Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 8

14.09.2009 (09:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3830×

,,Varuju tě, se mnou si nezahrávej, pokud chceš žít.“ Řekl Edward ještě nebezpečnějším hlasem a zavrčel. Cítila jsem, že stisk povolil a muž mě pustil.

,,Proč? Je to snad tvoje holka?“ zeptal se blbě, protože už na něm bylo vidět, že má z Edwarda strach.

,,Ano.“

Stála jsem tam jako opařená. Muž mezitím zmizel a my tam zůstali jenom sami dva. Edward se ke mně pomalu přibližoval.

,,Co tu děláš?“ zeptala jsem se pořád zmatená, protože jsem vůbec nic nechápala a moje rovnováha byla na bodu mrazu. Alkohol dělal své.

,,Přišel jsem si pro tebe.“ Řekl něžně a pomalu ke mně zvedl svou ruku. Jakoby si myslel, že se ho bojím. Přímo mě propaloval očima, které byly plné něhy, starostlivosti a lásky???

Připadala jsem si jako totální blázen. Vše mi přišlo bláznivé a nechápala jsem Edwarda. Vždyť přece říkal, že mě nemiluje, že už mě nechce.

,,Nerozumím.“ Řekla jsem slabě a zavrtěla hlavou. To jsem ale neměla dělat, zamotala se mi hlava a zavrávorala jsem. Edward jednal rychle, ale já to takhle nechtěla. Nechtěla jsem, aby se musel snažit jenom kvůli mně.

,,Ne, prosím, nech mě být.“ Řekla jsem rychle. Okamžitě se přikrčil a stáhnul se, oči hořely bolestí z mých slov. Potřebovala jsem tomu rozumět. Potřebovala jsem vědět, proč to dělá… protože v tuto chvíli nedávalo nic žádný smysl…

Sedla jsem si na studenou zem a hlavu vložila mezi kolena a začala zhluboka dýchat. Musela jsem si srovnat slova v hlavě. Musela jsem mu položit ty otázky, které mě tolik bolely a spalovaly moje srdce.

,,Proč ses vrátil.“ Řekla jsem ledově klidným hlasem.

,,Kvůli tobě – Bello, prosím tě, odvezu tě k nám, Carlisle tě ošetří, máš škaredou ránu na hlavě.“ Řekl starostlivě a cítila jsem, že se opět přiblížil. Já ale nikam nechtěla, hlava mě nebolela a potřebovala jsem to od něj slyšet.

Vím, že mu to muselo dělat obtíže, protože moje krev ho přitahovala, ale bylo mi vše jedno. Bylo by mi asi i jedno, kdyby si mě tady vzal, protože bych se alespoň zbavila té bolesti.

,,Nechci, prvně od tebe chci slyšet pár odpovědí na moje otázky.“ Začala jsem smlouvat, ale nebyla jsem si jistá úspěchem, protože s Edwardem nikdy moc smlouvat nešlo.

Zatvářil se zraněně, ale nakonec to přijmul.

,,Dobře, ale prvně bych ti chtěl něco říct.“ Začal smlouvat taky…dobře, něco za něco.

,,Fajn.“ Souhlasila jsem a nespouštěla jsem ho z očí.

Posadil se naproti mně a chytil můj obličej do svých studených a sametově hebkých rukou. Srdce se mi zběsile rozbušilo. Musel to slyšet, protože se usmál. Já byla ale šíleně nervózní, protože další jeho odchod bych nepřežila. Byl by to poslední hřebíček do mé rakve.

Jeho oči byly lehce načernalé, ale přesto je upíral do těch mých. Rozplývala jsem se pod jeho pohledem a čekala na jeho slova. Slova, která mě zachrání, nebo mě pošlou přímo do horoucích pekel.

,,Miluji tě, lásko.“ Řekl tak neuvěřitelně něžně a láskyplně, že stačili tyto dvě slova a já bych plakala. Políbil mě na čelo a své si opřel o to mé. Začala jsem zrychleně dýchat a moje srdce nestíhalo takový nával emocí.

,,Omlouvám se za všechno, omlouvám se, že jsem tě opustil a nechal tě tu samotnou, omlouvám se za to, že jsem byl takový sobec, omlouvám se za to, že jsem ti ublížil nenapravitelným způsobem, omlouvám se za to, že mi tak dlouho trvalo, než jsem se vrátil. Bojoval jsem sám se sebou. Bojoval jsem proti všem. Chtěl jsem ti dát normální život, abys mohla být šťastná, tak jak to má být, ale nemohl jsem být od tebe. Nedokázal jsem to. Vše mi tě připomínalo a viděl jsem tě všude. Tolik jsem lhal Bello, tolik, jenom proto, abys mi uvěřila. Bylo to to největší rouhání, kterého jsem byl schopen. Už bez tebe nedokážu být, miluji tě z celého srdce a toužím jenom po tom, být opět s tebou. Prosím, odpusť mi a vrať se.“ Řekl naléhavě a já zavřela oči a slzy tekly samovolně. Byla jsem na dně. Vše bylo špatně, vše. Co když mi opět lže. Co když to nemyslí vážně???? Čemu mám teď věřit ??? Miluji ho, ale dokážu ho vzít po tom všem zpátky, co když si to opět rozmyslí a znovu mě opustí ??? Takovou bolest bych už nezvládla.

,,Nevěřím ti.“ Řekla jsem potichu mezi slzami a nechtěla jsem se mu podívat do očí. Bála jsem se jeho reakce, bála jsem se jeho bolesti.

,,Bello, co mám udělat, abys mi věřila ???“ zeptal se bolestně a hladil mě po tváři.

Nevěděla jsem to. Nevěděla jsem, jak mi to má dokázat. Moje mysl nepracovala, moje mysl byla někde jinde. Nejhorší bylo, že alkoholový omak se začínal pomalu ale jistě ztrácet. Začala jsem pociťovat tolik známou bolest na hrudi.

Věděla jsem, že čeká na mou odpověď, ale začala se také dostavovat bolest rozbité hlavy.

,,Já nevím, Edwarde….ale ráda bych jela za Carlislem, ta hlava opravdu bolí.“ Řekla jsem tiše a podívala se do jeho očí. Okamžitě mě zvedl ze země a vzal si mě do náruče. Cítila jsem se opravdu v bezpečí. Strach byl ty tam a já si užívala jeho vůni a pravidelný dech. Posadil mě do auta a jeli jsme k nim domů. Po cestě volal Carlisleovi, ale na mě přicházel spánek. Usnula jsem během chviličky.

Vzbudila jsem se až v obrovském pokoji. Lekla jsem se a okamžitě vstala. Hlava mě příšerně bolela a měla jsem vzadu na zátylku velkou náplast. Carlisle mě musel ošetřit, když jsem spala.

,,Neměla by jsi už pít, Bello.“ Řekl klidným hlasem Edward, který seděl na židli na druhém konci pokoje. Uvědomila jsem si, že musím být v jeho pokoji. Ale to přivítání nebylo zrovna to nejlepší. Co mu je do toho???

,,To je moje věc.“ Odsekla jsem mu.

,,Copak nevidíš, jak moc tě to ničí a ubližuje ti to?“ řekl slabě a měl vepsanou bolest ve tváři.

,,Tak jako ty.“ Odvětila jsem a moje slova ho ranila. Věděla jsem to, nehrála jsem fér, ale nebyla jiná možnost. Musel vědět, jak moc mi ublížil. Nemohla jsem se mu vrhnout do náruče a okamžitě mu všechno odpustit.

,,Bello….já….omlouvám se.“ Řekl ztrápeně a vstal a šel ke mně. Chtěla jsem ho obejmout a políbit ho, ale prozatím jsem mu nevěřila. Nevěděla jsem, jestli mu budu moci ještě někdy věřit. Moc mi ublížil.

,,Nevěřím ti, Edwarde. Nepřesvědčil jsi mě o opaku.“ Řekla jsem a sklopila oči. Přisednul si ke mně na postel a pohladil mě po vlasech. Okamžitě se mi rozbušilo srdce.

,,Co mám udělat, abych odčinil svoje neuvážené činy?“ zeptal se a prosil. Obejmul mě a přitáhnul si mě k sobě. Nebránila jsem se, bylo mi to příjemné. Toužila jsem po jeho přítomnosti. Toužila jsem po jeho dotecích a jeho polibcích. Toužila jsem po něm. A pokud cítil to samé, pokud mě miloval – svolí.

Nahnula jsem se k němu a pomalu se přibližovala k jeho rtům. Byli to poslední milimetry a já cítila to hmatatelné napětí. Napětí z našeho odloučení a napětí z našeho shledání. Nejednala jsem fér, to rozhodně ne, ale potřebovala jsem ho. Tak, jako nikdy.

Políbila jsem ho a projela mnou vlna neuvěřitelného vzrušení, chtěla jsem víc a víc. Pomalu jsem ho zatlačovala do postele a zatím se nebránil. Nevěděla jsem, jak mám pokračovat, ale ruce to dělaly za mě. Hladila jsem ho po hrudi a pokoušela se rozepnout první knoflíček na jeho košili. Na chvíli ztuhnul, muselo mu dojít, o co se tu pokouším. Díval se mi zpříma do očí a nikdo z nás nepromluvil ani slovo. Moje odhodlání bylo veliké.

Musela to pro něj být velká zkouška, vždy ty jeho pravidla. Byla jsem sobec, ale potřebovala jsem vědět, že to myslí vážně. Musel se rozhodnout. Volba byla na něm, protože kdyby odmítnul…..zranilo by mě to.

Dívaly jsme si do očí…..dlouhou chvíli a snažili se přečíst myšlenky toho druhého, ale to nám nebylo dopřáno. V jeho očích se zajiskřilo a já se bála. Rozhodnul se.

,,Chceš důkaz?“ zeptal se něžně.

,,Chci a chci tebe.“

Naše rty se opět spojili a byly v dokonalé souhře. Vyhrála jsem a věděla, že mě opravdu miluje, protože k tomuhle by nikdy nesvolil. Přespříliš se o mě bál, ale neměl jinou možnost. Já mu jinou nedala.

Hladil mě po tváři, po krku, po dekoltu a níže a níže. Šeptal slova lásky a já byla na vrcholu blaha. Oblečení nemělo význam. V tuto chvíli nemělo význam vůbec nic.

Chtěla jsem ho. Chtěla jsem ho celým svým tělem. Moje tělo po něm toužilo. Laskal každý centimetr mé kůže a já sténala blahem. Tolik jsem ho potřebovala.

Opatrně rozevřel moje nohy a já přestala dýchat. Hleděla jsem na něj a on na mě. Byla to jenom naše chvilka. Něžně do mě vniknul a já vykřikla vzrušením. Byli jsme jako jeden, jeden člověk, jedna duše – v dokonalé souhře. Svět okolo nás neexistoval.

Shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 8: