem na lopatky do trávy a vyhloubil pořádnou díru. Eric se tiše smál, ale Belle to neuniklo. Slyšela teď všechno. Zavrčela na něj, ale on se smál dál. Bylo to tak zvláštní slyšet ji vrčet. Ta nejpřirozenější věc, ale mně se to zdálo podivuhodné a zároveň sexy. Přitahovala mě ještě víc než předtím. Vyskočil jsem zpět a otřepal se. Sledovala padající hlínu a prach jako zázrak. Věděl jsem, co vidí. Pak ale zaúpěla a znovu se chytila za hrdlo.

„Půjdeme,“ znovu jsem natáhl ruku. „Bello, já vím, že jsi zmatená, ale jsem to pořád já.“

„Jdu taky,“ pronesl to Eric jako samozřejmost.

„Na to zapomeň.“ Můžu mu vůbec bránit? Ničilo mě to, ale víc mě ničilo, že Bellu něco bolí. Bella mě k mé úlevě chytila za ruku. Propletla své prsty s mými. Projelo mnou brnění a touha stejně jako dřív. Nic se nezměnilo, jen to, že Bella stiskla moji dlaň a ta zapraskala. Na hřbetu se objevily prasklinky a já sykl bolestí. Bella se mi hned vytrhla a zmateně zírala na svoji ruku a pohledem přeskakovala na tu mojí.

„Jsi teď silnější než kdokoliv z nás,“ řekl jí Eric a tvářil se u toho jako pyšný otec, když jeho dcera přednáší básničku na školním představení. Zároveň mi poslal svoji myšlenku.

Bolí, co?

„Já vůbec… Vůbec nevím, jak se cítím. Nedokážu to kontrolovat,“ řekla tiše Bella. Ostatní upíři dole se dožadovali pozornosti. Jasper chtěl Bellu uklidnit a Alice jí chtěla donést zrcadlo. Zbytek byl zvědavý, včetně Rosalie, přestože si to nechtěla přiznat. Carlisle mě varoval, že v domě jsou lidé.

Kate s Irinou ještě včera zlikvidovaly všechnu krev, která tu byla. Alice Bellu převlékla, aby se neprobudila ve zkrvavených šatech.

„Všichni známe velikost rizika, když jsme poblíž novorozeného,“ zašeptal Eric k Belle. Ta si ho zaujatě prohlížela.

„Ty jsi mě kousl,“ obvinila ho a stáhla obočí k sobě.

„Díky mně je teď z tebe tohle,“ pokynul k ní a samolibě se usmál. „Měla bys začít s lidskou krví. Zvířecí neuhasí tvoji žízeň zpočátku tak účinně.“ Bella vyvalila oči a zbrkle zavrtěla hlavou.

Ty víš, že nedokáže odolat. Nechceš, aby trpěla? Fajn. Tak jí přines člověka.

Zavrčel jsem.

Můžu to klidně udělat sám. Sebral se a chtěl vyjít ze dveří. Chytil jsem ho v poslední chvíli pod loktem a táhl ho zpět.

„Bude trpět mnohem víc, když to udělá,“ prsknul jsem a odhodil ho na skleněný stůl. Zatímco jsme na sebe prskali, syčeli a útočili, Bella registrovala tlukoucí srdce, která se objevila na našem patře. Nakrčila nos a podvolila se té vůni.

„Jaspere!“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkoholička - 28. kapitola: