Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 5

Edward a Bella


Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 5Ahojte, je tu slibované pokráčko....předem se omlouvám, za useknutý konec, ale musí to být kapánek napínavé..snad se bude líbit...pls komentíky Vaše eunta

Bylo to jako rána z čistého nebe. Nemohla jsem tomu uvěřit a připadala jsem si velice zvláštně. Za tu dobu, co mě opustil jsem si zvykla, že tu není, že mu na mě nezáleží, že o mě nemá strach, a že mě nemiluje.

Moje srdce snad trpělo ještě víc. Všechny city se ve mně míchaly a já je nemohla poskládat. Milovala jsem ho z celého srdce, i po tom, co mě opustil, ale i on mi něco slíbil, on také nedodržel svoje slovo, tak proč bych se měla snažit já ???

To už mu nestojím ani za to, ani mi toho napsal víc ??? Myslí si, že to dva řádky spraví ??? On nezažíval tu bolest jako já, on nezažíval ty muka, kterými jsem si procházela já…on neví nic…jeho to nebolelo….

Proč??? Po tom všem, čím jsem si prošla ???

V koutku duše jsem cítila, že mě nechtěl opustit, že mu to možná bolest činilo, ale zakazovala jsem si na to myslet.

Vydržela jsem sedět na posteli celý den a neustále hleděla na jeho písmo. Dýchala jsem mělce a snažila si vše urovnat v hlavě.

Proč mi tohle píše??? Musel mi včera pomoci dostat se domů, musel vědět, že se něco děje, jinak by nepřišel.

Namáhala jsem svou paměť ze všech sil, občas se objevila kratičká vzpomínka, ale v tomto případě bezvýznamná. Musela jsem se vrátit ještě dál. Vzpomínám, že jsem nastoupila do auta a vydala jsem se směrem k městu. Dojela jsem, klíčky jsem si strčila do kapsy a vydala se do baru.

Hodila do sebe pěknou řádku panáků vodky a tančila. Potom už to bylo velmi mlhavé, ale ještě si pamatuji na to, že mě musel vrchní vyhodit, protože zavírali.

Ocitla jsem se na prázdném parkovišti, kde stálo jenom moje staré auto.

Bože, to ne !!!

Vzpomínky se mi vybavily. Nastoupila jsem do auta a jela úplně na mol. Vím jistě, že mě přemohl spánek za jízdy. Musela jsem usnout za volantem, takže mě Edward opět zachránil.

Ale proč? Vždyť mě opustil a řekl, že už mě nemiluje. Proč mu najednou na mě tolik záleží???

Vzadu v hlavě mi ťukala jedna myšlenka, která se objevila teprve teď, ale přišla mi směšná. Okamžitě jsem ji zahnala a věděla s jistotou, že dnes půjdu ven také, protože bolest byla v tuto chvíli natolik velká, že potřebovala utlumit.

Vstala jsem a šla se do koupelny umýt.

Dopis jsem vložila do zásuvky a slíbila si, že už se na něj nepodívám.

Mám teď svůj život, ve kterém on nechtěl být, tak ať se dívá, jak moc mi ublížil.

Sice jsem mu slíbila, že na sebe budu dávat pozor, ale i on slíbil, že to bude jako by neexistoval. On to porušil první, protože až moc bolestně si uvědomuji, že existuje, a že tu už není.

***

Pití alkoholu se stalo mou denní náplní, ale už to neprobíhalo tak drasticky. Vždy jsem se dostala celkem ,,bezpečně“ domů.

Edward již nepřišel. Začala jsem být zoufalá, protože jsem toužila po jeho přítomnosti. Svůj žal a zoufalost jsem utápěla ve vodce.

Jak já ho nenávidím !!! Bože, proč mě tak trápí??? Copak nevidí, že trpím kvůli němu ???

Začala jsem chodit opilá i do školy. Spousta lidí to poznalo, ale nikdo nic neřekl. Snažila jsem se moc nemluvit, ale nedalo se to.

Před tělocvikem jsem zůstala sama v šatně. Otevřely se dveře a v nich stála Alice.

Zvedla jsem významně obočí a v duchu se smála.

Ha, už posílá i poslíčky. Jak směšné !!!

,,Bello, vem si věci a jdeme domů.“ Řekla autoritativně, ale přesto milým hlasem, ale já se nemohla jen tak zvednout.

Byla jsem naštvaná i na ni, protože odjela bez jediného rozloučení.

,,Nechci a jdi pryč. Nepotřebuji tě.!!!“ Křikla jsem na ni. Alice se ale nenechala jen tak odbýt.

,,Ale potřebuješ. Takhle si ničíš život.“

,,A víš proč? Protože jste mi ho zničili a zkazili vy!!!“

,,Bello, omlouvám se, ale bylo to jeho rozhodnutí, kterého lituje.“

,,Lituje??? Alice nebuď směšná. A jdi pryč. Zvládnu to sama.!!!“

,,Nezvládneš.“

,,Ale ano, zvládla jsem to doposud, zvládnu to i nadále.“ Řekla jsem hrubě a obešla ji. Nešla jsem ale do tělocvičny, potřebovala jsem na vzduch.

Vyběhla jsem na prostor před školou a vystavil obličej dešti, který mě celkem osvěžil, ale nemohl přebít tu nekonečnou bolest na hrudi. Okamžitě jsem se objala a snažila se uklidnit, ale nepomáhalo to.

Začala jsem zhluboka dýchat, za mnou se otevřely dveře a Alice ke mně zezadu opět přistoupila a snažila se mě obejmout. Odstrčila jsem ji.

,,Alice, copak ty to nechápeš. Nenávidím vás. Tolik jste mi všichni ublížili a nejvíc on. Copak to nedokážete pochopit???? Já už nejsem ta Bella, co jste znali. Změnila jsem se a takto mi to vyhovuje, protože ta bolest, která mě sužuje je tak nesnesitelná, že občas zapomínám i dýchat. Tak už to konečně pochop a nechte mě konečně na pokoji. Už vás nikdy nechci vidět.!!!“ Křičela jsem na ni hystericky, protože jsem potřebovala ze sebe dostat všechnu tu bolest, ale vzápětí přišla nová bolest.

To už jsem nezvládala, hleděla jsem do smutných a bolestivých očí Alice a musela jsem odtamtud prostě utéct. Naštěstí jsem měla u sebe klíčky od auto. Rozběhla jsem se k němu.

,,Bello, nemůžeš řídit!!“ křičela na mě Alice, ale já ji neposlouchala.

,,Nech mě být!“ křikla jsem na ni zpět a nasedla do svého auta.

Celá jsem se klepala a nemohla jsem ani strčit klíček do zapalování, naštěstí Alice poslechla moje varování a už se nesnažila mě zastavit, protože zřejmě věděla, že dojedu v pořádku.

Motor nastartoval a já se vydala k domovu, po cestě se mi spustil obrovský proud slz, který se nedal zastavit. Zaparkovala jsem před domem a vůbec mě neštvalo, že jsem si nechala všechny věci ve škole.

Bylo mi to naprosto jedno. Vběhla jsem do svého pokoje a na plnou hlasitost si pustila tvrdou muziku, která mě určitým způsobem uklidňovala.

Vytáhla jsem z pod postele svou tajnou zásobu alkoholu a z plna hrdla se napila. Cítila jsem, jak se mi alkohol pomalu rozlévá po celém těle. Pomalu jsem se uklidňovala a nechávala svou bolest proudit ven.

Zhluboka jsem dýchala. Byla jsem na pokraji, stačila by jediná chybička a spadnu do temnoty, která po mě sápala.

Musí to být rychlé rozhodnutí.

Konečně úleva od té neskutečné a nekončící bolesti.

Natáhla jsem se do nočního stolku a vzala velmi silné prášky na spaní. Polkla jsem jich pět naráz a zapila to notnou dávkou vodky. Svět se pomalu začínal rozmazávat. Prášky byly velmi účinné a neuvěřitelně rychlé. Moje tělo sláblo a začala upadat do tmy.

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 5:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!